Jaké Boží zásahy můžeme očekávat?

V OSMÉM století př. n. l. se devětatřicetiletý král Ezekjáš dozvěděl, že je smrtelně nemocný. Zdrcen touto zprávou, Ezekjáš naléhavě v modlitbě prosil Boha, aby ho uzdravil. Bůh mu prostřednictvím proroka odpověděl: „Slyšel jsem tvou modlitbu. Viděl jsem tvé slzy. Hle, přidávám k tvým dnům patnáct let.“ (Izajáš 38:1–5)

Proč Bůh v tomto konkrétním případě zasáhl? O staletí dříve spravedlivému králi Davidovi slíbil: „Tvůj dům a tvé království budou před tebou jistě stálé na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ Bůh také zjevil, že z Davidova rodu bude pocházet Mesiáš. (2. Samuelova 7:16; Žalm 89:20, 26–29; Izajáš 11:1) Když Ezekjáš onemocněl, ještě neměl  syna. Bylo proto nebezpečí, že Davidova královská rodová linie bude přerušena. V Ezekjášově případě tedy Bůh sledoval svým zásahem konkrétní cíl, a to zachovat rodovou linii vedoucí k Mesiáši.

Splnění Božích slibů bylo důvodem, proč Jehova po celou předkřesťanskou éru mnohokrát zasahoval ve prospěch svého lidu. Mojžíš v souvislosti s vysvobozením Izraele z otroctví v Egyptě prohlásil: „Protože vás Jehova miloval a protože dodržoval přísežné prohlášení, které přísahal vašim praotcům, proto vás Jehova vyvedl silnou rukou.“ (5. Mojžíšova 7:8)

Podobně Bůh zasahoval na podporu svých záměrů i v prvním století. Například jeden Žid jménem Saul dostal na cestě do Damašku zázračné vidění, aby přestal pronásledovat Kristovy učedníky. Saul se stal apoštolem Pavlem a jeho obrácení hrálo velmi důležitou úlohu při šíření dobré zprávy mezi národy. (Skutky 9:1–16; Římanům 11:13)

Jsou Boží zásahy běžné?

Byly Boží zásahy pravidlem, nebo výjimkou? Písmo jasně ukazuje, že Boží zásahy v žádném případě nebyly běžné. Bůh sice zachránil tři mladé Hebrejce před smrtí v ohnivé peci a proroka Daniela ze lví jámy, ale jiným prorokům život nezachránil. (2. Paralipomenon 24:20, 21; Daniel 3:21–27; 6:16–22; Hebrejcům 11:37) Petr byl zázračně vysvobozen  z vězení, do něhož ho uvrhl král Herodes Agrippa I. Tentýž král však nechal usmrtit apoštola Jakuba, a Bůh nezasáhl, aby tomuto zločinu zabránil. (Skutky 12:1–11) Bůh sice dal apoštolům moc léčit nemocné, a dokonce křísit mrtvé, avšak nevyhověl apoštolu Pavlovi, který ho žádal, aby mu odstranil ‚osten v těle‘ — možná nějakou tělesnou nemoc, která Pavla sužovala. (2. Korinťanům 12:7–9; Skutky 9:32–41; 1. Korinťanům 12:28)

Bůh nezasáhl, aby zabránil vlně pronásledování Kristových učedníků, kterou vyvolal římský císař Nero. Křesťané byli mučeni, upalováni a předhazováni dravé zvěři. Tento odpor však první křesťany nepřekvapil a rozhodně neoslabil jejich víru v existenci Boha. Vždyť Ježíš své učedníky varoval, že budou předváděni před soudy, a upozorňoval je, že by měli být připraveni trpět, a dokonce i zemřít za svou víru. (Matouš 10:17–22)

Stejně jako v minulosti, i dnes je Bůh jistě schopen vysvobodit své služebníky z nebezpečných situací. Ty, kdo mají pocit, že je Bůh ochránil, by nikdo neměl kritizovat. Je však obtížné říci s určitostí, zda v takových případech Bůh zasáhl, nebo ne. Několik věrných Jehovových služebníků bylo zraněno při výbuchu v Toulouse a tisíce věrných křesťanů zemřely v nacistických a komunistických táborech nebo za jiných tragických okolností, aniž Bůh zakročil, aby tomu zabránil. Proč Bůh systematicky nezasahuje ve prospěch všech, kdo mají jeho schválení? (Daniel 3:17, 18)

„Čas a nepředvídaná událost“

Když dojde ke katastrofě, může být postižen kdokoli a nemusí nutně záležet na tom, zda je někdo věrný Bohu, nebo ne. Při explozi v Toulouse se Alain a Liliane zachránili, ale třicet lidí zemřelo a stovky dalších byly zraněny, ačkoli neudělali nic špatného. Ve větším měřítku se desítky tisíc lidí stávají oběťmi zločinů, bezohledných řidičů nebo válek a za tato neštěstí není možné volat k odpovědnosti Boha. Bible nás upozorňuje, že „čas a nepředvídaná událost“ postihují každého. (Kazatel 9:11)

Lidé navíc podléhají nemocem, stárnutí a smrti. I ti, kdo si myslí, že jim Bůh zázračně zachránil život, a nebo mu přičítají neočekávané uzdravení z nemoci, dříve či později nakonec zemřou. To, že Bůh odstraní nemoce a smrt a ‚setře lidem každou slzu z očí‘, je ještě věcí budoucnosti. (Zjevení 21:1–4)

Má-li se něco takového stát, je zapotřebí skutku, který bude mít mnohem větší rozsah a bude mnohem radikálnější než příležitostné zásahy. Bible hovoří o události zvané „Jehovův velký den“. (Sefanjáš 1:14) Během tohoto velkolepého zásahu Bůh skoncuje s veškerou ničemností. Lidstvo dostane příležitost žít navždy v dokonalých podmínkách, kdy „dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. (Izajáš 65:17) Dokonce i mrtví budou přivedeni zpět k životu, čímž budou odstraněny následky dozajista nejtragičtější věci, jaká lidi postihuje. (Jan 5:28, 29) Tehdy Bůh ve své nekonečné lásce a dobrotě jednou provždy vyřeší problémy lidstva.

Jak Bůh zasahuje dnes

To však neznamená, že mezitím Bůh pouze lhostejně přihlíží nesmírnému utrpení tvorstva. Všem lidem, bez ohledu na jejich národnostní původ nebo sociální zázemí, dnes Bůh nabízí příležitost, aby ho poznali  a vytvořili si k němu osobní vztah. (1. Timoteovi 2:3, 4) Ježíš to celé popsal těmito slovy: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Bůh k sobě upřímné lidi přitahuje prostřednictvím poselství o Království, které jeho služebníci ohlašují na celém světě.

Kromě toho Bůh přímo ovlivňuje životy lidí, kteří se jím ochotně nechají vést. Prostřednictvím svatého ducha Bůh ‚rozevírá jejich srdce‘, aby pochopili jeho vůli a aby jeho požadavky uplatnili ve svém životě. (Skutky 16:14) Ano, tím, že nám dává příležitost, abychom poznali jeho samotného, jeho Slovo a jeho záměry, nám Bůh dokazuje svůj láskyplný zájem o každého z nás. (Jan 17:3)

A konečně, Bůh dnes svým služebníkům pomáhá. Sice jim zázračně nezachraňuje život, ale dává jim svatého ducha a „moc, která je nad to, co je normální“, aby se vyrovnali s jakoukoli situací, která může nastat. (2. Korinťanům 4:7) Apoštol Pavel napsal: „Ke všemu mám sílu mocí toho [Jehovy Boha], kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13)

Máme tudíž všechny důvody, abychom každý den Bohu děkovali za život a za naději na věčný život ve světě, který bude zbaven všeho utrpení. „Čím oplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně?“ ptal se žalmista. „Vezmu pohár velkolepé záchrany a budu vzývat Jehovovo jméno.“ (Žalm 116:12, 13) Když budete pravidelně číst tento časopis, pomůže vám to pochopit, co Bůh udělal, co dělá nyní a co ještě udělá, aby nám to přineslo štěstí dnes a spolehlivou naději do budoucnosti. (1. Timoteovi 4:8)

[Praporek na straně 6]

„Dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Izajáš 65:17)

[Obrázky na straně 5]

V biblických dobách Jehova nezabránil ukamenování Zecharjáše . . .

ani povraždění nevinných dětí za Heroda

[Obrázek na straně 7]

Doba, kdy utrpení skončí, je blízko; i mrtví znovu ožijí