Chcete-li získat cenu, projevujte sebeovládání!
Chcete-li získat cenu, projevujte sebeovládání!
„Každý, kdo se účastní zápolení, projevuje sebeovládání ve všem.“ (1. KORINŤANŮM 9:25)
1. Jak v souladu s Efezanům 4:22–24 řekly miliony lidí „ano“ Jehovovi?
JESTLIŽE jste se dali pokřtít jakožto svědkové Jehovovi, dali jste tím veřejně najevo, že se chcete zúčastnit závodu, kde vítěz dostane cenu v podobě věčného života. Řekli jste „ano“ činění Jehovovy vůle. Před tím, než jsme se zasvětili Jehovovi, mnozí z nás museli udělat významné změny, aby naše zasvěcení mělo svůj plný smysl a bylo přijatelné Bohu. Uposlechli jsme radu, kterou apoštol Pavel dal křesťanům: „[Odložte] starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých podvodných tužeb, . . . [a oblečte] novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ (Efezanům 4:22–24) Jinými slovy, před tím, než jsme řekli „ano“, pokud jde o naše zasvěcení Bohu, museli jsme říci „ne“ dřívějšímu nepřijatelnému způsobu života.
2, 3. Jak 1. Korinťanům 6:9–12 ukazuje, že pro získání Božího schválení je nezbytné udělat změny dvojího druhu?
2 Určité rysy staré osobnosti, kterou budoucí Jehovovi svědkové musí odložit, jsou výslovně odsouzeny v Božím slově. Pavel některé vyjmenoval ve svém dopise Korinťanům, kde říká: „Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří leží s muži, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani utrhači, ani vyděrači nezdědí Boží království.“ Potom ukázal, že křesťané v prvním století nezbytné změny osobnosti udělali. Dodal: „Přece někteří z vás takoví byli.“ Všimněte si — Pavel napsal, že takoví byli, ne že takoví jsou. (1. Korinťanům 6:9–11)
3 Pavel naznačil, že mohou být nutné ještě další změny. Pokračoval: „Všechno je pro mne zákonné, ale ne všechno je výhodné.“ (1. Korinťanům 6:12) V dnešní době tudíž mnoho těch, kdo si přejí být svědky Jehovovými, vidí, že je třeba říkat „ne“ i věcem, které sice jsou zákonné, ale nejsou výhodné nebo z dlouhodobého hlediska nemají velkou hodnotu. Vyžadují možná mnoho času a mohou naši pozornost odvést od cílů, které jsou důležitější.
4. V čem zasvěcení křesťané souhlasí s Pavlem?
4 Člověk se zasvěcuje Bohu ochotně, a ne s nechutí, jako kdyby s tím byla spojena nějaká velká oběť. Zasvěcení křesťané souhlasí se slovy, která Pavel napsal poté, co se stal Kristovým následovníkem: „Kvůli [Ježíšovi] jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista.“ (Filipanům 3:8) Pavel s radostí řekl „ne“ věcem, které měly malou hodnotu, aby mohl nadále říkat „ano“ Bohu.
5. Jakého běhu se úspěšně zúčastnil Pavel a jak ho můžeme napodobit?
5 Pavel při svém duchovním běhu projevoval sebeovládání a nakonec mohl říci: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, jako odměnu v onen den, ne však pouze mně, ale také všem těm, kdo milovali jeho objevení se.“ (2. Timoteovi 4:7, 8) Budeme někdy moci říci něco podobného? Ano, jestliže vytrváme ve svém křesťanském běhu až do konce a budeme přitom ve víře projevovat sebeovládání.
Sebeovládání potřebujeme, abychom činili dobro
6. Co je sebeovládání a v jakých dvou oblastech je musíme projevovat?
6 Jak hebrejský, tak řecký výraz, který je v Bibli přeložen slovem „sebeovládání“, doslova poukazuje na to, že určitá osoba má nad sebou moc nebo kontrolu. Tato slova často ukazují, že se někdo kontroluje, aby neudělal něco špatného. Je však zřejmé, že své tělo musíme do určité míry ovládat také tehdy, když chceme činit dobro. Přirozeným sklonem nedokonalých lidí je jednat špatně, takže musíme vést dvojí boj. (Kazatel 7:29; 8:11) Na jedné straně se ovládáme, abychom nejednali špatně, a na druhé straně se také musíme nutit, abychom jednali správně. Ovládat své tělo, abychom jednali správně, je vlastně jeden z nejlepších způsobů, jak zabránit tomu, abychom jednali špatně.
7. (a) O co bychom se měli modlit tak jako David? (b) O čem bychom měli rozjímat, chceme-li lépe projevovat sebeovládání?
7 Je tedy jasné, že sebeovládání má klíčovou úlohu, máme-li jednat podle svého zasvěcení Bohu. Musíme se modlit jako David: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10) Můžeme rozjímat o tom, jak prospěšné je vyhýbat se věcem, které jsou z morálního hlediska nesprávné nebo které oslabují tělo. Uvažujme o tom, jakou škodu by takové věci mohly způsobit: vážné zdravotní problémy, narušené vztahy nebo i předčasnou smrt. A na druhé straně přemýšlejme o mnohých prospěšných důsledcích toho, že se držíme způsobu života, který stanovil Jehova. Máme-li však být realističtí, nesmíme zapomenout, že naše srdce je zrádné. (Jeremjáš 17:9) Bude se pokoušet vyvolat v nás dojem, že držet se Jehovových měřítek není tak důležité. Tomu musíme pevně odolávat.
8. Co z vlastní zkušenosti víme? Ukažte to na příkladu.
8 Většina z nás z vlastní zkušenosti ví, že neochotné tělo se často snaží tlumit nadšení a ochotu. Vidíme to například na kázání dobré zprávy. Jehova má potěšení z toho, že lidé se ochotně podílejí na tomto životodárném díle. (Žalm 110:3; Matouš 24:14) Pro většinu z nás ale nebylo nic snadného naučit se veřejně kázat. Vyžadovalo to — a možná stále vyžaduje —, abychom ovládali své tělo, ‚tloukli‘ do něj, ‚vedli je jako otroka‘ a nedovolili mu vést nás cestou nejmenšího odporu. (1. Korinťanům 9:16, 27; 1. Tesaloničanům 2:2)
„Ve všem“?
9, 10. V jakém dalším ohledu máme projevovat „sebeovládání ve všem“?
9 Biblická rada, abychom projevovali „sebeovládání ve všem“, ukazuje, že jde o víc, než pouze ovládat svou povahu a vyvarovat se nemravného jednání. Možná si myslíme, že v těchto oblastech jsme již sebeovládání dosáhli, a pokud tomu tak opravdu je, můžeme za to být vděční. Co ale jiné oblasti života, kde potřeba sebeovládání nemusí být tak zřejmá? Znázorněme si to. Představme si, že žijeme v relativně bohaté zemi, kde je vysoká životní úroveň. Nebylo by moudré naučit se říkat „ne“ zbytečnému utrácení? Rodiče udělají dobře, když své děti budou učit, aby si nekupovaly všechno, co vidí — jen proto, že je to dostupné, přitažlivé nebo že si to mohou dovolit. Je samozřejmé, že takové poučování splní svůj účel jen tehdy, když rodiče dávají dobrý příklad. (Lukáš 10:38–42)
10 Naučíme-li se bez něčeho se obejít, může to upevnit naši sílu vůle. Budeme si potom také více vážit hmotných věcí, které máme, a budeme mít větší pochopení pro ty, kdo se bez takových věcí musí obejít — ne proto, že by chtěli, ale proto, že to jinak nejde. Skromný životní styl je ovšem v rozporu s takovými populárními postoji jako „dopřejte si to“ a „zasloužíte si to nejlepší“. Svět reklamy podněcuje touhu po okamžitém uspokojení, ale účelem je pouze obchodní zisk. Projevovat sebeovládání v takovém prostředí je obtížnější. Jistý časopis z jedné prosperující evropské země nedávno poznamenal: „Jestliže i v zoufalých podmínkách extrémní chudoby je třeba vnitřního boje, aby člověk udržel nežádoucí podněty pod kontrolou, oč více to platí pro ty, kdo žijí v zemi mléka a medu dnešní blahobytné společnosti!“
11. Jaký užitek to přinese, když se naučíme obejít se bez jistých věcí, ale proč je to obtížné?
11 Je-li pro nás obtížné rozlišit mezi tím, co chceme, a tím, co skutečně potřebujeme, mohlo by být užitečné podniknout kroky k tomu, abychom nejednali nezodpovědně. Jestliže například chceme bojovat se sklonem k neovládanému utrácení, možná se rozhodneme, že nebudeme kupovat na úvěr, anebo si na nákup vezmeme pouze omezenou částku peněz. Vzpomeňme si na Pavlova slova, že „zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je „prostředek k velkému zisku“. Pavel to vysvětlil: „Na svět [jsme si] nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:6–8) Jsme spokojeni? Naučit se žít jednoduše, bez nadbytečné zátěže v podobě jakékoli formy požitkářství, vyžaduje silnou vůli a sebeovládání. Ale naučit se tomu stojí za to.
12, 13. (a) V jakých směrech je třeba projevovat sebeovládání na křesťanských shromážděních? (b) Jaké jsou některé další oblasti, kde musíme pěstovat sebeovládání?
12 Také návštěva křesťanských shromáždění a sjezdů od nás vyžaduje určitou míru sebeovládání. Tuto vlastnost potřebujeme například k tomu, abychom během programu nebloudili myšlenkami jinde. (Přísloví 1:5) Věnovat plnou pozornost řečníkovi a nevyrušovat druhé tím, že bychom si šeptali se sousedy — k tomu je rovněž třeba sebeovládání. Sebeovládání nám také pomůže, abychom si upravili časový plán a přišli včas. Kromě toho sebeovládání potřebujeme k tomu, abychom si vyhradili čas na přípravu na shromáždění a potom se na nich mohli podílet.
13 Projevujeme-li sebeovládání v malých věcech, posílí se naše schopnost projevovat ho i ve věcech důležitých. (Lukáš 16:10) Je tedy vynikající, když sami sebe ukázňujeme, abychom pravidelně četli a studovali Boží slovo a biblické publikace a rozjímali o tom, co se učíme. Je také velmi moudré projevit sebekázeň, pokud jde o nevhodné zaměstnání, přátelství, postoje a osobní zvyky, a říci „ne“ činnostem, které by nás připravily o drahocenný čas pro službu Bohu. Máme-li mnoho práce v Jehovově službě, je to jistě výborná ochrana před tím, co by nás mohlo odvést od duchovního ráje Jehovova celosvětového sboru.
Díky sebeovládání se staňme dospělými
14. (a) Jak by se děti měly učit projevovat sebeovládání? (b) K čemu může být užitečné, když se děti naučí sebeovládání v prvních letech života?
14 Novorozeně sebeovládání neprojevuje. V letáku vydaném odborníky na dětské chování se vysvětluje: „Sebeovládání nepřichází náhle ani samo od sebe. Kojenci a batolata potřebují rodičovské vedení a podporu, aby se začali sebeovládání postupně učit. . . . Jestliže rodiče tento proces řídí, pak během školních let sebeovládání vzrůstá.“ Jedna studie provedená se čtyřletými dětmi ukázala, že z dětí, které se naučily projevovat určité sebeovládání, „zpravidla vyrostou dospívající, kteří budou vyrovnanější, oblíbenější, podnikavější, spolehlivější a budou mít větší sebedůvěru“. U dětí, které se to učit nezačaly, „byla větší pravděpodobnost, že budou trpět pocitem osamělosti, že budou snadno podléhat sklíčenosti a budou tvrdohlavé. Hroutily se ve stresujících situacích a vyhýbaly se náročnějším úkolům.“ Je zjevné, že má-li z dítěte vyrůst vyrovnaný dospělý, dítě se musí naučit projevovat sebeovládání.
15. O čem svědčí nedostatek sebeovládání a jaký cíl je naopak vytyčen v Bibli?
15 I my se musíme učit projevovat sebeovládání, máme-li se stát zralými křesťany. Nedostatek sebeovládání svědčí o tom, že jsme ještě duchovními nemluvňaty. Bible nás vybízí, abychom se „[stali] dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20) Naším cílem je „[dosáhnout] jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti“. Proč? „Abychom již nebyli nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu.“ (Efezanům 4:13, 14) Pro naše duchovní smýšlení je jistě velmi důležité, abychom se naučili projevovat sebeovládání.
Jak pěstovat sebeovládání
16. Jak nám Jehova poskytuje pomoc?
16 Abychom si vypěstovali sebeovládání, potřebujeme Boží pomoc. Ta je nám dostupná. Boží slovo je jako dokonalé zrcadlo. Ukazuje nám, v čem musíme udělat osobní změny, a dává nám rady, jak to udělat. (Jakub 1:22–25) Pomoc nám také ochotně poskytuje láskyplné společenství bratrů. Křesťanští starší nám s porozuměním nabízejí osobní pomoc. Sám Jehova nám štědře dá svého svatého ducha, jestliže o něj v modlitbě prosíme. (Lukáš 11:13; Římanům 8:26) S radostí tedy tato opatření využívejme. Mohou nám pomoci podněty na straně 21.
17. Jaké povzbuzení nacházíme v knize Přísloví 24:16?
17 Je pro nás velkou útěchou vědět, že Jehova si váží našich snah líbit se mu. Mělo by nás to podněcovat k tomu, abychom se dál usilovně snažili lépe se ovládat. Bez ohledu na to, jak často snad klopýtneme, nesmíme se nikdy vzdát. „Spravedlivý . . . může padnout i sedmkrát, a jistě vstane.“ (Přísloví 24:16) Pokaždé, když zvítězíme, máme důvod být spokojeni. Můžeme si také být jisti, že i Jehova je s námi spokojen. Jeden svědek Jehovův říká, že před tím, než zasvětil svůj život Jehovovi, se pokaždé odměnil, když se mu podařilo týden nekouřit. Za peníze, které díky sebeovládání ušetřil, si koupil něco užitečného.
18. (a) Čeho se také týká boj o sebeovládání? (b) Jaké ujištění nám Jehova dává?
18 Především bychom si měli pamatovat, že sebeovládání se týká i mysli a emocí. Vidíme to z těchto Ježíšových slov: „Každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:28; Jakub 1:14, 15) Pro toho, kdo se naučil ovládat myšlení a pocity, bude snazší ovládat celé tělo. Posilujme tedy své odhodlání vyvarovat se nejen špatných skutků, ale i toho, že bychom na ně mysleli. Pokud nás napadnou špatné myšlenky, okamžitě je zavrhněme. Před pokušením můžeme uprchnout, když budeme upírat oči na Ježíše a neustále se modlit. (1. Timoteovi 6:11; 2. Timoteovi 2:22; Hebrejcům 4:15, 16) Snažme se ze všech sil a řiďme se přitom radou Žalmu 55:22: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“
Vzpomínáte si?
• V jakých dvou směrech musíme projevovat sebeovládání?
• Co znamená projevovat „sebeovládání ve všem“?
• Jakých praktických podnětů pro pěstování sebeovládání jste si při tomto studiu zejména povšimli?
• Kde sebeovládání začíná?
[Studijní otázky]
[Rámeček a obrázky na straně 21]
Jak zlepšit sebeovládání
• Pěstujte je i v malých věcech
• Rozjímejte o jeho současných i budoucích výhodách
• To, co Bůh zakazuje, nahraďte tím, k čemu nás povzbuzuje
• Okamžitě zavrhněte nesprávné myšlenky
• Plňte svou mysl duchovně povznášejícími věcmi
• Přijměte pomoc od zralých spolukřesťanů
• Vyhýbejte se situacím, které by mohly vést k pokušení
• Při pokušení se modlete o Boží pomoc
[Obrázky na straně 18 a 19]
Sebeovládání nás podněcuje k činění dobra