Zaslouží si někdo důvěru?
Zaslouží si někdo důvěru?
PO PÁDU berlínské zdi v roce 1989 vyplavalo na povrch mnoho dříve utajovaných věcí. Například Lydia * zjistila, že v období socialistického zřízení ve východním Německu si Státní tajná služba Stasi vedla záznamy o jejích soukromých aktivitách. Lydia byla překvapená, když se dozvěděla o existenci těchto záznamů, byla ale přímo zděšená, když zjistila, kdo Stasi tyto informace poskytoval. Byl to její vlastní manžel. Zradil ji někdo, o kom si myslela, že mu může bezvýhradně důvěřovat.
Robert byl postarší pán, který svého lékaře choval v „největší vážnosti, obdivoval ho a důvěřoval mu,“ uvedl londýnský list The Times. Lékař prý „jednal s lidmi laskavě a soucitně“. Potom Robert neočekávaně zemřel. Dostal infarkt nebo ho ranila mrtvice? Ne. Odborníci dospěli k závěru, že onen lékař Roberta navštívil a bez vědomí svého pacienta i jeho rodiny mu dal smrtící injekci. Robert byl zřejmě zavražděn člověkem, kterému plně důvěřoval.
Důvěra Roberta i Lydie byla děsivým způsobem zneužita a následky byly velmi vážné. V jiných případech následky tak hrozné nejsou. Avšak být zklamán někým, komu důvěřujeme, není vůbec nic neobvyklého. Přední německý ústav pro průzkum veřejného mínění uveřejnil ve zprávě nazvané Allensbacher Jahrbuch der Demoskopie 1998–2002 jeden přehled, podle něhož bylo 86 procent dotazovaných osob zklamáno člověkem, kterému důvěřovali. Možná se něco podobného stalo i vám. Nepřekvapuje nás tedy, že švýcarské noviny Neue Zürcher Zeitung v roce 2002 napsaly, že „vztahy založené na vzájemné důvěře jsou v průmyslových západních zemích už mnoho let na ústupu“.
Vzniká pomalu, zničí se rychle
Co je to důvěra? Jak uvádí jeden slovník, důvěřovat druhým znamená věřit, že jsou poctiví a upřímní a že úmyslně neudělají nic, co by nám mohlo ublížit. Důvěra se vytváří pomalu, ale je možné ji ztratit v jediném okamžiku. V dnešní době mají mnozí lidé pocit, že jejich důvěra byla zneužita. Můžeme se tedy divit, že se lidé zdráhají důvěřovat druhým? Z výsledků jednoho průzkumu, které byly uveřejněny v Německu v roce 2002, vyplynulo, že „méně než jedna třetina mladých lidí v zásadě důvěřuje druhým“.
Možná se ptáte: ‚Můžeme opravdu někomu věnovat svou důvěru? Stojí za to někomu důvěřovat, jestliže je riziko, že nás zklame?‘
[Poznámka pod čarou]
^ 2. odst. Jména byla změněna.
[Praporek na straně 3]
Podle jednoho průzkumu bylo 86 procent dotazovaných osob zklamáno člověkem, jemuž důvěřovali