Martin Luther — Jeho život a dílo

„ŘÍKÁ se, že o [Martinovi Lutherovi] bylo napsáno víc knih než o kterémkoli jiném člověku v dějinách, s výjimkou knih o jeho učiteli, Ježíši Kristu.“ Tento výrok se objevil v časopise Time. Lutherova slova a jeho činy napomohly ke zrození reformace — náboženského hnutí, které je označováno jako „nejvýznamnější revoluce v dějinách lidstva“. Luther tedy přispěl ke změně náboženského prostředí v Evropě a k tomu, že na tomto kontinentu skončilo období středověku. Položil také základ pro standardní spisovnou němčinu. Jeho překlad Bible je až dosud zdaleka nejrozšířenějším německým překladem této knihy.

Jakým byl Martin Luther člověkem? Jak došlo k tomu, že tak silně ovlivnil dění v Evropě?

Luther se stává učencem

Martin Luther se narodil v listopadu roku 1483 v německém městě Eisleben. Jeho otec sice pracoval v dolech na měď, ale dařilo se mu vydělávat dost peněz na to, aby Martinovi poskytl dobré vzdělání. V roce 1501 začal Martin studovat na univerzitě v Erfurtu. V univerzitní knihovně poprvé četl Bibli. „Tato kniha se mi nesmírně líbila,“ řekl, „a byl bych se považoval za šťastného, kdybych jednou byl hoden toho, že bych takovou knihu mohl sám vlastnit.“

Ve svých dvaadvaceti letech vstoupil Luther do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Později studoval na univerzitě ve Wittenbergu a byl promován na doktora teologie. Luther měl pocit, že není hoden Boží přízně, a výčitky svědomí jej někdy doháněly k zoufalství. Ale díky studiu Bible, modlitbě a rozjímání lépe porozuměl tomu, jak Bůh pohlíží na hříšníky. Luther rozpoznal, že Boží přízeň si nelze zasloužit. Bůh ji ve své nezasloužené laskavosti udílí lidem, kteří projevují víru. (Římanům 1:16; 3:23, 24, 28)

Jak Luther dospěl k závěru, že jeho nové porozumění je správné? Kurt Aland, profesor dějin rané církve a výzkumu novozákonních textů, napsal: „Prošel v duchu celou Bibli, aby si ověřil, zda poznání, k němuž dospěl, odpovídá jiným biblickým výrokům. Zjistil, že všude nachází podporu.“ Nauka o ospravedlnění neboli spasení na základě víry, a ne na základě skutků neboli  církevního pokání, zůstala ústředním pilířem Lutherova učení.

Pobouřen kvůli odpustkům

Když Luther pochopil, jak Bůh pohlíží na hříšníky, dostal se do konfliktu s římskokatolickou církví. Tehdy byla všeobecně rozšířená víra, že hříšník musí po smrti nějaký čas podstupovat trest. Říkalo se však, že tato doba může být zkrácena díky odpustkům, které se na základě papežského zmocnění udělovaly za peníze. Obchodníci s odpustky — například Johann Tetzel, jenž jednal jako mluvčí arcibiskupa Albrechta z Mohuče — prodávali odpustky chudým lidem, což byl velmi výnosný obchod. Mnozí se na odpustky dívali jako na jakési pojištění proti budoucím hříchům.

Luther byl prodáváním odpustků pobouřen. Věděl, že lidé nemohou s Bohem obchodovat. Na podzim roku 1517 napsal svých 95 slavných tezí, v nichž církev obvinil z finančních, naukových a náboženských zlořádů. Luther chtěl dát podnět k reformě, nikoli ke vzpouře, a proto poslal opis těchto tezí arcibiskupovi Albrechtovi z Mohuče a několika učencům. Mnozí historikové zastávají názor, že právě kolem roku 1517 se zrodila reformace.

Luther nebyl jediný, kdo vyčítal církvi její nesprávné jednání. O sto let dříve odsoudil prodej odpustků český náboženský reformátor Jan Hus. Ještě před Husem poukázal Jan Viklef v Anglii na to, že některé církevní tradice jsou nebiblické. Lutherovi současníci Erasmus Rotterdamský a v Anglii Tyndale vybízeli k reformě. Ale díky knihtisku, který byl vynalezen Johannesem Gutenbergem v Německu, měl Lutherův hlas větší dosah a byl slyšitelnější než hlas jeho předchůdců.

Gutenbergův tiskařský lis se v Mohuči používal od roku 1455. Na přelomu století již tiskařské lisy byly v šedesáti německých městech a ve dvanácti dalších evropských zemích. Poprvé v dějinách mohla být veřejnost rychle informována o zajímavých věcech. Možná bez Lutherova svolení bylo jeho 95 tezí vytištěno a rozšířeno. Církevní reforma už nebyla otázkou pouze místní. Rozrostla se v rozsáhlý spor, a Martin Luther se náhle stal nejslavnějším mužem v Německu.

„Slunce a měsíc“ reagují

Po celá staletí byla Evropa v rukou dvou mocných institucí — Svaté říše římské a římskokatolické církve. „Císař a papež patřili k sobě jako slunce a měsíc,“ vysvětluje Hanns Lilje, bývalý prezident Světové luteránské federace. Panovaly však značné spory o to, kdo z nich je tím sluncem a kdo měsícem. Začátkem šestnáctého století již obě instituce překročily vrchol své moci. Bylo znát, že se blíží změna.

Papež Lev X. reagoval na 95 tezí tím, že Lutherovi pohrozil exkomunikací z církve, jestliže je neodvolá. Luther se tomu vzepřel a papežskou bulu obsahující uvedenou hrozbu veřejně spálil. Uveřejnil další spisy, v nichž jednotlivá knížectví vybízel k reformě církve i bez papežova souhlasu. V roce 1521 papež Lev X. Luthera exkomunikoval. Luther se proti tomu ohradil námitkou, že byl odsouzen  bez náležitého výslechu. Císař Karel V. tohoto reformátora tedy předvolal, aby předstoupil před říšský sněm ve Wormsu. Lutherova patnáctidenní cesta z Wittenbergu do Wormsu se podobala triumfálnímu průvodu. Veřejnost stála na jeho straně, a všude, kam přišel, ho lidé chtěli vidět.

Ve Wormsu stál Luther před císařem, knížaty a papežským nunciem. V roce 1415 byl v Kostnici podobně vyslýchán Jan Hus a byl pak upálen na mučednickém kůlu. Luther, na něhož se nyní upíral zrak církve i říše, odmítl odvolat, pokud mu jeho odpůrci nedokáží na základě Bible, že se mýlí. Ve znalosti Bible se mu však nikdo nevyrovnal. Výsledek tohoto slyšení byl vyjádřen v dokumentu, který je znám jako wormský edikt. Luther byl prohlášen za psance a jeho spisy byly zakázány. Papežem byl exkomunikován a císař jej postavil mimo zákon, takže Luther se nyní ocitl v ohrožení života.

Situace se však neočekávaně a dramaticky změnila. Když se Luther vracel do Wittenbergu, stal se obětí fingovaného únosu, který zařídil jeho příznivec Friedrich Saský. Ten se tudíž postaral o to, aby se nepřátelé nemohli Luthera zmocnit. Tajně jej dopravil na odlehlý hrad Wartburg, kde si Luther nechal narůst vous a změnil svou totožnost — vystupoval jako rytíř Junker Jörg.

Zářijové vydání Bible jde na odbyt

Příštích deset měsíců žil Luther na Wartburgu jako uprchlík a skrýval se zde před císařem i před papežem. V knize Welterbe Wartburg (Světové dědictví Wartburg) se vysvětluje, že „doba strávená na Wartburgu patřila k nejplodnějším tvůrčím obdobím jeho života“. Zde bylo dokončeno jedno z jeho nejvýznamnějších děl, totiž překlad Erasmova textu Řeckých písem do němčiny. Toto dílo bylo vydáno v září roku 1522. Nebylo v něm uvedeno, že překladatelem je Luther, a toto vydání bylo známo jako zářijové vydání Bible. Cena byla 1,5 holandských zlatých, což byla roční mzda služebné. Poptávka po zářijové Bibli však byla obrovská. Během dvanácti měsíců bylo ve dvou vydáních vytištěno celkem 6 000 exemplářů a v následujících dvanácti letech vyšlo ještě nejméně 69 vydání.

V roce 1525 se Martin Luther oženil s bývalou jeptiškou Katharinou von Bora. Katharina uměla dobře hospodařit a byla schopna zvládat požadavky, které vyplývaly ze štědrosti jejího manžela. K Lutherově domácnosti patřila nejen jeho manželka a šest dětí, ale také přátelé, učenci a uprchlíci. V pozdějších letech svého života měl Luther pověst tak moudrého rádce, že učenci, kteří přicházeli na návštěvu do jeho domácnosti, měli vždy s sebou papír a pero a zaznamenávali jeho výroky. Z těchto poznámek pak byla vytvořena sbírka, která byla vydána pod názvem Luthers Tischreden (Lutherovy rozhovory u stolu). Pokud jde o počet vydaných exemplářů, svého času byla tato kniha druhým nejrozšířenějším dílem v němčině, hned po Bibli.

 Nadaný překladatel a plodný spisovatel

V roce 1534 Luther dokončil svůj překlad Hebrejských písem. Měl schopnost skloubit styl, rytmus a slovní zásobu. Výsledkem byla Bible, které prostí lidé dobře rozuměli. O své překladatelské metodě Luther napsal: „Měli bychom se vyptávat matky v jejím domě, dětí na ulici a prostého muže na trhu, dívat se jim na ústa, abychom viděli, jak mluví, a podle toho pak překládat.“ Lutherova Bible pomohla položit základ pro standardní spisovný jazyk, který byl později přijat v celém Německu.

Luther byl nejen nadaným překladatelem, ale také velmi schopným spisovatelem. V produktivním věku údajně napsal každých čtrnáct dnů jedno pojednání. Některá z nich byla stejně útočná jako jejich autor. Spisy z jeho počátečního období byly břitké a ani věkem se ostří Lutherova pera neotupilo. Jeho pozdější pojednání byla stále jízlivější. Dílo Lexikon für Theologie und Kirche poukazuje na to, že se v Lutherově tvorbě projevuje „nezměrnost jeho hněvu“, „nedostatek pokory a lásky“ a stejně tak i „výrazné vědomí životního poslání“.

Když vypukla selská válka a knížectví se brodila v krvi, byl Luther požádán, aby se k tomuto povstání vyjádřil. Mají sedláci právo stěžovat si na svou feudální vrchnost? Luther se nesnažil získat popularitu a svou odpovědí se nechtěl podbízet většině. Byl přesvědčen o tom, že Boží služebníci mají poslouchat ty, kdo jsou u moci. (Římanům 13:1) Bez obalu prohlásil, že vzpoura má být potlačena silou. Řekl: „Ať trestá, propichuje a pobíjí každý, kdo může.“ Hanns Lilje prohlásil, že tato odpověď stála Luthera „jeho dosavadní jedinečnou oblibu u lidu“. A pozdější Lutherova pojednání o Židech, kteří odmítli obrátit se na křesťanství, zejména pojednání nazvané Von den Juden und ihren Lügen (O Židech a jejich lžích), byla příčinou toho, že mnozí označili Luthera jako antisemitu.

Dědictví, které po sobě Luther zanechal

Reformace, kterou vyvolali muži jako Luther, Kalvín a Zwingli, vedla k vytvoření nového pojetí náboženství, totiž ke vzniku protestantismu. Hlavním dědictvím, které po sobě Luther protestantismu zanechal, byla jeho ústřední nauka o ospravedlnění vírou. Každé z německých knížectví se přihlásilo buď k víře protestantské nebo k víře katolické. Protestantismus se rozšířil a získal všeobecnou podporu ve Skandinávii, ve Švýcarsku, v Anglii a v Nizozemsku. Dnes má stamiliony stoupenců.

K Lutherovi mají velkou úctu i mnozí lidé, kteří se neztotožňují se všemi jeho názory. V bývalé Německé demokratické republice, na jejímž území leží Eisleben, Erfurt, Wittenberg i Wartburg, se v roce 1983 oslavovalo pětisté výročí Lutherova  narození. V tomto socialistickém státě byl Luther uznáván jako významná osobnost německých dějin a německé kultury. V osmdesátých letech minulého století navíc jeden katolický teolog souhrnně popsal Lutherův vliv a poznamenal: „Po Lutherovi už nepřišel žádný člověk, který by se mu vyrovnal.“ Profesor Aland napsal: „O Martinovi Lutherovi a reformaci vyjde každoročně nejméně 500 nových publikací — a to téměř ve všech hlavních světových jazycích.“

Martin Luther se vyznačoval bystrým intelektem a fenomenální pamětí, uměl mistrovsky zacházet se slovy a byl nesmírně pracovitý. Byl také netrpělivý, dokázal jednat opovržlivě a vystupoval ostře proti všemu, co považoval za pokrytectví. Když v únoru roku 1546 Luther v Eislebenu umíral, jeho přátelé se jej zeptali, zda stále pevně zastává své názory, kterým učil druhé. Odpověděl: „Ano.“ Luther zemřel, ale mnozí lidé se jeho názorů drží až dodnes.

[Obrázek na straně 27]

Luther byl odpůrcem prodávání odpustků

[Podpisek]

Mit freundlicher Genehmigung: Wartburg-Stiftung

[Obrázek na straně 28]

Luther odmítl odvolat, pokud mu jeho odpůrci nedokáží na základě Bible, že je na omylu

[Podpisek]

Z knihy The Story of Liberty, 1878

[Obrázky na straně 29]

Lutherova místnost na hradě Wartburg, kde překládal Bibli

[Podpisek]

Obě vyobrazení: Mit freundlicher Genehmigung: Wartburg-Stiftung

[Podpisek obrázku na straně 26]

Z knihy Martin Luther The Reformer, třetí vydání, vyšlo v Toronto Willard Tract Depository, Toronto, Ontario

[Podpisek obrázku na straně 30]

Z knihy The History of Protestantism (sv. I)