Jak projevujeme lásku k Bohu

LÁSKA k Bohu není pouze nějaká teoretická záležitost. Jak mohou dosvědčit Boží služebníci po celém světě, pravá láska k Bohu vzrůstá, když poznáváme jeho osobnost, a sílí tím více, čím více poznáváme to, co Bůh miluje, co nenávidí, jaký je jeho žebříček hodnot a jaké jsou jeho požadavky.

Jehova projevil svou lásku tím, že nám dal své Slovo, Bibli, a že nám v ní dává poznat svou osobnost. Z Bible se dozvídáme, jak Jehova jednal v různých situacích. Když se při jejím čtení před námi odhalují nové stránky Jehovovy osobnosti, působí nám to potěšení, podobně jako když čteme dopis od člověka, kterého milujeme.

Při naší veřejné službě však někdy pozorujeme, že učí-li se někdo o Bohu, nezačne jej automaticky milovat. Ježíš řekl nevděčným Židům: „Zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; . . . ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.“ (Jan 5:39, 42) Někteří lidé se učí o Jehovových láskyplných skutcích celá léta, a přece Jehovu nemilují. Proč? Neuvažují totiž o tom, jak věci, které se učí, souvisí s jejich životem. Naproti tomu miliony upřímných lidí, s nimž studujeme Bibli, pociťují, že jejich láska k Bohu stále vzrůstá. Proč? Protože dělají totéž, co jsme dělali my — napodobují příklad, který dal Asaf. Jak?

S vděčností rozjímejme

Asaf byl rozhodnut rozvíjet v srdci lásku k Jehovovi. Napsal: „Svým srdcem budu projevovat starost . . . Budu vzpomínat na zvyklosti Jah; budu totiž vzpomínat, jak obdivuhodně jsi jednal odedávna. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat  tvým jednáním.“ (Žalm 77:6, 11, 12) V srdci člověka, který — stejně jako kdysi žalmista — hluboce uvažuje o Jehovových cestách, láska k Bohu poroste.

Náš vztah k Jehovovi se posiluje také tehdy, jestliže vzpomínáme na to, co jsme prožili ve službě Bohu. Apoštol Pavel řekl, že jsme Boží „spolupracovníci“, a mezi spolupracovníky se může rozvíjet jedinečné přátelství. (1. Korinťanům 3:9) Jehova si našich projevů lásky váží a jeho srdce se z nich raduje. (Přísloví 27:11) Když potom Jehovu prosíme o pomoc a on nám poskytne vedení v nějaké obtížné situaci, víme, že je s námi, a naše láska k němu se prohloubí.

Mezi dvěma lidmi se přátelství rozvíjí tím, že si říkají, co k sobě navzájem cítí. Podobně jestliže Jehovovi říkáme, proč jsme mu oddáni, naše láska k němu se tím posiluje. Uvědomíme si, že vlastně uvažujeme o Ježíšových slovech: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:30) Co můžeme dělat pro to, abychom Jehovu stále milovali celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou?

Jehovu milujeme celým svým srdcem

Písmo pojednává o obrazném srdci, což je lidské nitro — naše touhy, postoje a city. Milovat Jehovu celým srdcem tedy znamená, že líbit se Bohu je pro nás důležitější než cokoli jiného. (Žalm 86:11) Takovou lásku dáváme najevo tím, že svou osobnost utváříme tak, aby byla Bohu přijatelná. Snažíme se napodobovat Boha tím, že si ‚ošklivíme, co je ničemné, a lneme k tomu, co je dobré‘. (Římanům 12:9)

Naše láska k Bohu ovlivňuje náš názor téměř na všechno. Můžeme například zjistit, že naše zaměstnání je pro nás vzrušující nebo že mu věnujeme mimořádně velkou pozornost. Ale vkládáme snad do něj celé své srdce? Ne. Svým celým srdcem totiž milujeme Jehovu, a proto jsme především Božími služebníky. Obdobné je to s tím, že se chceme zavděčit svým rodičům, svému manželskému partnerovi a svému zaměstnavateli, ale jestliže Jehovu milujeme celým srdcem, chceme se líbit především jemu. Vždyť on si zaslouží první místo v našem srdci. (Matouš 6:24; 10:37)

Milujeme Jehovu celou svou duší

Slovo „duše“ se v Písmu vztahuje v podstatě na celou osobu a také na život, který máme. Milovat Jehovu celou svou  duší tedy znamená, že svůj život používáme k tomu, abychom Jehovu chválili a dokazovali mu svou lásku.

Máme možná i jiné zájmy — chceme se například naučit nějakou práci, chceme podnikat nebo mít rodinu. Jestliže však Jehovu milujeme celou duší, projevujeme to tím, že děláme věci jeho způsobem. Jiným věcem pak vyhrazujeme ve svém životě místo, které jim patří, a tak ‚hledáme nejprve království a Otcovu spravedlnost‘. (Matouš 6:33) Uctívat Boha celou duší také znamená být horlivý. Svou lásku dáváme Jehovovi najevo tak, že horlivě kážeme poselství o Království, nebo tak, že při shromážděních podáváme povzbuzující komentáře, a také tak, že pomáháme našim křesťanským bratrům a sestrám. Při tom všem ‚činíme Boží vůli celou duší‘. (Efezanům 6:6)

Ježíš miloval Boha celou duší a dal to najevo tím, že zapřel sám sebe. Boží vůle pro něj byla na prvním místě a jeho osobní potřeby byly až na druhém. Ježíš nás vybídl, abychom se řídili jeho příkladem. Řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24, 25) Zapřít sám sebe znamená zasvětit se. Znamená to milovat Boha natolik, že jej uznáme za svého vlastníka. Je to stejné, jako když v biblických dobách některý Izraelita miloval svého pána natolik, že se zavázal být trvale jeho otrokem. (5. Mojžíšova 15:16, 17) Zasvětíme-li Jehovovi svůj život, je to přesvědčivý důkaz naší lásky k němu.

Milujeme Jehovu celou svou myslí

Milovat Jehovu celou svou myslí znamená, že se snažíme co nejlépe porozumět Jehovově osobnosti, jeho záměrům a požadavkům. (Jan 17:3; Skutky 17:11) Lásku k Jehovovi dáváme najevo, když druhým pomáháme, aby si i oni zamilovali Jehovu, a když při tom používáme všechny své myšlenkové schopnosti a zlepšujeme své umění vyučovat. „Přepásejte . . . svou mysl k činnosti,“ nabádal apoštol Petr. (1. Petra 1:13) Také se usilovně snažíme projevovat zájem o druhé, zejména o ty, kdo Bohu slouží spolu s námi. Víme, v jakých poměrech žijí, a všímáme si, kdy je vhodné je pochválit nebo kdy potřebují útěchu.

To, že Jehovu milujeme celou svou myslí, mu dáváme najevo také tím, že se mu podřizujeme ve svém smýšlení. Snažíme se pohlížet na věci tak, jako se na ně dívá on, všímat si ho, když činíme rozhodnutí, a důvěřovat, že jeho cesta je ta nejlepší. (Přísloví 3:5, 6; Izajáš 55:9; Filipanům 2:3–7) Ale jak můžeme při projevování lásky k Bohu používat svou sílu?

Milujeme Jehovu celou svou silou

Celou svou silou chválí Jehovu mnozí mladí členové křesťanského sboru. (Přísloví 20:29; Kazatel 12:1) Mnozí mladí křesťané to dávají najevo tak, že se podílejí na celodobé průkopnické službě. Mnohé matky se na této službě podílejí v době, kdy jsou jejich děti ve škole. I věrní křesťanští starší, kteří se nejen starají o blaho své rodiny, ale vykonávají také pastýřské návštěvy, dávají najevo, že milují Jehovu celou svou silou. (2. Korinťanům 12:15) Jehova posiluje ty, kdo v něj doufají, a oni mohou projevovat svou lásku tím, že ho celou silou chválí. (Izajáš 40:29; Hebrejcům 6:11, 12)

Láska poroste, jestliže je správně pěstována. Dále proto věnujme čas rozjímání. Pamatujeme si, co pro nás Jehova vykonal a proč si zaslouží naši oddanost. „Věci, jež Bůh připravil těm, kdo ho milují“, si jako Adamovi nedokonalí potomci nemůžeme nikdy zasloužit. Ale můžeme dávat najevo, že Jehovu milujeme celou svou bytostí. Dělejme to i nadále! (1. Korinťanům 2:9)

[Obrázek na straně 20]

Lásku k Bohu projevujeme činy