Až se na zemi bude dít Boží vůle

KDYŽ Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi“, mluvil jako ten, kdo předtím žil v nebi s Otcem. (Matouš 6:10; Jan 1:18; 3:13; 8:42) Ježíš ve své předlidské existenci zažil dobu, kdy všechno, co se dělo v nebi i na zemi, bylo v souladu s Boží vůlí. To byla nádherná doba, kdy bylo vykonáváno velké dílo, které přinášelo uspokojení. (Přísloví 8:27–31)

Bůh nejprve stvořil duchovní tvory, ‚své anděly, mocné v síle, provádějící jeho slovo‘. Byli a jsou to „jeho služebníci, konající jeho vůli“. (Žalm 103:20, 21) Měl každý z nich svobodnou vůli? Ano, vždyť při stvoření země tito „Boží synové začali pochvalně křičet“. (Job 38:7) Když vyjadřovali svůj obdiv, dávali tím najevo, že se osobně radují z toho, co bylo Boží vůlí. Svou vůli tomu ochotně přizpůsobovali.

Bůh položil základy země a pak ji připravil k tomu, aby na ní mohli žít lidé. Nakonec stvořil prvního muže a ženu. (1. Mojžíšova, 1. kapitola) Bylo i toto hodné obdivu? Inspirovaná zpráva říká: „Potom Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“ — ano, bez vady a dokonalé. (1. Mojžíšova 1:31)

Co bylo Boží vůlí vzhledem k našim prvním rodičům a jejich potomkům? Podle 1. Mojžíšovy 1:28 to bylo také něco velmi dobrého: „Bůh [jim] požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.‘“ K tomu, aby naši první rodiče splnili tento nádherný úkol, potřebovali oni, a stejně tak i jejich potomstvo, žít stále, věčně. Nic nenaznačovalo, že by se měla objevit nějaká tragédie, bezpráví, zármutek či smrt.

V té době se Boží vůle děla v nebi i na zemi. Ti, kdo ji vykonávali, v tom nacházeli velké potěšení. Co se tedy pokazilo?

Boží vůle byla neočekávaně zpochybněna. Tato situace nebyla neřešitelná, ale začalo tím dlouhé období zármutku a žalu a následkem toho vznikly mnohé nejasnosti ohledně toho, co vlastně je Boží vůlí vzhledem k lidstvu. Jsme tím postiženi my všichni. Co se tehdy stalo?

Boží vůle v době vzpoury

Jednoho z duchovních ‚Božích synů‘ napadlo, že by do Boží vůle vzhledem k lidem mohl zasáhnout tak, aby z toho on sám měl prospěch. Čím více o tom onen tvor přemýšlel, tím proveditelnější a přitažlivější se mu to zdálo. (Jakub 1:14, 15) Možná si myslel, že kdyby se mu podařilo přimět první lidský pár k tomu, aby naslouchal jemu, a ne Bohu, pak by byl Bůh nucen připustit existenci konkurenční svrchovanosti. Možná čekal, že Bůh nikoho z nich neusmrtí, protože by to znamenalo selhání Božího záměru. Snad se  domníval, že Jehova Bůh bude muset svůj záměr upravit a přijmout postavení tohoto duchovního syna, jehož budou nyní lidští tvorové poslouchat. Tento vzbouřenec byl později nazván Satan, což znamená „Odpůrce“. (Job 1:6, poznámka pod čarou)

Satan sledoval svůj zájem, a proto oslovil ženu. Vyzval ji, aby si nevšímala Boží vůle a stala se morálně nezávislou. Řekl jí: „Určitě nezemřete. . . . Zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:1–5) Ženě se zdálo, že jí to přinese svobodu, a přijala to, co vypadalo jako lepší způsob života. Později přemluvila manžela, aby ji následoval. (1. Mojžíšova 3:6)

To, co se stalo, nebylo vzhledem k této dvojici Boží vůlí. Byla to jejich vůle. A měla katastrofální následky. Bůh jim již předtím řekl, že takové jednání povede k jejich smrti. (1. Mojžíšova 3:3) Lidé nebyli stvořeni tak, aby mohli být úspěšní nezávisle na Bohu. (Jeremjáš 10:23) Navíc se stali nedokonalými a od té doby nedokonalost a smrt předávali i svým potomkům. (Římanům 5:12) Satan těmto účinkům nemohl zabránit.

Znamenal tento vývoj událostí, že se Boží záměr neboli vůle s lidstvem a se zemí navždy změnil? Ne. (Izajáš 55:9–11) Vyvstaly však otázky, které bylo třeba vyřešit: Mohou být lidé „jako Bůh a . . . znát dobré a špatné“, jak tvrdil Satan? Jinými slovy, pokud budeme mít dostatek času, dokážeme ve všech oblastech života sami přijít na to, co je dobré a co špatné, co je užitečné a co škodlivé? Je Bůh hoden bezvýhradné poslušnosti, protože jeho způsob vlády je ten nejlepší? Můžeme se jeho vůli plně přizpůsobit? Co si o tom myslíte vy?

Byl jen jediný způsob, jak tyto sporné otázky vyřešit tak, aby to všichni inteligentní tvorové viděli na vlastní oči — dovolit těm, kdo usilovali o nezávislost na Bohu, aby si vyzkoušeli, zda to bude mít úspěch. Kdyby byli usmrceni, tyto otázky by trvaly dál. Jestliže však lidé budou moci jít svou cestou dostatečně dlouhou dobu, otázky se vyřeší, protože výsledky budou zřejmé. Bůh naznačil, že právě tímto způsobem bude postupovat. Řekl totiž ženě, že bude mít děti. To bude počátek lidské rodiny. Díky tomu jsme dnes naživu! (1. Mojžíšova 3:16, 20)

Neznamenalo to však, že Bůh lidem a onomu vzpurnému duchovnímu synovi dovolí, aby si dělali všechno, co chtějí. Bůh se nevzdal své svrchovanosti ani svého záměru. (Žalm 83:18) Dal to jasně najevo, když předpověděl, že podněcovatele vzpoury nakonec rozdrtí a že odstraní všechny její špatné následky. (1. Mojžíšova 3:15) Lidská rodina tedy měla od počátku slíbeno vysvobození.

Mezitím naši první rodiče odloučili sebe i své budoucí potomky od Božího panství. Kdyby měl Bůh zabránit všem negativním důsledkům tohoto rozhodnutí, musel by lidem neustále vnucovat svou vůli. To by bylo totéž, jako kdyby jim vůbec nedovolil vyzkoušet si nezávislost.

 Jednotlivci si však Boží vládu vybrat mohou. Mohou se dozvědět, co je v tomto období Boží vůlí vzhledem k lidem, a co nejvíce se jí přizpůsobit. (Žalm 143:10) Problémy se jim však nebudou vyhýbat, dokud nebude sporná otázka týkající se úplné lidské nezávislosti zodpovězena.

Výsledky nezávislého rozhodování se záhy staly jasně patrnými. Kain, prvorozený syn lidské rodiny, zabil svého bratra Abela, protože „jeho vlastní skutky byly ničemné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé“. (1. Jana 3:12) To nebylo Boží vůlí. Bůh totiž Kaina předem varoval a později ho potrestal. (1. Mojžíšova 4:3–12) Kain si vybral morální nezávislost, kterou nabídl Satan, a proto se dá říci, že „pocházel z toho ničemného“. Jiní lidé jednali podobně.

Uplynulo více než 1 500 let. „Země se stala zkaženou v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ (1. Mojžíšova 6:11) Aby se zabránilo tomu, že země bude zničena, bylo zapotřebí rázně zasáhnout. Bůh zakročil tak, že způsobil celosvětovou potopu a zachránil jedinou spravedlivou rodinu, která v té době žila — Noema, jeho manželku a jejich syny s jejich manželkami. (1. Mojžíšova 7:1) My všichni jsme jejich potomci.

Od té doby Bůh těm, kdo upřímně touží znát jeho vůli, poskytuje vedení. Inspiroval věrné muže, aby zaznamenali jeho výroky, aby z nich mohl mít užitek každý, kdo hledá Boží vedení. Tato sdělení jsou zaznamenána v Bibli. (2. Timoteovi 3:16) Bůh věrným lidem láskyplně dovolil, aby s ním navázali vztah, a dokonce aby se stali jeho přáteli. (Izajáš 41:8) A dával jim sílu, kterou potřebovali k tomu, aby vydrželi těžké zkoušky, jež lidstvo zažívá během těchto několika tisíciletí nezávislosti. (Žalm 46:1; Filipanům 4:13) Za takovou podporu můžeme být Bohu velmi vděční.

‚Děj se tvá vůle‘ — v plné míře

To, co Bůh udělal až do tohoto okamžiku, není všechno, pokud jde o jeho vůli vzhledem k lidstvu. Křesťanský apoštol Petr napsal: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Symbolickou řečí se zde mluví o nové vládě nad lidstvem a nové lidské společnosti, nad níž bude tato vláda panovat.

Prorok Daniel to vyjádřil zcela jednoznačně: „Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. . . . Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Toto proroctví předpovídá konec současného nefunkčního systému věcí a jeho nahrazení Božím Královstvím neboli Boží vládou. To je opravdu dobrá zpráva! Konflikty a sobectví, které vedou k tomu, že dnešní svět je naplněn násilím, a které by opět mohly zkazit zemi, jednoho dne upadnou v zapomnění.

Kdy k tomu dojde? Ježíšovi učedníci se ptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ V odpovědi Ježíš mimo jiné řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:3, 14)

To, že tato kazatelská činnost je nyní vykonávána v celosvětovém rozsahu, je všeobecně známo. Pravděpodobně jste si toho ve svém okolí také všimli. Profesor Charles S. Braden ve své knize These Also Believe (Ti také věří) píše: „Svědkové Jehovovi doslova pokryli zemi svým svědectvím. . . . Žádná jednotlivá náboženská skupina na světě neprojevila větší horlivost a vytrvalost ve snaze šířit dobré poselství o Království než svědkové Jehovovi.“ Svědkové tuto dobrou zprávu aktivně oznamují ve více než 230 zemích a téměř ve 400 jazycích. Toto předpověděné dílo  nebylo nikdy dříve vykonáváno v celosvětovém rozsahu. Je jedním z mnoha dokladů, že se blíží doba, kdy Boží Království nahradí lidské vlády.

Království, o kterém se mělo podle Ježíšových slov kázat, je totéž Království, o které se máme modlit podle jeho vzorové modlitby: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Ano, toto Království je prostředkem, kterým Bůh uskuteční svůj záměr neboli svou vůli vzhledem k lidstvu a k zemi.

Co to znamená? Odpovědí jsou nám slova Zjevení 21:3, 4: „Slyšel [jsem] silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘“ Pak se bude Boží vůle opravdu dít jak v nebi, tak i na zemi, a to v plné míře. * Chtěli byste, aby se to týkalo i vás?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Nezávislost na Boží vůli způsobila tragédii