Považujete své letité spolukřesťany za drahocenné?

STAROVĚKÝ izraelský národ, který byl ve smluvním vztahu s Bohem, dostal tento příkaz: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň.“ (3. Mojžíšova 19:32) Úcta k letitým lidem byla tedy posvátnou povinností a měla úzkou spojitost s podřízeností Bohu. I když křesťané dnes již nejsou pod mojžíšským Zákonem, tato slova nám připomínají, že Jehova své letité služebníky považuje za drahocenné. (Přísloví 16:31; Hebrejcům 7:18) Sdílíme tento Jehovův názor? Považujeme své letité křesťanské bratry a sestry za drahocenné?

Cenil si svého staršího přítele

Jednu biblickou zprávu, ve které vystupuje do popředí projevování úcty letitým lidem, nacházíme v knize Druhá Královská. Je v ní popsáno, jak proroka Elijáše nahradil mladší prorok Eliša. Podívejme se, co se odehrálo poslední den, kdy Elijáš působil jako prorok v desetikmenném izraelském království.

Toho dne Jehova letitému proroku přikázal, aby se vydal na cestu z Gilgalu do Betelu, z Betelu do Jericha a z Jericha k řece Jordán. (2. Královská 2:1, 2, 4, 6) Během této cesty dlouhé bezmála 50 kilometrů Elijáš třikrát naléhal na Elišu, aby ho přestal doprovázet. Eliša se však zachoval stejně jako o staletí dříve mladá Rut. Tak jako Rut trvala na tom, že zůstane s Noemi, Eliša odmítl opustit staršího proroka. (Rut 1:16, 17) Třikrát prohlásil: „Jakože žije Jehova a jakože žije tvá duše, neopustím tě.“ (2. Královská 2:2, 4, 6) Eliša byl v té době Elijášovým sloužícím už asi šest let. Přesto si přál sloužit po Elijášově boku tak dlouho, jak to bude možné. Zpráva dodává: „Stalo se, jak kráčeli a při chůzi mluvili, tu pohleďme, . . . Elijáš vystoupil.“ (verš 11) Elijáš a Eliša spolu rozmlouvali až do poslední chvíle Elijášovy služby v Izraeli. Je vidět, že mladší prorok dychtil po tom, aby od staršího a zkušenějšího Elijáše načerpal co možná nejvíce rad a povzbuzení. Svého staršího přítele rozhodně považoval za drahocenného.

‚Jako otce a matky‘

Není těžké pochopit, proč Eliša staršího proroka miloval jako svého přítele — ano,  dokonce jako svého duchovního otce. (2. Královská 2:12) Krátce před tím, než skončilo Elijášovo pověření v Izraeli, prorok Elišovi řekl: „Požádej, co bych měl pro tebe udělat, než budu od tebe vzat.“ (verš 9) Elijáš se tedy až do samého konce zajímal o duchovní blaho svého nástupce a o pokračování Božího díla.

V dnešní době nás hřeje u srdce, když vidíme, jak naši starší křesťanští bratři a sestry se stejným otcovským a mateřským zájmem velkoryse předávají mladším své poznání a moudrost. Například dlouholetí dobrovolní pracovníci odboček svědků Jehovových ochotně pomáhají novým členům rodiny betel získat dovednosti potřebné pro jejich službu. Podobně i cestující dozorci a jejich manželky, kteří už navštěvují sbory mnoho let, s radostí předávají své bohaté zkušenosti těm, kdo jsou pro tuto službu školeni. A ve sborech svědků Jehovových po celém světě jsou starší bratři a sestry, kteří mají za sebou celá desetiletí věrné služby Jehovovi a štědře se o svou praktickou moudrost a zkušenosti dělí s novými členy sboru. (Přísloví 2:7; Filipanům 3:17; Titovi 2:3–5)

Díky upřímnému zájmu, který naši drazí starší křesťané projevují, je opravdovým potěšením prokazovat jim úctu. Chceme tedy napodobovat Elišu a hluboce si svých spolukřesťanů vážit. Proto jednejme v souladu s vybídkou apoštola Pavla a nadále se chovejme ke ‚starším mužům jako k otcům‘ a ke ‚starším ženám jako k matkám‘. (1. Timoteovi 5:1, 2) Děláme-li to, významně tím přispíváme k tomu, že křesťanský sbor na celém světě správně plní svou úlohu a dělá pokroky.

[Obrázek na straně 30]

Eliša si přál sloužit po Elijášově boku tak dlouho, jak to bude možné

[Obrázky na straně 31]

Letití křesťané jsou pro mladé velikým požehnáním