Nečinit zlo, nebo činit dobro?

„CO NECHCEŠ, aby ti činili druzí, nečiň ty jim.“ Tato mravní poučka je připisována věhlasnému čínskému učiteli a filozofovi Konfuciovi. I dnes, po více než 2 500 letech, mnoho lidí stále zastává názor, že jedinou morální povinností člověka je neubližovat druhým.

Je pravda, že určitou hodnotu toto Konfuciovo pravidlo chování má. Bible však poukazuje na to, že lidské chování a jednání s druhými má ještě další rozměr. Kromě toho, co by se dalo nazvat jako hřích „učinění“, totiž učinění zla svému bližnímu, Bible hovoří i o hříchu „neučinění“, totiž o neučinění dobra svému bližnímu neboli o hříchu ze zanedbání. Křesťanský učedník Jakub napsal: „Jestliže ... někdo ví, jak činit, co je správné, a přece to nečiní, je to pro něho hřích.“ (Jakub 4:17) Ježíš Kristus křesťany neučil, aby druhým jednoduše nečinili zlo, ale dal jim tuto radu: „Všechno..., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12)

Původním Božím záměrem bylo, aby spolu všichni lidé navzájem jednali tak, jak by chtěli, aby druzí jednali s nimi. Bůh dal ten nejlepší příklad toho, jak pečovat o blaho druhých. Je to vidět na způsobu, jak lidi stvořil: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ (1. Mojžíšova 1:27) Znamená to, že Bůh láskyplně dal lidem svědomí, které — když bude správně školeno — je povede, aby jednali s druhými tak, jak by chtěli, aby druzí jednali s nimi.

V dnešní době mnoho lidí trpí rukou bezohledných, sobeckých lidí a nemají přitom žádnou naději ani pomoc. Je jasné, že je třeba něco víc než pouze nedělat druhým, co je špatné a škodlivé. Je nutné v jejich prospěch konat dobro a pomáhat jim. Proto svědkové Jehovovi dobrovolně podnikají rozhodné kroky, aby pomohli druhým dozvědět se o nádherné naději, která je zapsána v Božím slově. Když své bližní navštěvují s dobrou zprávou z Bible, dělají to z lásky a tak činí druhým to, co by chtěli, aby druzí činili jim.