Pánova večeře — Jak se má slavit?

SLAVENÍ Pánovy večeře podrobně vysvětluje křesťanský apoštol Pavel. Píše o tom: „Přijal jsem . . . od Pána to, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, ve které měl být vydán, vzal chléb, a když vzdal díky, lámal ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které je ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.‘ Když se navečeřel, učinil totéž i s pohárem a řekl: ‚Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. Stále to čiňte, kdykoli jej budete pít, na mou památku.‘ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Korinťanům 11:23–26)

Podle Pavlových slov Ježíš zavedl Pánovu večeři „v tu noc, ve které měl být vydán“. Jidáš Iškariotský jej tehdy vydal židovským náboženským vůdcům, kteří pak vyvinuli nátlak na Římany, aby Krista přibili na kůl. Ono jídlo se konalo ve čtvrtek 31. března roku 33 n. l. pozdě večer. Ježíš zemřel na mučednickém kůlu v pátek 1. dubna odpoledne. Podle židovského kalendáře se dny počítají od večera jednoho dne do večera následujícího dne, takže se Pánova večeře konala téhož dne, kdy Ježíš Kristus zemřel — 14. nisanu roku 33 n. l.

Ježíš řekl, že ti, kdo přijímají chléb a víno, to mají ‚stále činit‘ na jeho památku. Jiný překlad těchto Ježíšových slov zní: „Čiňte to, abyste si mne tím připomínali.“ (1. Korinťanům 11:24; Jeruzalémská Bible) Pánově večeři se proto také říká Slavnost na památku Kristovy smrti.

Proč si slavnostně připomínat Ježíšovu smrt?

Odpověď souvisí s tím, jaký má Ježíšova smrt význam. Ježíš zemřel jako nejvýznačnější zastánce Jehovovy svrchovanosti. Tak dokázal, že Satan je lhář, když tvrdí, že lidé slouží Bohu jen ze sobeckých pohnutek. (Job 2:1–5; Přísloví 27:11) Tím, že Ježíš zemřel jako dokonalý člověk, také „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Když Adam zhřešil proti Bohu, přišel o dokonalý lidský život a o vyhlídky, které s ním byly spojeny. Ale „Bůh . . . tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného  zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Ano, „mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. (Římanům 6:23)

Smrt Ježíše Krista je tedy spojena se dvěma největšími projevy lásky — s velkou láskou, kterou Jehova projevil lidstvu, když dal svého Syna, a s obětavou láskou, kterou lidem prokázal Ježíš, když se dobrovolně zřekl svého lidského života. Slavnost na památku Ježíšovy smrti vyvyšuje tyto dva projevy lásky. Jestliže tuto lásku přijímáme, neměli bychom za ni být vděčni? Jedním ze způsobů, jak můžeme dát svou vděčnost najevo, je to, že budeme na slavnosti Pánovy večeře přítomni.

Jaký význam má chléb a víno

Při zavedení Pánovy večeře Ježíš použil chléb a pohár červeného vína jako symboly. Ježíš vzal chléb, a „když vzdal díky, lámal ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které je ve váš prospěch.‘“ (1. Korinťanům 11:24) Jestliže měl být chléb rozdělen mezi účastníky, aby ho jedli, musel se rozlámat. Tento chléb byl totiž poměrně křehký, protože byl vyroben pouze z mouky a vody a bez jakéhokoli kvasu. Ten je v Písmu používán ke znázornění hříchu. (Matouš 16:11, 12; 1. Korinťanům 5:6, 7) Ježíš nebyl hříšný. Jeho dokonalé tělo tedy sloužilo jako vhodná výkupní oběť za lidstvo. (1. Jana 2:1, 2) Je opravdu správné, aby chléb, který znázorňuje Kristovo bezhříšné lidské tělo, byl nekvašený.

Ježíš také vzdal díky za pohár přírodního červeného vína a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve.“ (1. Korinťanům 11:25) Červené víno v poháru znázorňuje Ježíšovu krev. Krví obětovaných býků a kozlů byla v roce 1513 př. n. l. uvedena v platnost smlouva Zákona mezi Bohem a jeho izraelským národem. Stejně je i platnost nové smlouvy potvrzena krví, totiž krví, kterou Ježíš prolil při své smrti.

Kdo má přijímat?

Chceme-li zjistit, kdo právem přijímá ze symbolů používaných při Památné slavnosti, potřebujeme rozumět tomu, co nová smlouva znamená a kterých smluvních stran se týká. Bible říká: „‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu . . . Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. . . . Odpustím . . . jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.‘“ (Jeremjáš 31:31–34)

Nová smlouva umožňuje zvláštní vztah k Jehovovi Bohu. Díky této smlouvě se určitá skupina jednotlivců stává jeho lidem a On se stává jejich Bohem. Do nich, totiž do jejich srdcí, je vepsán Jehovův zákon. Na nové smlouvě je založen takový vztah k Bohu, do jakého mohou vstoupit i lidé, kteří nejsou doslovně obřezanými Židy. (Římanům 2:29) Lukáš, jeden z pisatelů Bible, uvádí, že Bůh podle svého záměru „obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) V 1. Petra 2:10 je těmto lidem řečeno: „Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ Písmo o nich mluví jako o ‚Božím Izraeli‘, tedy o duchovním Izraeli. (Galaťanům 6:16; 2. Korinťanům 1:21) Nová smlouva je tudíž  smlouvou mezi Jehovou Bohem a duchovním Izraelem.

Sám Ježíš, když byl se svými učedníky poslední večer, s nimi uzavřel ještě jednu smlouvu. „Činím s vámi smlouvu,“ řekl jim, „právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:29) Je to tedy smlouva o Království. Počet nedokonalých lidí, kteří jsou do smlouvy o Království pojati, je 144 000. Po svém vzkříšení do nebe budou vládnout s Kristem jako králové a kněží. (Zjevení 5:9, 10; 14:1–4) Ti, kdo jsou v nové smlouvě s Jehovou Bohem, jsou tedy také ve smlouvě o Království s Ježíšem Kristem. Pouze tito lidé právem při Pánově večeři přijímají ze symbolů.

Jak ti, kdo mají právo přijímat ze symbolů, vědí, že jsou v jedinečném vztahu s Bohem a že jsou spoludědici s Kristem? Pavel to vysvětluje slovy: „[Svatý] duch sám vydává svědectví s naším duchem [s naším smýšlením], že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ (Římanům 8:16, 17)

Kristovy spoludědice Bůh pomazává svým svatým duchem neboli svou činnou silou. Tak dostávají ujištění, že jsou dědici Království. Pomazaní křesťané pak začnou pociťovat nebeskou naději. Všechny biblické výroky o nebeském životě vnímají tak, jako by byly napsány přímo pro ně. Kromě toho jsou ochotni obětovat všechna pouta se zemí, včetně pozemského života a všech lidských vztahů. Přestože si duchem pomazaní křesťané uvědomují, že život v pozemském ráji bude nádherný, nechovají naději, že by v něm jednou sami žili. (Lukáš 23:43) Mají neměnnou nebeskou naději, a to ne v důsledku nějakých nesprávných náboženských názorů, ale díky působení Božího ducha. Právem proto při Památné slavnosti přijímají ze symbolů.

Co když si někdo není úplně jist, zda je v nové smlouvě a ve smlouvě o Království? A co když nemá svědectví Božího ducha, že je Kristovým spoludědicem? Pak by nebylo správné, aby ze symbolů přijímal. Kdyby někdo o sobě úmyslně tvrdil, že je povolán stát se nebeským králem a knězem, ačkoli by takové povolání ve skutečnosti neměl, opravdu by to vyvolalo Boží nelibost. (Římanům 9:16; Zjevení 22:5)

Jak často se má slavit?

Měli bychom si Ježíšovu smrt slavnostně připomínat každý týden, nebo dokonce denně? Kristus zavedl Pánovu večeři v den, kdy byl nespravedlivě usmrcen, totiž v den Pasach. Pasach se slavil pouze jednou za rok, 14. nisanu, a byl slavnostní připomínkou osvobození Izraele z egyptského otroctví. (2. Mojžíšova 12:6, 14; 3. Mojžíšova 23:5) Kristus je označen jako „náš pasach“, a proto by se jeho smrt měla slavnostně připomínat pouze jednou za rok, a ne každý týden nebo každý den. (1. Korinťanům 5:7) Při slavení Pánovy večeře postupují křesťané tak, jak postupoval Ježíš, když ji zaváděl.

Co tedy znamenají Pavlova slova: „Kdykoli . . . jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Korinťanům 11:26) Pavel zde použil slovo, které znamená „pokaždé když“. Tím tedy říkal, že kdykoli pomazaní křesťané přijímají  ze symbolů, vyjadřují, že věří v Ježíšovu výkupní oběť.

Pomazaní křesťané si měli slavnostně připomínat Kristovu smrt, „dokud on nepřijde“. Tato slavnost se bude konat dále, dokud Ježíš nepřijde, aby přijal své pomazané následovníky do nebe. Během své „přítomnosti“ je totiž vzkřísí k duchovnímu životu. (1. Tesaloničanům 4:14–17) To odpovídá slovům, která řekl Kristus svým jedenácti věrným apoštolům: „Jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a přijmu vás k sobě domů, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14:3)

Jaký to má význam pro vás?

Je nutné při Památné slavnosti přijímat ze symbolů, abychom měli užitek z Ježíšovy oběti a abychom obdrželi věčný život na zemi? Ne. V Bibli není žádný náznak toho, že bohabojní lidé, jako byli například Noe, Abraham, Sára, Izák, Rebeka, Josef, Mojžíš a David, budou po svém vzkříšení na zemi někdy přijímat z těchto symbolů. Ovšem tito lidé a všichni ostatní, kdo budou toužit po nekonečném životě na zemi, budou muset projevovat víru v Boha a Krista a v Jehovovo opatření v podobě Ježíšovy výkupní oběti. (Jan 3:36; 14:1) Abyste získali věčný život, musíte takovou víru projevovat i vy. Budete-li přítomni na výroční slavnosti na památku Kristovy smrti, připomene vám to tuto velkou oběť, a vaše vděčnost za ni by se tím měla prohloubit.

Důležitost Ježíšovy oběti zdůraznil apoštol Jan, když napsal: „Píši vám [pomazaným spolukřesťanům] tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:1, 2) Pomazaní mohou právem říci, že Ježíš přinesl usmiřující oběť, jež přikrývá jejich hříchy. Je to však také oběť za hříchy celého světa a umožňuje věčný život všem poslušným lidem.

Přijdete si 4. dubna 2004 slavnostně připomenout Ježíšovu smrt? Svědkové Jehovovi budou tuto slavnost pořádat po celém světě, na místech, kde se shromažďují. Zúčastníte-li se této slavnosti, můžete mít prospěch z velmi důležité biblické přednášky. Bude v ní připomenuto, co všechno pro nás Jehova Bůh a Ježíš Kristus udělali. Duchovní obohacení pocítíte také z toho, že budete ve společnosti lidí, kteří mají hlubokou úctu k Bohu, ke Kristu a k Ježíšově výkupní oběti. Je možné, že tato událost ve vás posílí touhu získat Boží nezaslouženou laskavost, což vede k věčnému životu. Nenechte si v účasti ničím zabránit a přijďte. Vždyť tato povzbuzující oslava se pořádá ke cti a radosti našeho nebeského Otce, Jehovy Boha.

[Obrázek na straně 5]

Ježíšova smrt souvisí se dvěma největšími projevy lásky

[Obrázek na straně 6]

Nekvašený chléb a víno jsou vhodnými symboly Ježíšova bezhříšného těla a krve, kterou prolil