Potřebujete ke všemu biblický příkaz?

V DĚTSTVÍ vám rodiče pravděpodobně určovali mnoho pravidel. Když jste byli větší, přišli jste na to, že jim leželo na srdci vaše blaho. A když jste dospěli, pravděpodobně se nadále řídíte určitými zásadami, které vám rodiče vštěpovali, a to i když už nad vámi nemají dohled.

Náš nebeský Otec Jehova nám dává mnoho konkrétních příkazů ve svém Slově, Bibli. Zakazuje například modlářství, smilstvo, cizoložství a krádež. (2. Mojžíšova 20:1–17; Skutky 15:28, 29) Jak v duchovním ohledu ‚ve všem vyrůstáme‘, postupně přicházíme na to, že Jehovovi leží na srdci naše největší blaho a že jeho příkazy nejsou zbytečně omezující. (Efezanům 4:15; Izajáš 48:17, 18; 54:13)

Je však mnoho situací, pro které neplatí žádný konkrétní příkaz. Někteří si tudíž myslí, že v případech, na něž se nevztahuje výslovný biblický zákon, si mohou dělat, co chtějí. Argumentují tím, že Bůh by přece svou vůli vyjádřil ve formě nějakého konkrétního příkazu, pokud by to považoval za nezbytné.

Ti, kdo takto uvažují, často činí nemoudrá rozhodnutí, kterých později hluboce litují. Neuvědomují si, že Bible obsahuje nejen zákony, ale že z ní také vyplývá, jaký je Boží způsob myšlení. Když studujeme Bibli a poznáváme, jaký názor na věci má Jehova, postupně si na základě Bible školíme svědomí. Také nám to pomáhá rozhodovat se způsobem, v němž je Boží smýšlení patrné. Když tak jednáme, děláme Bohu radost a máme užitek z toho, že činíme moudrá rozhodnutí. (Efezanům 5:1)

Vynikající biblické příklady

Čteme-li biblické zprávy o starověkých Božích služebnících, dozvídáme se o situacích, v nichž tito lidé brali v úvahu Jehovův způsob uvažování, i když pro ně neplatil žádný výslovný příkaz. Ukažme si to na příkladu Josefa. V době, kdy mu Potifarova manželka dělala nemravné návrhy, neexistoval žádný Bohem inspirovaný psaný zákon, který by cizoložství zakazoval. I bez konkrétního zákona si však Josef uvědomil, že cizoložství není pouze hříchem proti vlastnímu svědomí, ale také hříchem „proti Bohu“. (1. Mojžíšova 39:9) Josef zjevně rozpoznal, že cizoložství je v rozporu s Božím smýšlením a vůlí, jak byly vyjádřeny v Edenu. (1. Mojžíšova 2:24)

Zamysleme se nad jiným příkladem. Ve Skutcích 16:3 se dozvídáme, že Pavel obřezal Timotea, a to dříve než ho vzal s sebou na své křesťanské cesty. Přesto ale ve 4. verši čteme, že Pavel a Timoteus poté cestovali městy a předávali „výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě“. K těmto výnosům patřilo i rozhodnutí, že křesťané již nejsou povinni dávat se obřezat. (Skutky 15:5, 6, 28, 29) Proč byl Pavel toho názoru, že Timoteus musí být obřezán? „Kvůli Židům, kteří byli v těch místech, neboť úplně všichni věděli, že [Timoteův] otec je Řek.“ Pavel nechtěl způsobit zbytečné pohoršení. Záleželo mu na tom,  aby se křesťané ‚doporučovali před zrakem Boha každému lidskému svědomí‘. (2. Korinťanům 4:2; 1. Korinťanům 9:19–23)

Tento způsob uvažování byl pro Pavla a Timotea typický. Přečtěte si například pasáže uvedené v Římanům 14:15, 20, 21 a 1. Korinťanům 8:9–13; 10:23–33. Uvidíte, jak hluboce se Pavel zajímal o duchovní blaho ostatních, zvláště pak těch, kdo mohli klopýtnout o to, co v pravém slova smyslu nebylo špatné. O Timoteovi Pavel napsal: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká. Všichni ostatní totiž hledají své vlastní zájmy, ne zájmy Krista Ježíše. Ale vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Filipanům 2:20–22) Tito dva křesťané jsou pro nás dnes vynikajícím příkladem. I když v určitých situacích neexistoval konkrétní Boží příkaz, nehleděli při svém rozhodování na vlastní pohodlí nebo na to, co by vyhovovalo jim, ale napodobovali lásku Jehovy a jeho Syna. Brali totiž v úvahu, jak svým rozhodováním mohou ovlivnit duchovní stav druhých lidí.

Uvažujme o Ježíši Kristu, který je naším největším příkladem. Ve svém Kázání na hoře jasně vysvětlil, že ten, kdo pochopí ducha Božích zákonů, je bude poslouchat i tehdy, když určité jednání výslovně nenařizují nebo nezakazují. (Matouš 5:21, 22, 27, 28) Ježíš, Pavel, Timoteus ani Josef neuvažovali tak, že když není dán výslovný biblický zákon, člověk si může dělat, co chce. Tito muži přijali Boží způsob myšlení, a proto se ve svém životě řídili zásadami, které Ježíš označil za dvě největší přikázání — milovali Boha a svého bližního. (Matouš 22:36–40)

Jak se to dotýká dnešních křesťanů?

Je jasné, že k Bibli bychom neměli přistupovat jako k nějakému právnímu dokumentu, tedy očekávat, že v ní bude jmenovitě uvedena každá povinnost. Jehovovi dělá velkou radost, když se i v případě, že neexistuje konkrétní zákon, který by nám nařizoval určité jednání, rozhodneme jednat způsobem, z něhož je patrné Boží smýšlení. Jinými slovy, nemusí nám být vždycky řečeno, co máme podle Božího přání udělat, ale spíše si můžeme ‚uvědomit, jaká je Jehovova vůle‘. (Efezanům 5:17; Římanům 12:2) Proč to Jehovu obšťastňuje? Protože vidí, že se na svá práva a na to, co vyhovuje nám, nezaměřujeme tolik jako na to, co se líbí jemu. A vidí také, že jeho lásku oceňujeme do té míry, že ji chceme napodobovat, a že právě láska je silou, která nás podněcuje k činnosti. (Přísloví 23:15; 27:11) Navíc, jednáme-li v souladu s tím, co vyplývá z Písma, přispívá to k našemu duchovnímu a často i tělesnému zdraví.

Podívejme se, jak tuto zásadu můžeme uplatnit v osobních záležitostech.

Výběr zábavy

Představme si mladíka, který si chce koupit určitou hudební nahrávku. Zatím o ní slyšel jen samou chválu, ale je znepokojen, protože z toho, co se dočetl na zadní straně obalu, lze usoudit, že texty jsou sexuálně vyzývavé a vulgární. Je si také vědom toho, že většina nahrávek tohoto zpěváka je plná zloby  a agresivity. Mladík miluje Jehovu, a proto se zajímá, jak se na to dívá On. Jak si může uvědomit, co je v tomto směru Boží vůle?

V dopise Galaťanům apoštol Pavel uvádí skutky těla a ovoce Božího ducha. Pravděpodobně víte, čím je ovoce Božího ducha tvořeno: láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, vírou, mírností a sebeovládáním. Jaké jednání ale patří do skutků těla? Pavel napsal: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci. Pokud jde o tyto věci, předem vás varuji, stejně jako jsem vás předem varoval, že ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ (Galaťanům 5:19–23)

Povšimněte si závěrečného vyjádření v tomto výčtu — „podobné věci“. Pavel nevytvořil úplný seznam všeho, co by bylo možné považovat za skutky těla. Člověk tedy nemůže uvažovat takto: ‚Písmo mi dovoluje dělat cokoli, co Pavel nevyjmenoval mezi skutky těla.‘ Čtenáři by naopak měli používat svou vnímavost, aby rozpoznali jednání, které sice mezi jednotlivými skutky není uvedeno, ale přitom spadá mezi „podobné věci“. Ti, kdo se nekajícně dopouštějí jednání, které sice není ve výčtu uvedeno, ale patří mezi „podobné věci“, nebudou mít užitek z požehnání Božího Království.

Potřebujeme si tedy uvědomit neboli rozeznat, co se Jehovovi nelíbí. Je to obtížné? Dejme tomu, že vám lékař poradil, abyste jedli více ovoce a zeleniny, ale vyhýbali se koláčům, zmrzlině a podobným věcem. Bylo by pro vás obtížné určit, kam zařadit dort? Podívejme se nyní opět na ovoce Božího ducha a na skutky těla. Kam byste zařadili výše uvedenou hudební nahrávku? Určitě nemá nic společného s láskou, dobrotou, sebeovládáním ani ostatními vlastnostmi, které patří k ovoci Božího ducha. Křesťan nepotřebuje konkrétní zákon, aby si uvědomil, že tento hudební směr neodpovídá Božímu způsobu myšlení. Stejné zásady lze uplatnit na četbu, filmy, televizní programy, počítačové hry, internetové stránky a na další případy.

Přijatelný osobní vzhled

V Bibli jsou obsaženy také zásady týkající se oblékání a úpravy zevnějšku. Těmito zásadami se každý křesťan může řídit, když pečuje o to, aby vypadal vhodně a atraktivně. Avšak ten, kdo miluje Jehovu, vidí i tuto oblast jako příležitost nejednat podle své libosti, ale jednat tak, aby z toho jeho nebeský Otec měl radost. Již jsme si ukázali, že když Jehova v určité záležitosti nevydal konkrétní předpisy, neznamená to, že ho nezajímá, co jeho služebníci dělají. Jednotlivé styly oblečení a úpravy zevnějšku jsou na různých místech odlišné, a dokonce i na stejném místě se čas od času mění. Bůh však poskytuje základní zásady, které by měly být pro jeho lid vodítkem vždy a všude.

Například v 1. Timoteovi 2:9, 10 se píše: „Podobně toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky.“ Křesťanské ženy a také křesťanští muži by tedy měli pečlivě přemýšlet o tom, jak mají podle názorů lidí v jejich okolí vypadat ti, kdo „vyznávají, že hluboce ctí Boha“. Zvláště je na místě, aby křesťan zvažoval, jak druzí lidé budou na základě jeho vzhledu hodnotit biblické poselství, které přináší. (2. Korinťanům 6:3) Příkladný křesťan se nebude příliš zaobírat svými domnělými právy nebo tím, co vyhovuje jemu, ale tím, aby druhé nerozptyloval nebo jim nebyl kamenem úrazu. (Matouš 18:6; Filipanům 1:10)

Když nějaký křesťan zjistí, že se ostatní nad určitým stylem úpravy zevnějšku pozastavují  nebo pohoršují, může napodobit apoštola Pavla a dbát o duchovní blaho druhých spíše než o to, co by se líbilo jemu. Pavel řekl: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Korinťanům 11:1) A o Ježíšovi Pavel napsal: „Ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ Pavel tak všem křesťanům předává jasné ponaučení: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kdo nejsou silní, a ne líbit se sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.“ (Římanům 15:1–3)

Jak můžeme tříbit svou vnímavost

Jak můžeme rozvíjet svou vnímavost tak, abychom dokázali obšťastnit Jehovu, i když v určitém případě nestanovil žádné konkrétní směrnice? Pokud čteme jeho Slovo každý den, pravidelně ho studujeme a rozjímáme o tom, co jsme přečetli, naše vnímavost bude vzrůstat. K takovému vzrůstu ale nedojde prudce. Stejně jako je tomu u tělesného růstu dítěte, duchovní růst je postupný a není patrný ihned. Je tedy na místě, abychom byli trpěliví. Neměli bychom pociťovat zklamání, jestliže nevidíme okamžitý pokrok. Na druhé straně, necháme-li jen tak uplynout mnoho času, naše vnímavost se tím sama od sebe nevytříbí. Takový čas musíme naplnit pravidelnými úvahami o Božím slově, jak je to uvedeno výše, a musíme toto Slovo uplatňovat ve svém životě co možná nejlépe. (Hebrejcům 5:14)

Lze říci, že Božími zákony se prověřuje naše poslušnost, kdežto Božími zásadami se prověřuje hloubka našeho duchovního smýšlení a intenzita naší touhy líbit se Jehovovi. Když budeme dělat duchovní pokroky, bude pro nás stále důležitější napodobovat Jehovu a jeho Syna. Budeme se chtít rozhodovat na základě Božích názorů, jak je poznáváme z Písma. Jestliže budeme každým svým skutkem obšťastňovat našeho nebeského Otce, zjistíme, že i naše radost vzrůstá.

[Obrázky na straně 23]

Jednotlivé styly oblečení jsou na různých místech odlišné, ale při výběru bychom se měli nechat vést biblickými zásadami