Mysleme zdravě a jednejme moudře

PŘEDSTAVTE si tuto scénu: Ježíš Kristus vysvětluje, že mu jeho náboženští nepřátelé v Jeruzalémě způsobí velkou bolest a pak ho zabijí. Jeho důvěrný přítel, apoštol Petr, tomu nemůže uvěřit. Dokonce si Ježíše bere stranou a kárá ho. O Petrově upřímnosti a opravdovém zájmu nemůže být pochyb. Jak ale Petrovo uvažování hodnotí Ježíš? „Kliď se za mne, Satane!“ řekne. „Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Matouš 16:21–23)

Petr musel být otřesen. Chtěl svému milovanému Pánovi pomoci a být mu oporou, ale v tomto případě se mu naopak stal „kamenem klopýtání“. Jak k tomu došlo? Petr se možná stal obětí všeobecně rozšířeného neduhu lidského uvažování — věřil jen tomu, čemu věřit chtěl.

Nebuďme příliš sebejistí

Naše schopnost zdravě přemýšlet může být ohrožena sklonem k přílišné sebejistotě. Apoštol Pavel varoval spolukřesťany ve starověkém Korintu: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:12) Proč to Pavel řekl? Zjevně proto, že si uvědomoval, jak snadno se lidské uvažování může pokřivit — dokonce i mysl křesťanů by mohla být „zkažena, vzdálena od upřímnosti a cudnosti, které náleží Kristu“. (2. Korinťanům 11:3)

Právě to se stalo celé generaci Pavlových předků. Jehova jim tehdy řekl: „Vaše myšlenky . . . nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami.“ (Izajáš 55:8) Stali se ‚moudrými ve svých vlastních očích‘, a to mělo katastrofální následky. (Izajáš 5:21) Podobné katastrofě se chceme vyhnout, a tak je jistě rozumné prozkoumat, jak si my sami můžeme zachovat zdravé myšlení.

Vyvarujme se tělesného smýšlení

U některých křesťanů v Korintu se silně projevovalo tělesné smýšlení. (1. Korinťanům 3:1–3) Kladli větší důraz na lidské filozofie než na Boží slovo. Je pravda, že tehdejší řečtí myslitelé byli velmi inteligentní. V Božích očích však byli pošetilí. Pavel řekl: „Je ... napsáno: ‚Způsobím, aby moudrost moudrých zahynula, a inteligenci intelektuálů odstrčím.‘ Kde je moudrý? Kde znalec Zákona? Kde debatér tohoto systému věcí? Neučinil Bůh moudrost světa pošetilou?“ (1. Korinťanům  1:19, 20) Takoví intelektuálové nebyli pod působením Božího ducha, ale ovládal je ‚duch světa‘. (1. Korinťanům 2:12) Jejich filozofie a představy se neslučovaly s Jehovovými myšlenkami.

Prvotním zdrojem takového tělesného smýšlení je Satan Ďábel, který prostřednictvím hada svedl Evu. (1. Mojžíšova 3:1–6; 2. Korinťanům 11:3) Může Satan nějak ohrožovat i nás? Bezesporu ano. Jak říká Boží slovo, Satan „zaslepil mysl“ lidí natolik, že nyní „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (2. Korinťanům 4:4; Zjevení 12:9) Je tedy opravdu velmi důležité, abychom věděli o jeho záměrech a byli ve střehu. (2. Korinťanům 2:11)

Pozor na ‚lidskou šalebnost‘

Apoštol Pavel také varoval před ‚lidskou šalebností‘. (Efezanům 4:14) Setkal se s ‚dělníky, kteří klamali‘ — předstírali, že předkládají pravdu, ale ve skutečnosti ji překrucovali. (2. Korinťanům 11:12–15) Když takoví lidé chtějí dosáhnout svých cílů, možná argumentují pouze tím, co se jim hodí, a uchylují se k emocionálnímu vyjadřování, k zavádějícím polopravdám, neprůhledným narážkám, nebo dokonce k vyloženým lžím.

Propagandisté často používají například slovo „sekta“, aby uvedli do špatného světla určité lidi. Parlamentní shromáždění Rady Evropy obdrželo návrh, ve kterém bylo uvedeno, že odpovědným činitelům, kteří zkoumají nové náboženské skupiny, „by bylo třeba doporučit, aby tento výraz nepoužívali“. Proč? Navrhovatel se domnívá, že slovo „kult“ má výrazně negativní konotaci. Podobnou hanlivou nálepku dostal kdysi apoštol Pavel od řeckých intelektuálů, kteří o něm neprávem říkali, že je „mluvka“ neboli „sběrač semen“. Mělo to vyvolávat dojem, že Pavel je pouhý zahálčivý žvanil, tedy ten, kdo jen sbírá útržky jakýchsi poznatků a pak je opakuje. Pravdou však bylo to, že Pavel „oznamoval dobrou zprávu o Ježíšovi a vzkříšení“. (Skutky 17:18; poznámka pod čarou)

Jsou metody propagandistů účinné? Ano. Mají významný podíl na vzniku etnické a náboženské nenávisti, protože zkreslují názory lidí na jiné národy nebo náboženství. Takové metody bývají často používány k tomu, aby nepopulární menšiny byly odsunuty na okraj společnosti. Obratně je využíval Adolf Hitler, když Židy a jiné skupiny lidí vykresloval jako „degenerované“, „škodlivé“ a jako „hrozbu“ pro stát. Nikdy nedovolte, aby vaše uvažování bylo otráveno takovou rafinovanou šalebností. (Skutky 28:19–22)

Ať neklameme sami sebe

Člověk také snadno podlehne sebeklamu. Může být velmi těžké vzdát se názorů, které jsou nám drahé, nebo je snad i jen zkoumat. Proč? Časem si totiž ke svým názorům vytváříme citový vztah. Potom můžeme sami sebe klamat falešným uvažováním — když si vymýšlíme důvody, abychom ospravedlnili názory, které jsou ve skutečnosti chybné a scestné.

To se stalo některým křesťanům v prvním století. Znali Boží slovo, ale ve svém uvažování se tím neřídili. Nakonec sami sebe ‚klamali falešným uvažováním‘. (Jakub 1:22, 26) Jestliže se rozzlobíme, když někdo zpochybňuje naše názory, může to naznačovat, že jsme tomuto druhu sebeklamu podlehli. Moudře budeme jednat tehdy, jestliže se nerozzlobíme, ale zachováme si otevřenou mysl a pozorně si vyslechneme, co nám druzí chtějí říct — dokonce i když jsme pevně přesvědčeni o tom, že náš názor je správný. (Přísloví 18:17)

Pátrejme po „poznání Boha“

Co můžeme udělat pro to, aby naše myšlení zůstalo zdravé? Účinná pomoc je dostupná. Ale musíme být ochotni vynaložit úsilí. Moudrý král Šalomoun řekl: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho  volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“ (Přísloví 2:1–5) Ano, budeme-li se sami snažit, abychom svou mysl a srdce plnili pravdami z Božího slova, získáme skutečnou moudrost, pochopení a rozlišovací schopnost. Ve skutečnosti budeme pátrat po věcech daleko cennějších než stříbro nebo jakýkoli jiný poklad. (Přísloví 3:13–15)

Moudrost a poznání jsou bezesporu nezbytné, chceme-li uvažovat zdravě. „Když ti do srdce vstoupí moudrost, a poznání se stane příjemným samotné tvé duši,“ říká Boží slovo, „schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty, od člověka mluvícího zvrácenosti, od těch, kdo opouštějí stezky přímosti, aby chodili po cestách tmy.“ (Přísloví 2:10–13)

Nechat se ve svém uvažování vést Božími myšlenkami je zvlášť důležité, když jsme ve stresové nebo nebezpečné situaci. Silné emoce jako hněv nebo strach mohou naše zdravé myšlení zastřít. „Útlak ... může způsobit, že moudrý jedná pomateně,“ řekl Šalomoun. (Kazatel 7:7) Člověk se dokonce může ‚rozvzteklit přímo proti Jehovovi‘. (Přísloví 19:3) Jak? Tím, že ze svých problémů viní Boha a používá je k tomu, aby ospravedlnil své jednání, které je v rozporu s Božími zákony a zásadami. Neměli bychom si myslet, že vždycky všechno víme nejlépe, ale měli bychom naopak pokorně naslouchat, když nám někdo moudře radí a snaží se nám pomoci na základě Písma. A pokud to bude nezbytné, buďme ochotni upustit i od hluboce zakořeněných názorů, jestliže se stane zřejmým, že jsou chybné. (Přísloví 1:1–5; 15:22)

‚Stále prosme Boha‘

Žijeme v nebezpečné době, kdy mnozí lidé nevědí kudy kam. Máme-li umět věci dobře posuzovat a jednat moudře, nezbytně potřebujeme Jehovovo vedení, a o něj se musíme modlit. „O nic nebuďte úzkostliví,“ napsal Pavel, „ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Jestliže nemáme dost moudrosti k tomu, abychom řešili složité problémy nebo se uměli vyrovnat se zkouškami, musíme ‚stále prosit Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání‘. (Jakub 1:5–8)

Apoštol Petr si byl vědom toho, že spolukřesťané musí projevovat moudrost, a proto se snažil ‚vyburcovat jejich schopnost jasně přemýšlet‘. Chtěl, aby si „pamatovali výroky, které dříve mluvili svatí proroci, a přikázání Pána a Zachránce“, Ježíše Krista. (2. Petra 3:1, 2) Jestliže to děláme a své myšlenky udržujeme v souladu s Jehovovým slovem, pak budeme myslet zdravě a jednat moudře.

[Obrázky na straně 21]

První křesťané se ve svém myšlení nechávali ovlivňovat Boží moudrostí, a ne filozofickým uvažováním

[Podpisky]

Filozofové zleva doprava: Epikúros: Foto s laskavým svolením British Museum; Cicero: Reprodukce z The Lives of the Twelve Caesars; Platón: Roma, Musei Capitolini

[Obrázky na straně 23]

Modlitba a studium Božího slova jsou nezbytné