Máme „postoj očekávání“?

„Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. PETRA 3:11, 12)

1, 2. Jak je možné znázornit „postoj očekávání“, pokud jde o Jehovův den?

PŘEDSTAVME si rodinu, která očekává hosty na oběd. Určená hodina se rychle blíží. Manželka má plné ruce práce s posledními přípravami jídla. Manžel a děti jí pomáhají, aby vše bylo hotovo. Všichni jsou vzrušení. Už se hostů nemohou dočkat a těší se na chutné jídlo a příjemné společenství.

² Jakožto křesťané očekáváme něco daleko důležitějšího. Co to je? Všichni přece očekáváme ‚Jehovův den‘! Dokud nepřijde, musíme být jako prorok Micheáš, který řekl: „Já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7) Znamená to čekat nečinně? Ne. Je potřeba vykonat mnoho práce.

3. Jaký postoj mají křesťané mít podle 2. Petra 3:11, 12?

³ Apoštol Petr nám pomáhá, abychom při čekání měli správný postoj. Říká: „Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. Petra 3:11, 12) Povšimněme si, že tato věta je zvolací. Petr zde neklade otázku. Ve svých dvou inspirovaných dopisech ukázal, jakými lidmi by křesťané měli být. Také je vybízel, aby se stále prokazovali ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. Ačkoli tehdy již uplynulo asi třicet let od chvíle, kdy Ježíš Kristus dal znamení „závěru systému věcí“, křesťané neměli polevit v ostražitosti. (Matouš 24:3) Měli ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘.

4. Co znamená ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘?

⁴ Řecké slovo, které je zde přeloženo jako ‚pevně chovat v mysli‘ doslova znamená ‚zrychlovat‘. Samozřejmě, že nemůžeme doslova ‚zrychlit‘ příchod Jehovova dne. Vždyť koneckonců ‚neznáme den ani hodinu‘, kdy Ježíš Kristus přijde vykonat rozsudek nad nepřáteli svého Otce. (Matouš 24:36; 25:13) Jeden slovník vysvětluje, že kořenné sloveso přeložené výrazem ‚zrychlovat‘ zde znamená „‚spěchat‘, a úzce tudíž souvisí s [významem] ‚být horlivý, činný, starat se o něco‘“. Petr tedy své spoluvěřící vybízel, aby ‚nadšeně toužili‘ po přítomnosti Jehovova dne. To bylo možné jen tehdy, jestliže tento den stále  chovali v mysli. (2. Petra 3:12, poznámka pod čarou) ‚Velký a bázeň vzbuzující Jehovův den‘ je nyní velmi blízko, a proto bychom měli mít stejný myšlenkový postoj i my. (Joel 2:31)

Jehovův den očekávejme se ‚svatými činy chování‘

5. Jak můžeme dávat najevo, že ‚nadšeně toužíme‘ po příchodu „Jehovova dne“?

⁵ Jestliže opravdu ‚nadšeně toužíme‘ přežít Jehovův den, dáváme to najevo svými ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘. Výraz ‚svaté činy chování‘ nám možná připomíná Petrovu vybídku: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle tužeb, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:14–16)

6. Co musíme dělat, máme-li být svatí?

⁶ Máme-li být svatí, musíme zachovávat tělesnou, duševní, mravní a duchovní čistotu. Připravujeme se na ‚Jehovův den‘ tím, že jakožto lidé, kteří nesou Jehovovo jméno, zůstáváme svatí? Zachovávat takovou čistotu dnes není snadné, protože mravní měřítka světa stále upadají. (1. Korinťanům 7:31; 2. Timoteovi 3:13) Je rozdíl mezi našimi mravními měřítky a měřítky, která zastává svět, stále nápadnější? Pokud ne, měli bychom tím být znepokojeni. Je možné, že naše osobní měřítka sice zůstávají vyšší než měřítka světa, ale přesto klesají? Kdyby to tak bylo, museli bychom podniknout rozhodné kroky, a věci napravit, abychom se líbili Bohu.

7, 8. (a) Jak bychom mohli ztratit ze zřetele důležitost ‚svatých činů chování‘? (b) Co možná budeme muset udělat pro nápravu?

⁷ V současnosti je velmi rozšířená pornografie na internetu. Je dostupná v soukromí, a těm, kdo dříve neměli přístup k žádným takovým nemravným materiálům, se tedy nabízí — slovy jednoho lékaře — „nedozírné množství sexuálních příležitostí“. Je jisté, že kdybychom takové nečisté internetové stránky vyhledávali, přestupovali bychom tím příkaz ‚nedotýkat se ničeho nečistého‘. (Izajáš 52:11) Opravdu bychom v tom případě ‚pevně chovali v mysli přítomnost Jehovova dne‘, nebo bychom ve své mysli ten den odsouvali? Říkáme si snad, že i když svou mysl poskvrňujeme sprostým materiálem, máme přece ještě dost času se očistit? Jestliže jsme se v tomto směru dostali do problémů, nutně musíme Jehovu úpěnlivě prosit, ‚aby naše oči přešly a neviděly, co je bezcenné, a aby nás zachoval naživu na své vlastní cestě‘. (Žalm 119:37)

⁸ Naprostá většina svědků Jehovových, bez ohledu na to, kolik jim je let, se pevně drží Božích vysokých mravních měřítek a vyhýbá se nemravným lákadlům tohoto ničemného světa. Uvědomují si, jak naléhavá je dnešní doba, pamatují na varování apoštola Petra, že „Jehovův den přijde jako zloděj“, a nadále se prokazují ‚svatými činy chování‘. (2. Petra 3:10) Svými skutky dokazují, že ‚očekávají a pevně chovají v mysli přítomnost Jehovova dne‘. *

 Jehovův den očekávejme se ‚skutky zbožné oddanosti‘

9. K čemu by nás měla podněcovat zbožná oddanost?

⁹ Máme-li v mysli chovat Jehovův den, nutně také musíme projevovat ‚skutky zbožné oddanosti‘. ‚Zbožná oddanost‘ znamená mimo jiné hlubokou úctu k Bohu, která nás podněcuje ke konání toho, co mu působí radost. Ke skutkům zbožné oddanosti nás tedy motivuje věrně oddaná náklonnost k Jehovovi. Jeho vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Bůh „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Neměla by nás tedy zbožná oddanost podněcovat k tomu, abychom se ještě více snažili pomáhat lidem poznat Jehovu a napodobovat ho? (Efezanům 5:1)

10. Proč bychom se měli střežit před ‚podvodnou mocí bohatství‘?

¹⁰ Náš život bude naplněn skutky zbožné oddanosti, jestliže nejprve hledáme Boží Království. (Matouš 6:33) K tomu patří mít vyrovnaný náhled na hmotné věci. Ježíš varoval: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Možná si stěží dokážeme představit, že by nás zaslepila láska k penězům, ale pamatujme na to, že ‚dusit‘ Boží slovo může i „úzkost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství“. (Matouš 13:22) Vydělat si na živobytí může být obtížné. V některých částech světa se proto mnozí lidé domnívají, že lépe se jim povede jen tehdy, když se přestěhují do bohatší země. Možná se kvůli tomu na několik let odloučí od své rodiny, která zůstane doma. Tak někdy uvažují i členové Božího lidu. Jestliže pracují v zahraničí, mohou snad své rodině opatřovat různé moderní vymoženosti. Jak to však zapůsobí na duchovní stav jejich milovaných, kteří zůstali doma? Budou členové rodiny, které chybí řádné vedení prostřednictvím hlavy, mít dostatek duchovního smýšlení, aby přežili Jehovův den?

11. Jak jeden muž, který pracoval v zahraničí, dal najevo, že skutky zbožné oddanosti jsou pro něj důležitější než bohatství?

¹¹ Jistý muž z Filipín odešel za prací do Japonska. Tam od svědků Jehovových poznal biblickou pravdu. Jakmile se dozvěděl, jakou odpovědnost mu Písmo ukládá jakožto hlavě rodiny, uvědomil si, že členům své rodiny musí pomoci, aby se stali Jehovovými ctiteli. (1. Korinťanům 11:3) Manželka, která žila na Filipínách, se jeho nově nalezené víře stavěla na odpor a chtěla, aby dál posílal domů peníze, místo aby se vrátil a o své biblické víře poučoval rodinu. On si však uvědomoval, že doba je naléhavá, záleželo mu na jeho blízkých, a proto se vrátil domů. Za svou trpělivost a láskyplné jednání s členy rodiny byl odměněn. Za čas se rodina sjednotila v pravém uctívání a manželka vstoupila do celodobé služby.

12. Proč bychom měli duchovní zájmy klást na první místo v životě?

 ¹² Naši situaci bychom mohli přirovnat k situaci lidí v hořícím domě, který se zakrátko zřítí. Bylo by moudré horečně pobíhat a snažit se z plamenů zachránit nějaké hmotné věci? Nebylo by naopak mnohem důležitější zachránit život — náš vlastní, život naší rodiny a ostatních obyvatel domu? Současný ničemný systém věcí se rychle blíží ke svému zániku, a jde o život. Když si to uvědomíme, rozhodně bychom měli klást duchovní zájmy na první místo a horlivě se zaměřovat na životodárné dílo kázání o Království. (1. Timoteovi 4:16)

Musíme být „neposkvrnění“

13. V jakém stavu bychom měli být, až přijde Jehovův den?

¹³ Petr zdůrazňuje, jak důležité je zachovávat postoj očekávání, a říká: „Protože, milovaní, očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste [Bohem] . . . nakonec byli shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Petr nás nejen vybízí ke svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti, ale také zdůrazňuje, že je důležité, abychom byli Jehovou nakonec shledáni jako lidé očištění Ježíšovou drahocennou krví. (Zjevení 7:9, 14) K tomu je třeba, aby člověk projevoval víru v Ježíšovu oběť a stal se zasvěceným a pokřtěným služebníkem Jehovy.

14. Co znamená být „neposkvrnění“?

¹⁴ Petr nám naléhavě říká, že se máme ze všech sil snažit, abychom byli shledáni „neposkvrnění“. Pečujeme o to, aby náš oděv křesťanského chování a osobnosti byl stále neposkvrněný, neznečištěný světem? Když si na svém oblečení všimneme nějaké skvrny, okamžitě se ji snažíme odstranit. Jde-li o oděv, který nosíme rádi, snažíme se o jeho vyčištění zvlášť pečlivě. Záleží nám stejně i na našem obrazném křesťanském oděvu, jestliže je poskvrněn nějakým nežádoucím rysem naší osobnosti nebo našeho chování?

15. (a) Proč si Izraelité měli udělat třásňový okraj na suknici svého oděvu? (b) Proč jsou dnes Jehovovi služebníci odlišní?

¹⁵ Izraelité si měli udělat „třásňové okraje na suknicích svých oděvů“ a „nad třásňový okraj suknice [dát] modrou šňůrku“. Proč? Aby si připomínali Jehovova přikázání, poslouchali je a aby se „prokázali být svatí“ svému Bohu. (4. Mojžíšova 15:38–40) Jakožto Jehovovi služebníci se dnes lišíme od světa, protože se řídíme Božími zákony a zásadami. Například zachováváme mravní čistotu, projevujeme úctu ke svatosti krve a vyhýbáme se jakémukoli druhu modlářství. (Skutky 15:28, 29) Svým odhodláním zůstat neposkvrnění jsme si získali úctu mnoha lidí. (Jakub 1:27)

Musíme být „bezvadní“

16. Co znamená zůstávat „bezvadní“?

¹⁶ Petr také říká, že máme být shledáni „bezvadní“. Jak toho dosáhnout? Skvrnu lze obvykle setřít nebo vyčistit, ale vada se tímto způsobem neodstraní. Vada znamená, že něco je v nepořádku uvnitř. Apoštol Pavel vybízel spolukřesťany ve Filipech: „Dále dělejte všechno bez reptání a dohadování, abyste  se stali bezúhonnými a nevinnými, Božími dětmi bez vady mezi pokřivenou a převrácenou generací, v níž záříte jako ti, kdo poskytují světlo ve světě.“ (Filipanům 2:14, 15) Jednáme-li v souladu s touto vybídkou, budeme se vyhýbat reptání a dohadování a budeme Bohu sloužit z čistých pohnutek. Ke kázání ‚dobré zprávy o království‘ nás bude podněcovat naše láska k Jehovovi a k bližním. (Matouš 22:35–40; 24:14) Dobrou zprávu budeme nadále ohlašovat i přes to, že většina lidí možná nechápe, proč svůj čas dobrovolně věnujeme tomu, abychom se druhým snažili pomoci poznat Boha a jeho Slovo, Bibli.

17. Z jakých pohnutek bychom měli usilovat o výsady v křesťanském sboru?

¹⁷ Jestliže toužíme být shledáni „bezvadní“, měli bychom vždy prozkoumat, s jakými pohnutkami jdeme za svým cílem. Už neděláme věci ze sobeckých důvodů, jak je to běžné ve světě — například se nesnažíme získat bohatství nebo moc. Jestliže usilujeme o výsady v křesťanském sboru, dělejme to z čistých pohnutek a nechme se vždy podněcovat láskou k Jehovovi a k druhým. Je příjemné vidět duchovně smýšlející muže, kteří s radostí ‚usilují o úřad dozorce‘ a při tom pokorně touží sloužit jako otroci Jehovovi a svým spoluvěřícím. (1. Timoteovi 3:1; 2. Korinťanům 1:24) Ano, křesťané, kteří jsou způsobilí sloužit jako starší, ‚pasou Boží stádo ochotně, ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě, ani jako by panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stávají příkladem stádu‘. (1. Petra 5:1–4)

Musíme být „v pokoji“

18. Kterými vlastnostmi jsou svědkové Jehovovi dobře známi?

¹⁸ Nakonec nám Petr říká, abychom byli shledáni „v pokoji“. Máme-li žít v souladu s tímto požadavkem, musíme mít pokojný vztah k Jehovovi a ke svým bližním. Petr zdůrazňuje, že je důležité mít „jeden k druhému vřelou lásku“ a udržovat pokoj s našimi spolukřesťany. (1. Petra 2:17; 3:10, 11; 4:8; 2. Petra 1:5–7) Chceme-li si zachovat pokoj, musíme tedy mít mezi sebou lásku. (Jan 13:34, 35; Efezanům 4:1, 2) Naše láska a pokoj jsou patrné zejména při našich mezinárodních sjezdech. Když se v roce 1999 konal sjezd v Kostarice, jistého prodavače na letišti rozzlobilo, když se místní svědkové, kteří vítali delegáty, nevědomky postavili tak, že jeho stánek nebyl vidět. Druhého dne si ale všiml, jaká láska a pokoj se zrcadlí v nadšeném vítání delegátů, ačkoli je místní svědkové osobně neznají. Poslední den už prodavač vítal delegáty spolu s nimi a také požádal o biblické studium.

19. Proč je nezbytné usilovat o pokoj se spoluvěřícími?

 ¹⁹ Naše upřímnost, s jakou usilujeme o pokoj se svými duchovními bratry a sestrami, může souviset s tím, jak vážně očekáváme Jehovův den a slíbený nový svět. (Žalm 37:11; 2. Petra 3:13) Dejme tomu, že je pro nás těžké zachovat pokojný vztah s některým spoluvěřícím. Dokážeme si představit, že vedle něj pokojně žijeme v ráji? Jestliže nějaký bratr má něco proti nám, měli bychom ‚se s ním usmířit‘, a to rychle. (Matouš 5:23, 24) Je to nezbytné, má-li být pokoj mezi námi a Jehovou. (Žalm 35:27; 1. Jana 4:20)

20. Jak se pozná, že máme „postoj očekávání“?

²⁰ Můžeme my osobně říci, že ‚očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘? Jestliže nadšeně toužíme vidět konec ničemnosti, projeví se to tím, že v tomto nemravném světě zůstaneme svatí. Svou horoucí touhu po příchodu Jehovova dne a životě pod vládou Království také dáváme najevo skutky zbožné oddanosti. A naše naděje na život v pokojném novém světě je patrná z toho, že už dnes usilujeme o pokojné vztahy se spoluvěřícími. Těmito způsoby dáváme najevo, že máme „postoj očekávání“ a že ‚pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Co znamená ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘?

• Jak se „postoj očekávání“ projevuje v našem chování?

• Proč jsou nezbytné ‚skutky zbožné oddanosti‘?

• Co musíme dělat, abychom byli Jehovou shledáni „neposkvrnění a bezvadní a v pokoji“?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 11]

„Postoj očekávání“ se projevuje svatými činy chování

[Obrázky na straně 12]

Dílo kázání o Království zachraňuje životy

[Obrázek na straně 14]

Očekáváme Jehovův den a usilujeme při tom o pokoj s druhými