Nechte se vést živým Bohem

„[Obraťte se] k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.“ (SKUTKY 14:15)

1, 2. Proč je vhodné mluvit o Jehovovi jako o ‚živém Bohu‘?

APOŠTOL Pavel společně s Barnabášem uzdravili v Lystře jednoho muže a Pavel potom přihlížející zástupy ujistil těmito slovy: „I my jsme lidé, máme stejné neduhy jako vy a oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste se odvrátili od těchto marných věcí k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.“ (Skutky 14:15)

² To je velmi výstižné vyjádření. Jehova skutečně není nějakou bezduchou modlou, ale je to „živý Bůh“. (Jeremjáš 10:10; 1. Tesaloničanům 1:9, 10) Nejenže je živý on sám, ale je také Zdrojem našeho života. „Sám dává všem lidem život, dech a všechno.“ (Skutky 17:25) Přeje si, abychom se ze života radovali, a to jak nyní, tak i v budoucnosti. Pavel dodal, že Bůh „se skutečně neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Skutky 14:17)

3. Proč můžeme důvěřovat v Boží vedení?

³ Bohu tedy na našem životě záleží, a proto můžeme mít důvěru v jeho vedení. (Žalm 147:8; Matouš 5:45) Někomu však může být zatěžko přijmout biblický příkaz, kterému nerozumí nebo který mu připadá omezující. Nicméně praxe ukazuje, že důvěřovat v Jehovovo vedení je moudré. Ukažme si to na příkladu: I když nějaký Izraelita nerozuměl zákonu, který zakazoval dotýkat se mrtvol, měl z něho užitek, pokud ho poslouchal. Za prvé se díky své poslušnosti přiblížil živému Bohu a za druhé ho to chránilo před nemocemi. (3. Mojžíšova 5:2; 11:24)

4, 5. (a) Jaké vedení ohledně krve Jehova poskytl před nástupem křesťanství? (b) Díky čemu víme, že Boží vedení v otázce krve se týká i křesťanů?

⁴ Podobné je to s Božím vedením v otázce krve. Bůh řekl Noemovi, že lidé krev nemají konzumovat. Později v Zákoně odhalil, že krev se smí použít jen jedním způsobem — měla být vylita na oltář kvůli odpuštění hříchů. Těmito příkazy Bůh položil základ pro to  nejvznešenější použití krve, jímž je záchrana životů prostřednictvím Ježíšova výkupného. (Hebrejcům 9:14) Ano, Bůh dal tímto vedením najevo svůj zájem o náš život a o naše blaho. Znalec Bible Adam Clarke, který žil v 19. století, ve svém komentáři k 1. Mojžíšově 9:4 napsal: „Orientální křesťané tento příkaz [daný Noemovi] stále úzkostlivě dodržují . . . Pod zákonem se nejedla žádná krev, protože zákon poukazoval na krev, která měla být vylita za hříchy světa; a v době evangelia se neměla jíst proto, že měla být napořád považována za symbol krve, která za prominutí hříchů již byla prolita.“

⁵ Evangeliem tento učenec možná myslel samotnou dobrou zprávu, která se soustřeďuje kolem osoby Ježíše. K dobré zprávě patří to, že Bůh poslal svého Syna, aby za nás zemřel a vylil svou krev. Tak můžeme získat věčný život. (Matouš 20:28; Jan 3:16; Římanům 5:8, 9) Zmíněný komentář se zabývá také příkazem, který Kristovi následovníci dostali později, totiž zdržovat se krve.

6. Jaký příkaz ohledně krve křesťané dostali a proč?

⁶ Jistě víte, že Bůh dal Izraelitům stovky různých předpisů. Když ale Ježíš zemřel, jeho následovníci již nemuseli všechny tyto zákony dodržovat. (Římanům 7:4, 6; Kolosanům 2:13, 14, 17; Hebrejcům 8:6, 13) Časem nicméně vznikla otázka týkající se jednoho klíčového požadavku — mužské obřízky. Bude nutné, aby se Nežidé, kteří chtějí mít užitek z Ježíšovy krve, nechali obřezat, a tak dali najevo, že jsou stále pod Zákonem? V roce 49 n. l. se touto otázkou zabýval křesťanský vedoucí sbor. (Skutky, 15. kapitola) Apoštolové a starší muži dospěli s pomocí Božího ducha k závěru, že platnost povinné obřízky skončila spolu se Zákonem. Určité Boží požadavky však pro křesťany zůstaly závazné. Vedoucí sbor poslal sborům dopis, v němž stálo: „Svatý duch a my sami jsme . . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva. Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit.“ (Skutky 15:28, 29)

7. Jak důležité je, aby se křesťané ‚zdržovali krve‘?

⁷ Vidíme, že ‚zdržovat se krve‘ vedoucí sbor považoval z morálního hlediska za stejně důležité jako odmítat sexuální nemravnost nebo uctívání model. Z toho vyplývá, že zákaz přijímat krev je závažný. Křesťané, kteří se dopustí modlářství nebo sexuální nemravnosti a nečiní pokání, nemohou ‚zdědit Boží království‘ — ‚jejich podílem bude druhá smrt‘. (1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8; 22:15) Všimněme si zde určitého protikladu: Nerespektování Božího vedení v otázce svatosti krve může mít za následek věčnou smrt. Na druhé straně projevování úcty k Ježíšově oběti může vést k věčnému životu.

8. Z čeho je vidět, že první křesťané brali Boží pokyny ohledně krve vážně?

⁸ Jak první křesťané Boží vedení ohledně krve chápali a uplatňovali? Připomeňme si komentář pana Clarkeho: „V době evangelia se neměla jíst proto, že měla být napořád považována za symbol krve, která za prominutí hříchů již byla prolita.“ Dějiny dokládají, že první křesťané brali tuto věc vážně. Tertullianus napsal: „Rovněž kde jsou ti, kteří pili hltavě krev  vytékající z hrdla na aréně zardoušených odsouzenců, aby vyléčili padoucnici?“ Pohané tedy krev konzumovali, ale o křesťanech Tertullianus napsal, že „[nepožívají] k hostinám ani trochu krve. . . . Abyste ku příkladu mučili křesťany, dáváte jim jíst střeva plněná krví, třebaže víte, že to nemají dovoleno.“ Křesťané tedy krev nepřijímali ani navzdory hrozbám v podobě trestu smrti. Tak důležité pro ně bylo Boží vedení.

9. Co znamenal příkaz zdržovat se krve kromě zákazu jejího přímého jedení?

⁹ Někdo by si mohl myslet, že vedoucí sbor tím chtěl říci pouze to, aby křesťané nejedli ani nepili krev samotnou a aby nejedli nevykrvácené maso ani žádné jiné jídlo smíšené s krví. Je pravda, že to byl prvotní význam příkazu daného Noemovi. A apoštolský výnos opravdu říkal, aby se křesťané ‚zdržovali toho, co je zardoušené‘ — tedy nevykrváceného masa. (1. Mojžíšova 9:3, 4; Skutky 21:25) První křesťané si však uvědomovali, že v tomto příkazu bylo zahrnuto něco více. Někdy se krev přijímala do těla za určitým léčebným účelem. Tertullianus řekl, že někteří pohané pili čerstvou krev ve snaze vyléčit si epilepsii. Navíc mohly existovat i další způsoby použití krve k léčení nějaké nemoci nebo k domnělému posílení zdraví. Křesťané tedy příkazu zdržovat se krve rozuměli tak, že krev mají odmítat i v případech, kdy se používala pro „léčebné“ účely. Tohoto stanoviska se drželi dokonce i tehdy, když tím byl ohrožen jejich život.

Krev jako léčebný prostředek

10. Jakými způsoby se krev používá v dnešní medicíně a jaká otázka v souvislosti s tím vzniká?

¹⁰ Používání krve k léčebným účelům je nyní běžné. Zprvu se transfundovala plná krev, která byla odebrána dárci, uskladněna a podána pacientovi, jímž byl často voják zraněný v bitvě. Časem se vědci naučili dělit krev na základní složky. Tím, že používali tyto základní složky, mohli lékaři krev od jednoho dárce podat více pacientům — například plazmu mohli podat jednomu zraněnému a červené krvinky jinému. Dalším výzkumem se ukázalo, že ze základních složek, například z krevní plazmy, se dají získat četné frakce, které mohou být podány ještě většímu množství pacientů. Tento trend pokračuje, a tak přicházejí zprávy o dalších způsobech využití frakcí. Jak by na to měli reagovat křesťané? Křesťan se pevně rozhodl nepřijmout transfuzi krve, ale ošetřující lékař na něj naléhá, aby přijal jednu ze základních složek — například masu červených krvinek. Nebo součástí nějaké léčby může být malá frakce získaná ze základní složky krve. Jak se Boží služebník může v těchto otázkách rozhodnout a přitom neztratit ze zřetele, že krev je posvátná a že Kristova krev život zachraňuje v tom nejvznešenějším smyslu?

11. Jaké stanovisko, které odpovídá lékařským poznatkům o krvi, zastávají svědkové Jehovovi již dlouhou dobu?

¹¹ Již před desítkami let zaujali svědkové Jehovovi v této otázce jasné stanovisko. Například publikovali článek v časopise The Journal of the American Medical Association (27. listopadu 1981; přetištěno v brožuře Jak může krev zachránit náš život? na stranách 27–29). * V tomto článku byly citace z První a Třetí knihy Mojžíšovy a ze Skutků. V článku bylo uvedeno: „Ačkoli tyto verše nejsou formulovány v lékařských pojmech, svědkové na ně pohlížejí jako na verše, které vylučují transfúzi celé krve, koncentrovaných červených krvinek a plazmy, stejně jako podání bílých krvinek a destiček.“ Učebnice s názvem Emergency Care (Medicína neodkladných stavů), která vyšla v roce 2001, uvádí pod titulkem „Složení krve“ toto: „Krev sestává z několika základních složek: z plazmy, červených a bílých krvinek a destiček.“ Proto svědkové v souladu s lékařskými poznatky odmítají transfuzi plné krve i kterékoli z jejích čtyř základních složek.

12. (a) Jaký je již delší dobu postoj svědků k frakcím získávaným ze základních složek krve? (b) Kde lze najít doplňující informace o tomto námětu?

 ¹² Lékařský článek pokračoval: „Náboženské porozumění svědků jim v absolutním smyslu nezakazuje použití takových složek [neboli frakcí], jakými jsou albumin, imunoglobuliny a preparáty pro hemofiliky; každý svědek se musí rozhodovat individuálně, zda je může přijmout.“ Od roku 1981 bylo izolováno mnoho frakcí (zlomků získaných rozkladem některé ze čtyř základních složek). Proto Strážná věž z 15. června 2000 uvedla užitečné informace na tento námět v článku „Otázky čtenářů“. K užitku milionů nynějších čtenářů je odpověď přetištěna na stranách 29–31 v tomto časopisu. Obsahuje podrobnosti a logické důvody k uvedeným závěrům. Přesto uvidíte, že to, co článek říká, souhlasí se základními myšlenkami otištěnými v roce 1981.

Úloha svědomí každého jednotlivce

13, 14. (a) Co je svědomí a jakou roli hraje v otázkách souvisejících s krví? (b) Jaké vodítko, pokud jde o jedení masa, Bůh poskytl Izraeli a jaké otázky mohly vyvstat?

¹³ Tyto informace zdůrazňují úlohu svědomí každého člověka. Proč? Křesťané souhlasí s tím, že je třeba se podřizovat Božímu vedení, nicméně v některých situacích musí každý udělat osobní rozhodnutí, a právě proto zde přichází na řadu svědomí. Svědomí je vrozená schopnost zvažovat určité okolnosti a rozhodovat se, především v mravních otázkách. (Římanům 2:14, 15) Víme však, že svědomí různých lidí se od sebe liší. * Bible se zmiňuje o tom, že svědomí některých lidí ‚je slabé‘, a tak vlastně nepřímo říká, že svědomí jiných je silné. (1. Korinťanům 8:12) Jednotliví křesťané se liší, pokud jde o míru pokroku, kterého dosáhli v porozumění Božím výrokům, v tom, jak jsou vnímaví k Božímu způsobu smýšlení, a v tom, jak se Božím uvažováním řídí při rozhodování. Můžeme si to ukázat na příkladu Židů a jejich postoji k jedení masa.

¹⁴ Bible jasně říká, že člověk, který chce poslouchat Boha, nebude jíst nevykrvácené maso. Tento příkaz byl tak důležitý, že když nevykrvácené maso jedli izraelští vojáci, provinili se vážným přestupkem neboli hříchem, přestože to udělali v krajní nouzi. (5. Mojžíšova 12:15, 16; 1. Samuelova 14:31–35) Navzdory tomu mohly vzniknout různé otázky. Když Izraelita porazil ovci, jak rychle ji měl nechat vykrvácet? Měl zvířeti podříznout hrdlo, aby  proces urychlil? Bylo nutné ovci pověsit za zadní nohy? A pokud ano, na jak dlouho? A co měl udělat s velkou krávou? I po vykrvácení mohlo v mase zvířete zůstat určité množství krve. Mohl takové maso jíst? Kdo o tom měl rozhodnout?

15. Jaký postoj někteří Židé měli k jedení masa, ale jaké pokyny dal v tomto směru Bůh?

¹⁵ Představte si, že před takovými otázkami stál horlivý Žid. Možná by považoval za nejbezpečnější vyhýbat se masu, které se prodávalo na masném trhu. Podobně by se nějaký jiný Žid možná zřekl masa, u něhož by byla určitá pravděpodobnost, že ho někdo předložil jako oběť modle. Jiní Židé možná jedli pouze takové maso, které bylo krve zbaveno předepsanými rituály. * (Matouš 23:23, 24) Co si myslíte o takových odlišných přístupech? A vzhledem k tomu, že Bůh v tomto směru žádné konkrétnější kroky nestanovil, bylo by řešením, kdyby Židé kladli rabínské radě spoustu otázek, aby dostali pravidlo pro každou situaci? Ačkoli v judaismu se přesně to stalo zvykem, můžeme být velmi vděční, že Jehova svým pravým ctitelům nenařídil, aby se odpovědi na své otázky ohledně krve snažili získat takovým způsobem. Bůh stanovil základní vodítka, pokud jde o porážení čistých zvířat a o to, jak mají být zbavena krve, ale žádné další podrobnosti k tomu neposkytl. (Jan 8:32)

16. Proč křesťané mohou mít rozdílné názory na to, zda přijmou injekci malé frakce získané z některé základní složky krve?

¹⁶ Jak bylo řečeno v odstavcích 11 a 12, svědkové Jehovovi nepřijímají transfuze plné krve ani jejích čtyř základních složek — plazmy, červených krvinek, bílých krvinek a destiček. Ale jak je to s malými frakcemi získanými z těchto složek, jako jsou například různá séra obsahující protilátky proti nějaké nemoci nebo hadímu jedu? (Viz stranu 30, odstavec 4.) Někteří křesťané došli k závěru, že takové drobné frakce již vlastně nejsou krví, takže se na tyto frakce nevztahuje příkaz ‚zdržovat se krve‘. (Skutky 15:29; 21:25; strana 31, odstavec 1) Rozhodnout se v této věci je odpovědností každého člověka. Jiní křesťané jsou vedeni svým svědomím k tomu, aby odmítali všechno, co se z krve (ať lidské nebo zvířecí) získalo. Odmítají tedy i drobné frakce některé ze základních složek. * Ještě jiní možná přijímají injekce plazmatických bílkovin, které pomáhají při boji s nemocemi nebo se používají jako protilátka proti hadímu jedu, ale takoví křesťané zároveň odmítají jiné drobné  frakce. Někdy může být funkce některých produktů získávaných ze čtyř základních složek natolik podobná funkci základní složky samotné a může mít pro tělo tak zásadní vyživovací význam, že většina křesťanů by přijetí takového produktu považovala za sporné.

17. (a) Jak nám může svědomí pomáhat, když se rozhodujeme v otázce krevních frakcí? (b) Proč je rozhodování v této věci tak závažné?

¹⁷ Když se v této oblasti rozhodujeme, je pro nás velmi užitečné to, co Bible říká o svědomí. Prvním krokem je zjistit, co vlastně Boží slovo říká, a snažit se v souladu s tím své svědomí formovat. Díky tomu budeme schopni rozhodovat se v souladu s Božím vedením, a nebudeme proto muset žádat někoho jiného, aby udělal rozhodnutí za nás. (Žalm 25:4, 5) Pokud jde o přijímání krevních frakcí, někteří křesťané uvažovali takto: ‚Je to otázka svědomí, a tak na tom nezáleží.‘ Taková úvaha je však nesprávná. To, že něco je otázkou svědomí, neznamená, že jde o nepodstatnou záležitost. Naopak, může se jednat o velmi závažnou věc. Je to tak mimo jiné proto, že naše rozhodnutí v tomto směru může mít vliv na lidi, jejichž svědomí se od našeho liší. Vidíme to z Pavlovy rady týkající se masa, které možná bylo předloženo modle a později prodáno na trhu. Křesťanovi by mělo záležet na tom, aby ‚nezraňoval svědomí, které je slabé‘. Pokud přivádí druhé ke klopýtání, mohl by ‚ničit svého bratra, za něhož zemřel Kristus‘, a tak by proti Kristu hřešil. A tak i když otázky týkající se drobných frakcí krve jsou věcí osobní volby, měla by se taková rozhodnutí brát velmi vážně. (1. Korinťanům 8:8, 11–13; 10:25–31)

18. Jak se může křesťan bránit tomu, aby se jeho svědomí nestalo v otázkách týkajících se krve necitlivým?

¹⁸ Další věcí, která podtrhuje závažnost rozhodování v otázkách krve, je to, jak naše rozhodnutí zapůsobí na nás samotné. Pokud by přijetí malé frakce krve znepokojovalo naše biblicky školené svědomí, neměli bychom takový pocit přehlížet. Ani bychom hlas svého svědomí neměli potlačit jen proto, že nám někdo řekne: „Když to přijmeš, je to v pořádku, protože to přijalo mnoho křesťanů.“ Pamatujme, že miliony lidí dnes ignorují své svědomí, a to se potom stává necitlivým. Takoví lidé pak lžou a dělají jiné nesprávné věci, aniž pociťují jakékoli výčitky. Křesťané tak rozhodně jednat nechtějí. (2. Samuelova 24:10; 1. Timoteovi 4:1, 2)

19. Co především bychom měli mít na mysli, když se rozhodujeme v léčebných otázkách souvisejících s krví?

¹⁹ Přetištěná odpověď na stranách 29–31 v závěru říká: „Jestliže se názory a rozhodnutí na základě svědomí mohou lišit, znamená to, že tato otázka je bezvýznamná? Ne. Je závažná.“ Je to tak především proto, že jde o náš vztah k „živému Bohu“. Jenom díky tomuto vztahu můžeme získat věčný život založený na zachraňující moci Ježíšovy prolité krve. Pěstujme si ke krvi hlubokou úctu, protože prostřednictvím krve Bůh zachraňuje životy. Pavel vhodně napsal: „Neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě. Ale nyní ve spojení s Kristem Ježíšem jste se vy, kdo jste kdysi byli vzdáleni, přiblížili Kristovou krví.“ (Efezanům 2:12, 13)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jaké vedení ohledně krve Bůh poskytl Noemovi, Izraelitům a křesťanům?

• Co svědkové Jehovovi jednoznačně odmítají, pokud jde o krev?

• V jakém smyslu je přijímání malých frakcí získávaných ze základních složek krve věcí osobního svědomí, ale co to neznamená?

• Proč bychom při rozhodování měli mít na mysli především svůj vztah k Bohu?

[Studijní otázky]

[Tabulka na straně 22]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ZÁKLADNÍ POSTOJ KE KRVI

PLNÁ KREV

NEPŘIJATELNÉ

Červené krvinky

Bílé krvinky

Destičky

Plazma

VĚC OSOBNÍHO ROZHODNUTÍ

Frakce z červených krvinek

Frakce z bílých krvinek

Frakce z destiček

Frakce z plazmy

[Obrázek na straně 20]

Vedoucí sbor došel k závěru, že křesťané se musí ‚zdržovat krve‘

[Obrázek na straně 23]

Pokud stojíte před rozhodnutím ohledně krevních frakcí, nepřehlížejte své svědomí