Péče o letité — křesťanská odpovědnost

„Až do stáří člověka jsem Týž; a sám vás budu stále podpírat až do šedin člověka.“ (IZAJÁŠ 46:4)

1, 2. V čem se péče, kterou poskytuje náš nebeský Otec, liší od péče, kterou poskytují rodiče?

OBĚTAVÍ rodiče své děti živí od jejich nejútlejšího věku, později v době dětství i během dospívání. I když mladí lidé dospějí a mají svou vlastní rodinu, jejich otcové a matky jim nadále věnují láskyplnou pozornost a podporují je.

² To, co lidé mohou dělat pro své děti, má své meze. Naproti tomu náš nebeský Otec je schopen poskytovat svým věrným služebníkům láskyplnou pozornost a podporu vždy. Svému starověkému vyvolenému lidu Jehova řekl: „Až do stáří člověka jsem Týž; a sám vás budu stále podpírat až do šedin člověka.“ (Izajáš 46:4) Pro letité křesťany to jsou opravdu povzbuzující slova. Ty, kdo Jehovovi zůstávají věrně oddáni, náš Bůh neopustí. Slibuje jim naopak, že je bude posilovat, podporovat a vést po celý jejich život, tedy i ve stáří. (Žalm 48:14)

3. O čem se bude pojednávat v tomto článku?

³ Jak můžeme Jehovovu péči o letité napodobovat? (Efezanům 5:1, 2) Budeme uvažovat o tom, jak mohou o letité členy našeho celosvětového společenství bratrů pečovat jejich vlastní děti, sboroví starší i jednotliví křesťané.

Jakou odpovědnost mají děti

4. Jakou odpovědnost mají křesťanské děti vůči svým rodičům?

⁴ „Cti svého otce a svou matku.“ (Efezanům 6:2; 2. Mojžíšova 20:12) Tato slova, jež  nacházíme v Hebrejských písmech, jsou sice prostá, ale mají hluboký smysl. Apoštol Pavel je citoval proto, aby dětem připomněl, že mají vůči svým rodičům odpovědnost. Ale jak tato slova souvisejí s péčí o letité osoby? Na to si odpovíme pomocí jednoho povzbuzujícího příkladu z předkřesťanské doby.

5. (a) Z čeho je patrné, že Josef nezapomněl na své synovské povinnosti? (b) Co znamená ctít své rodiče a jaký znamenitý příklad dal v tom směru Josef?

⁵ Josef neviděl svého letitého otce, patriarchu Jákoba, přes dvacet let. Je však zřejmé, že synovskou lásku k němu neztratil. Když se dal Josef poznat svým bratrům, zeptal se: „Je můj otec ještě naživu?“ (1. Mojžíšova 43:7, 27; 45:3) Tehdy byla země Kanaán sužována hladomorem. Josef proto svému otci vzkázal: „Sejdi ke mně. Neotálej. A budeš bydlet v zemi Gošen a zůstaneš blízko mne . . . A budu tě tam zásobovat potravou.“ (1. Mojžíšova 45:9–11; 47:12) Ano, ctít své zestárlé rodiče mimo jiné znamená chránit je a v hmotném ohledu se o ně starat, pokud to nemohou dělat sami. (1. Samuelova 22:1–4; Jan 19:25–27) Josef na sebe tuto odpovědnost rád vzal.

6. Jak Josef projevil svému otci opravdovou lásku a jak můžeme napodobovat jeho příklad?

⁶ Díky Jehovovu požehnání se Josef stal jedním z nejbohatších a nejmocnějších mužů v Egyptě. (1. Mojžíšova 41:40) Nemyslel si však o sobě, že je příliš důležitý nebo příliš zaměstnaný na to, aby svému otci, jemuž tehdy bylo už 130 let, projevil úctu. Když se dozvěděl, že se Jákob (neboli Izrael) blíží, „dal Josef přichystat svůj dvoukolý vůz a vyjel vstříc svému otci Izraelovi do Gošenu. Když se před ním objevil, padl mu ihned kolem krku a znovu a znovu mu na šíji proléval slzy.“ (1. Mojžíšova 46:28, 29) Toto přivítání rozhodně nebylo jen formálním projevem úcty. Josef svého letitého otce velmi miloval a nestyděl se dát mu svou lásku najevo. A co my? Jestliže máme stárnoucí rodiče, nešetříme projevy náklonnosti vůči nim?

7. Proč si Jákob přál být pohřben v Kanaánu?

⁷ Jákob zůstal neochvějně oddán Jehovovi až do konce života. (Hebrejcům 11:21) Věřil Božím slibům, a proto žádal, aby jeho ostatky byly pohřbeny v Kanaánu. Josef ctil svého otce, a tak tuto žádost splnil, i když s tím byly spojeny značné náklady a velké úsilí. (1. Mojžíšova 47:29–31; 50:7–14)

8. (a) Především co nás podněcuje k tomu, abychom pečovali o letité rodiče? (b) Co udělal jeden celodobý služebník pro to, aby se mohl postarat o své stárnoucí rodiče? (Viz rámeček na straně 17.)

⁸ Co Josefa vedlo k tomu, aby o svého otce pečoval? Ačkoli to jistě dělal z lásky a také proto, že pociťoval závazek vůči svému otci, který mu dal život a kdysi ho živil, bezpochyby si také vroucně přál líbit se Jehovovi. Tuto touhu bychom měli pociťovat i my. Pavel napsal: „Má-li . . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4)  Ano, láska k Jehovovi a uctivá bázeň před ním nás budou podněcovat k tomu, abychom pečovali o své stárnoucí rodiče, ať už jsou s tím spojeny jakékoli těžkosti. *

Jak mohou projevovat péči sboroví starší

9. Koho Jehova jmenoval jako pastýře stáda, v němž jsou i letití křesťané?

⁹ Ke konci svého dlouhého života Jákob o Jehovovi řekl: „Pravý Bůh . . . mě pásl během celé mé existence až do tohoto dne.“ (1. Mojžíšova 48:15) Dnes Jehova o své pozemské služebníky pastýřsky pečuje prostřednictvím křesťanských dozorců neboli starších, které při tom vede jeho Syn Ježíš Kristus, „hlavní pastýř“. (1. Petra 5:2–4) Jak mohou dozorci napodobovat Jehovu při péči o letité členy stáda?

10. Co se dělalo a dělá pro to, aby letití křesťané dostávali hmotnou pomoc? (Viz rámeček na straně 19.)

¹⁰ Krátce po založení křesťanského sboru apoštolové jmenovali „sedm osvědčených mužů, plných ducha a moudrosti“, aby dohlíželi na ‚denní rozdělování‘ jídla chudým křesťanským vdovám. (Skutky 6:1–6) Později dal Pavel dozorci Timoteovi pokyn, aby zapsal vzorné zestárlé vdovy do seznamu těch, kdo mají právo dostávat hmotnou pomoc. (1. Timoteovi 5:3, 9, 10) Podobně i dnešní sboroví dozorci ochotně koordinují poskytování praktické pomoci letitým křesťanům, pokud to je třeba. Péče o tyto věrné křesťany však zahrnuje ještě víc.

11. Co řekl Ježíš o chudé vdově, která darovala malý příspěvek?

¹¹ Ke konci své pozemské služby se Ježíš jednou posadil v chrámu a „začal pozorovat, jak zástup vhazuje peníze do pokladnic“. Náhle něco upoutalo jeho pozornost. Zpráva říká: „Přišla chudá vdova a vhodila dvě malé mince, které mají velmi malou hodnotu.“ Ježíš k sobě zavolal své učedníky a řekl jim: „Vpravdě vám říkám, že ta chudá vdova vhodila víc než všichni ti, kdo vhazují peníze do pokladnic; vždyť všichni vhodili ze svého přebytku, ale ona ze svého nedostatku vhodila všechno, co měla, své celé živobytí.“ (Marek 12:41–44) Pokud jde o finanční hodnotu, byl příspěvek této vdovy malý. Ale Ježíš věděl, že jeho nebeský Otec si velmi váží toho, když lidé takto celou duší projevují svou oddanost. Bez ohledu na to,  jak stará ta chudá vdova byla, Ježíš její skutek nepřehlédl.

12. Jak mohou starší projevit ocenění pro to, čím letití křesťané přispívají k činnosti sboru?

¹² Podobně jako Ježíš, ani křesťanští dozorci nepřehlížejí to, jak zestárlí křesťané podporují pravé uctívání. Sboroví starší mohou letité křesťany právem chválit za jejich podíl na službě, za účast na shromážděních a za to, že mají dobrý vliv na sbor a projevují vytrvalost. Upřímné povzbuzení může těmto křesťanům pomoci, aby pro ně jejich posvátná služba byla ‚příčinou k jásání‘. Tak se vyhnou sklíčenosti, kterou by pociťovali, kdyby své možnosti srovnávali s tím, co mohou dělat jiní křesťané, nebo s tím, čeho oni sami dosahovali v minulosti. (Galaťanům 6:4)

13. Jak mohou sboroví starší těžit ze schopností a zkušeností letitých křesťanů?

¹³ Také jestliže starší využívají zkušeností a nadání letitých křesťanů, dávají tím najevo, že si váží jejich přínosu pro sbor. Příkladné letité křesťany je někdy možné zapojit do programu, například při demonstracích nebo interview. „Když vedu interview s některým starším bratrem nebo sestrou, kteří vychovali děti v pravdě, celý sál napjatě poslouchá,“ říká jeden dozorce. Starší v jiném sboru vyprávějí, že jistá jednasedmdesátiletá průkopnice úspěšně pomáhá zvěstovatelům Království, aby se kazatelské služby účastnili pravidelně. Také je povzbuzuje, aby se věnovali „základním věcem“, například aby četli Bibli a denní text a rozjímali o přečtené látce.

14. Jak jedna rada starších projevila ocenění jistému letitému dozorci?

¹⁴ Sboroví starší si váží také toho, jakou podporou pro sbor jsou jejich letití spolustarší. José, kterému je přes sedmdesát let a po několik desetiletí sloužil jako starší, nedávno podstoupil rozsáhlou operaci. Čekala ho dlouhá rekonvalescence, a on tedy uvažoval o tom, že se vzdá výsady sloužit jako předsedající dozorce. „Překvapilo mě, jak na to ostatní starší reagovali,“ říká José. „Místo, aby můj návrh přijali, zeptali se mě, co praktického pro mě mají udělat, abych mohl své  povinnosti plnit dál.“ S pomocí jednoho mladšího dozorce mohl José radostně sloužit jako předsedající dozorce i nadále, a pro sbor to bylo požehnáním. Jiný dozorce z jejich sboru o tom říká: „Bratři si velmi váží práce, kterou José vykonává jako starší. Milují ho a mají k němu úctu, protože je zkušený a je pro ně příkladem víry. Je pro náš sbor obohacením.“

Pečujeme jedni o druhé

15. Proč by se všichni křesťané měli zajímat o blaho letitých členů sboru?

¹⁵ Nejde jen o to, aby děti pečovaly o své letité rodiče a aby se jmenovaní služebníci starali o letité členy sboru. Pavel přirovnal křesťanský sbor k lidskému tělu, když napsal: „Bůh . . . složil tělo a dal hojnější čest té části, která měla nedostatek, aby nebylo žádné rozdělení v těle, ale aby jeho údy jeden o druhý stejně pečovaly.“ (1. Korinťanům 12:24, 25) Jiný překlad uvádí: „Aby všechny jednotlivé části [těla] navzájem společně pečovaly o blaho každé z nich.“ (Knox) Jestliže má sbor harmonicky spolupracovat, musí každému jeho členovi ležet na srdci blaho spoluvěřících, a to i letitých. (Galaťanům 6:2)

16. Jak můžeme projevit zájem o letité spoluvěřící, když jsme na křesťanském shromáždění?

¹⁶ Vynikající příležitost k tomu, abychom projevovali zájem o letité spoluvěřící, nám poskytují křesťanská shromáždění. (Filipanům 2:4; Hebrejcům 10:24, 25) Uděláme si při takových příležitostech čas na to, abychom si se staršími členy sboru popovídali? Je jistě vhodné zeptat se jich, jak se jim daří po tělesné stránce, ale také jim můžeme ‚předat nějaký duchovní dar‘, třeba jim vyprávět povzbuzující zážitek nebo jim říci pěknou biblickou myšlenku. Někteří letití se nemohou dobře pohybovat, a proto by bylo laskavé za nimi zajít a nečekat, až přijdou oni k nám. Jestliže bratr nebo sestra špatně slyší, bude možná zapotřebí mluvit pomalu a vyslovovat zřetelně. A má-li dojít k opravdové ‚výměně povzbuzení‘, musíme také pozorně naslouchat. (Římanům 1:11, 12)

17. Jak můžeme dát najevo svůj zájem o letité křesťany, kteří jsou nuceni setrvávat doma?

¹⁷ Co když se někteří letití křesťané nemohou shromáždění účastnit? Jakub 1:27 ukazuje, že je naší povinností „starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení“. Jeden význam řeckého slovesa, jež se překládá jako „starat se o“, je „navštěvovat“. (Skutky 15:36) A letití  křesťané si našich návštěv opravdu velmi váží. Když byl Pavel, „letitý muž“, asi v roce 65 n. l. ve vězení v Římě, byl prakticky sám. Toužil vidět svého spolupracovníka Timotea, a proto napsal: „Vynasnaž se, abys za mnou záhy přišel.“ (Filemonovi 9; 2. Timoteovi 1:3, 4; 4:9) Někteří letití křesťané sice nejsou doslovnými vězni, ale kvůli zdravotním problémům jsou nuceni setrvávat doma. V takovém případě jakoby říkají: ‚Prosím, vynasnaž se brzo mě navštívit.‘ Reagujeme na takové prosby?

18. Jaký výsledek může přinést to, že navštěvujeme letité spolukřesťany?

¹⁸ Naše návštěva může být pro letitého duchovního bratra nebo sestru velmi užitečná. Tuto skutečnost nikdy nepodceňujme. Když byl křesťan Onesiforos v Římě, pilně Pavla hledal, našel ho a potom ‚mu často přinášel občerstvení‘. (2. Timoteovi 1:16, 17) Jedna letitá sestra říká: „Velmi ráda trávím čas s mladšími křesťany. Nejvíc se mi líbí, že se mnou jednají jako s členem své rodiny. Velmi mě to povzbuzuje.“ Jiná starší křesťanka říká: „Opravdu si vážím toho, když mi někdo pošle pohlednici, pár minut se mnou mluví po telefonu nebo mě na chvíli navštíví. Je to, jako bych se nadechla čerstvého vzduchu.“

Ty, kdo pečují o druhé, Jehova odměňuje

19. Jaké požehnání nám přináší to, že pečujeme o letité?

¹⁹ Jestliže pečujeme o starší osoby, přináší nám to mnoho požehnání. Výsadou je už to, že můžeme být ve společnosti zestárlých křesťanů a těžit z jejich znalostí a zkušeností. Ti, kdo pečují o druhé, zakoušejí větší štěstí, jež vyplývá z dávání, a mají také pocit uspokojení a vnitřní klid, protože plní svou biblickou odpovědnost. (Skutky 20:35) A pečujeme-li o letité, nemusíme se obávat, že bychom v pozdějších letech sami byli opuštění. Boží slovo nás totiž ujišťuje: „Štědrá duše, ta ztuční, a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ (Přísloví 11:25)

20, 21. Jak se Jehova dívá na ty, kdo pečují o letité, a k čemu bychom měli být rozhodnuti?

²⁰ Bohabojným dětem, dozorcům a dalším křesťanům, kteří nesobecky pečují o potřeby zestárlých spoluvěřících, Jehova dává odměnu. V takových případech platí přísloví: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísloví 19:17) Jestliže nás láska podněcuje k tomu, abychom projevovali přízeň poníženým a chudým, Bůh takové dávání považuje za půjčku, kterou on oplatí požehnáním. Oplatí nám také láskyplnou péči, kterou prokazujeme letitým spoluvěřícím, z nichž mnozí jsou ‚chudí vzhledem ke světu, ale bohatí ve víře‘. (Jakub 2:5)

²¹ Bůh oplácí opravdu štědře! K odměně, kterou dává svým služebníkům, patří věčný život. Pro velkou většinu z nich to bude věčný život v pozemském ráji, kde budou odstraněny účinky zděděného hříchu a kde věrní letití Boží služebníci budou opět mít mladistvou sílu. (Zjevení 21:3–5) Než tato vytoužená požehnaná doba přijde, dále plňme svou křesťanskou odpovědnost pečovat o letité.

[Poznámka pod čarou]

Co bys odpověděl?

• Jak mohou děti ctít své zestárlé rodiče?

• Jak dávají dozorci najevo, že si váží starších členů sboru?

• Jak mohou jednotliví křesťané projevovat vřelý zájem o letité spoluvěřící?

• Jaké požehnání dostávají ti, kdo pečují o zestárlé křesťany?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 17]

Když jeho rodiče potřebovali pomoc

Když v roce 1999 sloužil Philip jako dobrovolný stavební pracovník v Libérii, dostal zprávu, že jeho otec těžce onemocněl. Věděl, že jeho matka by tuto situaci sama nezvládla, a proto se rozhodl, že se vrátí domů, aby pro otce zajistil zdravotní péči.

„Vrátit se domů nebylo lehké,“ vzpomíná Philip, „ale cítil jsem, že v první řadě musím splnit svou povinnost vůči rodičům.“ Během následujících tří let přestěhoval rodiče do vhodnějšího domu a s pomocí místních spolukřesťanů přizpůsobil obydlí zvláštním potřebám svého otce.

Problémy spojené s otcovou těžkou nemocí může nyní Philipova matka zvládat lépe. Nedávno mohl Philip přijmout pozvání, aby sloužil jako dobrovolný pracovník v odbočce svědků Jehovových v Makedonii.

[Rámeček na straně 19]

Nepřehlížejí její potřeby

Když se Adě, pětaosmdesátileté křesťance v Austrálii, zhoršilo zdraví natolik, že už nemohla vycházet z domova, sboroví starší se postarali o to, aby dostávala pomoc. Zorganizovali skupinu spoluvěřících, kteří byli ochotní jí pomáhat. Tito bratři a sestry se rádi starali o takové věci, jako je úklid, praní, vaření a pochůzky.

Tato pomoc začala téměř před deseti lety. Až dosud se v péči o Adu vystřídalo více než třicet spolukřesťanů. Dále ji navštěvují, čtou jí z biblických publikací a vyprávějí o tom, jakých duchovních pokroků dosahují členové sboru. Také se s ní pravidelně modlí.

Jeden místní křesťanský starší o tom řekl: „Ti, kdo o Adu pečují, to považují za výsadu. Věrná služba, kterou tato sestra koná po mnoho desetiletí, je pro mnohé členy sboru inspirací, a je pro ně zkrátka nemyslitelné, že by Adiny potřeby přehlíželi.“

[Obrázek na straně 16]

Nešetříme projevy lásky vůči svým zestárlým rodičům?

[Obrázek na straně 18]

Všichni členové sboru mohou projevovat lásku k letitým spoluvěřícím