„Zákon moudrého“ — Zdroj života

APOŠTOL Pavel jednou prohlásil: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho soudy a jak nevysledovatelné jsou jeho cesty!“ (Římanům 11:33) A věrný patriarcha Job řekl: „[Jehova Bůh] je moudrý v srdci.“ (Job 9:4) Ano, moudrost Stvořitele nebe a země je jedinečná. A jak je to se zákonem neboli psaným Slovem tohoto Stvořitele?

Žalmista zpíval: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým. Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ (Žalm 19:7, 8) Šalomoun, král starověkého Izraele, se s těmito slovy nepochybně ztotožňoval. Prohlásil: „Zákon moudrého je zdrojem života, aby člověka odvrátil od léček smrti.“ (Přísloví 13:14) V prvních třinácti verších 13. kapitoly knihy Přísloví Šalomoun ukázal, jak nám rady z Božího slova mohou pomoci zlepšit kvalitu našeho života a jednat tak, abychom svůj život nevydávali v nebezpečí.

Buďme ochotni přijmout poučení

„Syn je moudrý tam, kde je otcovské ukázňování, ale posměvač je ten, kdo neslyšel přísné napomenutí,“ stojí v Příslovích 13:1. Otcovské ukázňování může být buď mírné, nebo přísné. Nejprve může přijít ve formě školení, a jestliže není přijato, nakonec v podobě trestu. Moudrý syn je ten, který otcovo ukázňování přijímá.

„Koho . . . Jehova miluje, toho ukázňuje,“ říká Bible, „vskutku mrská každého, koho přijímá za syna.“ (Hebrejcům 12:6) Náš nebeský Otec nás ukázňuje například prostřednictvím svého psaného Slova, Bible. Jestliže Bibli čteme s úctou a reagujeme na to, co se dozvídáme, Boží slovo nás vlastně ukázňuje. To je pro nás přínosem, protože všechno, co Jehova říká, je k našemu prospěchu. (Izajáš 48:17)

Ukáznění může přijít i v podobě usměrnění od spoluvěřícího, který má zájem o naše duchovní blaho. Každou užitečnou radu, která je v souladu s Božím slovem, můžeme považovat ne za radu od člověka, ale za radu od Boha, velkého Zdroje pravdy. Jestliže ji přijmeme jako radu od Jehovy, je to od nás moudré. Když potom dovolíme, aby tvarovala naše myšlení, zlepšila naše porozumění Písmu a napravila naše cesty, budeme mít z ukázňování užitek. Totéž platí o radách, které dostáváme na křesťanských shromážděních a v biblických publikacích. Přijímat to, co se z takových mluvených nebo psaných slov učíme, je vynikajícím způsobem, jak můžeme sami sebe ukázňovat.

 Naproti tomu posměvač ukázňování nepřijímá. Jedna příručka říká: „Myslí si, že ví, co je nejlepší. Tím pádem je nepoučitelný.“ Nereaguje dokonce ani na silnější formu ukázňování — na přísné napomenutí. Může však vůbec někdy prokázat, že Otcovo ukázňování je mylné? Jehova se nikdy nemýlí a mýlit nebude. Tím, že posměvač odmítá ukázňování, zesměšňuje pouze sám sebe. Šalomoun zde pomocí několika dobře volených slov krásně ukazuje, jak cenné je přijmout poučení.

Dávejme si pozor na jazyk!

Izraelský král chce ukázat, jak důležité je nechat se Božím slovem vést, když mluvíme. Přirovnává proto ústa k ovocnému stromu. Říká: „Z plodů svých úst bude muž jíst dobré, ale samotnou duší [„touhou duše“, poznámka pod čarou] těch, kdo jednají zrádně, je násilí.“ (Přísloví 13:2) Plody úst jsou mluvená slova. A co člověk svými slovy zaseje, to sklidí. Jeden učenec říká: „Jsou-li slova člověka míněna laskavě a je-li jejich cílem budovat přátelské vztahy s bližními, bude tento člověk jíst dobré, totiž těšit se ze šťastného a pokojného života.“ Jinak to však dopadne se zrádným člověkem. Ten se chce dopustit násilí a ublížit druhým. Násilí plánuje a násilí sklidí. Jako léčka číhá u jeho prahu smrt.

Šalomoun pokračuje: „Kdo střeží svá ústa, zachovává svou duši. Kdo rozevírá rty — obdrží zkázu.“ (Přísloví 13:3) Zkažená pověst, zraněné city, napjaté vztahy, a dokonce i fyzická újma, to všechno může být způsobeno neuváženou, pošetilou řečí. Rozevřené rty, totiž nekontrolovaná řeč, mohou vést také k Boží nelibosti, protože Bohu jsme za svá slova všichni odpovědni. (Matouš 12:36, 37) Ano, střežíme-li přísně svá ústa, vyhneme se zkáze. Jak se ale naučíme dávat si pozor na svůj jazyk?

Jednoduchý způsob, jak toho dosáhnout, je nemluvit příliš. „V hojnosti slov nechybí přestupek,“ říká Bible. (Přísloví 10:19) Dalším způsobem je nejprve uvažovat a pak mluvit. Inspirovaný pisatel prohlašuje: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“ (Přísloví 12:18) Jestliže předem nepřemýšlíme o tom, co řekneme, můžeme způsobit bolest sobě i svým posluchačům. Bible nám proto dává tuto praktickou radu: „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ (Přísloví 15:28)

Buďme pilní

Šalomoun říká: „Lenoch se projevuje jako žádostivý, jeho duše však nemá nic. Ale právě duše pilných ztuční.“ (Přísloví 13:4) Jedna příručka vysvětluje: „Hlavní myšlenkou [tohoto přísloví] je, že pouhé přání je naprosto k ničemu; klíčem k úspěchu je pracovitost. Líní lidé jsou obětí přání. . ., která je stravují, aniž by jim přinesla něco užitečného.“ Duše neboli touha pilných je však uspokojena — ztuční.

A co ti, kdo se zdráhají zasvětit Jehovovi, protože se chtějí vyhnout odpovědnosti? Možná si opravdu přejí žít v Božím novém světě, jsou ale ochotni něco pro to udělat? Ti, kdo „vycházejí z velkého soužení“, museli projevovat víru v Ježíšovu výkupní oběť, zasvětit se Jehovovi, a zasvěcení symbolizovat křtem ve vodě. (Zjevení 7:14, 15)

Zamysleme se také nad tím, co znamená usilovat o úřad sborového dozorce. Touha  usilovat o tuto znamenitou práci je jistě chvályhodná a Písmo nás k ní povzbuzuje. (1. Timoteovi 3:1) Avšak nestačí jen po určitém postavení toužit. Aby byl člověk pro nějaké postavení způsobilý, musí rozvíjet potřebné vlastnosti a schopnosti. To vyžaduje pilné osobní úsilí.

Spravedlnost nás střeží

Spravedlivý člověk pěstuje bohulibé vlastnosti a mluví pravdu. Uvědomuje si, že lhaní je proti Jehovovu zákonu. (Přísloví 6:16–19; Kolosanům 3:9) Šalomoun v této souvislosti říká: „Spravedlivý nenávidí falešné slovo, ale ničemní jednají hanebně a působí si potupu.“ (Přísloví 13:5) Spravedlivý člověk nejen nemluví lži, ale přímo je nenávidí. Ví, že bez ohledu na to, jak nevinné se mohou zdát, lži ničí dobré vztahy mezi lidmi. Kromě toho člověk, který se uchyluje ke lži, také ztrácí důvěryhodnost. Ničemný jedná hanebně, ať už tím, že lže, nebo nějakým jiným způsobem, a tak si působí potupu.

Moudrý král ukazuje, že dělat to, co je správné v Božích očích, je prospěšné. Říká: „Spravedlnost bedlivě střeží toho, kdo na své cestě neškodí, ale ničemnost podvrací hříšníka.“ (Přísloví 13:6) Spravedlnost totiž člověka chrání jako opevnění, kdežto ničemnost mu působí zkázu.

Nic nepředstírejme

Král Šalomoun ukazuje, že rozumí lidské povaze. Říká totiž: „Existuje ten, kdo předstírá, že je bohatý, a přitom nemá vůbec nic; a je ten, kdo předstírá, že má málo prostředků, a přitom má mnoho hodnotných věcí.“ (Přísloví 13:7) Člověk nemusí být takový, jakým se jeví. Někteří chudí lidé předstírají, že jsou bohatí — snad proto, že se chtějí předvádět, budit zdání úspěšnosti nebo si pouze zachovat tvář. A bohatý člověk možná předstírá, že je chudý, jednoduše proto, aby zamaskoval své bohatství.

Ani falešná okázalost, ani utajování něčeho nejsou dobré. Pokud máme málo hmotných prostředků a utrácíme peníze za přepychové věci pouze proto, abychom vypadali jako bohatí, můžeme sebe i svou rodinu připravit o to, co nutně potřebujeme k životu. A jestliže někdo předstírá, že je chudý, ačkoli je bohatý, může se z něho stát lakomec, a přichází tak o náležitou sebeúctu a o štěstí vyplývající ze štědrosti. (Skutky 20:35) Poctivost tedy vede ke šťastnému životu.

 Ať jsou naše přání skromná

„Výkupným za duši muže je jeho bohatství, ale kdo má málo prostředků, neslyšel přísné napomenutí,“ říká Šalomoun. (Přísloví 13:8) Jaké poučení je v tomto moudrém výroku obsaženo?

Být bohatý má své výhody, avšak není to vždy absolutní zárukou štěstí. Žijeme v obtížné době, kdy bohatí lidé a jejich rodiny jsou často v nebezpečí, že budou uneseni, aby za ně bylo získáno výkupné. Bohatý člověk někdy může svůj vlastní život nebo život jiného člena rodiny vykoupit. Často však unesený člověk bývá zavražděn. Bohatým lidem toto nebezpečí hrozí stále.

Člověk, který má málo prostředků, se toho bát nemusí. Nemá sice tolik výhod a hmotných věcí jako bohatí, ale je méně pravděpodobné, že se stane obětí únosců. To je jedna z výhod vyplývajících z toho, že máme skromná přání a nevynakládáme čas a energii na honbu za bohatstvím. (2. Timoteovi 2:4)

Radujme se ze ‚světla‘

Šalomoun dále poukazuje na to, že dělat věci Jehovovým způsobem je v našem nejlepším zájmu. Říká: „Právě světlo spravedlivých se bude radovat; ale lampa ničemných — ta bude uhašena.“ (Přísloví 13:9)

Lampa symbolizuje to, co je nutným zdrojem světla pro naši životní cestu. ‚Boží slovo je lampou noze spravedlivého a světlem jeho vozové cestě.‘ (Žalm 119:105) Boží slovo obsahuje nevyčerpatelné poznání a moudrost Stvořitele. Čím lépe rozumíme Boží vůli a jeho záměru, tím více se rozzáří duchovní světlo, které nás vede. To nám přináší opravdu velkou radost. Proč bychom se měli nechat rozptylovat světskou moudrostí nebo tím, co je ‚falešně nazýváno „poznáním“‘? (1. Timoteovi 6:20; 1. Korinťanům 1:20; Kolosanům 2:8)

Pokud jde o ničemného, jeho lampa bude uhašena, ať září zdánlivě sebejasněji nebo ať se ničemnému navenek daří sebelépe. Takový člověk skončí v temnotě, kde jeho noha dříve či později klopýtne. Kromě toho se pro něj „neprokáže být budoucnost“. (Přísloví 24:20)

Co bychom však měli udělat, jestliže si nejsme jisti, jak v určité situaci postupovat? Co když máme pochybnosti, zda vůbec máme oprávnění v takové situaci jednat? V Příslovích 13:10 je toto varování: „Opovážlivostí člověk jen vyvolává zápas.“ Kdybychom jednali bez poznání nebo kdybychom překročili hranice své autority, bylo by to opovážlivé jednání, které by nepochybně způsobilo napětí. Není snad lepší poradit se s těmi, kdo mají poznání a rozlišovací schopnost? Moudrý král říká: „U těch, kdo se spolu radí, je moudrost.“

 Pozor na nesprávná očekávání

Peníze mohou sloužit užitečnému účelu. Mít dostatek prostředků je lepší než muset žít v chudobě nebo asketickým způsobem života. (Kazatel 7:11, 12) Myšlenka, že nepoctivě získané bohatství přinese užitek, však může být klamná. Šalomoun varuje: „Hodnotných věcí, jež vyplývají z marnosti, ubývá, ale ten, kdo vybírá rukou, působí vzrůst.“ (Přísloví 13:11)

Uvažujme například o lákadle v podobě hazardního hraní. Hráč možná utrácí těžce vydělané peníze a doufá, že vyhraje velkou částku. K tomu však velmi často dochází na úkor jeho rodiny. A co se stane, když vyhraje? Tyto peníze jsou lehce získané, a tak si jich hráč možná ani moc neváží. Kromě toho svou čerstvě nabytou výhru možná ani neumí dobře využít. Jeho bohatství se pravděpodobně rozplyne stejně rychle, jak bylo získáno. Na druhé straně majetek, který je získáván postupně — po malých částech a pilnou prací —, stále vzrůstá a může být dobře využit.

„Odkládaným očekáváním onemocní srdce, ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života,“ prohlašuje Šalomoun. (Přísloví 13:12) Nesplněné naděje nutně vedou ke zklamání, a to zase k onemocnění srdce. To se v běžném životě stává. S očekáváním pevně založeným na Božím slově to však takové není. Můžeme mít naprostou důvěru, že se vyplní. I kdyby se jeho splnění zdánlivě pozdrželo, je méně pravděpodobné, že to povede ke zklamání.

Víme například, že Boží nový svět je na dosah ruky. (2. Petra 3:13) S dychtivým očekáváním se těšíme na splnění Božích slibů. K čemu to vede, když se ve zbývajícím čase pilně zaměstnáváme ‚prací v Pánově díle‘, povzbuzujeme spoluvěřící a budujeme si stále bližší vztah k Jehovovi? Nemáme ‚nemocné srdce‘, ale naopak jsme naplněni radostí. (1. Korinťanům 15:58; Hebrejcům 10:24, 25; Jakub 4:8) Když se dlouho očekávané přání konečně splní, je stromem života, totiž opravdovou posilou a občerstvením.

Boží zákon je zdrojem života

Přísloví 13:13 názorně ukazují, že je třeba poslouchat Boha. Píše se zde: „Kdo pohrdl slovem, od toho bude uchvácena zástava dlužníka; ale kdo se bojí přikázání, ten bude odměněn.“ Pokud dlužník pohrdne slovem v tom smyslu, že nesplatí půjčku, přijde o to, co dal jako zástavu. Podobně bychom utrpěli ztrátu my, kdybychom neposlechli Boží přikázání. Jakou ztrátu?

„Zákon moudrého je zdrojem života, aby člověka odvrátil od léček smrti.“ (Přísloví 13:14) Jestliže někdo nedbá na zákon absolutně moudrého Boha Jehovy, připravuje se o vedení, které mu může pomoci žít delší a lepší život. To je jistě nesmírná ztráta. Je tedy moudré, jestliže dáváme dobrý pozor na Boží slovo a dovolíme, aby ovlivňovalo naše myšlenky, slova a jednání. (2. Korinťanům 10:5; Kolosanům 1:10)

[Obrázky na straně 23]

Když přijímáme rady z Písma, je to vynikající způsob, jak můžeme sami sebe ukázňovat

[Obrázky na straně 24 a 25]

„Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět“

[Obrázky na straně 24 a 25]

„Hojnost práce v Pánově díle“ nás naplňuje radostí