Je náboženství kořenem problémů lidstva?

„KDYŽ náboženství právě nevyvolává sváry, pak působí jako droga, která otupuje svědomí a naplňuje mozek fantaziemi, jež jsou únikem od skutečnosti. . . . Vede k omezenosti, pověrčivosti, nenávisti a strachu.“ To napsal bývalý misionář metodistické církve. Dodal: „Tato obvinění jsou pravdivá. Existuje náboženství dobré a náboženství špatné.“ (Start Your Own Religion, Začněte s vlastním náboženstvím)

Někdo možná řekne, že tato kritika je jistě nespravedlivá. Kdo však může popřít historické skutečnosti? Náboženství se sice definuje jako „služba a uctívání, jež jsou prokazovány Bohu nebo nějaké nadpřirozené síle“, ale jeho působení je často otřesné. Mělo by nám poskytovat osvícení a inspirovat nás. Ve skutečnosti však většinou plodí sváry, nesnášenlivost a nenávist. Proč to tak je?

‚Anděl světla‘ svádí na scestí

Podle Bible je odpověď na tuto otázku velmi jednoduchá. Satan Ďábel vystupující jako ‚anděl světla‘ svedl miliony lidí k tomu, aby  se řídili jeho naukami, a ne naukami Božími. (2. Korinťanům 11:14) Podle slov apoštola Jana je Satanův vliv natolik silný, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Jan věděl, že Satan „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9)

Jaké to má následky? Satan dal podnět ke vzniku náboženských systémů, které se na první pohled jeví jako svaté. Ale jejich pravý stav, skrytý pod ‚fasádou „náboženství“‘, je zřejmý ze špatného ovoce, které přinášejí. (2. Timoteovi 3:5, J. B. Phillips; Matouš 7:15–20) Náboženství nejen že k řešení problémů lidstva nenapomáhá, ale ve skutečnosti má na těchto problémech samo svůj podíl.

Zdá se vám tento názor přehnaný? Pamatujte na to, v čem vlastně spočívá podvod. Ten, kdo je podváděn, o tom vůbec neví. Apoštol Pavel to ukázal na příkladu. Napsal: „Věci, které obětují národy, obětují démonům, a ne Bohu.“ (1. Korinťanům 10:20) Tito lidé by patrně byli otřeseni, kdyby jim někdo řekl, že uctívají démony. Domnívali se, že uctívají nějakého dobrého boha nebo bohy. Ve skutečnosti však byli oklamáni ‚ničemnými duchovními silami v nebeských místech‘, silami, jež podporují Satana v jeho úsilí svádět lidstvo na scestí. (Efezanům 6:12)

Zamysleme se například nad tím, jak se Satanovi podařilo oklamat a svést na scestí mnoho lidí, kteří se prohlašovali za křesťany, ale rozhodli se, že nebudou brát na vědomí výstrahu apoštola Jana. Ten před oním špatným vlivem varoval. (1. Korinťanům 10:12)

Ježíšovo učení pocházelo od Boha

„Co vyučuji,“ řekl Ježíš Kristus, „není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16) Ano, jeho učení pocházelo od Všemohoucího Boha, a proto mělo na jeho posluchače mocný, povznášející účinek. Nepůsobilo tak, že by ‚otupovalo svědomí a naplňovalo mozek fantaziemi, jež jsou únikem od skutečnosti‘. Naopak, Ježíšovo učení osvobozovalo lidi od náboženských omylů a lidských filozofií, které si vytvořil svět, jenž byl v důsledku Ďáblova podvodu „myšlenkově ve tmě“. (Efezanům 4:18; Matouš 15:14; Jan 8:31, 32)

Pravé křesťany bylo možno rozpoznat ne podle formální zbožnosti, ale podle víry, v níž se zrcadlily krásné vlastnosti, které byly výsledkem působení Božího svatého ducha. (Galaťanům 5:22, 23; Jakub 1:22; 2:26) Mezi těmito vlastnostmi vyniká láska — vznešená vlastnost, která je charakteristickým znakem pravého křesťanství. (Jan 13:34, 35)

Povšimněte si ale této velmi důležité okolnosti: Ježíš ani jeho apoštolové neočekávali, že křesťanský sbor bude dále trvat v té podobě, v jaké byl původně založen. Věděli, že dojde k odpadnutí a že pravé náboženství bude na čas zatlačeno do pozadí.

Pravé náboženství na nějakou dobu skryto

V podobenství o pšenici a plevelu Ježíš předpověděl, že pravé náboženství bude prakticky na nějakou dobu skryto. Přečtěte si sami, co se o tom píše u Matouše 13:24–30, 36–43. Ježíš zasel na pole pšenici, „znamenité semeno“, jež znázorňovalo jeho věrné učedníky, kteří budou tvořit původní křesťanský sbor. Upozornil, že „nepřítel“, Satan Ďábel, za nějaký čas oseje pšeničné pole ‚plevelem‘, totiž lidmi, kteří budou tvrdit, že následují Ježíše Krista, ale kteří ve skutečnosti jeho učení zavrhnou.

 Jednotlivci, kteří se prokázali jako „plevel“, se objevili nedlouho po smrti Ježíšových apoštolů. Byli to lidé, kteří dali přednost zkresleným lidským naukám před ‚samotným Jehovovým slovem‘. (Jeremjáš 8:8, 9; Skutky 20:29, 30) V důsledku toho se na světové scéně objevilo překroucené, nepravé křesťanství. Bylo ovládáno — řečeno slovy Bible — ‚tím nezákonným‘, totiž zkaženou třídou duchovenstva, která byla sama prosáklá „každým nespravedlivým podvodem“. (2. Tesaloničanům 2:6–10) Ježíš předpověděl, že „v závěru systému věcí“ se tato situace změní. Křesťané podobní pšenici budou sebráni do jednotného celku a „plevel“ bude nakonec zničen.

Právě ono nepravé křesťanství nese zodpovědnost za „staletí vyloženého barbarství“ a za duchovní temnotu, která v následujících staletích zahalila svět křesťanstva. Apoštol Petr předem věděl, že k tomu dojde, a předvídal i všechny další zvrácenosti a násilnosti, které potom byly napáchány ve jménu náboženství. Proto plným právem předpověděl, že „kvůli [údajným křesťanům] se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy“. (2. Petra 2:1, 2)

„Teologie zloby a nenávisti“

Náboženství se však dostalo do špatného světla nejen vinou křesťanstva. Vzpomeňme si například na různé fundamentalistické podoby „militantní zbožnosti“, o nichž bývalá jeptiška Karen Armstrongová říká, že jsou výplodem „každé významné náboženské tradice“. Podle paní Armstrongové je jedním z prubířských kamenů každého náboženství to, zda vede k „praktickému soucitu“. Jak se v tomto ohledu projevují fundamentalistická náboženství? Tato bývalá jeptiška píše: „Fundamentalistická víra, ať židovská nebo křesťanská či muslimská, v této prubířské zkoušce neobstojí, jestliže se z ní stane teologie zloby a nenávisti.“ (The Battle for God—Fundamentalism in Judaism, Christianity and Islam, Bitva o Boha — Fundamentalismus v judaismu, křesťanství a islámu) Patří však k náboženstvím, která v této zkoušce selhala a stala se ‚teologií zloby a nenávisti‘, jenom náboženství „fundamentalistická“? Dějiny ukazují něco jiného.

Satan ve skutečnosti vytvořil celosvětovou říši falešného náboženství, a ta se vyznačuje zlobou, nenávistí a téměř nekonečným krveproléváním. Bible označuje tuto říši jménem „Velký Babylón, matka . . . ohavností země“ a popisuje ji jako prostitutku, která jede na divokém zvířeti znázorňujícím politický systém. Stojí za povšimnutí, že tato nevěstka nese zodpovědnost za „krev . . . všech, kdo byli pobiti na zemi“. (Zjevení 17:4–6; 18:24)

Každý se oklamat nedal

Dějiny však svědčí o tom, že každý se oklamat nedal. Melvyn Bragg poukazuje na to, že i v těch nejtemnějších dobách „mnohé znamenité duše činily dobro, když většina lidí v jejich okolí byla zlá“. Praví křesťané dále ‚uctívali Boha duchem a pravdou‘. (Jan 4:21–24) Nebyli součástí celosvětového náboženského systému, který se prodával jako prostitutka tím, že byl „posilou vojenské moci“. Nedali se vtáhnout do spolupráce církve a státu, což se v dějinách jeví jako „pakt uzavřený spíše Satanem než jakýmsi Ježíšem z Nazaretu“. (Two Thousand Years—The Second Millennium: From Medieval Christendom to Global Christianity; Dva tisíce let — druhé milénium: Od středověkého křesťanstva po globální křesťanství)

Není to tak dávno, co se ukázalo, že prospěšnou silou jsou svědkové Jehovovi. Aby se uchránili před jakoukoli poskvrnou způsobenou falešným náboženstvím, založili své přesvědčení a jednání výlučně na Božím inspirovaném slovu, Bibli. (2. Timoteovi 3:16, 17) A řídili se — stejně jako křesťané v prvním století — Ježíšovým příkazem, aby ‚nebyli částí světa‘. (Jan 15:17–19; 17:14–16) Například v nacistickém Německu odmítali dopouštět se kompromisů v křesťanských zásadách, a byli tudíž pro nacistickou ideologii nepřijatelní. Hitler je pro jejich postoj nenáviděl. V jedné  školní učebnici je uvedeno: „Svědkové Jehovovi . . . se řídili biblickým učením, které zakazuje chopit se zbraně, a to v jakémkoli případě. Proto odmítali sloužit v armádě a nechtěli mít s nacisty nic společného. Celé rodiny svědků Jehovových za to nechala SS uvěznit. Asi třetina svědků Jehovových [v Německu] byla povražděna v koncentračních táborech.“ (Germany—1918–45; Německo — 1918–1945)

Je pravda, že i v různých jiných náboženstvích byli stateční jednotlivci, kteří trpěli za své přesvědčení. Avšak svědkové Jehovovi za své přesvědčení trpěli jako jednotný náboženský celek. Naprostá většina z nich se řídila základní biblickou zásadou, že je třeba „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Skutky 5:29; Marek 12:17)

Kořen problému

Tvrzení, že náboženství je kořenem všech problémů lidstva, je tedy pravdivé jen zčásti. Kořenem těchto problémů je náboženství falešné. Bůh však má v úmyslu veškeré falešné náboženství již velmi brzy odstranit. (Zjevení 17:16, 17; 18:21) Všem, kdo milují právo a spravedlnost, dává příkaz: „Vyjděte z něho [Velkého Babylóna, celosvětové říše falešného náboženství], můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví.“ (Zjevení 18:4, 5) Ano, jestliže náboženství ‚vyvolává sváry, otupuje svědomí a naplňuje mozek fantaziemi, které jsou únikem od skutečnosti, jestliže vede k tomu, že lidé jsou omezení, pověrčiví a plní nenávisti a strachu‘, pak hluboce uráží samotného Boha!

Ty, kdo milují pravdu, Bůh mezitím shromažďuje do čistého náboženství. Toto náboženství se drží zásad a učení láskyplného, spravedlivého a soucitného Stvořitele. (Micheáš 4:1, 2; Sefanjáš 3:8, 9; Matouš 13:30) Můžete k němu patřit i vy. Pokud byste si přáli získat více informací o tom, jak rozpoznat čisté náboženství, můžete napsat vydavatelům tohoto časopisu nebo požádat kohokoli ze svědků Jehovových, aby vám pomohl.

[Obrázek na straně 7]

Lidé pocházející z nejrůznějšího prostředí nalézají radost v čistém náboženství