Noe chodil s Bohem

Noe: hebrejsky „Noʹach“, což pravděpodobně znamená „odpočinek, útěcha“

LAMEKŮV syn Noe byl desátý v rodové linii od Adama přes jeho syna Seta. Narodil se v roce 2970 př. n. l., 126 let po Adamově smrti. Když Lamek dával Noemovi jméno, řekl: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“ (1. Mojžíšova 5:28–31)

Bezúhonný mezi svými současníky

Svět, v němž Noe žil, začal být zkažený. Andělé, kteří opustili své původní postavení a správné bydliště, v té době vstupovali do manželství se ženami a měli s nimi potomky. Vedlo to k tomu, že země byla naplněna násilím, až byl „každý sklon myšlenek [lidského] srdce . . . po celou dobu jenom špatný“ a země byla „zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“. (1. Mojžíšova 6:5, 11, 12) Noe se však zkazit nenechal a v Božím slově je popisován jako „spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojžíšova 6:8, 9) O Noemovi lze mluvit jako o ‚bezúhonném‘, protože na rozdíl od bezbožného světa zcela odpovídal tomu, co od něj Bůh požadoval. (1. Mojžíšova 6:22)

Jehova zamýšlí zničit tehdejší svět

Pro existenci tehdejšího bezbožného světa stanovil Jehova časovou hranici, když řekl: „Můj duch jistě nebude jednat vůči člověku na neurčito, neboť on je také tělo. Proto jeho dny jistě dosáhnou sto dvaceti let.“ (1. Mojžíšova 6:3) To byl Boží soudní výrok. Asi za 20 let potom se Noemovi narodil (v roce 2470 př. n. l.) první syn (pravděpodobně Jafet) a zpráva ukazuje, že o dva roky později se narodil další syn Sem. Není uvedeno, kdy se narodil Cham, ale v době kdy Noe dostal božský pokyn stavět archu, tito tři synové byli dospělí a ženatí. Z toho vyplývá, že do potopy pravděpodobně zbývalo jen 40 nebo 50 let. (1. Mojžíšova 6:13–18) Jehova nyní uzavřel s Noemem smlouvu. S pomocí své rodiny začal Noe pracovat jako stavitel a jako ‚kazatel spravedlnosti‘ varující tehdejší ničemnou generaci před hrozícím zničením. (2. Petra 2:5)

Zachráněni při potopě

Lidé nevěřili, že Bůh ničemný svět zničí. Noe tedy musel mít velmi silnou víru, když s naprostou poslušností učinil „podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22) Pro tuto neochvějnou víru v Jehovu ho křesťanský pisatel knihy Hebrejcům zahrnul do ‚tak velkého oblaku svědků‘. Tento pisatel napsal: „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ (Hebrejcům 11:7; 12:1)

Sedm dnů před tím, než začaly padat vody potopy, Jehova dal Noemovi příkaz, aby do archy shromáždil zvířata. Sedmý den toho týdne „Noe a jeho synové a jeho manželka a manželky jeho synů s ním vešli do archy před vodami potopy. . . . Nato Jehova za  ním zavřel dveře.“ V ten den „přišla potopa a všechny je zahubila“. (1. Mojžíšova 7:1–16; Lukáš 17:27)

S obyvateli archy byl zachráněn život lidí i zvířat. Přetrvalo také pravé uctívání a prostřednictvím Noema a jeho rodiny Bůh zachoval dějiny stvoření, rovněž způsob, jak spočítat čas zpět ke stvoření člověka, i původní jazyk (který se později nazýval hebrejština). Noe udělal přesný záznam o důležitých událostech, k nimž došlo během jeho pobytu v arše. (1. Mojžíšova 7:11, 12, 24; 8:2–6, 10, 12–14)

Požehnání po potopě a smlouva duhy

Poté, co byl Noe se svou rodinou asi jeden rok v arše, vystoupili na čistě omytou zemi. Archa spočinula na pohoří Ararat. Noe chtěl Jehovovi projevit ocenění za jeho milující laskavost, milosrdenství i ochranu, proto postavil oltář a jako oběť Jehovovi obětoval „některé ze všech čistých zvířat a ze všech čistých létajících tvorů“. Jehovovi to bylo příjemné a Noemovi řekl, že již nikdy neuštědří všemu živému takovou ránu a že země již nebude prokleta. Vždy zde bude „setí semen a žeň, a chladno a horko, a léto a zima, a den a noc“. (1. Mojžíšova 8:18–22)

Lidem, kteří přežili potopu, Jehova požehnal a dal jim příkaz: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ K jejich prospěchu potom vydal nové výnosy: (1) Laskavě jim dovolil, aby do své stravy zahrnuli maso zvířat; (2) ale vzhledem k tomu, že duše je v krvi, neměla se krev jíst; (3) ustanovil trest smrti z rukou řádné autority. Tyto zákony byly závazné pro celé lidstvo, jež je potomstvem tří Noemových synů. (1. Mojžíšova 1:28; 9:1–7; 10:32)

Jehova oznámil tyto výnosy a potom řekl: „A pokud jde o mne, já sjednávám svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás a s každou živou duší, která je s vámi, mezi ptactvem, mezi zvířaty a mezi všemi živými zemskými tvory s vámi . . . Ano, opravdu s vámi sjednávám svou smlouvu: Již nikdy nebude odříznuto všechno tělo vodami potopy a již nikdy nenastane potopa, aby zničila zemi.“ Duha je dodnes ‚znamením‘ neboli připomínkou této smlouvy. (1. Mojžíšova 9:8–17; Izajáš 54:9)

Prorocký vzor

O Božím služebníku Noemovi mluvili proroci Izajáš, Ezekiel i Ježíš Kristus a rovněž apoštolové Petr a Pavel. Ježíš a Petr ukázali, že Noemovy dny jsou předpovědí ‚přítomnosti Syna člověka‘ a budoucího ‚dne soudu a zničení bezbožných lidí‘. Při zničení tehdejšího ničemného světa Jehova ušetřil Noema a jeho rodinu, a tím „stanovil bezbožným lidem vzor budoucích věcí“. (2. Petra 3:5–7; 2:5, 6; Izajáš 54:9; Ezekiel 14:14, 20; Matouš 24:37–39; Hebrejcům 11:7; 1. Petra 3:20, 21)