„Pane, nauč nás, jak se modlit“

„Kdosi z jeho učedníků mu řekl . . .: ‚Pane, nauč nás, jak se modlit.‘“ (LUKÁŠ 11:1)

1. Proč jeden z Ježíšových učedníků žádal Ježíše, aby je naučil modlit se?

PŘI jedné příležitosti roku 32 n. l. kterýsi učedník pozoroval Ježíše, jak se modlí. Tento muž zřejmě neslyšel, co Ježíš svému Otci říká, protože Ježíš se pravděpodobně modlil potichu. Když však Ježíš dokončil svou modlitbu, tento učedník mu řekl: „Pane, nauč nás, jak se modlit.“ (Lukáš 11:1) Proč o to žádal? Pro Židy byla modlitba nedílnou součástí jejich života a uctívání. Hebrejská písma obsahují četné modlitby v knize Žalmů i na jiných místech. Učedník tedy nežádal, aby ho Ježíš naučil něčemu, o čem by tento jeho následovník nic nevěděl nebo co by nikdy nedělal. Nepochybně dobře znal formální modlitby náboženských představitelů judaismu. Nyní však viděl, jak se modlí Ježíš, a pravděpodobně vycítil, že mezi okázalými modlitbami rabínů a modlitbami Ježíše je velký rozdíl. (Matouš 6:5–8)

2. (a) Z čeho vidíme, že Ježíš nechtěl, abychom vzorovou modlitbu opakovali slovo za slovem? (b) Proč nás zajímá, jak se máme modlit?

² Asi o jeden a půl roku dříve Ježíš poskytl v Kázání na hoře svým učedníkům vzor, který mohli ve svých modlitbách napodobovat. (Matouš 6:9–13) Tento učedník u toho zřejmě nebyl a Ježíš byl tak laskav, že mu hlavní myšlenky oné vzorové modlitby zopakoval. Stojí za pozornost, že tuto modlitbu neopakoval slovo za slovem. Vidíme z toho, že své učedníky neučil nějakou liturgickou modlitbu, která by měla být mechanicky opakována. (Lukáš 11:1–4) I my se stejně jako tento nejmenovaný učedník chceme poučit o tom, jak se máme modlit, abychom se svými modlitbami přibližovali k Jehovovi. Prozkoumejme tedy podrobnější verzi vzorové modlitby, kterou zaznamenal apoštol Matouš. Skládá se ze sedmi prosebných žádostí, z nichž tři se týkají Božích záměrů a čtyři našich hmotných a duchovních potřeb. V tomto článku se budeme zabývat prvními třemi prosbami.

Milující Otec

3, 4. Co dáváme najevo tím, že Jehovu oslovujeme „náš Otče“?

³ Na začátku Ježíš ukázal, že naše modlitby by měly zrcadlit důvěrný a přitom uctivý vztah k Jehovovi. Když Ježíš řekl, aby lidé oslovovali Jehovu „náš Otče v nebesích“, měli z toho užitek především jeho učedníci, kteří se k němu shromáždili na svahu hory. (Matouš 6:9) Jeden učenec vyjádřil názor, že bez ohledu na to, zda Ježíš mluvil lidovou hebrejštinou nebo aramejsky, použitý výraz ‚Otec‘ je příbuzný s důvěrným vyjádřením malého děcka. Když Jehovu oslovujeme  jako ‚našeho Otce‘, dáváme tím najevo vřelý, důvěrný vztah.

⁴ Když říkáme „náš Otče“, uznáváme tím také, že jsme částí velké rodiny mužů a žen, kteří považují Jehovu za svého Životodárce. (Izajáš 64:8; Skutky 17:24, 28) Duchem zplození křesťané jsou přijati za ‚Boží syny‘ a mohou k Bohu ‚volat: „Abba, Otče!“‘ (Římanům 8:14, 15) Mají nyní miliony věrných společníků, kteří zasvětili svůj život Jehovovi a symbolizovali to křtem ve vodě. Všechny tyto „jiné ovce“ také mohou přistupovat k Jehovovi v Ježíšově jménu a oslovovat ho „náš Otče“. (Jan 10:16; 14:6) Můžeme se pravidelně obracet na našeho nebeského Otce v modlitbě a chválit ho, děkovat mu za všechny projevy dobroty vůči nám, uvrhnout na něho svá břemena a důvěřovat, že o nás pečuje. (Filipanům 4:6, 7; 1. Petra 5:6, 7)

Láska k Jehovovu jménu

5. Jakou prosbou vzorová modlitba začíná a proč je to vhodné?

⁵ Hned z úvodní prosby poznáváme, co je ze všeho nejdůležitější. Tato prosba totiž zní: „Ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Ano, posvěcení Jehovova jména by mělo být naším hlavním zájmem, protože Jehovu milujeme a těžce neseme, že na jeho jméno bylo nakupeno tolik pohany. Když se Satan vzbouřil a svedl první lidskou dvojici k neposlušnosti vůči Jehovovi Bohu, pomluvil tím Boží jméno, protože zpochybnil způsob, jímž Bůh uplatňuje svou neomezenou svrchovanost. (1. Mojžíšova 3:1–6) Jehovovo jméno bylo navíc v průběhu staletí potupováno hanebným jednáním a naukami lidí, kteří se prohlašovali za Boží představitele.

6. Co nechceme udělat, jestliže se modlíme o posvěcení Božího jména?

⁶ Svou modlitbou o posvěcení Božího jména ukazujeme, jaký postoj zaujímáme ve sporné otázce neomezené svrchovanosti — totiž že jednoznačně podporujeme Jehovovo právo vládnout celému vesmíru. Jehova si přeje, aby vesmír byl obýván inteligentními tvory, kteří se ochotně a s radostí podřizují jeho spravedlivé svrchovanosti, protože ho milují a protože také milují všechno, co je jeho jménem vyjádřeno. (1. Paralipomenon 29:10–13; Žalm 8:1; 148:13) Láska k Jehovovu jménu nám zabrání, abychom neudělali něco, co by na toto svaté jméno mohlo přinést pohanu. (Ezekiel 36:20, 21; Římanům 2:21–24) Pokoj ve vesmíru a pokoj jeho obyvatel závisí na tom, zda Jehovovo jméno bude posvěceno, a na tom, zda se všichni tvorové budou s láskou podřizovat Boží svrchovanosti. Naše modlitba „ať je posvěceno tvé jméno“ tedy vyjadřuje naši důvěru, že se Jehovův  záměr uskuteční, a to k jeho chvále. (Ezekiel 38:23)

Království, o které se modlíme

7, 8.  (a) Co je Království, o které se máme podle Ježíšových slov modlit? (b) Co se o tomto Království dovídáme z knih Daniel a Zjevení?

⁷ Druhá prosba ve vzorové modlitbě zní: „Ať přijde tvé království.“ (Matouš 6:10) Tato žádost úzce souvisí s žádostí předcházející. Jehovovým prostředkem pro posvěcení jeho svatého jména je mesiášské Království, jeho nebeská vláda, jejímž právoplatně ustanoveným králem je jeho Syn Ježíš Kristus. (Žalm 2:1–9) V Danielově proroctví je mesiášské Království zobrazeno jako „kámen“ vysekaný z „hory“. (Daniel 2:34, 35, 44, 45) Hora představuje Jehovovu neomezenou svrchovanost, a proto kámen znázorňující Království je novým projevem Jehovova neomezeného panství. V proroctví se pak z tohoto kamene „stala velká hora a naplnila celou zemi“. To ukazuje, že mesiášské Království bude vládnout nad zemí a tak zde zastupovat Boží svrchovanost.

⁸ V této vládě Království má Kristus 144 000 společníků ‚koupených zprostřed lidstva‘, kteří spolu s ním vládnou jako králové a kněží. (Zjevení 5:9, 10; 14:1–4; 20:6) Daniel o nich říká, že to jsou „svatí Nejvýše postaveného“, a popisuje, jak v čele s Kristem dostávají „království a panství a velkolepost království pod celými nebesy... Jejich království je království trvající na neurčito a všechna panství budou sloužit dokonce jim a budou je poslouchat.“ (Daniel 7:13, 14, 18, 27) To je tedy ta nebeská vláda, o kterou se mají Ježíšovi následovníci modlit, jak je to Ježíš učil.

Proč se stále ještě máme modlit, aby Království přišlo?

9. Proč je vhodné, abychom se modlili o příchod Božího Království?

⁹ Ve své vzorové modlitbě nás Kristus učil, abychom se modlili o příchod Božího Království. Splňování biblických proroctví ukazuje, že mesiášské Království bylo zřízeno v nebi v roce 1914. * Je tedy stále ještě vhodné, abychom se modlili, ať toto Království „přijde“? Jistěže ano. V Danielově proroctví se totiž mesiášské Království, jež je znázorněno kamenem, střetne s lidskými politickými vládami, které jsou symbolizovány ohromnou sochou. Při srážce — k níž má teprve dojít — kámen sochu rozdrtí na prach. Danielovo proroctví uvádí: „Království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44)

10. Proč toužíme po příchodu Božího Království?

¹⁰ Toužíme být svědky toho, že Boží Království zasáhne proti Satanovu ničemnému systému věcí, protože tímto zásahem bude posvěceno Jehovovo svaté jméno a budou  při něm odstraněni všichni odpůrci Boží svrchovanosti. Vroucně se modlíme: „Ať přijde tvé království“ a s apoštolem Janem říkáme: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zjevení 22:20) Ano, kéž Ježíš přijde posvětit Jehovovo jméno a ospravedlnit Jeho svrchovanost! Tím se splní žalmistova slova: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18)

„Ať se stane tvá vůle“

11, 12. (a) Oč prosíme, když se modlíme, aby se Boží vůle ‚stala jako v nebi, tak i na zemi‘? (b) Co ještě dáváme najevo tím, že se modlíme o to, aby se děla Boží vůle?

¹¹ Dále Ježíš své následovníky učil, aby se modlili: „Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Díky Jehovově vůli začal existovat vesmír. Mocní nebeští tvorové volají: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11) Jehova má s ‚věcmi v nebesích a věcmi na zemi‘ určitý záměr. (Efezanům 1:8–10) Když se modlíme, aby se stala Boží vůle, ve skutečnosti prosíme Jehovu, aby svůj záměr uskutečnil. Také tím ukazujeme, že chceme být při tom, až se Boží vůle bude dít v celém vesmíru.

¹² Touto modlitbou také dáváme najevo ochotu přizpůsobit svůj život Jehovově vůli. Ježíš prohlásil: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Jsme zasvěcení křesťané a stejně jako Ježíš nalézáme potěšení v činění Boží vůle. Naše láska k Jehovovi a k jeho Synu nás podněcuje, abychom ‚již nežili pro lidské touhy, ale pro Boží vůli‘. (1. Petra 4:1, 2; 2. Korinťanům 5:14, 15) Usilujeme o to, abychom nedělali věci, o nichž víme, že jsou v rozporu s Jehovovou vůlí. (1. Tesaloničanům 4:3–5) Tím, že vykupujeme čas pro čtení a studium Bible, ‚si dále uvědomujeme, jaká je Jehovova vůle‘, k níž patří i náš aktivní podíl na kázání ‚této dobré zprávy o království‘. (Efezanům 5:15–17; Matouš 24:14)

Jehovova vůle v nebi

13. Jak se děla Boží vůle dlouho před tím, než se Satan vzbouřil?

¹³ Jehovova vůle se děla v nebesích dlouho před tím, než se jeden z Božích duchovních synů vzbouřil a stal se Satanem. Kniha Přísloví popisuje Božího prvorozeného Syna jako zosobněnou moudrost. Tato kniha říká, že Boží jediný zplozený Syn se po nezměrné věky ‚neustále před Jehovou radoval‘, neboť byl šťastný, že může činit vůli svého Otce. Posléze se stal Jehovovým „mistrem v díle“ při stvoření všech věcí ‚v nebesích a na zemi, věcí viditelných a věcí neviditelných‘. (Přísloví 8:22–31; Kolosanům 1:15–17) Jehova také Ježíše používal jako své Slovo neboli mluvčího. (Jan 1:1–3)

14. Co se ze 103. žalmu dozvídáme o tom, jak andělé plní Jehovovu vůli v nebi?

¹⁴ Žalmista ukazuje, že Jehovova svrchovanost je nade vším a že zástupy andělů naslouchají Jehovovým pokynům a příkazům. Čteme: „Sám Jehova pevně založil svůj trůn až v nebesích; a nade vším si udrželo nadvládu jeho vlastní kralování. Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, provádějící jeho slovo, tím, že nasloucháte hlasu jeho slova. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho vojska, jeho služebníci, konající jeho vůli. Žehnejte Jehovovi, všechna jeho díla na všech místech jeho nadvlády [neboli „svrchovanosti“, poznámka pod čarou].“ (Žalm 103:19–22)

15. Jak bylo tím, že Ježíš obdržel královskou moc, ovlivněno konání Boží vůle v nebi?

¹⁵ Z knihy Job se dozvídáme, že po své vzpouře měl Satan stále přístup na nebeská nádvoří. (Job 1:6–12; 2:1–7) V knize Zjevení je však předpovězeno, že přijde doba, kdy Satan a jeho démoni budou z nebe vypuzeni. To se stalo zřejmě krátce poté, co v roce 1914  Ježíš Kristus obdržel královskou moc. Od té doby již v nebi není pro tyto vzbouřence místo. Byli vykázáni do blízkosti země. (Zjevení 12:7–12) V nebi již není slyšet žádný protestující hlas, pouze hlasy, které společně velebí „Beránka“, Krista Ježíše, a vyjadřují Jehovovi podřízenost a chválu. (Zjevení 4:9–11) Nyní se v nebi skutečně děje Jehovova vůle.

Jehovova vůle vzhledem k zemi

16. Jak vzorová modlitba ukazuje, že nauky křesťanstva ohledně naděje lidstva jsou nesprávné?

¹⁶ Církve křesťanstva zemi z Božího záměru vyloučily. Prohlašují, že všichni dobří lidé jdou do nebe. Ježíš nás však učil modlit se: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Může snad někdo říci — i s vynaložením veškeré fantazie —, že na zemi zmítané násilím, bezprávím, nemocemi a smrtí se dnes všude děje Jehovova vůle? V žádném případě! Měli bychom se tedy opravdově modlit, aby se Boží vůle děla i na zemi, v souladu se slibem, který zaznamenal apoštol Petr: „Jsou . . . nová nebesa [vláda mesiášského Království v čele s Ježíšem] a nová země [spravedlivá lidská společnost], které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13)

17. Jaký má Jehova záměr se zemí?

¹⁷ Jehova stvořil zemi s určitým záměrem. Inspiroval proroka Izajáše k tomu, aby napsal: „Tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána: ‚Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.‘“ (Izajáš 45:18) Bůh umístil první lidský pár do rajské zahrady a nařídil jim: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:15) Z toho je tedy zřejmé, že Stvořitelovým záměrem je, aby země byla obývána dokonalým rodem spravedlivých lidí, kteří se s radostí podřizují Jehovově svrchovanosti a žijí věčně v ráji, který slíbil Kristus. (Žalm 37:11, 29; Lukáš 23:43)

18, 19. (a) Co se musí stát před tím, než se Boží vůle bude plně dít na zemi? (b) Jaké další stránky Ježíšovy vzorové modlitby budou rozebrány v následujícím článku?

¹⁸ Jehovova vůle ohledně země se nikdy nebude moci plně uskutečnit, dokud země bude obývána muži a ženami, kteří odporují Boží svrchovanosti. Bůh použije mocné duchovní síly pod Kristovým vedením a ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. Celý Satanův ničemný systém věcí, se svým falešným náboženstvím, zkaženou politikou, chamtivým a nepoctivým obchodem a ničivými ozbrojenými silami, bude navždy odstraněn. (Zjevení 11:18; 18:21; 19:1, 2, 11–18) Jehovova svrchovanost bude ospravedlněna a jeho jméno posvěceno. O to všechno se modlíme, když říkáme: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10)

¹⁹ Ve svém poučení o modlitbě však Ježíš ukázal, že můžeme prosit i o osobní věci. Tyto stránky vzorové modlitby budou rozebrány v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

• Proč je vhodné, abychom Jehovu oslovovali „náš Otče“?

• Proč je důležité, abychom se v první řadě modlili o posvěcení Jehovova jména?

• Proč se modlíme, aby přišlo Boží Království?

• Co znamená modlitba o to, aby se Boží vůle děla na zemi stejně jako v nebi?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Ježíšovy modlitby se velmi lišily od okázalých modliteb farizeů

[Obrázek na straně 10]

Křesťané se modlí o to, aby přišlo Boží Království, bylo posvěceno Boží jméno a děla se Boží vůle