Otázky čtenářů

Proč Strážná věž z 1. dubna 2002 na straně 11, v 7. odstavci uvádí, že o Letnicích roku 33 n. l. noví věřící pocházející ze Židů symbolizovali křtem ve vodě „své osobní zasvěcení Bohu prostřednictvím Krista“, zatímco dřívější názor byl ten, že křest Židů v letech 33 n. l. až 36 n. l. takové osobní zasvěcení nevyžadoval?

V roce 1513 př. n. l. poskytl Jehova Bůh Izraelitům příležitost stát se pro něj svatým národem, za předpokladu, že budou ‚přesně poslouchat jeho hlas a dodržovat jeho smlouvu‘. Izraelité odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:3–8; 24:1–8)

Izraelité souhlasili, že budou mojžíšskou smlouvu Zákona zachovávat, a tím se Bohu zasvětili. Následující generace Židů se rodily do tohoto zasvěceného národa. Ale křest Židů, kteří se stali následovníky Ježíše Krista po Letnicích roku 33 n. l., znamenal víc než jen přihlásit se před Bohem k členství v zasvěceném národě. Tento křest byl symbolem skutečnosti, že se Židé Jehovovi Bohu zasvětili v rámci nového vztahu, který k němu získali prostřednictvím Ježíše Krista. Proč to můžeme říci?

Potom, co byl asi na 120 učedníků shromážděných o Letnicích roku 33 n. l. v horní místnosti jednoho domu v Jeruzalémě vylit svatý duch, apoštol Petr povstal a začal kázat zástupu Židů a proselytů, kteří se tam sešli, aby se podívali, co se stalo. Nejprve jim vydal důkladné svědectví, a Židům, kteří pocítili výčitky svědomí, pak řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů.“ „Ti, kdo přijali jeho slovo srdcem“, potom reagovali na Petrovu další výzvu a „byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. (Skutky 2:1–41)

Nebyli snad tito Židé, kteří se dali po Petrově vybídce pokřtít, již beztak členy zasvěceného národa? Nebyli snad v zasvěceném vztahu k Bohu? Ne. Apoštol Pavel napsal, že ‚Bůh odstranil Zákon z cesty tím, že jej přibil na mučednický kůl‘. (Kolosanům 2:14) Kristovou smrtí odstranil Jehova Bůh v roce 33 n. l. smlouvu Zákona — smlouvu, na jejímž základě byli kdysi Izraelité uvedeni do zasvěceného vztahu k němu.  Národ, který zavrhl Božího Syna, byl nyní zavržen samotným Bohem. „Izrael podle těla“ již o sobě nemohl tvrdit, že je národem zasvěceným Bohu. (1. Korinťanům 10:18; Matouš 21:43)

Smlouva Zákona byla v roce 33 n. l. zrušena, ale období, kdy Bůh projevoval zvláštní přízeň a pozornost Židům, tehdy ještě neskončilo. * Toto období mělo trvat až do roku 36 n. l., kdy Petr kázal bohabojnému Italovi Kornéliovi a jeho domácnosti a také jiným pohanům. (Skutky 10:1–48) Na základě čeho byla Židům dále projevována přízeň?

„Pro mnohé bude [Mesiáš] udržovat smlouvu v platnosti jeden týden,“ uvádí Daniel 9:27. Smlouvou, která byla po Ježíšově křtu a začátku Mesiášovy veřejné služby v roce 29 n. l. udržována v platnosti ještě sedm let neboli „jeden týden“, byla abrahamská smlouva. K tomu, aby někdo byl v tomto smluvním vztahu, stačilo to, že patřil k Abrahamovu hebrejskému potomstvu. Tato jednostranná smlouva neznamenala, že člověk byl v zasvěceném vztahu k Jehovovi. Proto židovští věřící, kteří se o Letnicích roku 33 n. l. dali po Petrově řeči pokřtít, sice obdrželi zvláštní pozornost, protože byli Židy, ale vzhledem k tomu, že tehdy již byla smlouva Zákona odstraněna, neměli právo tvrdit, že jsou v zasvěceném vztahu k Bohu. Bylo nutné, aby se Bohu zasvětili osobně.

Židé a proselyté, kteří se o Letnicích roku 33 n. l. dávali pokřtít, museli být osobně zasvěceni Jehovovi ještě z dalšího důvodu. Apoštol Petr vybídl své posluchače, aby činili pokání a dali se pokřtít v Ježíšově jménu. Jestliže to chtěli udělat, museli se zříci světského jednání a uznat Ježíše jako Pána a Mesiáše, jako Velekněze a jako toho, kdo sedí po Boží pravici v nebi. Bylo nutné, aby vzývali jméno Jehovy Boha a prosili o záchranu prostřednictvím Krista Ježíše, což znamenalo, že museli v Krista věřit a museli ho uznávat jako svého Vůdce. Mít vztah k Bohu a získat odpuštění hříchů bylo nyní možné na zcela jiném základu. Toto nové opatření museli nyní přijmout věřící Židé jako jednotlivci. Jak? Tím, že se zasvětili Bohu a své zasvěcení dali veřejně najevo, když se ve jménu Ježíše Krista dali pokřtít ve vodě. Křest ve vodě byl symbolem toho, že se zasvětili Bohu. Uvedl je zároveň do nového vztahu k Jehovovi prostřednictvím Ježíše Krista. (Skutky 2:21, 33–36; 3:19–23)

[Poznámka pod čarou]