Učme se tajemství soběstačnosti

Ve svém povzbudivém dopise křesťanům ve Filipech apoštol Pavel napsal: „Naučil [jsem se] být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. . . . Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi.“ (Filipanům 4:11, 12)

Co bylo tajemstvím Pavlovy soběstačnosti? Vzhledem k dnešním vysokým životním nákladům a ekonomické nestabilitě by jistě bylo užitečné, aby se praví křesťané také naučili být soběstační, a mohli se tedy stále zaměřovat na svou službu Bohu.

PAVEL již předtím v tomto dopise popsal, jak vypadala jeho dřívější úspěšná kariéra. Řekl: „Jestliže si někdo jiný myslí, že má důvody pro důvěru v tělo, já tím více: Obřezán osmý den, rodinným původem z Izraele, z kmene Benjamín, Hebrejec narozený z Hebrejců; podle zákona farizeus; podle horlivosti pronásledovatel sboru; podle spravedlnosti, která je prostřednictvím zákona, ten, kdo se prokázal jako bezúhonný.“ (Filipanům 3:4–6) Kromě toho dostal Pavel jakožto horlivý Žid pověření a podporu od předních kněží v Jeruzalémě. Měl tedy všechny důvody očekávat, že v židovském systému získá postavení, které mu v politické, náboženské a bezpochyby i finanční sféře zajistí vliv a uznání. (Skutky 26:10, 12)

Situace se však zásadně změnila, když se Pavel stal horlivým křesťanským služebníkem. V zájmu dobré zprávy se ochotně vzdal své úspěšné kariéry a všeho, co dříve považoval za důležité. (Filipanům 3:7, 8) Jak si měl nyní zaopatřovat obživu? Bude jako křesťanský služebník dostávat nějakou mzdu? Jak bude postaráno o jeho osobní potřeby?

Pavel svou službu vykonával bezplatně. Lidem, kterým sloužil, nechtěl být na obtíž, a tak se v Korintu připojil k Aquilovi a k Priscille ve výrobě stanů, a pro svou obživu dělal i jiné věci. (Skutky 18:1–3; 1. Tesaloničanům 2:9; 2. Tesaloničanům 3:8–10) Pavel podnikl tři rozsáhlé misionářské cesty a také cestoval do sborů, které potřebovaly jeho návštěvu. Vzhledem k tomu, že se cele věnoval službě Bohu, neměl mnoho hmotných věcí. Bratři se obvykle starali o všechno, co potřeboval. Někdy však nastaly nepříznivé okolnosti, a on trpěl nouzí. (2. Korinťanům  11:27; Filipanům 4:15–18) Pavel si přesto nikdy nestěžoval na svůj úděl ani druhým nezáviděl. Ochotně a radostně se namáhal ve prospěch svých spolukřesťanů. Byl to Pavel, kdo citoval dobře známá Ježíšova slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ Pavel nám všem dal opravdu vynikající příklad! (Skutky 20:33–35)

Co znamená soběstačnost?

Významným důvodem, proč byl Pavel šťastný a spokojený, bylo jeho pojetí soběstačnosti. Co znamená být soběstačný? Jednoduše řečeno, znamená to být spokojen se základními věcmi. Timoteovi, svému společníkovi ve službě, o tom Pavel napsal: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:6–8)

Povšimněme si, že Pavel spojil soběstačnost se zbožnou oddaností. Uvědomoval si, že skutečné štěstí nevyplývá z vlastnictví hmotných věcí nebo z bohatství, ale ze zbožné oddanosti, tedy z toho, že na první místo v životě dáváme svou službu Bohu. To, že měl Pavel „obživu a čím se přikrýt“, mu pouze umožňovalo dále žít v souladu se zbožnou oddaností. Co tedy pro Pavla bylo tajemstvím soběstačnosti? Spoléhal se na Jehovu, bez ohledu na to, v jakých byl okolnostech.

Dnes jsou mnozí lidé nešťastní a zažívají velkou úzkost, protože toto tajemství neznají a nebo mu nevěnují žádnou pozornost. Nepěstují soběstačnost, ale vkládají důvěru v peníze a v to, co si za peníze mohou koupit. Reklamní průmysl a sdělovací prostředky  vyvolávají v lidech pocit, že nemohou být šťastní, pokud si nepořídí — a to hned — ty nejmodernější výrobky a vymoženosti. A tak mnozí lidé propadají honbě za penězi a hmotnými věcmi. Štěstí a uspokojení nenalézají, ale namísto toho „upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy“. (1. Timoteovi 6:9, 10)

Naučili se tajemství

Je vůbec v současné době možné žít se zbožnou oddaností a soběstačností a přitom být šťastný a spokojený? Možné to je. Svým životem to dnes dokazují miliony lidí. Ti se naučili tajemství, jak být šťastní bez ohledu na to, co po hmotné stránce mají. Jsou to svědkové Jehovovi. Zasvětili se  Bohu, konají jeho vůli a všude na světě učí lidi o Božím záměru.

Někteří křesťané se například dali k dispozici, aby byli vyškoleni a jako misionáři vysláni kázat dobrou zprávu o Božím Království do zemí, jež neznali. (Matouš 24:14) Životní standard v zemích, do kterých jsou vysíláni, je často nižší, než na jaký byli zvyklí. Když například začátkem roku 1947 misionáři přicestovali do jedné asijské země, ještě tam byly zřejmé stopy války a málokterá domácnost měla elektrické světlo. V mnoha zemích misionáři zjistili, že prádlo se tam nepere v pračce, ale kus po kuse na valše nebo na kamenech u řeky. Přišli však, aby lidi vyučovali biblické pravdě, a tak se přizpůsobili místním podmínkám a pilně se věnovali službě.

Někteří svědkové Jehovovi vstoupili do jiného odvětví celodobé služby nebo se přestěhovali na území, kde ještě nebyla kázána dobrá zpráva. Adulfo už strávil více než 50 let celodobou službou v různých částech Mexika. Říká: „Spolu s manželkou jsme se, podobně jako apoštol Pavel, naučili přizpůsobovat okolnostem. Například jeden sbor, který jsme navštívili, byl daleko od města i od tržiště. Bratři se spokojili s tím, že vždy jedli jen jednu tortillu s troškou sádla a soli a k tomu si dali šálek kávy. To bylo jejich veškeré jídlo — tři tortilly denně. A tak jsme se naučili žít jako naši bratři. Za těch 54 let, kdy Jehovovi sloužím celodobě, jsem podobných zážitků měl mnoho.“

Také Florentino vzpomíná na to, jak se jejich rodina musela přizpůsobit náročným okolnostem. O těch dávných dobách říká: „Můj otec byl úspěšným obchodníkem. Vlastnil mnoho pozemků. Dodnes si vzpomínám na pokladnu, která byla v našem obchodě se smíšeným zbožím. Byla tam zásuvka, asi 50 centimetrů široká a 20 centimetrů hluboká, ve které byly čtyři přihrádky. Tam jsme ukládali denní tržbu. Na konci každého dne byla zásuvka napěchovaná mincemi a bankovkami.

Pak jsme náhle zkrachovali, a z hojnosti jsme se dostali do nouze. Přišli jsme o všechno, až na náš dům. Kromě toho měl jeden z mých bratrů nehodu a ochrnul. Najednou bylo všechno jinak. Nějakou dobu jsem prodával ovoce a maso. Také jsem pracoval na sklizni bavlny, hroznů a vojtěšky a na zavlažování polí. Říkalo se o mně, že umím od každé práce trochu. Matka nás často utěšovala, že přece známe pravdu a máme duchovní bohatství, které nemá jen tak někdo. A tak jsem se naučil mít hojnost, mít málo, nebo také nemít vůbec nic. Teď už sloužím Jehovovi celodobě nějakých 25 let a mohu říci, že nebyl den, kdy bych nepociťoval radost z vědomí, že jsem si zvolil ten nejlepší způsob života — celodobou službu Jehovovi.“

Bible nám výslovně říká, že „scéna tohoto světa se mění“. Proto nás vybízí: „[Ať jsou] ti, kdo se radují, jako ti, kdo se neradují, a ti, kdo kupují, jako ti, kdo nevlastní, a ti, kdo užívají světa, jako ti, kdo ho neužívají plně.“ (1. Korinťanům 7:29–31)

Nyní je tedy vhodná doba zamyslet se nad svým způsobem života. Kdo má omezené prostředky, ať dává pozor, aby kvůli tomu nebyl rozzlobený, nebo aby se dokonce nestal zahořklým či závistivým. Kdo naproti tomu má nějaký majetek, ať už jakýkoli, měl by jednat moudře a dívat se na hmotné věci vyrovnaně, aby se jimi nedal zotročit. Jak vybízel apoštol Pavel, v žádném případě svou naději nezakládejme „na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. Kdo to bude dělat, může říci, že se naučil tajemství soběstačnosti. (1. Timoteovi 6:17–19)

[Obrázek na straně 9]

Pavel pracoval svýma vlastníma rukama, aby ostatním nebyl na obtíž

[Obrázky na straně 10]

Tisíce lidí vedou život ve ‚zbožné oddanosti spolu se soběstačností‘, a proto jsou šťastní