Buď odvážný jako Jeremjáš

„Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (ŽALM 27:14)

1. Z jakého bohatého požehnání se těší svědkové Jehovovi?

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI přebývají v duchovním ráji. (Izajáš 11:6–9) Uprostřed tohoto světa zmítaného problémy žijí v jedinečném duchovním prostředí, a to se spolukřesťany, kteří mají pokoj s Jehovou Bohem a mezi sebou navzájem. (Žalm 29:11; Izajáš 54:13) A jejich duchovní ráj se rozrůstá. Přispívají k tomu všichni, kdo „činí Boží vůli celou duší“. (Efezanům 6:6) Jak? Tím, že žijí v souladu s biblickými zásadami a vyučují druhé, aby dělali totéž. Tak je zvou, aby se z bohatého požehnání tohoto ráje těšili spolu s nimi. (Matouš 28:19, 20; Jan 15:8)

2, 3. Co musí snášet praví křesťané?

² To, že žijeme v duchovním ráji, však neznamená, že nás nepostihují zkoušky. Stále jsme nedokonalí, a proto trpíme bolestmi plynoucími z nemocí a stáří a nakonec umíráme. Také pozorujeme splňování proroctví, která se týkají ‚posledních dnů‘. (2. Timoteovi 3:1) Války, zločinnost, nemoci, hlad a jiné velké těžkosti sužují celé lidstvo a svědkové Jehovovi toho nejsou ušetřeni. (Marek 13:3–10; Lukáš 21:10, 11)

³ Kromě toho všeho dobře víme, že za hranicemi útulného prostředí našeho duchovního ráje zuří studená vichřice odporu. Ježíš své následovníky varoval: „Protože . . . nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:18–21) Dnes to není jiné. Většina lidí stále nechápe náš způsob uctívání nebo si ho neváží. Někteří nás kritizují, posmívají se nám, nebo, jak Ježíš upozornil, nás dokonce nenávidí. (Matouš 10:22) Často o nás kolují nepravdivé informace a jsme terčem zlomyslné propagandy ze strany sdělovacích prostředků. (Žalm 109:1–3) Ano, všichni se potýkáme s náročnými okolnostmi a někteří z nás možná ztrácejí odvahu. Jak můžeme vytrvat?

4. Kde hledáme pomoc, abychom vytrvali?

⁴ Jehova nám pomůže. Žalmista byl inspirován k tomu, aby napsal: „Mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19; 1. Korinťanům 10:13) Mnozí z nás mohou potvrdit, že když se na Jehovu plně spolehneme, dá nám sílu, abychom mohli vydržet jakékoli strádání. Láska k Jehovovi a radost, která je nám předložena, nám pomohou bojovat se sklíčeností a strachem. (Hebrejcům 12:2) Tváří v tvář těžkostem tedy nadále stojíme pevně.

Jeremjáše posilovalo Boží slovo

5, 6. (a) Například kteří praví ctitelé dokázali vytrvat v náročných podmínkách? (b) Jak Jeremjáš reagoval, když byl povolán za proroka?

⁵ V průběhu celé historie věrní Jehovovi služebníci nacházeli radost i přes to, že žili v náročných podmínkách. Někteří z nich žili v obdobích soudu, kdy Jehova vyléval svůj hněv na nevěrné. Za takových okolností oddaně vytrvával například Jeremjáš a několik  jeho současníků a také křesťané v prvním století. Tyto historické příklady jsou v Bibli zaznamenány pro naše povzbuzení, a jejich studium pro nás může být velmi poučné. (Římanům 15:4) Uvažujme nyní o Jeremjášovi.

⁶ Jeremjáš byl již v mládí povolán, aby sloužil jako prorok v Judě. Tento úkol nebyl snadný. Mnoho lidí uctívalo falešné bohy. Když Jeremjáš začal svou službu, byl sice králem věrný Josijáš, ale všichni následující králové byli nevěrní a většina z těch, kdo byli odpovědní za vyučování lidu — proroci a kněží —, nestáli na straně pravdy. (Jeremjáš 1:1, 2; 6:13; 23:11) Jak se tedy Jeremjáš cítil, když ho Jehova povolal, aby byl prorokem? Měl strach! (Jeremjáš 1:8, 17) Později Jeremjáš vzpomínal na svou první reakci: „Řekl jsem . . .: ‚Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.‘“ (Jeremjáš 1:6)

7. S jakou odezvou se Jeremjáš setkal ve svém obvodu a jak na to reagoval?

⁷ Jeremjáš kázal lidem, kteří byli většinou lhostejní, a často se setkával se silným odporem. Při jedné příležitosti ho kněz Pašchur udeřil a nechal ho dát do klády. Jeremjáš vypráví, jak se tehdy cítil: „Řekl jsem: ‚Nebudu se o něm [o Jehovovi] zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.‘“ Možná se občas cítíš stejně — máš chuť všeho nechat. Všimni si, co Jeremjášovi pomohlo vytrvat. Řekl: „V mém srdci se to [Boží slovo neboli poselství] prokázalo být jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nebyl jsem schopen to snášet.“ (Jeremjáš 20:9) Působí na tebe poselství od Boha také tak?

Jeremjášovi společníci

8, 9. (a) Jakou slabost projevil prorok Urijáš a k čemu to vedlo? (b) Proč byl Baruk sklíčený a jakou pomoc dostal?

⁸ Jeremjáš nebyl při své prorocké práci sám. Měl společníky, a to ho jistě povzbuzovalo. Jeho druhové však někdy nejednali moudře. Například Urijáš, který rovněž byl prorokem, „ve shodě se všemi Jeremjášovými slovy“ pilně sděloval výstrahy určené Jeruzalému a Judě. Když však král Jehojakim nařídil, aby byl Urijáš usmrcen, on dostal strach a uprchl do Egypta. To ho ale nezachránilo. Královi muži se vydali za ním, chytili ho, přivedli ho zpátky do Jeruzaléma a tam byl Urijáš zabit. Jeremjáš tím musel být velmi otřesen. (Jeremjáš 26:20–23)

⁹ Jiným společníkem Jeremjáše byl jeho tajemník Baruk. Poskytoval Jeremjášovi vynikající oporu, avšak i on při jedné příležitosti ztratil duchovní náhled na věci. Začal si stěžovat a říkal: „Běda mi nyní, neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním a nenašel jsem místo odpočinku.“ Baruk byl sklíčený a postupně si přestával vážit duchovních věcí. Jehova mu  však přesto laskavě dal moudrou radu a on se nechal usměrnit. Potom od Jehovy dostal ujištění, že přežije zničení Jeruzaléma. (Jeremjáš 45:1–5) Když Baruk znovu získal duchovní vyrovnanost, byl tím Jeremjáš nepochybně velmi povzbuzen.

Sám Jehova podporoval svého proroka

10. Jakou podporu Jehova slíbil Jeremjášovi?

¹⁰ Nejdůležitější bylo, že Jeremjáše neopustil Jehova. Chápal, jak se jeho prorok cítí, a dal mu sílu a potřebnou pomoc. Například když Jeremjáš na začátku své služby vyjádřil pochybnosti o tom, zda na svůj úkol stačí, Jehova mu řekl: „Neboj se kvůli jejich obličeji, vždyť ‚jsem s tebou, abych tě osvobodil,‘ je Jehovův výrok.“ Poté, co proroka obeznámil s jeho úkolem, řekl mu: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“ (Jeremjáš 1:8, 19) Tento slib určitě byl pro Jeremjáše velkou útěchou. A Jehova své slovo dodržel.

11. Jak víme, že Jehova dodržel svůj slib a Jeremjáše podporoval?

¹¹ Jeremjáš tedy poté, co byl dán do klády a vystaven veřejnému posměchu, s jistotou prohlásil: „Jehova byl se mnou jako někdo strašně mocný. Proto klopýtnou právě ti, kdo mě pronásledují, a nezískají převahu. Jistě budou velmi zahanbeni.“ (Jeremjáš 20:11) V pozdějších letech, když se různí lidé pokoušeli Jeremjáše zabít, Jehova byl nadále s ním. Stejně jako Baruk, i Jeremjáš přežil zničení Jeruzaléma a zůstal na svobodě, zatímco jeho pronásledovatelé a ti, kdo přehlíželi jeho varování, buď zahynuli nebo byli odvlečeni do Babylóna.

12. I když máme důvody být sklíčení, na co bychom neměli zapomenout?

 ¹² Stejně jako Jeremjáš, také mnozí dnešní Jehovovi svědkové vytrvávají v souženích. Jak zde již bylo uvedeno, některá z těchto soužení jsou způsobena naší vlastní nedokonalostí, jiná neutěšenou situací ve světě, a ještě jiná lidmi, kteří odporují našemu dílu. Takováto soužení mohou být skličující. Podobně jako Jeremjáš můžeme dospět až tak daleko, že začneme mít pochybnosti, zda vůbec dokážeme ve službě pokračovat. To, že budeme občas sklíčení, se skutečně dá očekávat. Sklíčenost je zkouškou toho, jak hluboká je naše láska k Jehovovi. Buďme tedy rozhodnuti nepřipustit, abychom kvůli sklíčenosti přestali Jehovovi sloužit, tak jako přestal Urijáš. Napodobujme raději Jeremjáše a spoléhejme se na to, že nás Jehova bude podporovat.

Jak bojovat se sklíčeností

13. Jak můžeme napodobovat příklad Jeremjáše a Davida?

¹³ Jeremjáš pravidelně komunikoval s Jehovou Bohem, sděloval mu své nejvnitřnější pocity a úpěnlivě ho prosil o sílu. To je pro nás znamenitým příkladem. Starověký David, který vzhlížel k témuž Zdroji síly, napsal: „Dopřej přece sluchu mým řečem, Jehovo, porozuměj přece mému vzdychání. Věnuj přece pozornost zvuku mého volání o pomoc, můj Králi a můj Bože, protože se modlím k tobě.“ (Žalm 5:1, 2) Inspirovaná zpráva o Davidově životě ukazuje, že Jehova na Davidovy prosby o pomoc znovu a znovu reagoval. (Žalm 18:1, 2; 21:1–5) Když jsme podobně i my pod těžkým tlakem a naše problémy se nám zdají neřešitelné, je velkou útěchou to, že se obrátíme k Jehovovi v modlitbě a vylijeme mu své srdce. (Filipanům 4:6, 7; 1. Tesaloničanům 5:16–18) Jehova nás neodmítá a naslouchá nám. Dokonce nás ujišťuje, že ‚o nás pečuje‘. (1. Petra 5:6, 7) Bylo by však rozumné modlit se k Jehovovi, a potom nenaslouchat tomu, co říká?

14. Jak na Jeremjáše působila Jehovova slova?

¹⁴ Jak k nám Jehova mluví? Uvažujme opět o Jeremjášovi. Byl to prorok, a Jehova s ním tudíž komunikoval přímo. Jeremjáš popisuje, jak Boží slova působila na jeho srdce: „Našla se tvá slova a já jsem přistoupil k tomu, abych je snědl; a tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce; vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo, Bože vojsk.“ (Jeremjáš 15:16) Ano, Jeremjáš se radoval z toho, že se nad ním vzývá Boží jméno, a Jehovova slova byla pro něho drahocenná. Proto dychtivě oznamoval poselství, které mu bylo svěřeno, stejně jako to později dělal apoštol Pavel. (Římanům 1:15, 16)

15. Jak si můžeme Jehovova slova vštípit do srdce a jaké skutečnosti v nás vyvolají touhu oznamovat Boží jméno a Království?

¹⁵ Jehova dnes s žádným člověkem nekomunikuje přímo. Boží slova však najdeme na stránkách Bible. Pokud tedy studium Bible bereme vážně a pokud hluboce rozjímáme o tom, co jsme se dozvěděli, Boží slova se stanou „jásotem a radováním“ také našemu srdci. A můžeme být nadšeni z toho, že když se o Jehovova slova jdeme podělit s druhými lidmi, neseme jeho jméno. Kéž nikdy neztratíme ze zřetele skutečnost, že Jehovovo jméno dnes nikdo jiný na světě neoznamuje. Pouze jeho svědkové ohlašují dobrou zprávu o Božím Království, které již panuje, a vyučují mírné lidi, jak se stát učedníky Ježíše Krista. (Matouš 28:19, 20) To je úžasná radost a pocta! Když se zamyslíme nad tím, co nám Jehova láskyplně svěřil, jak bychom mohli být zticha?

Dávejme pozor na to, s kým se stýkáme

16, 17. Jaký názor měl Jeremjáš na to, s kým se stýkat, a jak ho můžeme napodobovat?

¹⁶ Jeremjáš vypráví ještě o něčem jiném,  co mu pomohlo k tomu, aby byl odvážný. Říká: „Neusedl jsem v důvěrné skupině těch, kdo žertují, a nezačal jsem jásat. Kvůli tvé ruce jsem usedl zcela sám, neboť jsi mě naplnil otevřeným odsouzením.“ (Jeremjáš 15:17) Jeremjáš byl raději sám, než aby se nechal zkazit špatnými společníky. My si dnes myslíme totéž. Nikdy nezapomínáme na varování apoštola Pavla, že „špatná společenství kazí užitečné návyky“, a to dokonce i ty užitečné návyky, které jsme měli po mnoho let. (1. Korinťanům 15:33)

¹⁷ Prostřednictvím špatné společnosti může duch světa znečistit naše myšlení. (1. Korinťanům 2:12; Efezanům 2:2; Jakub 4:4) Kéž tedy cvičíme svou vnímavost, abychom rozeznali škodlivé společenství a abychom se mu zcela vyhýbali. (Hebrejcům 5:14) Kdyby byl dnes Pavel mezi námi, co myslíš, že by řekl křesťanovi, který by se díval na nemravné či násilnické filmy nebo který by sledoval násilné sporty? Co by poradil bratrovi, který přes internet pěstuje přátelství s lidmi, jež vůbec nezná? Co by si myslel o křesťanovi, který by trávil dlouhé hodiny hraním počítačových her nebo sledováním televize, ale který by neměl dobré studijní návyky? (2. Korinťanům 6:14b; Efezanům 5:3–5, 15, 16)

Zůstaňme v duchovním ráji

18. Co nám pomůže, abychom zůstali duchovně silní?

¹⁸ Našeho duchovního ráje si velmi vážíme. Ve světě není nic, co by se mu byť i jen vzdáleně podobalo. Dokonce i nevěřící lidé se pochvalně vyjadřují o tom, jakou lásku, ohleduplnost a laskavost si křesťané navzájem projevují. (Efezanům 4:31, 32) Ale i přesto musíme bojovat se sklíčeností — nyní více než kdykoli dříve. Dobrá společnost, modlitba a kvalitní studijní návyky nám pomohou, abychom zůstali duchovně silní. Dají nám sílu, abychom s naprostou důvěrou v Jehovu dokázali čelit jakékoli zkoušce. (2. Korinťanům 4:7, 8)

19, 20. (a) Co nám pomůže vytrvávat? (b) Komu je určen následující článek a koho ještě bude zajímat?

¹⁹ Nikdy nesmíme připustit, aby nám ti, kdo nenávidí naše biblické poselství, nahnali strach, takže by naše víra zeslábla. Jako tomu bylo v případě odpůrců, kteří pronásledovali Jeremjáše, i ti, kdo bojují proti nám, bojují proti Bohu. Nezískají převahu. Jehova je nesrovnatelně silnější než naši protivníci a říká nám: „Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (Žalm 27:14) Buďme rozhodnuti uchovat si neotřesitelnou důvěru v Jehovu a nikdy se nevzdat konání toho, co je znamenité. A spolehněme se, že stejně jako Jeremjáš a Baruk budeme sklízet, jestliže neochabneme. (Galaťanům 6:9)

²⁰ Se sklíčeností musí neustále bojovat mnoho křesťanů. Mladí lidé však zápolí se specifickými problémy. Mají ale zároveň velké možnosti. Následující článek je určen přímo pro mladé lidi v křesťanském sboru. Bude také zajímat rodiče a všechny pokřtěné dospělé, kteří mohou mladším členům sboru pomáhat svým slovem, příkladem i konkrétními skutky.

Jak bys odpověděl?

• Proč můžeme očekávat skličující okolnosti a u koho bychom měli hledat pomoc?

• Jak Jeremjáš zvítězil nad sklíčeností i přes to, že měl obtížný úkol?

• Díky čemu bude i za obtížných okolností naše srdce ‚jásat a radovat se‘?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Jeremjáš si myslel, že na to, aby byl prorokem, je příliš mladý a nezkušený

[Obrázek na straně 10]

I když Jeremjáš zažíval pronásledování, věděl, že Jehova je s ním „jako někdo strašně mocný“