Hlasatelé Království vyprávějí

„Já úplně žasnu!“

DOROTA, celodobá služebnice svědků Jehovových v Polsku, šla se svým čtrnáctiletým synem na běžnou prohlídku na školní polikliniku. Během prohlídky se lékařka Janina * zeptala Doroty, jaké povinnosti má její syn doma.

„Když nemůžu já, připraví můj syn večeři pro celou naši šestičlennou rodinu,“ odpověděla Dorota. „Také doma uklízí a pomáhá s různými opravami. Rád čte a dobře se učí.“

„To je neuvěřitelné,“ řekla Janina. „Pracuji tady už dvanáct let, ale nikdy jsem nic takového neslyšela.“

Dorota si uvědomila, že je to příležitost k vydání svědectví, a tak doktorce vysvětlila: „Mnoho rodičů dnes děti nevychovává správně. Kvůli tomu mají jejich děti jen malou sebeúctu.“

„Jak to všechno víte?“ zajímala se Janina. „Většina rodičů tyto věci nezná.“

„Cenným zdrojem takových informací je Bible,“ odpověděla Dorota. „Například podle 5. Mojžíšovy 6:6–9 začíná vyučování našich dětí tím, že vyučujeme sami sebe. Hodnoty, které chceme vštěpovat svým dětem, bychom si nejdříve sami měli vtisknout do svého srdce a své mysli.“

„To je neuvěřitelné,“ prohlásila Janina. „To je neuvěřitelné!“ Potom se Doroty zeptala, jak ona s pomocí Bible vychovává a poučuje své děti.

„S našimi dětmi studujeme Bibli každý týden,“ vysvětlila Dorota. „Používáme k tomu knihu, která se jmenuje Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi.“ * Dorota jí potom knihu popsala a zmínila se o některých námětech, jež jsou v knize rozebrány.

„Já úplně žasnu!“ zvolala Janina. „Mohla bych tu knihu vidět?“

O hodinu později se Dorota vrátila a knihu přinesla.

„K jakému náboženství patříte?“ zeptala se Janina, když si knihu prohlížela.

„Jsem svědek Jehovův.“

„A jak se svědkové Jehovovi chovají k těm, kdo mají jiné náboženství?“

„Právě tak, jako se chovám já k vám — s úctou,“ odpověděla Dorota a dodala: „Samozřejmě bychom si přáli, aby poznali pravdu z Bible.“

„Cítím se nyní o tolik lépe,“ uznala Janina.

Na konci své návštěvy Dorota vybídla Janinu, aby četla Bibli. „Váš život díky tomu získá smysl, a pomůže vám to i ve vaší práci.“

„Opravdu jste mě k tomu povzbudila,“ připustila Janina.

Díky taktu a odhodlání využila Dorota běžnou návštěvu u lékaře k vydání znamenitého svědectví. (1. Petra 3:15)

[Poznámky pod čarou]