Přemáhají tě tvé životní okolnosti?

SKLIČUJÍCÍ okolnosti a problémy nejsou v dnešních ‚kritických časech‘ ničím neobvyklým. (2. Timoteovi 3:1) Některé problémy bývají dočasné a dříve nebo později pominou. Jiné však trvají měsíce, nebo dokonce roky. Mnozí lidé se proto cítí jako žalmista David, který k Jehovovi volal: „Tísně mého srdce se rozmnožily; ach, vyveď mě z tlaků na mne.“ (Žalm 25:17)

Potýkáš se i ty s problémy, které se zdají být nad tvé síly? Pokud ano, povzbuzení a pomoc můžeš najít v Bibli. Uvažujme o životě dvou věrných Jehovových služebníků, kteří se úspěšně vyrovnávali s těžkostmi — o Josefovi a o Davidovi. Když prozkoumáme, jak reagovali na nepříznivé situace, bude to pro nás praktickým poučením, které nám pomůže vyrovnávat se s podobnými situacemi v dnešní době.

Dva lidé, kteří zažili náročné zkoušky

Už když bylo Josefovi sedmnáct let, měl velké problémy se svými sourozenci. Když jeho starší bratři viděli, že jejich otec Jákob Josefa „miluje více než všechny jeho bratry, začali ho nenávidět a nebyli schopni s ním pokojně promluvit.“ (1. Mojžíšova 37:4) Není těžké si představit, že Josef v této situaci cítil úzkost a napětí. Nenávist jeho bratrů nakonec dospěla tak daleko, že ho prodali do otroctví. (1. Mojžíšova 37:26–33)

Když byl Josef otrokem v Egyptě, musel odolávat nemravným návrhům, které mu dělala manželka jeho pána. Ta, popuzena odmítnutím, falešně Josefa nařkla z toho, že se ji pokusil znásilnit. Josef byl ‚předán do věznice‘, kde lidé „trápili jeho nohy okovy [a] do želez přišla jeho duše.“ (1. Mojžíšova 39:7–20; Žalm 105:17, 18) To muselo být pro Josefa velkou zkouškou. Asi třináct let byl buď otrokem, nebo vězněm, protože se na něm druzí, včetně členů jeho vlastní rodiny, dopouštěli bezpráví. (1. Mojžíšova 37:2; 41:46)

 Starověký Izraelita David rovněž v mládí čelil zkouškám. Několik let byl nucen žít jako uprchlík a byl štván králem Saulem jako zvíře. Jeho život byl neustále v ohrožení. Při jedné příležitosti David navštívil kněze Achimeleka a požádal ho o nějaké potraviny. (1. Samuelova 21:1–7) Když se Saul dozvěděl, že Achimelek Davidovi pomohl, nařídil, aby byl popraven nejen Achimelek, ale také všichni kněží a jejich rodiny. (1. Samuelova 22:12–19) Dovedeš si představit, jaké utrpení muselo Davidovi působit vědomí, že tuto tragédii nepřímo zavinil on?

Zamysleme se teď nad těmi léty těžkostí a špatného zacházení, jež Josef a David statečně snášeli. Když budeme zkoumat, jak řešili obtížné situace, můžeme z toho načerpat cenné poučení. Uvažujme teď o třech ohledech, v nichž jsou tito muži hodni napodobení.

Zbavme se hořkosti a zášti

Za prvé, tito věrní muži nepřipustili, aby je ovládla hořkost a zášť. Když byl Josef ve vězení, snadno se mohl užírat negativními myšlenkami o tom, jak ho jeho bratři zradili, a mohl si představovat, jak by se jim pomstil, kdyby se s nimi ještě někdy setkal. Jak víme, že Josef takovému destruktivnímu uvažování odolal? Podívejme se, jak reagoval, když se mu příležitost k pomstě opravdu naskytla. Jeho bratři přišli do Egypta nakoupit obilí. Zpráva říká: „[Josef] se od nich odvrátil a začal plakat. ... Pak dal Josef příkaz, a [jeho sloužící] plnili brašny [jeho bratrů] obilím. Také měli vrátit peníze mužů jednotlivě do každého pytle a dát jim zásoby potravin na cestu.“ Později, když své bratry poslal, aby přivedli jejich otce do Egypta, kladl jim na srdce: „Nepopuďte se cestou jeden na druhého.“ Z Josefových slov i skutků je patrné, že nepřipustil, aby hořkost a zášť ovládly jeho život. (1. Mojžíšova 42:24, 25; 45:24)

Podobně ani David v sobě neživil zášť ke králi Saulovi. Dvakrát měl příležitost Saula usmrtit. Když však na Davida jeho muži naléhali, aby to udělal, řekl: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému, že bych proti němu napřáhl ruku; vždyť je Jehovův pomazaný.“ David tu věc ponechal v Jehovových rukou. Svým mužům řekl: „Jakože Jehova žije, Jehova sám mu uštědří ránu; nebo přijde jeho den a bude muset zemřít, nebo půjde do bitvy a jistě bude smeten.“ Později, když král Saul a jeho syn Jonatan zemřeli, David na jejich smrt dokonce složil žalozpěv. Stejně jako Josef, ani David nedovolil, aby ho opanovala zášť. (1. Samuelova 24:3–6; 26:7–13; 2. Samuelova 1:17–27)

 Živíme v sobě pocity hořkosti a zášti, když nám působí bolest nějaké bezpráví? To se může snadno stát. Pokud dovolíme, aby nás naše emoce ovládly, může to pro nás být ještě škodlivější než samotné bezpráví. (Efezanům 4:26, 27) To, co dělají druzí, možná můžeme ovlivnit jen málo, nebo vůbec ne. Můžeme však ovlivnit svou reakci. Zbavit se zášti a hořkosti je snazší, když máme víru, že Jehova ve svém čase záležitosti vyřeší. (Římanům 12:17–19)

Svou situaci využijme co nejlépe

Druhé poučení, které můžeme vyvodit, je to, abychom se svými okolnostmi nenechali ochromit. Mohli bychom se začít natolik zaměstnávat tím, co nám naše okolnosti znemožňují dělat, že bychom ztratili ze zřetele to, co dělat můžeme. Naše okolnosti by nás vlastně začaly přemáhat. To se mohlo stát Josefovi. On se však naopak rozhodl svou situaci co nejlépe využít. Když byl otrokem, „v očích [svého pána] nacházel přízeň a nadále ho obsluhoval, takže ho [jeho pán] ustanovil nad svým domem“. Podobný postoj Josef zaujal, i když byl ve vězení. Díky Jehovovu požehnání a Josefově píli „vrchní úředník věznice ... předal Josefovi do ruky všechny vězně, kteří byli ve věznici; a on se prokázal být tím, kdo dával udělat všechno, co tam dělali“. (1. Mojžíšova 39:3, 4, 20–23)

I David v době, kdy žil jako psanec, využil své okolnosti co nejlépe. Když přebýval v pustině Paran, on a jeho muži chránili Nabalova stáda před loupeživými tlupami. „Prokázali se být jako zeď okolo nás v noci i ve dne,“ řekl jeden z Nabalových pastýřů. (1. Samuelova 25:16) Když později David bydlel v Ciklagu, přepadal města, která patřila nepřátelům Izraele na jihu, a tak chránil hranice Judy. (1. Samuelova 27:8; 1. Paralipomenon 12:20–22)

Potřebujeme se více snažit, abychom co nejlépe využili své okolnosti? I když to nemusí být snadné, může se nám to podařit. Když apoštol Pavel přemýšlel o svém životě, napsal: „Naučil jsem se být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. ... Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi.“ Jak si Pavel vypěstoval tento přístup k životu? Tím, že neustále spoléhal na Jehovu. Uznal: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:11–13)

Čekejme na Jehovu

Třetí poučení je: Nesnažme se změnit své okolnosti nebiblickými prostředky, ale čekejme na Jehovu. Učedník Jakub napsal: „Ať ... vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:4) Měli bychom dovolit, aby vytrvalost ‚dokončila své dílo‘ — nechat zkoušku proběhnout až do konce a nesnažit se ji rychle ukončit nějakým nebiblickým způsobem. Pak bude naše víra vyzkoušena a zdokonalena, a vyjde najevo její upevňující síla. Josef a David tento druh vytrvalosti měli. Nesnažili se vymyslet nějaké řešení, kterým by si mohli přivodit Jehovovu nelibost. Namísto toho se snažili svou situaci co nejlépe využít. Čekali na Jehovu a za odměnu obdrželi nesmírné požehnání. Jehova Josefovým i Davidovým prostřednictvím osvobozoval a vedl svůj lid. (1. Mojžíšova 41:39–41; 45:5; 2. Samuelova 5:4, 5)

I my bychom se mohli dostat do pokušení řešit určité životní situace nějakým nebiblickým způsobem. Jsi například sklíčený, protože jsi ještě nenašel vhodného manželského partnera? Pokud ano, vyhni se pokušení neuposlechnout Jehovův příkaz, abychom vstupovali do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Máš problémy v manželství? Nepodlehni duchu světa, jenž podněcuje  k tomu, aby se lidé rozešli nebo rozvedli. Usilujte naopak o to, abyste obtížné chvíle překonávali společně. (Malachiáš 2:16; Efezanům 5:21–33) Je pro tebe kvůli ekonomické situaci obtížné postarat se o svou rodinu? Čekej na Jehovu v tom smyslu, že se ve snaze získat peníze neuchýlíš k nějakému pochybnému nebo nezákonnému jednání. (Žalm 37:25; Hebrejcům 13:18) Ano, všichni musíme tvrdě pracovat na tom, abychom co nejlépe využili své okolnosti a dělali něco, za co by nám Jehova mohl požehnat. A přitom buďme odhodláni čekat na Jehovu, tedy na jeho dokonalé řešení. (Micheáš 7:7)

Jehova tě podpoří

Když budeme rozjímat o tom, jak se v biblických dobách Josef, David a další úspěšně vyrovnávali se zklamáním a obtížnými situacemi, může to na nás mít prospěšný vliv. Jejich příběhy jsou sice v Bibli vylíčeny na pouhých několika stránkách, ale jejich zkoušky trvaly mnoho let. Ptej se sám sebe: ‚Jak se tito Boží služebníci vyrovnali se svými okolnostmi? Jak si uchovali radost? Jaké vlastnosti v sobě museli rozvinout?‘

Pomůže nám také, když budeme uvažovat o vytrvalosti Jehovových služebníků v nové době. (1. Petra 5:9) V časopisech Strážná věž a Probuďte se! každý rok vychází mnoho životních příběhů. Čteš je a rozjímáš o příkladech těchto věrných Božích služebníků? I v našich sborech jsou křesťané, kteří věrně vytrvávají v nepříznivých okolnostech. Scházíš se s nimi pravidelně na sborových shromážděních a učíš se od nich? (Hebrejcům 10:24, 25)

Jestliže tě postihly obtížné okolnosti, buď si jist, že Jehova o tebe pečuje a podpoří tě. (1. Petra 5:6–10) Pracuj tvrdě na tom, aby tě tvé okolnosti nepřemohly. Podle příkladu Josefa, Davida a jiných lidí se zbav zášti, využij svou situaci co nejlépe a čekej na dokonalé řešení od Jehovy. Přibližuj se k Bohu v modlitbě a při dalších duchovních činnostech. Tak i ty uvidíš, že dokonce i v obtížných dobách se můžeš radovat a být šťastný. (Žalm 34:8)

[Obrázek na straně 20 a 21]

Josef se snažil své okolnosti co nejlépe využít

[Obrázek na straně 23]

David čekal na to, až jeho problémy vyřeší Jehova