Mění se názory na dobročinnost?

PO ÚTOCÍCH, k nimž došlo 11. září 2001 v New Yorku a ve Washingtonu, lidé všeobecně projevovali nevšední ochotu hmotně pomoci obětem této tragédie. Dobročinné organizace byly zaplaveny dary v hodnotě 2,7 miliardy dolarů, které měly sloužit jako výpomoc pro rodiny obětí. Katastrofa byla tak úděsná, že se lidé snažili poskytnout nějakou pomoc, ať žili kdekoli.

Část veřejnosti však rychle vystřízlivěla a pocítila roztrpčení, když se ukázalo, že významné dobročinné organizace tyto fondy zneužívají. Vlnu rozhořčení vyvolala zpráva, že jedna velká dobročinná organizace, jež obdržela 546 milionů dolarů, si hodlá téměř polovinu z této částky ponechat a peníze použít k jiným účelům. Tato organizace sice později své rozhodnutí změnila a omluvila se, ale jedna reportérka k tomu uvedla: „Kritikové říkají, že k tomuto zvratu došlo minutu po dvanácté a že už nelze obnovit důvěru“, které se tato organizace těšila před zářijovými útoky. Jak se na tyto věci díváte vy? Nebyla v poslední době i vaše důvěra k dobročinným institucím otřesena?

Užitečný dar, nebo vyhozené peníze?

Přispívání na dobročinné účely se obvykle považuje za ctnost. Někteří lidé na to však pohlížejí jinak. Před více než 200 lety anglický esejista Samuel Johnson napsal: „Jestliže chcete dělat něco chvályhodného, potom dávat peníze těm, kdo pracují, a platit jim tak za jejich práci je jistější než jen dávat peníze na nějaký dobročinný účel.“ Podobné výhrady mají někteří lidé i dnes, a zprávy o dobročinných organizacích, které zneužívají darované peníze nebo s nimi špatně hospodaří, sotva mohou důvěru v tyto instituce posílit. Podívejme se na dva případy, k nimž nedávno došlo.

V San Francisku byl propuštěn ředitel jedné náboženské charitativní organizace, který si údajně po dobu dvou let nechával prostřednictvím správního oddělení své organizace proplácet účty v hodnotě 500 dolarů týdně za stravování v restauraci a žádal také o proplacení účtu za svou plastickou operaci. V Británii se organizátoři jedné velké televizní charitativní akce  dostali do nepříjemné situace, když se zjistilo, že za 6,5 milionu liber (asi 10 milionů dolarů), jež jim byly zaslány na výstavbu nových sirotčinců v Rumunsku, bylo postaveno jen 12 domů podřadné kvality a že to, nač byly použity statisíce dolarů, nebylo nikdy vyúčtováno. Je pochopitelné, že v důsledku takových nepříznivých zpráv si někteří dárci začali dávat větší pozor na to, jakými dary a komu přispívají.

Dávat, či nedávat?

Bylo by však politováníhodné, kdybychom v sobě kvůli jednání několika jednotlivců či organizací potlačili soucit s druhými a opravdový zájem o ně. Bible říká: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení.“ (Jakub 1:27) Ano, aktivní zájem o ty, kdo jsou chudí a znevýhodnění, je neodmyslitelným projevem křesťanství.

Přesto se však možná ptáte: ‚Mám dál přispívat na dobročinné účely, nebo bych se měl spíše snažit někomu pomoci osobním darem?‘ Jaký druh dávání očekává Bůh? O těchto otázkách bude pojednávat následující článek.