Je tvůj zrak zaostřen na odměnu?

NEMOC pomalu postupuje. Nejprve se zhoršuje periferní vidění. Pokud se postižený člověk neléčí, může se nemoc rozšířit a zasáhnout i vidění centrální. Nakonec může způsobit úplnou ztrátu zraku. Co to je? Glaukom — jedna z hlavních příčin slepoty.

Stejně jako nás může pomalá a zákeřná nemoc připravit o doslovný zrak, můžeme ztratit také jiný druh vidění, který je ještě daleko cennější — totiž vidění duchovní. Proto je nezbytně nutné mít duchovní věci stále ve středu svého zorného pole, tedy plně na tyto věci zaostřit svůj duchovní zrak.

Stále zaostřujme svůj zrak na odměnu

Těm, kdo mu jsou věrně oddáni, předkládá Jehova nádhernou odměnu v podobě věčného života — odměnu, která patří k tomu, co „není vidět“ tělesnýma očima. (2. Korinťanům 4:18) Křesťané samozřejmě slouží Bohu především proto, že ho milují. (Matouš 22:37) Jehova si však přeje, abychom se také těšili na odměnu. Chce, abychom v něm spatřovali štědrého Otce, který je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Ti, kdo Boha opravdu znají a milují ho, si proto velice váží jeho slibů a touží po tom, aby se splnily. (Římanům 8:19, 24, 25)

Mnozí čtenáři tohoto časopisu a přidruženého časopisu Probuďte se! si rádi prohlížejí obrázky, které znázorňují budoucí pozemský ráj. My samozřejmě neznáme žádné podrobnosti o tom, jak bude pozemský ráj vypadat, a obrázky v těchto časopisech jsou jen představou výtvarníků, která vychází z biblických textů jako například Izajáš 11:6–9. Jedna křesťanka však řekla: „Když vidím v časopisech Strážná věž a Probuďte se! vyobrazení budoucího ráje, podrobně je zkoumám, jako bych zkoumala cestovní příručku. Chci se v ráji vidět, protože opravdu doufám, že tam v Božím ustanoveném čase budu.“

Podobně smýšlel apoštol Pavel o svém „povolání vzhůru“. Nedomníval se, že ho již dosáhl, protože se musel prokázat věrným až do konce. Ale nadále se ‚napřahoval po věcech před sebou‘. (Filipanům 3:13, 14) Podobně i Ježíš „pro radost, jež mu byla předložena“, snesl smrt na mučednickém kůlu. (Hebrejcům 12:2)

Míváš někdy pochybnosti, zda vstoupíš do nového světa? Jistě není dobré být příliš sebejistý, protože cenu života obdržíme tehdy, jestliže zůstaneme věrní až do konce. (Matouš 24:13) Pokud se však ze všech sil snažíme splňovat Boží požadavky, máme všechny důvody k důvěře, že tuto odměnu dostaneme. Pamatujme na to, že Jehova „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Jestliže důvěřujeme v Jehovu, on nám pomůže dojít k našemu cíli.  Ano, bylo by proti jeho přirozenosti, kdyby pátral po důvodech, proč by ti, kdo se mu upřímně chtějí líbit, nebyli odměny hodni. (Žalm 103:8–11; 130:3, 4; Ezekiel 18:32)

Jestliže víme, jak Jehova smýšlí o lidech, naplňuje nás to nadějí — což je vlastnost stejně důležitá jako víra. (1. Korinťanům 13:13) Řecké slovo, jež se v Bibli překládá slovem „naděje“, vyjadřuje myšlenku dychtivého „očekávání dobra“. Takovou naději měl na mysli apoštol Pavel, když napsal: „Toužíme . . ., aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce, abyste nezlenivěli, ale byli napodobiteli těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby.“ (Hebrejcům 6:11, 12) Povšimněme si, že pokud stále věrně sloužíme Jehovovi, můžeme mít jistotu, že se naše naděje splní. Na rozdíl od mnoha světských snah tato naděje „nevede ke zklamání“. (Římanům 5:5) Co tedy můžeme dělat, abychom si tuto naději udržovali živou a abychom na ni plně zaostřovali svůj zrak?

Jak zaostřovat svůj duchovní zrak

Náš doslovný zrak se nemůže zaostřovat na dvě různé věci současně. Totéž platí i o našem duchovním zraku. Jestliže ho zaostříme na věci nynějšího systému, pak se Boží nový svět zcela jistě dostane poněkud mimo ohnisko naší pozornosti. Může se stát, že nás takový neostrý obraz, který je na okraji zorného pole, časem přestane zajímat a jednoduše jej přestaneme vidět. To by mělo opravdu tragické následky. (Lukáš 21:34) Je tedy nezbytně nutné, abychom si zachovávali ‚prosté oko‘ — oko, které zůstává zaostřené na Boží Království a na odměnu v podobě věčného života. (Matouš 6:22)

Zachovat si prosté oko není vždy snadné. Naši pozornost vyžadují každodenní problémy. Setkáváme se s různými rozptylujícími vlivy nebo i s pokušením. Jak se můžeme za takových okolností stále zaměřovat na Království a na Boží slíbený nový svět, aniž přitom zanedbáváme jiné nutné činnosti? Rozebereme si zde tři způsoby.

Denně studujme Boží slovo. Pravidelné čtení Bible a studium biblických publikací nám pomáhá stále se soustřeďovat na duchovní věci. Snad již studujeme Boží slovo mnoho let, ale musíme je studovat dál, stejně jako potřebujeme jíst tělesné jídlo, abychom zůstali naživu. Nepřestaneme přece jíst proto, že jsme v minulosti snědli už tisíce jídel. Bez ohledu na to, jak dobře už Bibli známe, potřebujeme z ní stále a pravidelně přijímat duchovní výživu, aby naše naděje zůstala živá a naše víra a láska silná. (Žalm 1:1–3)

O Božím slovu vděčně rozjímejme. Proč je rozjímání nezbytné? Ze dvou důvodů. Za prvé proto, že nám pomůže vstřebat to, co jsme si přečetli, a my si toho pak budeme hluboce vážit. Za druhé nám rozjímání pomůže k tomu, abychom nikdy nezapomněli na Jehovu, na jeho podivuhodné skutky a na naději,  kterou nám poskytl. Ukažme si to na příkladu: Izraelité, kteří s Mojžíšem vyšli z Egypta, viděli na vlastní oči projevy Jehovovy nesmírné moci. Pocítili také jeho láskyplnou ochranu, kterou jim prokazoval, když je vedl do země, jež měla být jejich dědictvím. Avšak jen co Izraelité cestou do Zaslíbené země došli k pustině, už si začali stěžovat a tím projevili závažný nedostatek víry. (Žalm 78:11–17) V čem spočíval jejich problém?

Izraelité přestali upírat svůj duchovní zrak na Jehovu a na podivuhodnou naději, kterou jim poskytl, a začali se zaměřovat na tělesné věci a na to, co by jim bezprostředně zpříjemnilo život. Ačkoli byli osobně svědky zázračných znamení a divů, mnozí Izraelité ztratili víru a začali si stěžovat. „Rychle zapomněli na [Jehovova] díla“, jak říká Žalm 106:13. To byla neomluvitelná nedbalost, na kterou ona generace těžce doplatila — nesměli do Zaslíbené země vstoupit.

Když tedy čteš Písmo nebo biblické studijní pomůcky, věnuj čas tomu, abys o přečteném úseku rozjímal. Takové přemýšlení je nezbytně nutné, máš-li duchovně růst a zůstat duchovně zdravý. Například při čtení 106. žalmu, z něhož zde bylo citováno, uvažuj o Jehovových vlastnostech. Všímej si toho, jakou měl Jehova s Izraelity trpělivost a jaké jim projevoval milosrdenství. Povšimni si, že dělal všechno, co jen bylo možné, aby jim pomohl dostat se do Zaslíbené země. Sleduj to, jak se proti němu neustále bouřili. Představ si, jakou trýznivou bolest Jehova pociťoval, když lhostejný a nevděčný lid až do krajnosti zneužíval jeho milosrdenství a trpělivosti. Přemýšlíme-li potom o verších 30 a 31, v nichž se popisuje, jak Pinechas pevně a statečně hájil spravedlnost, cítíme jistotu, že Jehova nezapomíná na ty, kdo mu jsou věrně oddáni, a že je bohatě odměňuje.

Uplatňujme biblické zásady ve svém životě. Když se řídíme biblickými zásadami, osobně se přesvědčujeme o tom, že Jehovovy rady jsou praktické. V Příslovích 3:5, 6 čteme: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ Přemýšlejme o tom, jaké psychické, citové a fyzické problémy si mnozí lidé přivodí svým nemravným jednáním. Za chvilkovou rozkoš tito lidé sklízejí trpké následky, které trvají dlouhá léta a někdy i po celý život. Naproti tomu lidé, kteří jdou po ‚stísněné cestě‘, jakoby předběžně ochutnávají, jak se bude žít v novém systému. To je pak povzbuzuje, aby cestu k životu nikdy neopustili. (Matouš 7:13, 14; Žalm 34:8)

Uplatňování biblických zásad může být náročné. Někdy se snad zdá, že nějakým nebiblickým způsobem by se určitá obtížná situace dala vyřešit okamžitě. Například ve svízelné finanční situaci by mohlo být lákavé přesunout zájmy Království na druhé místo. Ale ti, kdo  jednají ve víře a nadále zaměřují svůj zrak na duchovní věci, mají ujištění, že nakonec „to dobře dopadne s těmi, kdo se bojí pravého Boha“. (Kazatel 8:12) Některý křesťan možná někdy bude muset pracovat přesčas, ale nikdy nebude jako Esau, který pohrdl duchovními věcmi a pustil je z mysli jako něco nedůležitého. (1. Mojžíšova 25:34; Hebrejcům 12:16)

Ježíš jasně vysvětlil, jaké povinnosti máme jakožto křesťané. Máme ‚neustále hledat nejprve království a Boží spravedlnost‘. (Matouš 6:33) Jestliže to děláme, Jehova nám projeví svou otcovskou lásku tím, že zajistí, abychom měli všechno, co v hmotném ohledu potřebujeme. Rozhodně nechce, abychom se zatěžovali úzkostí o věci, které má — podle jeho vlastních slov — na starosti on sám. Taková nepatřičná starost může být jako duchovní glaukom — pokud proti ní něco neuděláme, naše zorné pole se bude postupně zužovat, takže pak uvidíme jen své hmotné zájmy a nakonec duchovně oslepneme. Jestliže v takovém stavu zůstaneme, Jehovův den na nás přijde „jako léčka“. To by byl skutečně tragický konec. (Lukáš 21:34–36)

Nadále zaostřujme svůj duchovní zrak, jako to dělal Jozue

Stále zaostřujme svůj zrak na úžasnou naději na Království a svým ostatním povinnostem vyhrazujme místo, které jim patří. Jestliže k našim dobrým zvykům stále patří to, že studujeme, věnujeme se rozjímání a uplatňujeme biblické zásady, můžeme si být naší nadějí jisti stejně jako kdysi Jozue. Tento muž, který přivedl izraelský národ do Zaslíbené země, řekl: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ (Jozue 23:14)

Kéž ti naděje na Království dodává sílu a prozařuje tvé dny, když se projevuje ve tvých myšlenkách, pocitech, rozhodnutích i ve všem, co děláš. (Přísloví 15:15; Římanům 12:12)

[Obrázek na straně 21]

Míváš někdy pochybnosti, zda vstoupíš do nového světa?

[Obrázek na straně 22]

Rozjímání je nezbytnou součástí studia Bible

[Obrázky na straně 23]

Stále zaostřuj svůj zrak na zájmy Království