Jehova se stará o naše denní potřeby

„Přestaňte být v úzkostném napětí, neboť . . . váš Otec ví, že [ty věci] potřebujete.“ (LUKÁŠ 12:29, 30)

1. Jak se Jehova stará o všechno živé tvorstvo?

POZOROVALI jste někdy vrabce nebo nějakého jiného ptáka, jak klová do země, kde zdánlivě není nic k snědku? Možná jste si říkali, zda takto vůbec může něco najít. V Kázání na hoře Ježíš řekl, že z toho, jak se Jehova stará o ptáky, pro nás vyplývá důležité poučení. Své posluchače vybídl: „Bedlivě pozorujte nebeské ptáky, protože ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí. Což nemáte větší cenu než oni?“ (Matouš 6:26) Jehova podivuhodnými způsoby opatřuje potravu pro všechny své tvory. (Žalm 104:14, 21; 147:9)

2, 3. Jaká duchovní poučení můžeme načerpat z toho, že Ježíš nás učil modlit se o denní chléb?

² Proč tedy Ježíš zahrnul do vzorové modlitby i prosbu „dej nám dnes náš chléb na tento den“? (Matouš 6:11) Z této jednoduché žádosti můžeme načerpat několik hlubokých duchovních poučení. Za prvé, připomíná se nám zde, že Jehova je Velký živitel. (Žalm 145:15, 16) Lidé mohou sázet a pěstovat, ale pouze Bůh může způsobit, aby něco rostlo, a to jak v duchovním, tak v doslovném ohledu. (1. Korinťanům 3:7) To, co jíme a pijeme, je tedy Boží dar. (Skutky 14:17) Když Boha žádáme, aby se postaral o naše denní potřeby, dáváme mu tím najevo, že taková opatření nepovažujeme za samozřejmost. Je jasné, že tato prosba nás nezbavuje odpovědnosti pracovat, pokud jsme toho schopni. (Efezanům 4:28; 2. Tesaloničanům 3:10)

³ Za druhé, z prosby o „chléb na tento den“ vyplývá, že bychom neměli být přespříliš úzkostliví ohledně budoucnosti. Ježíš dále řekl: „Nikdy . . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno. Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. “ (Matouš 6:31–34) Modlitba o „chléb na tento den“ nás vede k tomu, abychom žili jednoduchým způsobem života se ‚zbožnou oddaností spolu se spokojeností‘. (1. Timoteovi 6:6–8, poznámka pod čarou)

Duchovní pokrm každý den

4. Jak to, co zažili Ježíš a Izraelité, zdůrazňuje důležitost duchovní potravy?

⁴ Naše modlitba o denní chléb by nám také měla připomínat, že denně potřebujeme i pokrm duchovní. Poté, co se Ježíš dlouho postil, měl velký hlad. Přesto však odolal, když ho Satan pokoušel k tomu, aby proměnil kameny v chleby. Řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových  úst.‘“ (Matouš 4:4) Ježíš zde citoval proroka Mojžíše, který Izraelitům řekl: „[Jehova tě pokořil] a nechal tě o hladu a krmil tě mannou, kterou jsi neznal ani ty ani ji neznali tvoji otcové; aby tě přiměl poznat, že člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale že člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.“ (5. Mojžíšova 8:3) Manna Izraelitům sloužila jako doslovný pokrm. Způsob, jakým ji Jehova dával, však poskytoval i různá duchovní poučení. Měli si například ‚každý sebrat své množství den co den‘. Pokud si na jeden den sebrali více, než potřebovali, zbytek začal páchnout a líhli se v něm červi. (2. Mojžíšova 16:4, 20) K tomu však nedocházelo šestého dne, kdy museli sebrat dvojnásobek denní dávky, aby měli dost jídla na sabat. (2. Mojžíšova 16:5, 23, 24) Manna pro ně tedy byla působivou připomínkou, že musí být poslušní a že jejich život nezávisí jen na chlebu, ale také na ‚každém výroku Jehovových úst‘.

5. Jak nám Jehova poskytuje denní příděl duchovní potravy?

⁵ Také my se denně potřebujeme sytit duchovním pokrmem, který nám Jehova poskytuje prostřednictvím svého Syna. Proto Ježíš ustanovil ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby dával domácnosti víry „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45) Věrná třída otroka nejen opatřuje hojnost duchovní potravy v podobě biblických studijních pomůcek, ale také nás povzbuzuje, abychom každý den četli Bibli. (Jozue 1:8; Žalm 1:1–3) Stejně jako Ježíš můžeme i my dostávat duchovní potravu, když budeme každý den vynakládat úsilí, abychom poznávali Jehovovu vůli a abychom ji činili. (Jan 4:34)

Odpuštění hříchů

6. O odpuštění jakých dluhů máme žádat, a za jakých podmínek je Jehova ochoten je zrušit?

⁶ Následující část vzorové modlitby zní: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Matouš 6:12) Ježíš zde nemluvil o peněžních dluzích. Měl na mysli odpuštění našich hříchů. Podle Lukášovy zprávy tato prosba zní: „Odpusť nám naše hříchy, neboť my také odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.“ (Lukáš 11:4) To znamená, že když zhřešíme, je to, jako kdybychom si udělali u Jehovy dluh. Náš milující Bůh je však připraven tento dluh ‚vymazat‘ neboli zrušit, pokud projevíme upřímnou lítost, ‚obrátíme se‘ a žádáme ho o odpuštění na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť. (Skutky 3:19; 10:43; 1. Timoteovi 2:5, 6)

7. Proč bychom se měli každý den modlit o odpuštění?

⁷ Další hledisko je to, že zhřešit znamená minout cíl Jehovových měřítek spravedlnosti. V důsledku zděděného hříchu všichni přestupujeme slovem, skutkem a myšlenkami, anebo neděláme to, co bychom dělat měli. Je tedy třeba, abychom do svých každodenních modliteb zahrnuli i prosbu o odpuštění svých hříchů — bez ohledu na to, zda si hříchy, jichž jsme se ten den dopustili, uvědomujeme nebo ne. (Žalm 19:12; 40:12)

8. K jakému jednání by nás měla vést modlitba o odpuštění a jaké prospěšné výsledky to přinese?

⁸ Modlitbě o odpuštění by mělo předcházet poctivé zkoumání sebe sama, pokání a vyznání hříchů — to všechno na základě víry ve výkupní moc Kristovy prolité krve. (1. Jana 1:7–9) Upřímnost své prosby o odpuštění musíme dokázat tím, že budeme konat „skutky, které přísluší pokání“. (Skutky 26:20) Potom můžeme důvěřovat, že Jehova naše hříchy ochotně odpustí. (Žalm 86:5; 103:8–14) Výsledkem je jedinečný pokoj mysli, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“, a ten pak „bude střežit [naše] srdce a [naše] myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše“. (Filipanům 4:7) O tom, co musíme dělat, aby nám byly naše hříchy  odpuštěny, nás však Ježíšova vzorová modlitba učí ještě více.

Aby nám bylo odpuštěno, musíme odpouštět

9, 10. (a) Jaké vysvětlení Ježíš připojil ke vzorové modlitbě a co tím zdůraznil? (b) Jak Ježíš při jiné příležitosti znázornil, že je třeba, abychom odpouštěli?

⁹ Je zajímavé, že prosba „odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům“ je ve vzorové modlitbě jediná část, k níž Ježíš připojil vysvětlení. Poté, co modlitbu dokončil, dodal: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Matouš 6:14, 15) Ježíš tedy dal velmi jasně najevo, že to, zda nám Jehova odpustí, závisí na tom, zda my jsme ochotni odpouštět druhým lidem. (Marek 11:25)

¹⁰ To, že musíme odpouštět, chceme-li, aby Jehova odpouštěl nám, Ježíš při jiné příležitosti ukázal na jednom znázornění. Vyprávěl o králi, který svému otroku velkoryse odpustil závratně vysoký dluh. Král později téhož muže přísně potrestal za to, že odmítl zrušit nesrovnatelně menší dluh svého spoluotroka. Ježíš toto znázornění uzavřel výrokem: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Matouš 18:23–35) Poučení je jasné: Dluh, který Jehova odpustil každému z nás — tedy naše hříchy —, je neporovnatelně větší než jakékoli provinění, kterého by se snad někdo dopustil vůči nám. A co víc, Jehova nám odpouští každý den. Jistě tedy můžeme odpouštět přestupky, kterých se proti nám občas dopustí druzí.

11. Na jakou radu apoštola Pavla budeme dbát, chceme-li, aby nám Jehova odpouštěl, a jaké znamenité výsledky to přinese?

¹¹ Apoštol Pavel napsal: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze  Krista.“ (Efezanům 4:32) Když si křesťané navzájem odpouštějí, přispívá to k pokoji mezi nimi. Pavel dále vybízel: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si . . . oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:12–14) To vše je obsaženo v prosbě, kterou nás Ježíš učil: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“

Ochrana při pokušení

12, 13. (a) Co předposlední prosba vzorové modlitby nemůže znamenat? (b) Kdo je velký Pokušitel a co znamená naše modlitba, abychom nebyli uvedeni do pokušení?

¹² Předposlední prosba v Ježíšově vzorové modlitbě je: „Neuveď nás do pokušení.“ (Matouš 6:13) Myslel tím Ježíš, že bychom měli Jehovu prosit, aby nás nepokoušel? To jistě ne, protože učedník Jakub pod inspirací napsal: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) A žalmista napsal: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Jehova nečíhá na každou naši chybu a jistě nám neklade žádné léčky. Co tedy tato část vzorové modlitby znamená?

¹³ Ten, kdo se snaží chytit nás do léčky, lstivými skutky způsobit, abychom padli, a dokonce nás pohltit, je Satan Ďábel. (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Satan je velký Pokušitel. (1. Tesaloničanům 3:5) Když se modlíme, abychom nebyli uvedeni do pokušení, prosíme Jehovu, aby nás při pokušení nenechal padnout. Žádáme ho o pomoc, aby nás „Satan nepřelstil“ a abychom pokušení nepodlehli. (2. Korinťanům 2:11) Modlíme se o to, abychom zůstali na „tajném místě Nejvyššího“ a dostali duchovní ochranu, kterou Jehova dává těm, kdo všechno, co dělají, dělají s plným uznáním Jehovovy svrchovanosti. (Žalm 91:1–3)

14. Jak nás apoštol Pavel ujišťuje, že Jehova nás neopustí, když k němu vzhlížíme při pokušení?

¹⁴ Pokud si to upřímně přejeme a dáváme to najevo svými modlitbami a svým jednáním, můžeme si být jisti, že Jehova nás nikdy neopustí. Apoštol Pavel nás ujišťuje: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13)

„Osvoboď nás od toho ničemného“

15. Proč je dnes důležitější než kdykoli dříve, abychom se modlili o osvobození od toho ničemného?

¹⁵ Podle nejspolehlivějších rukopisů Křesťanských řeckých písem Ježíšova vzorová modlitba končí slovy: „Osvoboď nás od toho ničemného.“ * (Matouš 6:13) Ochranu před Ďáblem potřebujeme nyní, v čase konce, ještě více. Satan a jeho démoni vedou válku proti pomazaným křesťanům, kteří „zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“, a proti jejich společníkům z ‚velkého zástupu‘. (Zjevení 7:9; 12:9, 17) Apoštol Petr křesťany nabádal: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře.“ (1. Petra 5:8, 9)  Satan by rád zastavil naši svědeckou činnost. Prostřednictvím svých pozemských nástrojů, ať už náboženských, obchodních nebo politických, se nás snaží zastrašit. Jestliže však stojíme pevně, Jehova nás osvobodí. Učedník Jakub napsal: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7)

16. Jaký prostředek má Jehova k dispozici, aby mohl pomáhat svým služebníkům, kteří jsou ve zkoušce?

¹⁶ Jehova dovolil, aby jeho Syn byl pokoušen. Ale poté, co Ježíš Ďáblovi odporoval a používal Boží slovo jako ochranu, Jehova poslal anděly, aby ho posílili. (Matouš 4:1–11) Podobně Jehova používá své anděly, aby pomohli nám, jestliže se modlíme ve víře a činíme ho svým útočištěm. (Žalm 34:7; 91:9–11) Apoštol Petr napsal: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:9)

Úplné vysvobození je blízko

17. Jak Ježíš ve vzorové modlitbě ukázal správné pořadí hodnot?

¹⁷ Ve vzorové modlitbě Ježíš ukázal správný žebříček hodnot. Naším prvořadým zájmem by mělo být posvěcení Jehovova velkého a svatého jména. Toho bude dosaženo prostřednictvím mesiášského Království, a proto se modlíme, aby toto Království přišlo, zničilo všechna nedokonalá lidská království čili vlády a zajistilo, že Boží vůle se bude dít plně jak v nebi, tak i na zemi. Na posvěcení Jehovova jména a na tom, že jeho spravedlivá svrchovanost bude uznána v celém vesmíru, závisí naše naděje na věčný život v pozemském ráji. Poté, co se budeme modlit o tyto věci prvořadé důležitosti, můžeme připojit prosbu o své každodenní potřeby, odpuštění hříchů a osvobození od pokušení a úskoků toho ničemného, Satana Ďábla.

18, 19. Jak nám Ježíšova vzorová modlitba pomáhá, abychom zůstali bdělí a drželi se své naděje „pevně až do konce“?

¹⁸ Naše úplné osvobození od toho ničemného a od jeho zkaženého systému věcí se přibližuje. Satan si je dobře vědom toho, že má už jenom „krátké časové období“, kdy může vylévat svůj „velký hněv“ na zemi a zejména na věrné Jehovovy služebníky. (Zjevení 12:12, 17) Ve složeném znamení „závěru systému věcí“ Ježíš předpověděl vzrušující události, z nichž některé jsou ještě před námi. (Matouš 24:3, 29–31) Až uvidíme, že se ty věci dějí, naše naděje na osvobození bude konkrétnější. Ježíš prohlásil: „Až se to . . . začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Lukáš 21:25–28)

¹⁹ Vzorová modlitba, kterou Ježíš učil své učedníky, je krátká, ale myšlenkově bohatá. Nyní, když se přibližuje konec, je pro nás spolehlivým vodítkem, pokud jde o to, co zahrnout do svých modliteb. Kéž si uchováme důvěru, že Jehova se bude až do samého konce nadále starat o naše denní potřeby, a to jak duchovní, tak i hmotné. Když zůstaneme bdělí a budeme se ustavičně modlit, pomůže nám to, abychom ‚se pevně až do konce přidrželi důvěry, kterou jsme měli na počátku‘. (Hebrejcům 3:14; 1. Petra 4:7)

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

• Co vše je obsaženo v prosbě o „chléb na tento den“?

• Vysvětlete prosbu „odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům“.

• Co to znamená, když žádáme Jehovu, aby nás neuvedl do pokušení?

• Proč se musíme modlit, aby nás Jehova ‚osvobodil od toho ničemného‘?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 15]

Musíme odpouštět druhým, chceme-li, aby bylo odpuštěno nám

[Podpisek obrázku na straně 13]

Lydekker