Otázky čtenářů

Je špatné ukončit život velmi nemocného nebo starého domácího zvířete?

Mnozí lidé se zajímají o nejrůznější zvířata a považují je za potěšení. Některá domácí zvířata se stanou oblíbenými společníky a mazlíčky. Například psi jsou známí tím, že své majitele na slovo poslouchají a mají je rádi. Proto je pochopitelné, že lidé k takovým domácím mazlíčkům pociťují náklonnost, zejména jestliže je mají už mnoho let.

Avšak domácí zvířata většinou nežijí dlouho. Psi se dožívají asi deseti až patnácti let, podobně jako kočky, to záleží na jejich rase. Když jsou domácí mazlíčci staří a trpí nějakou nemocí nebo jsou nějak postižení, může to jejich majitele trápit. Ti totiž mají v paměti dobu, kdy zvíře bylo mladší a plné energie. Bylo by špatné ukončit trápení těchto zvířat, tedy taková zvířata „uspat“?

Křesťan chce se zvířaty zacházet tak, aby to bylo v souladu s Boží vůlí. Kruté jednání jistě Boží vůli neodpovídá. Bůh totiž ve svém Slově prohlašuje: „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete.“ (Přísloví 12:10) To však neznamená, že Bůh na zvířata pohlíží stejně jako na lidi. Když vytvořil lidi, ukázal, že je jasný rozdíl mezi nimi a zvířaty. Lidem například dal naději na věčný život, která se však na zvířata nikdy nevztahovala. (Římanům 6:23; 2. Petra 2:12) Vzhledem k tomu, že je Stvořitelem, má právo určit správný vztah mezi lidmi a zvířaty.

V 1. Mojžíšově 1:28 je tento vztah popsán. Bůh prvním lidem řekl: „Mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ Podobně je to ukázáno v Žalmu 8:6–8: „Všechno jsi [Bože] mu [člověku] položil pod nohy: drobný skot a voly, ty všechny, a také zvířata širého pole, nebeské ptáky a mořské ryby.“

Bůh dal jasně najevo, že člověk může zvířata vhodným způsobem používat a že je může zabíjet. Například z jejich kůže se mohly dělat oděvy. Lidem po potopě v Noemových dnech Bůh také dovolil, aby jedli maso zvířat. Obohatil tak jejich stravu, která původně byla jen rostlinná. (1. Mojžíšova 3:21; 4:4; 9:3)

To nikoho neopravňuje ke svévolnému zabíjení zvířat pro zábavu. V 1. Mojžíšově 10:9 je Nimrod označen jako „mocný lovec“. Tentýž verš však říká, že se tak Nimrod dostal do „odporu proti Jehovovi“.

Člověk tedy sice má nadvládu nad zvířaty, ale tuto svou moc by neměl zneužívat. Měl by ji používat v souladu se zásadami uvedenými v Božím slově. Proto také možná nenechá své domácí zvíře zbytečně trpět, jestliže je příliš staré, vážně zraněné nebo smrtelně nemocné. V takovém případě je křesťanovou odpovědností rozhodnout se, co udělá. Když dojde k závěru, že by bylo milosrdné nenechat zvíře trpět, jestliže nemá reálnou naději na uzdravení, může se rozhodnout, že ho dá utratit.