Přejít k článku

Přejít na obsah

Pravé křesťanství vzkvétá

Pravé křesťanství vzkvétá

Pravé křesťanství vzkvétá

NA SVĚTOVÉ scéně se v prvním století znenadání objevil Ježíš Kristus se svou službou. Jeho poselství bylo tak posilující a inspirující a poskytovalo takové osvícení, že nad tím lidé žasli. Na mnohé z jeho posluchačů jeho slova hluboce zapůsobila. (Matouš 7:28, 29)

Ježíš nebojácně odmítl možnost zapojit se do tehdejšího utlačujícího náboženského a politického systému. Dal se však k dispozici prostým lidem. (Matouš 11:25–30) Otevřeně uznával, že celá země je ovlivněna pronikavým působením ničemných duchů, a ukazoval, že má od Boha moc je přemáhat. (Matouš 4:2–11, 24; Jan 14:30) Ježíš výstižně objasnil základní vztah mezi utrpením a hříchem a láskyplně ukázal, že k trvalému osvobození dojde pod vládou Božího Království. (Marek 2:1–12; Lukáš 11:2, 17–23) Jednou provždy odstranil závoj temnoty, který tak dlouho halil pravou osobnost jeho Otce. Všem lidem, kteří k jeho Otci chtěli získat osobní vztah, oznámil Boží jméno. (Jan 17:6, 26)

Proto není nic překvapujícího na tom, že navzdory intenzivnímu náboženskému a politickému pronásledování Ježíšovi učedníci rychle šířili dynamické poselství svého učitele. Asi během pouhých třiceti let byly v Africe, v Asii a v Evropě založeny křesťanské sbory, jež kypěly životem. (Kolosanům 1:23) Jednoduché pravdy, kterým Ježíš učil, osvěcovaly srdce pokorných upřímných lidí po celé Římské říši. (Efezanům 1:17, 18)

Jak ale mohli všichni tito noví učedníci pocházející z nejrůznějšího ekonomického, kulturního, jazykového a náboženského prostředí být opravdově jednotní, tedy mít ‚jednu víru‘, o níž mluvil apoštol Pavel? (Efezanům 4:5) Co jim pomáhalo, aby „mluvili souhlasně“ a aby se navzájem neodcizili? (1. Korinťanům 1:10) Vzhledem k tomu, že v dnešní době panuje mezi formálními křesťany tak velká nejednota, bude užitečné prozkoumat, co učil sám Ježíš.

Základ křesťanské jednoty

Když byl Ježíš u výslechu před Pontským Pilátem, ukázal, co je základem křesťanské jednoty. Řekl: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37) Ježíšovo učení a rovněž všechno ostatní, co patří k Božímu inspirovanému slovu, Bibli, působí na Ježíšovy pravé učedníky mocným sjednocujícím vlivem. (1. Korinťanům 4:6; 2. Timoteovi 3:16, 17)

Ježíšovi učedníci ovšem budou mít upřímné otázky a někdy mezi sebou budou mít i spory. Co jim pomůže? Ježíš to vysvětlil: „Až ten přijde, ten duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit ze svého vlastního popudu, ale bude mluvit to, co slyší, a bude vám oznamovat to, co přichází.“ (Jan 16:12, 13) Boží svatý duch tedy Ježíšovým pravým následovníkům pomůže pochopit pravdu, kterou bude Bůh postupně zjevovat. Tento duch bude také přinášet ovoce, jako je láska, radost a pokoj, a to zase bude podporovat mezi Ježíšovými následovníky jednotu. (Skutky 15:28; Galaťanům 5:22, 23)

Ježíš nedovolil, aby mezi jeho učedníky vznikaly rozpory nebo frakce, a ani jim nedal oprávnění k tomu, aby výklad Boží pravdy přizpůsobovali kulturním a náboženským tradicím lidí, s nimiž se setkají. Právě naopak. Když s nimi byl poslední večer, vroucně se modlil: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.“ (Jan 17:20, 21) Opravdová jednota v duchu a v pravdě tedy měla být od samého začátku poznávacím znamením Kristových učedníků, a má tomu tak být až dodnes. (Jan 4:23, 24) Dnešní církve však nejsou jednotné, ale rozdělené. Jak k tomu došlo?

Proč jsou církve rozdělené

Upřímně řečeno, dnešní roztříštěnost náboženských názorů a praktik mezi formálními křesťany je důsledkem toho, že se nedrželi Ježíšova učení. Jeden žurnalista napsal: „Jako tomu bylo v minulosti, i v dnešní době mají noví křesťané tendenci vybírat si z Bible, co se jim hodí — a přehlížet všechno, co neodpovídá jejich náboženským tradicím.“ Právě to Ježíš a jeho apoštolové předpověděli.

Například apoštol Pavel byl inspirován k tomu, aby Timoteovi, který také byl dozorcem, napsal tato slova: „Nastane totiž časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám.“ Budou svedeni na scestí všichni křesťané? Nebudou. Pavel pokračoval: „Ty však zůstaň ve všem střízlivý, trp zlo, konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Timoteovi 4:3–5; Lukáš 21:8; Skutky 20:29, 30; 2. Petra 2:1–3) Timoteus a jiní věrní křesťané se touto inspirovanou radou řídili.

Praví křesťané jsou jednotní až dodnes

Praví křesťané dnes zavrhují lidské úvahy a zakládají své náboženské nauky výhradně na Písmu, a tak — podobně jako Timoteus — zůstávají střízliví. (Kolosanům 2:8; 1. Jana 4:1) Svědkové Jehovovi se řídí vzorem křesťanů z prvního století, a vykonávají svou službu ve více než 230 zemích. Všude přitom lidem přinášejí Ježíšovo původní poselství, dobrou zprávu o Království. Povšimněte si čtyř důležitých způsobů, jimiž jednotně napodobují Ježíše a v praxi uplatňují pravé křesťanství všude, kde žijí.

Jejich náboženské názory jsou založeny na Božím slovu. (Jan 17:17) Jistý belgický farář o nich napsal: „Jednou z věcí, které se od nich [svědků Jehovových] můžeme naučit, je jejich ochota naslouchat Božímu slovu a jejich odvaha vydávat o něm svědectví.“

Očekávají, že celosvětové problémy budou odstraněny Božím Královstvím. (Lukáš 8:1) Jeden svědek Jehovův vydal v kolumbijské Barranquille svědectví Antoniovi, který byl silným zastáncem určitého politického hnutí. Svědek se nepostavil na jeho stranu ani neprosazoval žádnou jinou politickou ideologii. Místo toho Antoniovi nabídl, že bude s ním a jeho sestrami bezplatně studovat Bibli. Antonio si brzy uvědomil, že Boží Království je skutečně jedinou nadějí pro chudé lidi v Kolumbii a na celém světě.

Mají v úctě Boží jméno. (Matouš 6:9) Když se svědkové Jehovovi poprvé setkali s Marií, upřímnou katoličkou, která žije v Austrálii, dovolila jim, aby jí ukázali v Bibli Boží jméno. Jak na to reagovala? „Když jsem poprvé viděla v Bibli Boží jméno, plakala jsem. Když jsem si uvědomila, že mohu skutečně poznat a používat Boží osobní jméno, hluboce to na mě zapůsobilo.“ Maria dále studovala Bibli. Poprvé ve svém životě poznala Jehovu jako osobu a mohla si k němu vytvořit trvalý vztah.

Jsou sjednoceni láskou. (Jan 13:34, 35) V jednom úvodníku, který vyšel v kanadském časopise The Ladysmith-Chemainus Chronicle, bylo uvedeno: „Bez ohledu na to, jaké máte náboženské názory, nebo i když se o náboženství vůbec nezajímáte, budete muset vyjádřit uznání těm 4 500 svědků Jehovových, kteří minulý týden a půl pracovali ve dne v noci, aby v Cassidy postavili sjezdový sál, který zaujímá plochu 2 300 čtverečních metrů . . . Dělat něco takového radostně, bez hádek, sporů či ctižádostivosti — to je známkou pravého křesťanství.“

Sami tedy posuďte, o čem to svědčí. Teologové křesťanstva, misionáři i lidé, kteří chodí do kostela, se stále zabývají tím, že v jejich církvích se schyluje k názorovému konfliktu. A v téže době po celém světě vzkvétá pravé křesťanství. Ano, praví křesťané se věnují službě, kterou byli pověřeni — káží a vyučují z Božího slova. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Jestliže patříte k lidem, kteří „vzdychají a sténají“ nad odpornými věcmi, jež se nyní dějí, a jestliže vás trápí rozpory, které panují mezi náboženstvími křesťanstva, zveme vás, abyste se připojili ke svědkům Jehovovým a společně s nimi se věnovali sjednocenému křesťanskému uctívání jediného pravého Boha Jehovy. (Ezekiel 9:4; Izajáš 2:2–4)