„Bůh je láska“
„Bůh je láska“
„Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. JANA 4:8)
1–3. (a) Co Bible říká o Jehovově lásce a v jakém smyslu je tento výrok jedinečný? (b) Proč Bible říká, že „Bůh je láska“?
VŠECHNY Jehovovy vlastnosti jsou ryzí, dokonalé a přitažlivé. Nejpůsobivější ze všech je však láska. Nic jiného nás k Jehovovi nepřitahuje tak mocně. A láska je jeho dominantní vlastností. Jak to víme?
2 O lásce Bible uvádí něco, co nepíše o žádné jiné z Jehovových hlavních vlastností. Písmo neříká, že Bůh je moc nebo že Bůh je spravedlnost ani že Bůh je moudrost. Tyto vlastnosti Bůh má a je jejich hlavním zdrojem. O lásce je však v 1. Jana 4:8 řečeno něco mnohem hlubšího: „Bůh je láska.“ Ano, láska Jehovu prostupuje. Je Boží podstatou neboli přirozeností. Obecně bychom o tom mohli uvažovat takto: Moc Jehovovi umožňuje jednat. Smysl pro právo a moudrost řídí jeho způsob jednání. Láska ho však podněcuje k jednání. A jeho láska se vždy projevuje v tom, jak Jehova používá své ostatní vlastnosti.
3 Často se říká, že Jehova je samotným zosobněním lásky. Chceme-li se tedy o lásce něco dozvědět, musíme nejprve poznat Jehovu. Prozkoumejme tudíž některé projevy Jehovovy nesrovnatelné lásky.
Největší projev lásky
4, 5. (a) Co je největším projevem lásky v celých dějinách? (b) Proč můžeme říci, že Jehova a jeho Syn jsou spojeni tím nejsilnějším poutem lásky, jaké kdy bylo vytvořeno?
4 Jehova projevuje lásku mnoha způsoby, ale jeden z nich převyšuje všechny ostatní. O co se jedná? O to, že Jehova poslal svého Syna, aby za nás trpěl a zemřel. Můžeme s jistotou říci, že jde o největší skutek lásky v celých dějinách. Proč to můžeme tvrdit?
5 Bible o Ježíšovi říká, že je „prvorozeným všeho stvoření“. (Kolosanům 1:15) Jen si to představte — Jehovův Syn existoval ještě dříve než hmotný vesmír. Jak dlouho tedy byli Otec a Syn spolu? Někteří vědci odhadují, že vesmír je starý 13 miliard let. I kdyby byl tento odhad správný, přesto nepředstavuje celou délku života Jehovova prvorozeného Syna. Co bylo po všechny ty věky náplní jeho života? Syn šťastně sloužil svému Otci jako ‚mistr v díle‘. (Přísloví 8:30; Jan 1:3) Jehova a jeho Syn společně pracovali, aby uvedli v existenci všechno ostatní. Jistě to pro ně bylo velmi vzrušující a šťastné období. Kdo z nás tedy dokáže pochopit, jak silné musí být pouto, které existuje po tak nesmírně dlouhou dobu? Je zřejmé, že Jehova Bůh a jeho Syn jsou spojeni tím nejsilnějším poutem lásky, jaké kdy bylo vytvořeno.
6. Jak Jehova vyjádřil, co cítí ke svému Synovi, když byl Ježíš pokřtěn?
6 Jehova však poslal svého Syna na zemi, aby se narodil jako lidské dítě. To znamenalo, že Jehova se musel v nebi na několik desetiletí vzdát důvěrného společenství se svým milovaným Synem. Z nebe pak s hlubokým zájmem sledoval, jak z Ježíše vyrůstá dokonalý člověk. Když Ježíšovi bylo asi 30 let, dal se pokřtít. Při té příležitosti sám Otec promluvil z nebe: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17) Když Otec viděl, že Ježíš věrně koná všechno, co bylo prorokováno, všechno, co se od něho žádalo, jistě z toho měl velkou radost. (Jan 5:36; 17:4)
7, 8. (a) Co musel Ježíš podstoupit 14. nisanu roku 33 n. l. a jak to působilo na jeho nebeského Otce? (b) Proč Jehova dovolil, aby jeho Syn trpěl a zemřel?
7 Co však Jehova pociťoval 14. nisanu roku 33 n. l., když byl Ježíš zrazen a potom zadržen rozlíceným davem? Když se mu lidé vysmívali, plivali na něj a bili ho pěstmi? Když ho mrskali, až měl záda rozedraná do masa? Když ho za ruce a nohy přibili k dřevěnému kůlu a nechali ho tam viset a přitom mu spílali? Co asi Otec cítil, když k němu jeho milovaný Syn volal ve chvílích smrtelného zápasu? Jaké pocity Jehova měl, když Ježíš vydechl naposledy, a když tedy Jeho milovaný Syn přestal poprvé od počátku celého stvoření existovat? (Matouš 26:14–16, 46, 47, 56, 59, 67; 27:38–44, 46; Jan 19:1)
8 Jehova má city, a tudíž nedokážeme ani vyjádřit, jakou bolest jistě zakoušel při smrti svého Syna. Co však vyjádřit lze, je pohnutka, která Jehovu vedla k tomu, že to dopustil. Proč se Otec vystavil takové bolesti? U Jana 3:16, což je tak důležitý biblický verš, že bývá označován jako evangelium v malém, nám Jehova sděluje něco úžasného. Píše se tam: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Jehovovou pohnutkou tedy byla láska. Větší lásku nikdy nikdo neprojevil.
Jehova nás ujišťuje o své lásce
9. O co se Satan snaží, ale o čem nás naproti tomu ujišťuje Jehova?
9 Vzniká však důležitá otázka: Miluje Bůh mě osobně? Někteří lidé sice připouštějí, že v souladu se slovy u Jana 3:16 Bůh miluje lidstvo jako celek, ale přitom se domnívají: ‚Mě osobně by Bůh nikdy milovat nemohl.‘ Faktem je, že Satan Ďábel se usilovně snaží, abychom si mysleli, že Jehova Bůh nás nemiluje a že si nás neváží. Jehova nás však ujišťuje, že každý z jeho věrných služebníků pro něj má cenu, bez ohledu na to, jak nehodní lásky a jak bezcenní se snad cítíme.
10, 11. Jak Ježíšovo podobenství o vrabcích ukazuje, že v Jehovových očích jsme hodnotní?
10 Uvažujme například o Ježíšových slovech zapsaných u Matouše 10:29–31. Ježíš chtěl znázornit, jakou cenu mají jeho učedníci, a tak řekl: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé hodnoty? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Ale i všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny. Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ Zamysleme se nad tím, co tato slova znamenala pro Ježíšovy posluchače v prvním století.
11 V Ježíšově době byl vrabec nejlevnější z ptáků prodávaných k jídlu. Za jednu minci malé hodnoty bylo možné koupit dva vrabce. Ježíš však později prohlásil, jak je to zapsáno u Lukáše 12:6, 7, že pokud byl někdo ochoten utratit dvě mince, dostal ne čtyři, ale pět vrabců. Ten jeden vrabec navíc mu byl přidán, jako by neměl vůbec žádnou hodnotu. Tito ptáci možná byli bezcenní v lidských očích, ale jak na ně pohlížel Stvořitel? Ježíš řekl: „Ani jeden z nich [ani ten, který byl přidán navíc] není zapomenut před Bohem.“ Nyní už asi začínáme chápat, co tím chtěl Ježíš říci. Jestliže pro Jehovu má takovou hodnotu jediný vrabec, oč větší hodnotu má pro něj člověk! Ježíš vysvětlil, že Jehova o nás ví každou podrobnost. Vždyť i vlasy na naší hlavě jsou sečteny!
12. Proč si můžeme být jisti, že Ježíšova slova o tom, že vlasy na naší hlavě jsou sečteny, jsou realistická?
12 Někdo by se mohl domnívat, že zde Ježíš použil nadsázku. Ale zamysleme se nad nadějí na vzkříšení. Jehova nás musí znát opravdu důvěrně, aby nás mohl znovu přivést k životu. Cení si nás tak, že si pamatuje každou podrobnost, mimo jiné i náš složitý genetický kód a všechny naše vzpomínky a zkušenosti. Spočítat tedy naše vlasy, kterých na hlavě vyroste průměrně 100 000, je ve srovnání s tím poměrně jednoduché. Ježíš nás tedy krásným způsobem ujišťuje, že Jehova se zajímá o každého z nás.
13. Jak je na příkladu krále Jehošafata patrné, že Jehova v nás hledá to dobré, i když jsme nedokonalí?
13 Bible zjevuje ještě něco jiného, co nás ujišťuje o Jehovově lásce. Bůh hledá, co je v nás dobrého, a váží si toho. Ukážeme si to na příkladu krále Jehošafata. Když se dopustil pošetilého činu, Jehovův prorok mu řekl: „Proto je proti tobě rozhořčení od Jehovovy osoby.“ To byla závažná myšlenka. Jehovovo poselství tím ale neskončilo. Pokračovalo: „Nicméně se u tebe nalezly dobré věci.“ (2. Paralipomenon 19:1–3) Jehovu tedy jeho spravedlivý hněv nezaslepil, takže by v Jehošafatovi neviděl „dobré věci“. Není snad povzbuzující vědět, že náš Bůh hledá, co je v nás dobrého, i když jsme nedokonalí?
Bůh, který je „přichystaný odpouštět“
14. Jaké tíživé pocity na nás mohou dolehnout, když zhřešíme, ale jak můžeme získat užitek z Jehovova milosrdenství?
14 Když zhřešíme, pak nás zklamání, stud a pocit viny mohou vést k názoru, že nikdy nebudeme hodni toho, abychom sloužili Jehovovi. Pamatujme však na to, že Jehova je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Pokud činíme pokání ze svých hříchů a usilovně se snažíme, abychom je neopakovali, můžeme mít užitek z Jehovova milosrdenství. Podívejme se, jak Bible popisuje tento nádherný rys Jehovovy lásky.
15. Jak daleko od nás Jehova vzdaluje naše hříchy?
15 Žalmista David barvitě vyjádřil, do jaké míry nám Jehova odpouští. Napsal totiž: „Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.“ (Žalm 103:12, Ekumenický překlad; kurzíva od nás) Jak daleko vlastně je východ od západu? V určitém smyslu, východ je od západu vždy v té největší vzdálenosti, jakou si jen dokážeme představit. Tyto dva body se nikdy nemohou setkat. Jeden znalec poukazuje na to, že uvedené vyjádření znamená „co možná nejdále; tak daleko, jak si vůbec dokážeme představit“. Davidova inspirovaná slova nám říkají, že když Jehova odpouští, odstraňuje naše hříchy a vzdaluje je od nás tak daleko, jak jsme si jen schopni představit.
16. Když Jehova odpouští naše hříchy, proč si můžeme být jisti, že nás potom vidí jako čisté?
16 Už jste se někdy snažili odstranit ze světlého oděvu nějakou skvrnu? Je možné, že i přes veškeré vaše úsilí byla skvrna stále vidět. Povšimněme si, jak Jehova popisuje svou schopnost odpouštět: „I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh; i kdyby byly rudé jako karmínová látka, stanou se dokonce podobnými vlně.“ (Izajáš 1:18) Slovem „šarlat“ je myšlena jasně červená barva. * „Karmín“ byla sytá barva používaná při barvení látek. Skvrnu v podobě hříchu nemůžeme nikdy odstranit svým vlastním úsilím. Jehova však hříchy, které jsou jako šarlat nebo karmín, dokáže vybělit tak, že budou jako sníh nebo jako nebarvená vlna. Když tedy Jehova odpouští naše hříchy, nemusíme mít pocit, že skvrnu v podobě takových hříchů poneseme po celý život.
17. V jakém smyslu hází Jehova naše hříchy za záda?
17 Když byl Ezekjáš uzdraven ze smrtelné nemoci, složil dojemnou píseň, ve které vyjádřil svou vděčnost Jehovovi. Řekl mu: „Všechny mé hříchy [jsi] hodil za záda.“ (Izajáš 38:17) O Jehovovi je zde tedy řečeno, že kajícnému provinilci odnímá hříchy a jakoby je hází za sebe, kde je nevidí ani si jich už nevšímá. Jeden pramen uvádí, že myšlenku, která je těmito slovy sdělena, je možné vyjádřit takto: „Děláš, jako by se [mé hříchy] ani nestaly.“ Nepřináší snad tato myšlenka útěchu?
18. Jak prorok Micheáš ukazuje, že když Jehova odpouští, odstraňuje naše hříchy natrvalo?
18 Ve slibu o obnově prorok Micheáš vyjádřil přesvědčení, že Jehova svému kajícnému lidu odpustí. Řekl: „Kdo je Bůh jako ty, který . . . přechází přestupek ostatku svého dědictví? . . . A všechny jejich hříchy vhodíš do hlubin moře.“ (Micheáš 7:18, 19) Zkuste si představit, co tato slova znamenala pro lidi, kteří žili v biblických dobách. Byla snad nějaká naděje získat zpět to, co bylo jednou vhozeno „do hlubin moře“? Micheášova slova tedy ukazují, že když Jehova odpouští, odstraňuje naše hříchy natrvalo.
‚Něžný soucit našeho Boha‘
19, 20. (a) Jaký je význam hebrejského slovesa překládaného jako „projevovat milosrdenství“ nebo „pociťovat lítost“? (b) Jak můžeme díky tomu, co Bible uvádí o matčiných citech k dítěti, pochopit Jehovův soucit?
19 Dalším rysem Jehovovy lásky je soucit. Co to je soucit? V Bibli je úzká souvislost mezi soucitem a milosrdenstvím. Myšlenku soucitu vyjadřuje řada hebrejských a řeckých slov. Uvažujme například o hebrejském slovu ra·chamʹ, které bývá překládáno jako „projevovat milosrdenství“ nebo „pociťovat lítost“. Tento hebrejský výraz, který Jehova uplatňuje sám na sebe, je příbuzný se slovem pro „lůno“ a může být popsán jako „mateřský soucit“.
20 Představu, kterou v nás vyvolávají matčiny city k dítěti, používá Bible k tomu, aby nás naučila chápat, jaký je Jehovův soucit. U Izajáše 49:15 čteme tato slova: „Může snad žena zapomenout na svého kojence, takže by neměla soucit [ra·chamʹ] se synem svého lůna? Ano, ženy mohou zapomenout, ale já na vás nezapomenu.“ (The Amplified Bible) Jen těžko si dokážeme představit, že by matka zapomněla kojit své dítě a starat se o ně. Vždyť kojenec je bezmocný — ve dne v noci potřebuje matčinu pozornost. Je však smutné, že zanedbávání mateřské péče není ničím neznámým, zejména v těchto ‚kritických časech‘. (2. Timoteovi 3:1, 3) Jehova prohlašuje: „Ale já na vás nezapomenu.“ Něžný soucit, který Jehova má ke svým služebníkům, je nesrovnatelně silnější než nejněžnější přirozený cit, jaký si dokážeme představit — soucit, jaký matka obvykle cítí ke svému děťátku.
21, 22. Jak se s Izraelity zacházelo ve starověkém Egyptě a jak Jehova reagoval na jejich volání?
21 Jak Jehova, podobně jako milující rodič, projevuje soucit? To je jasně patrné z jeho jednání se starověkým izraelským národem. Koncem 16. století př. n. l. byly miliony Izraelitů otroky v Egyptě, kde byli krutě utlačováni. (2. Mojžíšova 1:11, 14) Izraelité ve své tísni volali k Jehovovi o pomoc. Jak na to soucitný Bůh reagoval?
22 Na Jehovovo srdce to hluboce zapůsobilo. Jehova řekl: „Viděl [jsem] trápení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik . . ., dobře znám bolesti, jimiž trpí.“ (2. Mojžíšova 3:7) Jehova se nedokázal dívat na utrpení svého lidu a slyšet jeho úpěnlivé volání, aniž by se svým lidem soucítil. Jehova je Bohem, který má schopnost vcítit se. A právě empatie, neboli schopnost cítit bolest druhých, má k soucitu velmi blízko. Jehova však se svým lidem nejen soucítil, ale byl i podněcován jednat v jeho prospěch. U Izajáše 63:9 čteme: „Ve své lásce a ve svém soucitu je sám vykoupil.“ „Silnou rukou“ Jehova vysvobodil Izraelity z Egypta. (5. Mojžíšova 4:34) Potom jim zázračně opatřoval pokrm a dovedl je do jejich vlastní úrodné země.
23. (a) Jak nás žalmistova slova ujišťují o tom, že Jehova se hluboce zajímá o každého z nás? (b) Jakými způsoby nám Jehova pomáhá?
23 Jehova projevuje soucit svému lidu nejen jako skupině. Náš láskyplný Bůh se hluboce zajímá o každého z nás jednotlivě. Dobře ví o každém utrpení, kterým snad procházíme. Žalmista napsal: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši jsou obráceny k jejich volání o pomoc. Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:15, 18) Jak nám jako jednotlivcům Jehova pomáhá? Nutně to neznamená, že vždy odstraní příčinu našeho utrpení. Udělal ale mnohá opatření pro ty, kdo k němu volají o pomoc. Jeho Slovo předkládá praktické rady, které nám mohou velmi pomoci. Ve sborech Jehova opatřuje duchovně způsobilé dozorce, kteří se snaží zrcadlit jeho soucit, když pomáhají ostatním. (Jakub 5:14, 15) Jehova je ‚Ten, kdo slyší modlitbu‘, a proto dává „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Žalm 65:2; Lukáš 11:13) Všechna taková opatření jsou projevy ‚něžného soucitu našeho Boha‘. (Lukáš 1:78)
24. Jak budete reagovat na Jehovovu lásku?
24 Není to nádherné, když uvažujeme o lásce našeho nebeského Otce? V předchozím článku jsme si připomněli, že Jehova láskyplně a k našemu prospěchu projevuje moc, smysl pro právo a moudrost. V tomto článku jsme viděli, že Jehova pozoruhodnými způsoby projevuje svou lásku k lidstvu a k nám osobně. Před každým z nás je teď důležitá otázka: ‚Jak budu já reagovat na Jehovovu lásku?‘ Kéž na ni reagujete tím, že Jehovu budete milovat celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30) Kéž je z vašeho každodenního způsobu života patrná upřímná touha stále více se přibližovat k Jehovovi. A kéž se Jehova, Bůh, který je láska, stále přibližuje k vám, a to po celou věčnost! (Jakub 4:8)
[Poznámka pod čarou]
^ 16. odst. Jeden znalec uvádí, že šarlat „byl stálou neboli trvalou barvou. Ta se neodstranila ani rosou, ani deštěm, ani praním, ani dlouhým používáním.“
Vzpomínáte si?
• Jak víme, že láska je Jehovovou dominantní vlastností?
• Proč je možné říci, že když Jehova poslal svého Syna, aby za nás trpěl a zemřel, byl to ten největší projev lásky všech dob?
• Jak nás Jehova ujišťuje, že nás miluje jako jednotlivce?
• Jakým barvitým způsobem Bible popisuje, do jaké míry nám Jehova odpouští?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 15]
„Bůh . . . dal svého jediného zplozeného Syna“
[Obrázek na straně 16 a 17]
„Máte větší cenu než mnoho vrabců“
[Podpisek]
© J. Heidecker/VIREO
[Obrázek na straně 18]
Z toho, co matka cítí ke svému dítěti, se můžeme poučit o Jehovově soucitu