Neformální vydávání svědectví anglicky mluvícím lidem v Mexiku

KDYŽ apoštol Pavel čekal v Aténách na ty, kdo ho doprovázeli na cestách, nemarnil čas a neformálně vydával svědectví. Bible o tom říká: „Začal . . . rozmlouvat . . . každý den na tržišti s těmi, kdo tam právě byli.“ (Skutky 17:17) Ježíš na své cestě z Judeje do Galileje vydal u jedné studny neformální svědectví jakési Samaritánce. (Jan 4:3–26) Využíváš i ty každou příležitost, kdy můžeš s druhými promluvit o dobré zprávě o Božím Království?

V Mexiku žije mnoho anglicky mluvících lidí, kterým se dá velmi dobře vydávat neformální svědectví. Turisté navštěvují letoviska, univerzitní studenti přicházejí a odcházejí a mnoho cizinců v Mexiku tráví svou penzi a je možné je potkat například v parcích a restauracích. Mnozí svědkové Jehovovi, kteří mluví anglicky, se s takovými lidmi naučili obratně navazovat rozhovory. Vyhlížejí po příležitostech, kdy se mohou dát do řeči s kýmkoli, kdo vypadá jako cizinec nebo mluví anglicky. Podívejme se, jak to dělají.

Svědkové, kteří se do Mexika přistěhovali a slouží v anglickém poli, se lidem, kteří vypadají jako cizinci, často jednoduše představí a zeptají se jich, odkud jsou. To pak logicky vede k otázce, co v Mexiku dělá onen svědek, a on tak získá příležitost popovídat si s tím člověkem o křesťanských náboženských názorech. Tímto způsobem ráda začíná rozhovory například Gloria, která slouží mezi anglicky mluvícími lidmi v Oaxace, protože je tam velmi zapotřebí zvěstovatelů. Když se jednou vracela domů z neformálního kázání na náměstí, zastavili ji jedni manželé z Anglie. Žena zvolala: „To snad není možné, že se tady po Oaxace prochází černoška!“ Gloria se neurazila, ale dala se do smíchu. Začali si povídat o tom, proč je Gloria v Mexiku. Žena ji pak pozvala k sobě domů na šálek kávy. Poté, co si domluvily návštěvu, jí Gloria nabídla časopisy Strážná věž a Probuďte se!, ale žena je odmítla se slovy, že je nevěřící. Gloria jí odpověděla, že s ateisty mluví ráda a že by ji zajímal její názor na článek „Náboženské stavby — Potřebujeme je?“. Žena časopisy přijala a řekla: „Jestli se vám podaří mě přesvědčit, to tedy budete dobrá!“ Následovalo několik zajímavých rozhovorů u kávy. Ti manželé se později vrátili do Anglie, ale rozpravy pokračují pomocí elektronické pošty.

 Gloria se také dala do řeči se Saron, studentkou z Washingtonu, která byla v Oaxace, aby v rámci své diplomové práce pomáhala domorodým ženám. Gloria dívku pochválila za její snahu a vysvětlila jí, proč je v Mexiku ona. To vedlo k pěknému rozhovoru o Bibli a o tom, co Bůh udělá nejen pro chudé, ale pro každého. Saron poznamenala, že je to kuriózní — zatímco ve Spojených státech se svědky nikdy nemluvila, jedním z prvních lidí, na které narazila v Mexiku, byla svědkyně Jehovova! Přijala nabídku biblického studia a ihned začala navštěvovat křesťanská shromáždění.

Mnoho cizinců se do přímořských rekreačních středisek přistěhovalo v naději, že zde najdou něco na způsob ráje. Laurel, která žije v Acapulcu, toho využívá k zahajování rozhovorů. Ptá se lidí, zda se Acapulco podobá ráji více než místo, odkud pocházejí, a co se jim na Acapulcu líbí. Pak jim vysvětlí, že brzy bude opravdovým rájem celá země. Když takto v čekárně u veterináře oslovila jednu Kanaďanku, vedlo to k biblickému studiu. Mohl by být podobný přístup účinný i v místě, kde žiješ ty?

‚Na ulicích a veřejných prostranstvích‘

Na ulicích a veřejných prostranstvích je možné často zahájit rozhovor tak, že se zeptáme: „Mluvíte anglicky?“ Mnoho Mexičanů anglicky umí, buď kvůli svému povolání nebo proto, že žili ve Spojených státech.

Jedni manželé, svědkové, oslovili starší paní na invalidním vozíku, který tlačila ošetřovatelka. Zeptali se jí, zda mluví anglicky. Odpověděla, že ano, protože mnoho let žila ve Spojených státech. Přijala Strážnou věž a Probuďte se!, které nikdy předtím nečetla, řekla manželům, že se jmenuje Consuelo, a dala jim svou adresu. Když o čtyři dny později svědkové přišli na uvedenou adresu, zjistili, že jde o pečovatelský dům, který vedou katolické jeptišky. Nejprve bylo obtížné se s Consuelou setkat, protože jeptišky byly nedůvěřivé a říkaly svědkům, že je Consuelo nemůže přijmout. Manželé důrazně jeptišky požádali, ať Consuele řeknou, že přišli a chtějí ji pozdravit. Consuelo svědky pozvala dál. Od té doby tato 86letá žena pravidelně studuje Bibli, a to i přes negativní poznámky jeptišek. Navštívila také některá křesťanská shromáždění.

V Příslovích 1:20 čteme: „Pravá moudrost stále nahlas volá přímo na ulici. Na veřejných prostranstvích stále vydává svůj hlas.“ Všimněme si, jak se to splnilo na náměstí ve městě San Miguel de Allende. Brzy ráno Ralph oslovil jakéhosi muže ve středních letech sedícího na lavičce. Když mu nabídl Strážnou věž a Probuďte se!, muž tím byl velmi překvapen a vyprávěl mu svůj příběh.

Byl to veterán z vietnamské války. Ve válce viděl umírat mnoho lidí, a to u něj vyvolalo emocionální stres, jehož následkem se nervově zhroutil. Byl proto poslán z první linie zpátky na základnu. Tam měl za úkol omývat těla mrtvých vojáků před tím, než byla  odeslána do Spojených států. Nyní, o 30 let později, stále ještě trpěl ustavičnými nočními můrami a pocity hrůzy. To ráno, když seděl na náměstí, se právě tiše modlil o pomoc.

Tento muž přijal literaturu i pozvání do sálu Království. Poté, co se zúčastnil shromáždění, prohlásil, že během těch dvou hodin v sále Království cítil poprvé za posledních třicet let vnitřní pokoj. Ten muž byl v San Miguel de Allende pouze na pár týdnů, ale bylo s ním několikrát vedeno studium Bible a chodil na všechna shromáždění, dokud se nevrátil domů. Svědkové zařídili, aby doma mohl ve studiu pokračovat.

Neformální vydávání svědectví v práci a ve škole

Snažíš se, aby o tobě na tvém pracovišti druzí věděli, že jsi svědek Jehovův? Adrián, který zprostředkovává pronájem letních bytů na mysu San Lucas, to dělá. Jeho kolegyně Judy vypráví, k čemu to vedlo: „Kdybyste mi před pouhými třemi lety řekli, že se stanu svědkem Jehovovým, byla bych odpověděla: ‚Ani za milion let!‘ Rozhodla jsem se však, že si přečtu Bibli. Říkala jsem si: ‚Ráda čtu, tak co by na tom mělo být těžkého?‘ Myslím ale, že jsem přečetla sotva šest stránek, když jsem si uvědomila, že potřebuji pomoc. Jediný, na koho jsem si vzpomněla, byl můj kolega jménem Adrián. Ráda jsem s ním mluvila, protože to byl jediný opravdu slušný člověk u nás v práci.“ Adrián jí okamžitě nabídl, že přijde se svou snoubenkou Katie a zodpoví jí všechny její otázky. Katie zavedla s Judy biblické studium a zanedlouho byla Judy pokřtěna jako svědek Jehovův.

A co neformální vydávání svědectví ve škole? Dvě svědkyně chodily na univerzitě na španělštinu, ale na jeden den se omluvily, protože měly křesťanský sjezd. Při další hodině dostaly za úkol španělsky vyprávět o tom, co dělaly. Využily této příležitosti k tomu, aby co nejlépe vydaly svědectví ve španělštině. Učitelku Silvii velmi zajímala biblická proroctví. Přijala nabídku biblického studia v angličtině a nyní je zvěstovatelkou dobré zprávy. Kromě toho studuje i několik členů její rodiny. Silvia říká: „Našla jsem to, co jsem celý život hledala.“ Ano, neformální vydávání svědectví může přinést znamenité ovoce.

Jiné příležitosti

K vydání svědectví může pomoci pohostinnost. To zjistili i Jim a Gail, kteří slouží v San Carlos v Sonoře. Jedna žena, jež v šest hodin ráno venčila psy, se zastavila a obdivovala jejich zahrádku. Jim a Gail ji pozvali na kávu. Ve svých šedesáti letech tato žena poprvé uslyšela o Jehovovi a vyhlídce na  věčný život. Bylo s ní zahájeno biblické studium.

Také Adrienne jedná s neznámými lidmi laskavě. Právě jedla v jedné restauraci v Cancúnu, když k ní přistoupil malý chlapec a zeptal se jí, zda není z Kanady. Když odpověděla, že ano, vysvětlil jí, že on a jeho matka se snaží pomoci jeho sestře, protože dostala ve škole za úkol napsat referát o Kanaďanech. Jeho matka, která mluví anglicky, si k Adrienne přisedla. Ta jí trpělivě zodpověděla otázky o Kanaďanech a pak jí řekla: „Je ale jeden opravdu vážný důvod, proč jsem se sem z Kanady přistěhovala. Chci lidem pomáhat dozvědět se o Bibli. Zajímala by vás tato kniha?“ Žena odpověděla, že ano. Deset let předtím vystoupila z církve a snažila se studovat Bibli sama. Dala Adrienne své telefonní číslo a adresu a začalo pěkné biblické studium.

‚Posílej svůj chléb po vodě‘

Mluvíme-li o biblických pravdách při každé příležitosti, vede to často k tomu, že vydáme svědectví lidem, kteří zatím neměli mnoho příležitostí vyslechnout si poselství o Království, případně se s ním nesetkali vůbec. V rušné kavárně v přístavním městě Zihuatanejo jistá svědkyně pozvala jedny manžele, cizince, aby si sedli k ní ke stolu, protože kavárna byla plná. Tento pár se už sedm let plavil z místa na místo. O svědcích Jehovových se vyjádřili negativně. Po setkání v kavárně ta svědkyně dvojici navštívila na jejich lodi a pozvala je k sobě domů. Přijali pět knih a více než dvacet časopisů a slíbili, že svědky vyhledají v následujícím přístavu, kde se zastaví.

Jeff a Deb si v prostoru s občerstvením v jednom nákupním centru v Cancúnu všimli rodiny s krásnou holčičkou. Když řekli, že je to hezká holčička, rodiče je pozvali na pizzu. Ukázalo se, že ta rodina je z Indie. O svědcích Jehovových nikdy neslyšeli ani nikdy neviděli naši literaturu. Z nákupního centra odcházeli s několika našimi publikacemi.

Něco podobného se Jeffovi stalo na jednom ostrově u pobřeží Yucatanu. Jedni novomanželé z Číny tam Jeffa požádali, aby je vyfotografoval, a on to s radostí udělal. Potom se dozvěděl, že ačkoli uplynulých 12 let žili ve Spojených státech, nikdy svědky Jehovovy neviděli ani o nich neslyšeli. Následoval příjemný rozhovor. Jeff je povzbudil, aby po návratu domů svědky vyhledali.

V místě, kde žiješ, možná také budeš moci vydávat svědectví u příležitosti nějaké mimořádné události. Když přijel prezident Spojených států navštívit mexického prezidenta na jeho ranč nedaleko Guanajuata, reportéři z celého světa tam přijeli, aby o tom podali zprávu. Jedna rodina svědků se rozhodla, že toho využijí ke kázání anglicky mluvícím lidem. Setkali se s pěknými reakcemi. Například jeden reportér byl v minulosti v několika válečných oblastech, včetně Kosova a Kuvajtu. Jeho spolupracovník mu zemřel v náručí, když ho zasáhl odstřelovač. Poté, co se reportér dozvěděl o vzkříšení, se slzami v očích děkoval Bohu za to, že mu umožnil dozvědět se, jaký má život smysl. Prohlásil, že ačkoli už tuto dvojici svědků neuvidí, ponese si dobrou zprávu z Bible ve svém srdci.

Je zřejmé, že se často nedozvíme, k čemu naše svědectví nakonec vedlo. Moudrý král Šalomoun však řekl: „Posílej svůj chléb po povrchu vod, neboť po mnoha dnech jej opět najdeš.“ Dále řekl: „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch, zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.“ (Kazatel 11:1, 6) Ano, horlivě „posílej svůj chléb“ po mnohých vodách a štědře „zasévej své semeno“, tak jako to dělali Pavel a Ježíš a jako to dělají tito novodobí mexičtí svědkové v anglickém poli.