Dobrá zpráva přináší ovoce  na ostrově Svatého Tomáše a na Princově ostrově

O OSTROVĚ Svatého Tomáše a Princově ostrově většina lidí asi nikdy neslyšela. Cestovní kanceláře obvykle dovolenou na těchto ostrovech nenabízejí. Tyto ostrovy vypadají na mapě světa jako dvě malé tečky v Guinejském zálivu u západního pobřeží Afriky. Jižní břehy Svatého Tomáše se takřka dotýkají rovníku a Princův ostrov leží o něco dále na severovýchod. Ve vlhkém deštivém podnebí se dobře daří bujným deštným pralesům na svazích hor, které se tyčí do výšky více než 2 000 metrů.

Na těchto tropických ostrovech, které jsou obklopeny modrými vodami a lemovány plážemi posázenými palmami, žijí přátelští a srdeční lidé. Mají africké i evropské předky, což vedlo ke vzniku příjemné směsice kultur. Místní obyvatelé, jichž je 170 000, buď pěstují kakao, což je hlavní vývozní surovina, anebo se zabývají zemědělstvím a rybářstvím. V posledních letech je však obtížné postarat se i o základní potřeby.

V devadesátých letech dvacátého století však došlo k jedné události, která má stále velký vliv na rostoucí počet obyvatel těchto ostrovů. V červnu roku 1993 vláda Svatého Tomáše a Princova ostrova zákonně zaregistrovala svědky Jehovovy, čímž skončilo jedno dlouhé a často obtížné období historie svědků Jehovových na těchto ostrovech.

Zasévání semen v náročných podmínkách

Zdá se, že první svědek se na těchto ostrovech objevil na počátku padesátých let minulého století. V té době byli do zdejších pracovních táborů posíláni vězňové z jiných portugalských kolonií v Africe. Tímto prvním svědkem byl jeden africký průkopník neboli celodobý služebník a z Mosambiku byl vypovězen proto, že tam kázal dobrou zprávu o Božím Království. Tento osamělý bratr nelenil a za šest měsíců se s ním na šíření dobré zprávy podílelo dalších třináct lidí. Později se za stejných okolností dostali na ostrovy další svědkové z Angoly. Během svého věznění využili každou příležitost k tomu, aby se s místními obyvateli podělili o dobrou zprávu.

Do roku 1966 se všichni bratři věznění na Svatém Tomáši vrátili na africkou pevninu. Malá skupina zvěstovatelů Království, která na ostrovech zůstala, však statečně pokračovala v křesťanské činnosti. Kvůli tomu, že se scházeli ke studiu Bible, byli pronásledováni, biti a vězněni. Nebyl nikdo, kdo by je navštívil nebo povzbudil. V roce 1975 získala země nezávislost na Portugalsku a semena pravdy o Království pomalu, ale jistě začala nést ovoce.

Rozmach a stavební činnost

Hned v tom měsíci, kdy došlo v roce 1993 k zákonné registraci, bylo dosaženo vrcholu 100 zvěstovatelů Království. Téhož roku přijeli zvláštní průkopníci z Portugalska. Velmi se snažili naučit se portugalskou kreolštinu, a místní lidé si je proto zamilovali. Jedním z prvořadých cílů se potom stalo najít pozemek pro sál Království. Když se o tom doslechla sestra jménem Maria, darovala polovinu svého pozemku, na němž stál její malý dům. Pozemek byl dost velký, aby na něm mohl stát prostorný sál Království. Jelikož všichni Mariini příbuzní již byli mrtví, o pozemek se velmi zajímali ctižádostiví územní projektanti, což Maria netušila. Jednoho dne ji přišel navštívit jistý přední podnikatel.

„Slyšel jsem, že jste udělala něco nerozumného,“ upozornil ji. „Prý jste tento pozemek věnovala jako dar. Cožpak nevíte, že má velkou cenu, protože leží přímo ve městě?“

 „Kdybych ten pozemek nabídla vám, kolik byste mi za něj dal?“ zeptala se Maria. Když muž neodpovídal, pokračovala: „I kdybyste mi dal všechny peníze světa, tak by to nestačilo, protože za peníze si člověk nekoupí život.“

„Vy nemáte děti, že ne?“ zeptal se ten muž.

Aby ukončila rozhovor, Maria řekla: „Ten pozemek patří Jehovovi. Pronajal mi ho na spoustu let, a teď jsem mu ho dala zpátky. Těším se na to, až budu žít věčně.“ Pak se muže zeptala: „Vy mi nemůžete nabídnout věčný život, že ne?“ Muž se beze slova otočil a odešel.

S pomocí způsobilých bratrů z Portugalska byla postavena nádherná dvoupatrová budova. Je plně podsklepená a kromě prostorného sálu Království jsou zde ještě obytné prostory. Dále jsou zde učebny, kde se pořádají školy pro starší, služební pomocníky a průkopníky. Nyní zde mají shromáždění dva sbory, takže budova slouží v hlavním městě jako znamenité vzdělávací středisko čistého uctívání.

Ve městě Mé-Zochi byl sbor, který měl šedesát horlivých zvěstovatelů. Shromáždění se konala v provizorním sále Království v banánovém háji, a tak bylo zřejmé, že bratři potřebují vhodný sál Království. Oznámili to městskému zastupitelstvu a ochotní úředníci jim nabídli pěkný pozemek na hlavní třídě. S pomocí bratrů z Portugalska byl za dva měsíce metodou rychlostavby postaven krásný sál. Místní lidé nevěřili svým očím. Na jistém stavebním projektu ve městě pracoval jeden stavitel ze Švédska a ten žasl, když viděl bratry a sestry při práci. „To je neuvěřitelné,“ poznamenal. „Svědkové Jehovovi tady v Mé-Zochi používají rychlostavební metodu! Tímhle způsobem bychom měli organizovat náš projekt i my.“ Sál Království byl zasvěcen 12. června 1999 za účasti 232 přítomných. Sál se stal jednou z hlavních turistických atrakcí města Mé-Zochi.

Historický oblastní sjezd

Historickým milníkem v dějinách svědků Jehovových na Svatém Tomáši a Princově  ostrově byl třídenní oblastní sjezd „Božské vyučování“ v lednu 1994, první oblastní sjezd na těchto ostrovech. Konal se v posluchárně, která je vybavená klimatizací a která je tou nejlepší posluchárnou v zemi. Představte si, jakou radost mělo 116 zvěstovatelů Království, když viděli zástup 405 přítomných, kteří poprvé v životě mohli sledovat biblickou dramatizaci a dostat literaturu uveřejněnou na sjezdu. Tropická pláž pak byla pěkným prostředím pro křest dvaceti lidí, kteří tak dali najevo své zasvěcení Bohu.

Novinkou, která upoutala pozornost veřejnosti, byly sjezdové jmenovky delegátů. Díky přítomnosti pětadvaceti návštěvníků z Portugalska a Angoly získal sjezd mezinárodní nádech. Mezi účastníky se rychle vytvořilo pouto vřelé křesťanské lásky, a když se delegáti po skončení programu loučili, mnohým z nich po tvářích stékaly slzy. (Jan 13:35)

Přišli i reportéři státního rozhlasu a udělali interview s dozorcem sjezdu. Rozhlas také vysílal ukázky z několika proslovů. Byla to skutečně historická událost a přispěla k tomu, že se místním věrným svědkům, kteří byli dlouhá léta odloučeni, Jehovova viditelná organizace stala mnohem bližší.

Přinášejí ovoce k Jehovově chvále

Jestliže poselství o Království nese ovoce, výsledkem je znamenité chování, které přináší Jehovovi čest a chválu. (Titovi 2:10) Jedna dospívající dívka měla radost z toho, co se každý týden dozvídala při studiu Bible. Její otec jí však zakázal navštěvovat sborová shromáždění. Uctivě mu vysvětlila, proč jsou křesťanská shromáždění důležitá a proč je touží navštěvovat, ale on ji hned nato vyhnal z domu. Zřejmě si myslel, že udělá to, co dělá hodně jiných mladých lidí — nastěhuje se k nějakému muži, který se o ni bude starat. Když se otec dozvěděl, že jeho dcera vede příkladný a cudný křesťanský život, pohnulo ho to k tomu, že ji přijal zpátky a nechal jí úplnou volnost, aby mohla sloužit Jehovovi.

Jiným příkladem je kapelník jedné hudební skupiny. Zjistil, že mu nemravný způsob života nepřináší uspokojení. Hledal smysl života a tehdy ho oslovili svědkové Jehovovi. Když začal žít podle biblických mravních měřítek, povídalo si o tom celé město. Zakrátko poznal, že je třeba, aby se přestal stýkat se všemi špatnými společníky. (1. Korinťanům 15:33) Pak se rozhodl k životně důležitému kroku — dal se pokřtít na znamení svého zasvěcení Jehovovi.

Několik mladých lidí hledalo pravé náboženství. Při tomto hledání hovořili s pastory několika evangelických skupin, ale byli potom ještě více zmateni a zklamáni. Pak se z nich stali rváči a povaleči, kteří se posmívali všemu, co souvisí s náboženstvím.

Jednoho dne jistý svědek Jehovův, který byl misionářem, šel na biblické studium a procházel kolem místa, kde se tito mladí lidé scházeli. Když ho viděli, pozvali ho dozadu na dvorek. Řekli mu, aby se posadil na stoličku a zodpověděl jim některé otázky. Následovala palba otázek ohledně námětů, jako je duše, peklo, život v nebi a konec světa. Svědek jim na všechny otázky odpověděl z Bible, kterou mu vůdce party podal. O hodinu později tento vůdce, který se jmenoval Law, misionáři řekl: „Když jsme po tobě chtěli, abys přišel a odpověděl na naše otázky, udělali jsme to proto, že jsme si z tebe chtěli utahovat, jako jsme to dělali lidem z jiných náboženství. Mysleli jsme, že na naše otázky nikdo neumí odpovědět. Tys to ale dokázal, a to s pomocí samotné Bible. Řekni mi, jak se mohu o Bibli dozvědět víc?“ S Lawem bylo zahájeno biblické studium a brzy začal navštěvovat shromáždění. Krátce nato partu opustil a přestal se svým násilnickým způsobem života. Než uplynul rok, zasvětil svůj život Jehovovi a byl pokřtěn. Nyní slouží jako služební pomocník.

 Jedním silně zakořeněným místním zvykem je to, že dvojice spolu žijí, aniž byly zákonně oddány. Mnoho z nich takto žije léta a mají spolu děti. Přijmout Boží názor na tuto věc pro ně není snadné. Je radostné vidět, jak Boží slovo jednomu člověku pomohlo tuto překážku překonat. (2. Korinťanům 10:4–6; Hebrejcům 4:12)

Antonio pochopil, že by měl své manželství legalizovat, a naplánoval si, že to udělá po sklizni kukuřice, aby měl peníze na svatební hostinu. Poslední noc před sklizní přišli zloději a úrodu mu ukradli. Rozhodl se, že počká do příštího roku, ale úrodu mu opět někdo ukradl. Když Antonio neuspěl ani při dalším pokusu získat prostředky na svatbu, uvědomil si, kdo je jeho skutečným nepřítelem. „Satan už mě nebude vodit za nos,“ prohlásil. „Za měsíc a půl se vezmeme — buď s hostinou nebo bez ní!“ Tak se i stalo, a k jejich překvapení jim přátelé na hostinu přinesli kuřata, kachny a jednu kozu. Poté, co zákonně uzavřeli své manželství, byli Antonio, jeho manželka i jejich šest dětí pokřtěni na znamení svého zasvěcení Jehovovi.

Na Princův ostrov

V nedávných letech 6 000 obyvatel Princova ostrova občas zažilo návštěvu krajského dozorce a průkopníků ze Svatého Tomáše. Ostrované byli velmi pohostinní a dychtivě naslouchali tomu, co jim svědkové říkali. Jeden muž si přečetl traktát, který od svědků dostal, a příštího dne vyhledal průkopnice a nabídl jim, že jim pomůže traktáty rozšiřovat. Průkopnice mu vysvětlily, že tohle je jejich práce, ale ten muž trval na tom, že s nimi bude chodit dveře ode dveří, aby je mohl místním lidem představit a doporučit jim, aby pozorně naslouchali. Muž nakonec odešel, ale ještě před tím průkopnice pochválil za to, že dělají důležitou práci.

V roce 1998 se dva průkopníci ze Svatého Tomáše přestěhovali na Princův ostrov a brzy vedli sedmnáct domácích biblických studií. Dílo se nadále rozšiřovalo, a sborového studia knihy se účastnilo průměrně šestnáct osob. Na veřejnou přednášku chodilo více než třicet lidí. Bratři se na městské úředníky obrátili s prosbou, že potřebují místo ke shromažďování. Měli velkou radost, když dostali pozemek, na kterém mohli postavit sál Království. Bratři ze Svatého Tomáše jim ochotně pomohli postavit malý sál, v němž je také ubytování pro dva zvláštní průkopníky.

Dobrá zpráva na těchto odlehlých ostrovech nepochybně ‚přináší mnoho ovoce a vzrůstá‘. (Kolosanům 1:5, 6) V lednu roku 1990 bylo na Svatém Tomáši a Princově ostrově 46 zvěstovatelů. Ve služebním roce 2002 bylo dosaženo vrcholu 388 zvěstovatelů Království! Více než dvacet procent zvěstovatelů je v celodobé službě a je vedeno asi 1 400 biblických studií. Nejvyšší počet přítomných na Památné slavnosti byl v roce 2001, kdy návštěvníků bylo 1 907. Ano, na těchto tropických ostrovech Jehovovo slovo rychle postupuje a je oslavováno. (2. Tesaloničanům 3:1)

[Rámeček a obrázek na straně 12]

Oblíbené rozhlasové pořady

Na těchto ostrovech si lidé velmi váží publikace Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. * Každých čtrnáct dní státní rozhlas vysílá patnáctiminutový pořad pod tímto jménem. Je vzrušující slyšet, jak se hlasatel ptá: „Mladí lidé, jak poznáte, zda je to opravdová láska, nebo zamilovanost?“ a jak potom předčítá úryvek z knihy. (Viz 31. kapitolu.) Při jiném podobném pořadu rozhlas vysílá vybrané části knihy Tajemství rodinného štěstí. *

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

První sál Království na ostrově Svatého Tomáše v roce 1994

[Obrázky na straně 10]

1. Sál Království v Mé-Zochi postavený metodou rychlostavby

2. V této posluchárně se konal historický oblastní sjezd

3. Šťastní uchazeči o křest na oblastním sjezdu

[Podpisek obrázku na straně 8]

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.