Důvěra je nezbytná pro šťastný život

OTRAVA potravinami je velmi nepříjemná. Člověk, kterému se to stává opakovaně, by si měl dávat větší pozor na své stravovací návyky. Úplně přestat jíst, abychom se vyhnuli riziku otravy potravinami, by ovšem nebylo rozumné. Přineslo by to více problémů, než kolik by se jich tím vyřešilo. Bez jídla nikdo nezůstane dlouho naživu.

Podobně bolestivé je to, když někdo zklame naši důvěru. Pokud se nám to stalo opakovaně, pravděpodobně si lépe rozmyslíme, s kým se budeme stýkat. Úplně se vyhýbat lidem, abychom předešli zklamání, však není řešením. Proč ne? Nedůvěřivost nás totiž olupuje o štěstí. Ke spokojenému životu potřebujeme vztahy založené na vzájemné důvěře.

„Důvěra je jedním ze základních předpokladů pro to, aby naše každodenní kontakty s druhými lidmi probíhaly hladce,“ píše kniha Jugend 2002. „Každý touží po někom, komu by mohl důvěřovat,“ uvádí se v novinách Neue Zürcher Zeitung. „Důvěra zlepšuje kvalitu života“ natolik, že je „nezbytná pro přežití“. Ano, jak noviny dodávají, bez důvěry „člověk nemůže v životě obstát“.

Jestliže je naší základní potřebou někomu důvěřovat, na koho se tedy můžeme spolehnout, aniž riskujeme, že nás dotyčná osoba zklame?

Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem

Bible nám říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem.“ (Přísloví 3:5) Ano, Boží slovo nás opakovaně vybízí, abychom důvěřovali našemu Stvořiteli, Jehovovi Bohu.

Proč můžeme Bohu důvěřovat? V první řadě proto, že Jehova Bůh je svatý. Prorok Izajáš napsal: „Svatý, svatý, svatý je Jehova.“ (Izajáš 6:3) Je to tak, že vás pojem svatosti nijak nepřitahuje? Ve skutečnosti by nás přitahovat měl, protože Jehovova svatost znamená, že je čistý, absolutně spolehlivý, a jakékoli nesprávné jednání je mu cizí. Nikdy se nemůže stát mravně zkaženým nebo vychytralým a je nemožné, aby naši důvěru zklamal.

 Bohu můžeme důvěřovat i proto, že je schopen podporovat ty, kdo mu slouží, a také si to přeje dělat. Například jeho neomezená moc mu umožňuje jednat. Jeho dokonalý smysl pro právo a jeho moudrost mají vliv na to, jak Jehova jedná. A jeho jedinečná láska ho k jednání podněcuje. „Bůh je láska,“ napsal apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Láska ovlivňuje všechno, co Jehova dělá. Díky své svatosti a jiným vynikajícím vlastnostem je ideálním Otcem, někým, komu můžeme bezvýhradně důvěřovat. Nikdo a nic nemůže být spolehlivější než Jehova.

Důvěřuj v Jehovu a buď šťastný

Jiným závažným důvodem, proč můžeme důvěřovat Jehovovi, je to, že nám rozumí lépe než kdokoli jiný. Ví, že jednou ze základních potřeb každého člověka je mít trvalý a jistý vztah ke Stvořiteli, vztah založený na důvěře. Ti, kdo se z takového vztahu těší, mají pocit většího bezpečí. Král David dospěl k tomuto závěru: „Šťastný je zdatný muž, který postavil Jehovu jako svou důvěru.“ (Žalm 40:4) S Davidovými myšlenkami se dnes nadšeně ztotožňují miliony lidí.

Uvažujme o několika příkladech. Doris žila v Dominikánské republice, Německu, Řecku a ve Spojených státech. Říká: „Velmi ráda se spoléhám na Jehovu. Umí se o mě postarat po stránce tělesné, duchovní i citové. Je tím nejlepším přítelem, jakého člověk může mít.“ Wolfgang, který pracuje jako právní poradce, vysvětluje: „Je úžasné, když se můžete spolehnout na někoho, komu leží na srdci vaše nejlepší zájmy, na někoho, kdo může udělat to, co je pro vás nejlepší, a opravdu to udělá.“ Ham se narodil v Asii, ale nyní žije v Evropě. Říká: „Důvěřuji, že Jehova má všechno pod kontrolou a že nedělá chyby. S radostí se tedy na něho spoléhám.“

Každý z nás ovšem potřebuje důvěřovat nejen našemu Stvořiteli, ale také lidem. Jehova nám tudíž jakožto moudrý a zkušený přítel radí, jakým lidem bychom měli důvěřovat. Když budeme pečlivě číst Bibli, najdeme tam rady, které nám v tomto směru dává.

Lidé, kterým můžeme důvěřovat

Žalmista napsal: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. “ (Žalm 146:3) Tento inspirovaný výrok nám pomáhá pochopit, že mnoho lidí si naši důvěru nezasluhuje. Dokonce ani lidé, kteří jsou velmi vážení jakožto ‚urození‘ tohoto světa — například odborníci v nějakém specializovaném oboru poznání nebo činnosti —, si naši důvěru nezaslouží automaticky. Jejich rady jsou často zavádějící a důvěra v tyto ‚urozené‘ může snadno vést ke zklamání.

Ale to samozřejmě neznamená, že bychom měli přestat důvěřovat všem lidem. Je však jasné, že musíme pečlivě zvážit, na koho se spolehneme. Jaká hlediska bychom přitom měli  vzít v úvahu? Může nám pomoci příklad ze starověkého Izraele. Když bylo nutné jmenovat některé lidi, jimž měla být v Izraeli svěřena závažná odpovědnost, Mojžíš dostal radu, aby ‚vybral ze všeho lidu schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže, kteří nenávidí nepoctivý zisk‘. (2. Mojžíšova 18:21) Co se z toho dozvídáme?

Tito muži projevovali určité bohulibé vlastnosti již předtím, než byli jmenováni do důvěryhodného postavení. Prokázali, že se bojí svého Stvořitele, což znamená, že k němu mají zdravou úctu a zároveň strach, aby se mu neznelíbili. Každému bylo jasné, že se tito muži ze všech sil snaží podporovat Boží měřítka. Nenáviděli nepoctivý zisk, z čehož bylo patrné, že mají mravní sílu, a že je tedy jejich moc nezkazí. Důvěru ostatních nezneužijí a nebudou prosazovat své vlastní zájmy, případně zájmy svých přátel a příbuzných.

Nebylo by snad moudré, abychom i dnes při výběru lidí, kterým budeme důvěřovat, použili podobná hlediska? Známe lidi, z jejichž chování je patrné, že se bojí Boha? Jsou rozhodnuti dodržovat Boží měřítka chování? Jsou ryzí, takže nebudou dělat nesprávné věci? Jsou poctiví, takže neovlivní nějakou situaci pro svou osobní výhodu nebo k prosazení svých zájmů? Muži i ženy, kteří takové vlastnosti projevují, si jistě zaslouží naši důvěru.

Občasným zklamáním se nenechte odradit

Při výběru lidí, kterým můžeme důvěřovat, musíme být trpěliví, protože k získání důvěry je zapotřebí čas. Je moudré budovat si důvěru k někomu postupně, krok za krokem. Jak to můžeme dělat? Nějakou dobu můžeme daného člověka pozorovat a všímat si, jak se chová v určitých situacích. Je spolehlivý v malých věcech? Vrací například vypůjčené věci tak, jak slíbil? Plní všechna ujednání včas? Pokud ano, možná dojdeme k závěru, že se na něho můžeme s důvěrou spolehnout i v závažnějších věcech. To je v souladu se zásadou: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém.“ (Lukáš 16:10) Pokud pečlivě vybíráme a jsme trpěliví, může nám to pomoci vyhnout se velkým zklamáním.

Co však máme dělat, když nás někdo zklame? Lidé, kteří znají Bibli, si pamatují, že Ježíš byl v noci před svým zatčením ošklivě zklamán svými apoštoly. Jidáš Iškariotský ho zradil a ostatní ze strachu utekli. Petr dokonce Ježíše třikrát zapřel. Ježíš však rozeznal, že pouze Jidáš tak jednal úmyslně. I přesto, že v této kritické chvíli apoštolové Ježíše zklamali, Ježíš sám o několik týdnů později ujistil zbývajících jedenáct apoštolů, že jim nadále důvěřuje. (Matouš 26:45–47, 56, 69–75; 28:16–20) A co my? Máme pocit, že nás zradil někdo, komu jsme důvěřovali? Pak bude dobré zvážit, zda to, co pociťujeme jako zradu, je důkazem nedůvěryhodnosti daného člověka, nebo zda jde o projev chvilkové slabosti těla.

Jsem důvěryhodný já?

Rozhodne-li se někdo pečlivě vybírat, komu bude důvěřovat, musí být poctivý a položit si otázku: ‚Jsem důvěryhodný já? Dodržování kterých rozumných měřítek spolehlivosti mohu očekávat od sebe i od druhých?‘

Člověk, který je důvěryhodný, jistě stále mluví pravdu. (Efezanům 4:25) Nepřizpůsobuje svá slova posluchačům proto, aby získal nějakou osobní výhodu. A pokud se spolehlivý člověk k něčemu zaváže, udělá všechno, co je v jeho silách, aby slovo dodržel. (Matouš 5:37) Pokud se mu někdo s něčím svěří, považuje to za důvěrnou věc a nebude o tom tlachat. Důvěryhodný člověk je věrný svému manželskému partnerovi. Nedívá se na pornografii, nezabývá se nemravnými představami a neflirtuje. (Matouš 5:27, 28) Ten, kdo si zaslouží naši důvěru, tvrdě pracuje, aby zajistil obživu pro sebe a svou rodinu, a nesnaží se bezpracně zbohatnout na úkor jiných lidí.  (1. Timoteovi 5:8) Budeme-li mít taková rozumná a biblická měřítka na paměti, lépe tak rozpoznáme lidi, jimž můžeme důvěřovat. A když se kromě toho budeme stejných měřítek chování držet my sami, zasloužíme si tím důvěru ostatních.

Bylo by radostné žít ve světě, kde by byli jen důvěryhodní lidé a kde by všechna zklamání plynoucí z porušení důvěry byla věcí minulosti. Je to pouze sen? Lidé, kteří berou vážně biblické sliby, to za sen nepovažují. Boží slovo totiž předpovídá, že přijde nádherná „nová země“, kde nebudou podvody, lež, vykořisťování, zármutek, nemoce ani smrt! (2. Petra 3:13; Žalm 37:11, 29; Zjevení 21:3–5) Nestálo by za to blíže tuto vyhlídku prozkoumat? Svědkové Jehovovi vám o této naději i o jiných důležitých námětech rádi poskytnou více informací.

[Obrázek na straně 4]

Nedůvěřivost nás olupuje o štěstí

[Obrázek na straně 5]

Jehova si zaslouží naši důvěru více než kdokoli jiný

[Obrázky na straně 7]

Vztahy založené na vzájemné důvěře potřebujeme všichni