Otázky čtenářů

Proč Eliša požádal o „dva podíly“ na Elijášově duchu?

Krátce před tím, než Elijáš ukončil svůj úkol jakožto prorok v Izraeli, mladší prorok Eliša ho požádal: „Prosím, aby mi připadly dva podíly na tvém duchu.“ (2. Královská 2:9) Z duchovního hlediska Eliša zjevně žádal o dvojnásobné množství, jaké dostával prvorozený syn. (5. Mojžíšova 21:17) Toto vysvětlení nám pomůže objasnit krátká úvaha o tom, co se tehdy stalo. Uvidíme, co se z toho můžeme naučit.

V souladu s Jehovovým pokynem prorok Elijáš asi před šesti lety pomazal Elišu jako svého nástupce. (1. Královská 19:19–21) Eliša celou dobu věrně Elijášovi sloužil a byl rozhodnut, že v tom vytrvá až do konce. I v poslední den, kdy Elijáš sloužil jako prorok v Izraeli, se Eliša držel svého rádce. Přestože na něj Elijáš naléhal, aby ho přestal následovat, mladší prorok třikrát prohlásil: „Neopustím tě.“ (2. Královská 2:2, 4, 6; 3:11) Z duchovního hlediska Eliša staršího proroka opravdu považoval za svého otce. (2. Královská 2:12)

Eliša však nebyl jediným Elijášovým duchovním synem. Elijáš i Eliša se stýkali se skupinou mužů, kteří byli známi jako „synové proroků“. (2. Královská 2:3) Zpráva ve Druhé Královské ukazuje, že tito „synové“ rovněž cítili úzké pouto ke svému duchovnímu otci Elijášovi. (2. Královská 2:3, 5, 7, 15–17) Přesto však měl Eliša mezi nimi jako Elijášův pomazaný nástupce výsadní postavení — byl jako prvorozený. Ve starověkém Izraeli dostával doslovný prvorozený syn dva podíly na dědictví svého otce, zatímco ostatní synové dostávali po jednom. Eliša tedy žádal dva podíly na duchovním dědictví po Elijášovi.

Proč Eliša vznesl tuto žádost právě tehdy? Chystal se totiž ujmout závažného úkolu. Měl se po Elijášovi stát prorokem v Izraeli. Eliša si uvědomil, že má-li splnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto nesmírně náročného pověření, potřebuje k tomu duchovní sílu, která vysoko převyšuje jeho vlastní schopnosti, sílu, kterou mu může dát jedině Jehova. Potřeboval být stejně nebojácný, jako byl Elijáš. (2. Královská 1:3, 4, 15, 16) Požádal proto o dva podíly na Elijášově duchu, duchu odvahy a ‚naprosté žárlivosti pro Jehovu‘. Tyto žádoucí vlastnosti jsou ovocem Božího ducha. (1. Královská 19:10, 14) Jak Elijáš reagoval?

Elijáš věděl, že Eliša požádal o něco, co mu nemůže dát on, ale pouze Jehova. Elijáš tedy skromně odpověděl: „Požádal jsi o obtížnou věc. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe vzat, stane se ti tak.“ (2. Královská 2:10) A opravdu, Jehova Elišovi dovolil, aby viděl, jak Elijáš vystoupil ve větrné bouři. (2. Královská 2:11, 12) Elišově žádosti bylo vyhověno. Jehova mu dal ducha, kterého prorok potřeboval, aby se mohl ujmout svého nového úkolu a aby mohl čelit nadcházejícím zkouškám.

Pomazané křesťany (kteří jsou někdy označováni jako Elišova třída) a Boží služebníky všeobecně může v dnešní době tato biblická zpráva velmi povzbudit. Občas možná cítíme, že některý nový úkol je příliš náročný a že na něj nestačíme. Nebo možná poněkud ztrácíme odvahu, když máme pokračovat v kázání o Království tváří v tvář rostoucí lhostejnosti nebo odporu v našem obvodu. Jestliže však snažně prosíme Jehovu, aby nás podpořil, dá nám tolik svatého ducha, kolik potřebujeme, abychom dokázali zvládnout náročné úkoly a měnící se okolnosti. (Lukáš 11:13; 2. Korinťanům 4:7; Filipanům 4:13) Ano, právě jako Jehova posílil Elišu pro jeho závažnější úkoly, pomůže nám všem, mladým i letitým, abychom dovršili svou službu. (2. Timoteovi 4:5)