Vytrvalost ve zkouškách přináší chválu Jehovovi

„Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ (1. PETRA 2:20)

1. Vzhledem k tomu, že praví křesťané chtějí žít v souladu se svým zasvěcením, o jaké otázce je nutné uvažovat?

KŘESŤANÉ jsou zasvěceni Jehovovi a chtějí činit jeho vůli. Aby žili v souladu se svým zasvěcením, ze všech sil se snaží následovat šlépěje svého vzoru, Ježíše Krista, a vydávají svědectví o pravdě. (Matouš 16:24; Jan 18:37; 1. Petra 2:21) Ježíš a jiní věrní Boží služebníci však obětovali svůj život a za svou víru zemřeli jako mučedníci. Znamená to, že všichni křesťané mohou očekávat, že za svou víru zemřou?

2. Jak křesťané pohlížejí na zkoušky a utrpení?

² Jakožto křesťané jsme vybízeni, abychom zůstali věrní až do smrti, což ale nutně nemusí znamenat, že za svou víru zemřeme. (2. Timoteovi 4:7; Zjevení 2:10) Z toho vyplývá, že i když jsme za svou víru ochotni trpět — a bude-li to nutné, i zemřít —, není to představa, ve které bychom si libovali. Nemáme potěšení v utrpení ani nám není příjemná bolest či ponižování. Protože však zkoušky a pronásledování musíme očekávat, je třeba, abychom si dobře promysleli, jak se zachovat v případě, že nás něco takového postihne.

Věrni ve zkoušce

3. O jakých biblických příkladech toho, jak je možné se zachovat při pronásledování, můžete vyprávět? (Viz rámeček „Jak se zachovali při pronásledování“ na následující straně.)

³ V Bibli nacházíme četné zprávy, které ukazují, jak se Boží služebníci v minulosti zachovali, když se dostali do situací, kdy byl ohrožen jejich život. Z různých způsobů, jak reagovali, mohou čerpat vedení dnešní křesťané, pokud by někdy museli čelit takovým náročným situacím. Všimněte si zpráv v rámečku „Jak se zachovali při pronásledování“ a uvažujte o tom, co se z nich můžeme naučit.

4. Co lze říci o tom, jak se zachovali Ježíš a jiní věrní služebníci, když se ocitli ve zkoušce?

⁴ I když Ježíš a jiní věrní Boží služebníci reagovali podle okolností na pronásledování odlišně, je jasné, že zbytečně neriskovali svůj život. Když se ocitli v nebezpečných situacích, byli sice odvážní, ale přesto obezřetní. (Matouš 10:16, 23) Jejich cílem bylo podporovat kazatelské dílo a zachovat ryzost Jehovovi. Z jejich reakcí v různých situacích si mohou vzít příklad křesťané, kteří se v dnešní době setkávají se zkouškami nebo pronásledováním.

5. Jaké pronásledování vypuklo v 60. letech minulého století v Malawi a jak reagovali tamní svědkové Jehovovi?

⁵ V nové době se Jehovův lid často setkává s mimořádnými těžkostmi a strádáním, které jsou způsobeny válkami, zákazy nebo přímým pronásledováním. Například v šedesátých letech minulého století zažili kruté pronásledování svědkové Jehovovi v Malawi. Jejich sály Království, domovy, zásoby potravin a živnosti byly zničeny — svědkové přišli prakticky o všechno. Byli biti a měli i jiné úděsné zážitky. Jak bratři reagovali? Tisíce z nich uprchly ze svých vesnic. Mnozí se  ukryli v buši, zatímco jiní na přechodnou dobu emigrovali do sousedního Mosambiku. Mnoho věrných křesťanů přišlo o život, ale jiní se rozhodli z nebezpečné oblasti utéci, což zjevně bylo za takových okolností rozumné. Takovým jednáním tito bratři následovali příklad Ježíše a Pavla.

6. Čeho se malawští svědkové nevzdali ani přes prudké pronásledování?

⁶ I když malawští bratři museli utéci nebo se skrýt, hledali teokratické vedení a řídili se jím. V podzemí dále vykonávali křesťanskou činnost, jak nejlépe mohli. K čemu to vedlo? V roce 1967 bylo těsně před zákazem dosaženo vrcholného počtu 18 519 zvěstovatelů Království. V roce 1972 byla podána zpráva o novém vrcholném počtu 23 398 zvěstovatelů, ačkoli dílo bylo stále ještě zakázáno a mnozí žili jako uprchlíci v Mosambiku. Zvěstovatelé sloužili každý měsíc v průměru více než šestnáct hodin. Jejich jednání nepochybně přineslo Jehovovi chválu a Jehova  těmto věrným bratrům v této mimořádně obtížné době žehnal. *

7, 8. Z jakých důvodů se někteří rozhodli, že neuprchnou, přestože jim odpůrci působí problémy?

⁷ Naproti tomu v zemích, kde protivníci působí problémy, se někteří bratři možná rozhodnou, že neodejdou, i když k tomu mají příležitost. Kdyby se odstěhovali, určité problémy by to možná vyřešilo, ale pravděpodobně by vznikly jiné náročné situace. Budou například schopni zůstat ve styku se společenstvím křesťanských bratrů, aby se nedostali do duchovní izolace? Až se budou snažit uchytit v zemi, která je možná bohatší nebo která poskytuje více příležitostí v materiálním ohledu, dokážou si zachovat pravidelný program duchovních činností? (1. Timoteovi 6:9)

⁸ Jiným důvodem, proč se někteří křesťané rozhodnou, že se neodstěhují, je to, že jim leží na srdci duchovní blaho jejich bratrů. Rozhodnou se, že zůstanou a situaci vydrží, aby mohli dále kázat ve své zemi a být zdrojem povzbuzení pro své spoluvěřící. (Filipanům 1:14) Díky takovému rozhodnutí někteří dokonce přispěli i k právním vítězstvím v zemi, ve které žili. *

9. Jaké činitele musí zvážit ten, kdo se rozhoduje, zda zůstane, nebo zda se kvůli pronásledování přestěhuje?

⁹ Zůstat, či odejít — to je jistě osobní rozhodnutí. Taková rozhodnutí bychom samozřejmě měli udělat až poté, co jsme na modlitbách hledali Jehovovo vedení. Avšak bez ohledu na to, pro co jsme se rozhodli, musíme pamatovat na slova apoštola Pavla: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:12) Jak jsme již uvedli, Jehova od svých služebníků očekává, že mu každý  z nich zůstane věrný, ať se děje cokoli. Někteří jeho služebníci zažívají zkoušky a pronásledování v dnešní době, jiné to může potkat později. Nějakým způsobem budou vyzkoušeni všichni, a nikdo by neměl čekat, že toho bude ušetřen. (Jan 15:19, 20) Jako zasvěcení Jehovovi služebníci se nemůžeme vyhnout univerzální sporné otázce, která se týká posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti. (Ezekiel 38:23; Matouš 6:9, 10)

„Nikomu neodplácejte zlé zlým“

10. Jaký důležitý vzor nám poskytli Ježíš a apoštolové tím, jak jednali, když byli vystaveni tlaku a odporu?

¹⁰ Z toho, jak Ježíš a apoštolové reagovali, když byli vystaveni tlaku, se můžeme naučit ještě jednu důležitou zásadu, totiž že se nikdy nemáme svým pronásledovatelům mstít. Nikde v Bibli nenajdeme žádný náznak toho, že by Ježíš nebo jeho následovníci organizovali nějaké hnutí odporu nebo že by se uchýlili k použití násilí a bojovali proti svým pronásledovatelům. Apoštol Pavel křesťanům naopak radil: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ Navíc Pavel řekl: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21; Žalm 37:1–4; Přísloví 20:22)

11. Co říká jeden historik o postoji prvních křesťanů ke státu?

¹¹ První křesťané si tyto rady vzali k srdci. Historik Cecil J. Cadoux ve své knize The Early Church and the World (Raná církev a svět) popisuje, jaký postoj měli v letech 30–70 n. l. křesťané ke státu. Uvádí: „Nemáme žádný přímý důkaz, že by křesťané v té době vůbec někdy vynaložili nějaké úsilí na to, aby pronásledování čelili silou. Nejdále, kam v tomto ohledu zacházejí, je to, že své vládce odvážně a ostře odsuzují anebo že pronásledování maří svým útěkem. Obvykle však křesťané reagovali na pronásledování nanejvýš tím, že mírně, ale pevně odmítli poslouchat ty vládní příkazy, o nichž si mysleli, že jsou v rozporu s poslušností vůči Kristu.“

12. Proč je lepší snášet utrpení než se mstít?

¹² Je takové zdánlivě pasivní jednání skutečně praktické? Nemohli by se ti, kdo takto reagují, stát snadnou kořistí odpůrců, kteří jsou rozhodnuti je vyhladit? Nebylo by moudřejší bránit se? Z lidského stanoviska by to tak mohlo vypadat. Jakožto Jehovovi služebníci jsme však přesvědčeni, že řídit se v každé záležitosti Jehovovým vedením je tím nejlepším způsobem jednání. Máme na mysli Petrova slova: „Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ (1. Petra 2:20) Jsme přesvědčeni, že Jehova si je naší situace velmi dobře vědom a nepřipustí, aby trvala stále. Proč si tím můžeme být jisti? Jehova svému zajatému lidu v Babylóně řekl: „Ten, kdo  se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zecharjáš 2:8) Jak dlouho člověk dovolí, aby se někdo dotýkal jeho oční bulvy? Jehova v patřičném čase poskytne úlevu. O tom vůbec nemůže být pochyb. (2. Tesaloničanům 1:5–8)

13. Proč se Ježíš podvolil a nechal své nepřátele, aby ho zatkli?

¹³ V tomto ohledu můžeme vzhlížet k Ježíšovi jako ke svému vzoru. Když nechal své nepřátele, aby ho v zahradě Getsemane zatkli, nebylo to proto, že by se nemohl bránit. Jednomu ze svých učedníků totiž řekl: „Myslíš [si], že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů? Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ (Matouš 26:53, 54) Plnit Jehovovu vůli bylo pro Ježíše důležitější než všechno ostatní, dokonce i když kvůli tomu musel trpět. Měl naprostou důvěru ve slova Davidova prorockého žalmu: „Neponecháš . . . mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ (Žalm 16:10) O řadu let později apoštol Pavel o Ježíšovi řekl: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2)

Radost z posvěcování Jehovova jména

14. Co bylo tou radostí, která pomáhala Ježíšovi ve všech jeho zkouškách?

¹⁴ Co bylo tou radostí, která Ježíšovi pomáhala v té nejtěžší zkoušce, jakou si lze představit? Ježíš, Boží milovaný Syn, byl ze všech Jehovových služebníků jistě pro Satana tím nejdůležitějším terčem. Jestliže tedy Ježíš zachová ve zkoušce ryzost, bude to definitivní odpověď na Satanovo popichování Jehovy. (Přísloví 27:11) Umíte si představit tu radost  a uspokojení, jaké Ježíš nepochybně pociťoval poté, co byl vzkříšen? Jistě byl nesmírně šťastný, když si uvědomil, že splnil úlohu, kterou měl jakožto dokonalý člověk sehrát při ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a posvěcení jeho jména. Navíc to, že může sedět „po pravici Božího trůnu“, je pro Ježíše nepochybně úžasná čest a ten největší zdroj radosti. (Žalm 110:1, 2; 1. Timoteovi 6:15, 16)

15, 16. Jaké nelidské pronásledování vydrželi svědkové v Sachsenhausenu a co jim k tomu dalo sílu?

¹⁵ Podobně i křesťané považují za radost, když se podílejí na posvěcování Jehovova jména tím, že po vzoru Ježíše vytrvávají ve zkouškách a pronásledování. Ukázkou toho je zkušenost svědků, kteří trpěli v nechvalně proslulém koncentračním táboře Sachsenhausen, a na konci druhé světové války přežili hrůzný pochod smrti. Při tomto pochodu zemřely tisíce vězňů následkem chladného počasí, nemocí nebo hladu a jiní byli přímo u cesty surově popraveni strážemi SS. Všech 230 svědků ale přežilo, a to díky tomu, že se drželi blízko u sebe a navzájem si pomáhali i za cenu ohrožení vlastního života.

¹⁶ Co dalo těmto svědkům sílu, aby takové nelidské pronásledování vydrželi? Jakmile se dostali do bezpečí, vyjádřili svou radost a vděčnost Jehovovi v dokumentu nazvaném „Rezoluce 230 svědků Jehovových ze šesti národností, kteří se sešli v lese blízko Schwerinu v Meklenbursku“. Bratři v této rezoluci uvedli: „Leží za námi dlouhé období zkoušek a ti, kteří byli zachráněni, jakoby vytrženi z ohnivé pece, nemají na sobě ani pach ohně. (Viz Daniela 3:27) Naopak, jsou plní síly a moci od Jehovy a dychtivě očekávají nové příkazy Krále, aby prosazovali teokratické zájmy.“ *

17. Jaké zkoušky potkávají v dnešní době Boží lid?

¹⁷ Jako tomu bylo v případě oněch 230 věrných, i naše víra již možná byla zkoušena, ačkoli jsme dosud „neodporovali až do krve“. (Hebrejcům 12:4) Zkouška však na sebe může vzít mnoho podob. Může to být posměch spolužáků nebo nátlak vrstevníků, abychom se dopustili nemravnosti či nějaké jiné špatnosti. Také rozhodnutí zdržovat se krve, vstoupit do manželství pouze v Pánu, anebo vychovávat děti ve víře, žijeme-li v rozdělené domácnosti, může někdy vést k těžkým zkouškám a tlakům. (Skutky 15:29; 1. Korinťanům 7:39; Efezanům 6:4; 1. Petra 3:1, 2)

18. Na základě čeho jsme přesvědčeni, že můžeme vytrvat i v té nejnáročnější zkoušce?

¹⁸ Ale bez ohledu na to, jaká zkouška nás potká, víme, proč trpíme. Je to proto, že Jehovu a jeho Království stavíme ve svém životě na první místo. To, že kvůli tomu trpíme, považujeme za opravdovou výsadu a radost. Odvahu čerpáme z Petrových přesvědčivých slov: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Jehovův duch nám dá sílu vytrvat i v těch nejnáročnějších zkouškách, a to k Jehovově slávě a chvále. (2. Korinťanům 4:7; Efezanům 3:16; Filipanům 4:13)

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jak se křesťané dívají na utrpení a pronásledování?

• Co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš a jiní věrní křesťané reagovali ve zkouškách?

• Proč je moudré se nemstít, jsme-li pronásledováni?

• Jaká radost pomáhala Ježíšovi v jeho zkouškách a co se z toho můžeme naučit?

[Studijní otázky]

[Rámeček a obrázky na straně 15]

Jak se zachovali při pronásledování

• Dříve než Herodovi vojáci přišli do Betléma, aby pobili všechny malé chlapce ve věku do dvou let, Josef a Marie uposlechli andělův pokyn, vzali malého Ježíše a uprchli do Egypta. (Matouš 2:13–16)

• Nepřátelé se mnohokrát pokoušeli Ježíše během jeho služby zabít kvůli jeho účinnému vydávání svědectví. Ježíš jim pokaždé obratně unikl. (Matouš 21:45, 46; Lukáš 4:28–30; Jan 8:57–59)

• Když vojáci a úředníci přišli do zahrady Getsemane zatknout Ježíše, otevřeně se jim dal poznat. Dvakrát prohlásil: „To jsem já.“ Svým následovníkům ani nedovolil postavit se na odpor a nebránil se, když jej dav chtěl odvést. (Jan 18:3–12)

• Petr a jiní křesťané byli v Jeruzalémě zatčeni a zbičováni a bylo jim zakázáno mluvit o Ježíšovi. Jakmile však byli propuštěni, „odešli . . . a každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Skutky 5:40–42)

• Když se Saul, později známý jako apoštol Pavel, dozvěděl o úkladu damašských Židů, kteří ho chtěli usmrtit, bratři ho v noci spustili v koši otvorem v městské zdi, takže unikl. (Skutky 9:22–25)

• O řadu let později se Pavel rozhodl odvolat se k césarovi, přestože na něm ani místodržitel Festus, ani král Agrippa nenašli „nic, co zasluhuje smrt nebo pouta“. (Skutky 25:10–12, 24–27; 26:30–32)

[Obrázky na straně 16 a 17]

Přestože kruté pronásledování přimělo tisíce věrných svědků uprchnout z Malawi, dále radostně vykonávali křesťanskou službu

[Obrázky na straně 17]

Radost z posvěcování Jehovova jména těmto věrným křesťanům pomáhala v nacistických koncentračních táborech a při pochodech smrti

[Podpisek]

Pochod smrti: KZ-Gedenkstätte Dachau, s laskavým svolením USHMM Photo Archives

[Obrázky na straně 18]

Zkoušky a tlaky mohou mít mnoho podob