Chudí jsou stále chudší

„Žádná společnost nemůže vzkvétat a být šťastná, jestliže většina jejích členů je chudá a zbědovaná.“

TUTO myšlenku vyjádřil v 18. století národohospodář Adam Smith. Mnozí znalci jsou přesvědčeni, že pravdivost jeho slov se dnes prokazuje více než kdy dříve. Rozdíl mezi lidmi majetnými a nemajetnými je stále nápadnější. Na Filipínách má třetina obyvatel méně než jeden americký dolar na den. V bohatších zemích si takovou částku lze vydělat za několik minut. V publikaci Human Development Report 2002 (Zpráva o rozvoji lidstva 2002), kterou vydává Organizace spojených národů, se uvádí, že „nejbohatších pět procent obyvatel světa má příjmy 114krát vyšší, než jaké má nejchudších pět procent“.

Někteří lidé žijí v podmínkách poměrně uspokojivých, zatímco miliony lidí žijí nelegálně v opuštěných domech nebo si staví chatrče, kde se dá. Jiní nemají ani to. Žijí na ulici a spí na kusu kartonu nebo igelitu. Mnozí z nich se životem protloukají, jak jen mohou — přebírají se v odpadcích, tahají těžké náklady nebo sbírají do vozíků recyklovatelné materiály.

Nepoměr mezi bohatými a chudými je patrný nejen v rozvojových zemích, ale jak uvádí Světová banka, „chudé oblasti se běžně vyskytují ve všech zemích.“ Někteří lidé jsou sice nesmírně bohatí, ale jiní i při veškerém svém úsilí mají stěží co do úst a střechu nad hlavou. Taková situace může být v Bangladéši stejně jako ve Spojených státech. List The New York Times citoval zprávu Amerického statistického úřadu za rok 2001, z níž je patrné, že ve Spojených státech se propast mezi bohatými a chudými neustále zvětšuje. Zpráva uvádí: „V uplynulém roce připadla polovina veškerých příjmů domácností na nejbohatší pětinu obyvatelstva... Nejchudší pětina obdržela 3,5 procenta.“ V mnoha jiných zemích je situace stejná nebo horší. Z jedné zprávy Světové banky vysvítá, že asi 57 procent obyvatelstva světa má na jeden den méně než dva americké dolary.

Aby toho nebylo málo, v roce 2002 vyvolaly rozhořčení mnoha lidí zprávy o tom, že osoby ve vedení různých  firem zbohatly za pochybných okolností. I kdyby se takoví vedoucí pracovníci nedopustili jednání vysloveně nezákonného, podle vyjádření časopisu Fortune se mnozí lidé domnívají, že tyto osoby „bohatnou nesmírně, neobyčejně a odporně“. Někteří lidé si vzhledem k tomu, co se děje na světě, kladou otázku, zda takové zázračné příjmy, jež se u některých jednotlivců odhadují na stamiliony dolarů, vůbec lze ospravedlnit, jestliže tolik lidí žije v bídě.

Bída nikdy neskončí?

To však neznamená, že by se nikdo nesnažil chudým lidem jejich zoufalou situaci nějak usnadnit. Řada státních úředníků a humanitárních organizací jistě přišla s dobře míněnými návrhy, jak situaci zlepšit. Skutečnosti však jsou i nadále skličující. Ve zprávě Human Development Report 2002 je řečeno, že „mnohé země jsou chudší, než byly před deseti, dvaceti a v některých případech před třiceti lety“, a to i přes veškeré šlechetné snahy o zlepšení.

Znamená to, že je situace chudých lidí beznadějná? Doporučujeme vám, abyste si přečetli následující článek. Jsou v něm uvedeny některé praktické, moudré přístupy, které mohou lidem pomoci již dnes, a pojednává se v něm o řešení, na které jste možná nikdy nepomysleli.