Mladí, choďte hodni Jehovy

NĚKDY se stává, že mladí křesťané musí na přechodnou dobu žít mimo rodinný kruh i domovský sbor. Někteří to udělají proto, aby se mohli více nasadit v křesťanské službě. Jiní musí odejít z domova pro svůj neutrální postoj, který mají k záležitostem tohoto světa. (Izajáš 2:4; Jan 17:16) V některých zemích ‚césar‘ odsoudil mladé lidi, kteří zachovávali ryzost, do vězení nebo k veřejně prospěšným pracím. * (Marek 12:17; Titovi 3:1, 2)

Když jsou tito mladí lidé odsouzeni pro svou neutralitu do vězení, mohou se na delší dobu dostat do společnosti zločinců. Také když jsou mimo domov z jiných důvodů, vede to k tomu, že jsou nuceni pracovat v nemravném prostředí. Jak se tito mladí křesťané nebo jiní Boží ctitelé v takové situaci mohou úspěšně vyrovnávat s tlaky a nároky, kterým jsou vystaveni, když se usilovně snaží, aby „dále chodili hodni Boha“? (1. Tesaloničanům 2:12) Jak jim mohou rodiče pomoci připravit se na jakékoli nepříznivé okolnosti, jež by mohly nastat? (Přísloví 22:3)

Zvláštní problémy

„Když jsem byl mimo ochrannou péči svých rodičů i mimo láskyplný dohled starších, kteří mě dobře znali, bylo to těžké a ztrácel jsem odvahu,“ říká 21letý Tákis, který byl nucen strávit 37 měsíců mimo domov. * Dodává: „Někdy jsem se cítil mimořádně zranitelný.“ Dvacetiletý Pétros musel být pryč z domova více než dva roky. Přiznává: „Poprvé v životě jsem se musel úplně sám rozhodovat, jakou zábavu a společnost si vyberu. Ne vždycky jsem si vybral moudře.“ Podotýká: „Někdy jsem se cítil nesvůj. Doléhala na mě větší odpovědnost, která vyplývala z toho, že jsem měl větší svobodu.“ Tássos jakožto křesťanský starší pravidelně přichází do styku s mladými křesťany, kteří jsou v takových situacích. Řekl o tom: „Neobezřetní a zranitelní mladí lidé se mohou nakazit neslušnou mluvou a vzpurným a násilnickým chováním nevěřících vrstevníků.“

Když takoví mladí křesťané žijí a pracují mezi lidmi, kteří nemají úctu k biblickým zásadám, musí si dávat pozor na pokušení napodobovat nemravné a nebiblické jednání svých vrstevníků. (Žalm 1:1; 26:4; 119:9) Dodržovat dobrý program osobního studia, návštěvy shromáždění a kazatelské služby se může zdát obtížné. (Filipanům 3:16) Rovněž nemusí být snadné stanovit si duchovní cíle a pracovat na nich.

Věrní mladí křesťané jistě chtějí svým jednáním a svou řečí působit Jehovovi radost. Oddaně se snaží dbát na přitažlivou vybídku svého nebeského Otce: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Uvědomují si, že jejich zevnějšek  a chování mají vliv na to, jak se druzí lidé budou dívat na Jehovu a na jeho lid. (1. Petra 2:12)

Je chvályhodné, že většina těchto mladých lidí dělá vše, co je v jejich silách, aby byli jako jejich bratři v prvním století, za něž se apoštol Pavel modlil takto: „[Choďte] hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili, když budete dále přinášet ovoce v každém dobrém díle . . ., abyste plně vytrvali a s radostí byli trpěliví.“ (Kolosanům 1:9–11) V Bibli najdeme několik příkladů bohabojných mladých lidí, kteří úspěšně chodili hodni Boha, ačkoli žili v cizím, nepřátelském a modlářském prostředí. (Filipanům 2:15)

„Jehova byl s Josefem“

Když byl Josef, milovaný syn Jákoba a Ráchel, ještě velmi mladý, ocitl se daleko od ochranného hnízda svého bohabojného otce. Byl prodán do otroctví v Egyptě. Josef dal skvělý příklad, protože byl pracovitý, důvěryhodný a mravný mladík. I když byl otrokem Potifara — muže, který nebyl Jehovovým ctitelem —, projevoval svědomitost a pracovitost, takže mu nakonec jeho pán svěřil všechny domácí záležitosti. (1. Mojžíšova 39:2–6) Josef zachovával ryzost Jehovovi, a když byl kvůli tomu uvržen do vězení, nedospěl k závěru: ‚K čemu mi to je?‘ I ve vězení projevoval znamenité vlastnosti, a zanedlouho se staral o mnoho věcí souvisejících s chodem věznice. (1. Mojžíšova 39:17–22) Bůh mu žehnal, a jak říká 1. Mojžíšova 39:23, „Jehova byl s Josefem“.

V době, kdy byl Josef oddělen od své bohabojné rodiny, by pro něj bylo velmi snadné začít se chovat jako pohané, mezi kterými žil, a napodobovat nemravný způsob života v Egyptě. On se však držel Božích zásad a uchovával si čisté postavení, i když byl vystaven tomu nejsilnějšímu pokušení. Když na něho Potifarova manželka opakovaně naléhala, aby s ní měl poměr, jeho rozhodná odpověď zněla: „Jak bych se . . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:7–9)

Dnešní mladí svědkové Jehovovi musí brát vážně biblické varování před nevhodnou společností, nemravnou zábavou, pornografií a škodlivou hudbou. Uvědomují si, že „oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na lidi špatné i dobré“. (Přísloví 15:3)

Mojžíš se vyhýbal „potěšení z hříchu“

Mojžíš vyrostl v modlářském a požitkářském prostředí faraónova dvora. Bible o něm  říká: „Vírou Mojžíš . . . odmítl být nazýván synem faraónovy dcery a zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu.“ (Hebrejcům 11:24, 25)

Přátelství se světem nám může přinést určité výhody, nemá však dlouhé trvání. Maximálně může trvat pouze po omezenou dobu, která tomuto světu ještě zbývá. (1. Jana 2:15–17) Není snad lepší řídit se příkladem Mojžíše? Bible o něm říká, že „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:27) Upíral svou mysl na duchovní dědictví svých bohabojných předků. Učinil Jehovův záměr smyslem svého života a dal si za cíl, že bude činit Boží vůli. (2. Mojžíšova 2:11; Skutky 7:23, 25)

Když se bohabojní mladí lidé ocitnou v bezbožném a nevlídném prostředí, mohou svůj vztah k Jehovovi posilovat osobním studiem, a tak lépe poznají „Toho, kdo je neviditelný“. Úplný program křesťanských činností, včetně pravidelné účasti na shromážděních a na kazatelské službě, pomůže těmto mladým lidem stále se soustřeďovat na duchovní věci. (Žalm 63:6; 77:12) Měli by se snažit vypěstovat si stejně silnou víru a naději jako Mojžíš. Udělají dobře, když své myšlení a skutky zaměří na Jehovu. Budou šťastni, že jsou jeho přáteli.

Svým jazykem chválila Boha

K mladým lidem, kteří byli pryč z domova a chovali se příkladně, patřila izraelská dívka zajatá Syřany v době Božího proroka Eliši. Stala se služkou manželky Naamana, velitele syrské armády, který byl malomocný. Tato dívka řekla své paní: „Kdyby jen byl můj pán před prorokem, který je v Samaří! V tom případě by ho uzdravil z jeho malomocenství.“ Díky jejímu svědectví šel Naaman do Izraele k Elišovi a byl od malomocenství očištěn. A navíc se stal Jehovovým ctitelem. (2. Královská 5:1–3, 13–19)

Příklad této dívky ukazuje, jak je důležité, aby mladí lidé používali svůj jazyk způsobem, který ctí Boha. To platí, i když jsou pryč  od svých rodičů. Kdyby tato dívka měla ve zvyku vést „pošetilé řeči“ a měla ráda „oplzlé žertování“, využila by s volností příležitost vhodně promluvit, jak to tehdy udělala? (Efezanům 5:4; Přísloví 15:2) Níkos je mladý muž, kterému je něco málo přes dvacet let a který byl vězněn pro svůj neutrální postoj. Vzpomíná: „Když jsem byl ještě s dalšími mladými bratry vězněn a museli jsme konat zemědělské práce, byli jsme mimo dohled rodičů a sborových starších. Tehdy jsem si všiml, že se způsob naší mluvy zhoršil. Svou řečí jsme rozhodně nepřinášeli chválu Jehovovi.“ Níkosovi a ostatním naštěstí pomohla rada, kterou v tomto ohledu dal Pavel: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem.“ (Efezanům 5:3)

Jehova byl pro ně skutečný

To, co zažili Danielovi tři hebrejští přátelé ve starověkém Babylónu, dokládá pravdivost zásady, kterou Ježíš vyjádřil ve svém výroku o tom, že věrnost v malých věcech vede k věrnosti ve věcech velkých. (Lukáš 16:10) Když se setkali s problémem, že měli jíst jídlo zakázané mojžíšským Zákonem, mohli uvažovat tak, že jsou přece zajatci v cizí zemi, a že tedy nemají žádnou jinou možnost. Brali však vážně i to, co mohlo vypadat jako maličkost, a Jehova jim velmi požehnal. Ukázalo se, že jsou zdravější a také moudřejší než všichni ostatní zajatci, kteří dál jedli královy lahůdky. Věrnost v těchto malých věcech je nepochybně posílila, takže když čelili těžší zkoušce — totiž zda se pokloní modle —, odmítli jakýkoli kompromis. (Daniel 1:3–21; 3:1–30)

Ano, Jehova byl pro tyto tři mladíky skutečný. I když byli daleko od domova a od střediska uctívání Boha, byli rozhodnuti zůstat neposkvrnění od světa. (2. Petra 3:14) Vztah k Jehovovi byl pro ně tak cenný, že byli ochotni obětovat za něj i svůj život.

Jehova tě neopustí

Když jsou mladí lidé daleko od svých milovaných, jimž důvěřují, je pochopitelné, že se cítí nejistí a nechránění a že mají obavy.  Mohou však zkouškám čelit s naprostou důvěrou, že je „Jehova neopustí“. (Žalm 94:14) Pokud takoví mladí lidé ‚trpí pro spravedlnost‘, Jehova je připraven jim pomáhat, aby dál kráčeli „stezkou spravedlnosti“. (1. Petra 3:14; Přísloví 8:20)

Josefa, Mojžíše, mladou izraelskou otrokyni a tři věrné mladé Hebrejce Jehova neustále posiloval a také je bohatě odměnil. Dnes používá svého svatého ducha, své Slovo a svou organizaci, aby podporoval ty, kdo ‚bojují znamenitý boj víry‘. Staví těmto lidem před oči odměnu v podobě ‚věčného života‘. (1. Timoteovi 6:11, 12) Ano, chodit hodni Jehovy je možné a je to také moudré. (Přísloví 23:15, 19)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 25]

RODIČE, PŘIPRAVUJTE SVÉ DĚTI NA ZKOUŠKY

„Jako šípy v ruce silného muže, takoví jsou synové mládí.“ (Žalm 127:4) Šíp se netrefí do terče náhodou. Někdo ho musí obratně zamířit. Stejně tak děti nebudou připraveny na zkoušky spojené s realitou života mimo domov, pokud jim rodiče neposkytnou vhodné vedení. (Přísloví 22:6)

Mladí lidé mají sklon jednat impulzivně nebo podléhat ‚touhám, které provázejí mládí‘. (2. Timoteovi 2:22) Bible varuje: „Prut a kárání dávají moudrost; ale chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15) Jestliže rodiče nestanoví dětem hranice jejich chování, děti nebudou na nároky a tlaky života mimo domov připraveny.

Křesťanští rodiče by svým dětem měli jasně, odpovědně a realisticky ukázat, jaký je život v tomto systému věcí a jaké obtíže a tlaky přináší. Aniž by byli pesimističtí nebo negativní, mohou popsat nepříjemné okolnosti, kterým možná bude mladý člověk čelit, když je pryč z domova. Toto školení, spolu s moudrostí od Boha, ‚dá nezkušeným chytrost, mladému muži poznání a schopnost přemýšlet‘. (Přísloví 1:4)

Rodiče, kteří svým dětem vštěpují do srdce Boží hodnoty a mravní zásady, jim tak pomohou, aby zvládaly životní problémy. Pravidelné rodinné biblické studium, otevřená komunikace a opravdový zájem rodičů o blaho jejich potomků mohou být klíčové pro to, zda dítě obstojí, nebo selže. Rodiče by měli děti poučovat o Božích měřítkách vyrovnaným, ale pozitivním a rozumným způsobem, aby je tak připravili na to, že později v životě budou stát na vlastních nohou. Rodiče své děti mohou osobním příkladem učit, že je možné být ve světě, ale nebýt jeho částí. (Jan 17:15, 16)

[Obrázek na straně 23]

Někteří mladí křesťané museli odejít z domova

[Obrázky na straně 24]

Mladí lidé, kteří odolávají pokušení, napodobují Josefa a zůstávají morálně čistí

[Obrázky na straně 26]

Napodobujte mladou izraelskou otrokyni, která používala svůj jazyk k chvále Jehovy