Važme si daru života

„Krev Krista . . . očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu.“ (HEBREJCŮM 9:14)

1. Z čeho je vidět, že si velmi vážíme života?

KDYBYSTE měli určit, jakou hodnotu má váš život, co byste řekli? Života si velmi vážíme — jak svého vlastního, tak i života druhých. Důkazem toho je, že chodíme k lékaři na preventivní prohlídky nebo když jsme nemocní. Chceme zůstat živí a zdraví. Dokonce ani většina lidí, kteří jsou staří nebo nějak postižení, si nepřeje zemřít. Chtějí žít.

2, 3. (a) Jaký závazek zdůrazňují Přísloví 23:22? (b) Jak se závazek uvedený v Příslovích 23:22 týká Boha?

² To, do jaké míry si vážíme života, má vliv na naše vztahy s druhými lidmi. Boží slovo nás například nabádá: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22) ‚Naslouchat‘ znamená víc než jenom poslouchat slova. Toto přísloví říká, že máme slyšet a potom také uposlechnout. (2. Mojžíšova 15:26; 5. Mojžíšova 7:12; 13:18; 15:5; Jozue 22:2; Žalm 81:13) Jaký důvod pro to, abychom naslouchali, uvádí Boží slovo? Není to jen kvůli tomu, že náš otec nebo matka jsou starší než my nebo že mají více zkušeností. Důvodem je, že ‚způsobili naše narození‘. V některých překladech tento verš zní takto: „Naslouchej svému otci, který ti dal život.“ Pokud si vážíme života, pak vůči těm, kdo nám jej dali, pochopitelně cítíme závazek.

³ Jestliže jsi pravým křesťanem, jistě uznáváš, že původní Zdroj tvého života je Jehova. Díky němu „máme život, pohybujeme se“, jsme schopni vnímat, „existujeme“ a můžeme přemýšlet o budoucnosti, plánovat ji, a dokonce v té souvislosti uvažovat o věčném životě. (Skutky 17:28; Žalm 36:9; Kazatel 3:11) Podle Přísloví 23:22 je správné poslušně ‚naslouchat‘ Bohu a toužit po tom, abychom pochopili jeho názor na život a jednali v souladu s ním. Nebudeme proto cenu života posuzovat podle nějakých jiných kritérií.

Projevujme úctu k životu

4. Jak na počátku lidských dějin vystoupila do popředí důležitost úcty k životu?

⁴ Hned na počátku lidských dějin dal Jehova jasně na vědomí, že nenechal na lidech, aby život používali (nebo zneužívali), jak se jim zachce. Kain, kterého stravoval žárlivý vztek, zmařil nevinný život svého bratra Abela. Myslíte si, že Kain měl právo o životě takto rozhodnout? Bůh si to nemyslel. Volal Kaina k odpovědnosti: „Cos to udělal? Poslyš! Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 4:10) Všimněme si, že Abelova krev na zemské půdě představovala jeho život, který byl brutálně ukončen, a tato krev křičela k Bohu o pomstu. (Hebrejcům 12:24)

5. (a) Jaký zákaz Bůh vydal v Noemových dnech a na koho se vztahoval? (b) V jakém ohledu byl tento zákaz důležitým krokem?

⁵ Po potopě stálo lidstvo znovu na počátku. Lidí bylo jenom osm. V prohlášení, které bylo určeno všem lidem, Bůh odhalil více o tom, jak na hodnotu života a krve pohlíží. Řekl, že lidem je dovoleno jíst maso zvířat, ale stanovil toto omezení: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu.  Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám. Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojžíšova 9:3, 4) Někteří Židé tato slova vykládají tak, že lidé neměli jíst maso ani krev živých zvířat. Časem se však jasně ukázalo, že Bůh zde zakazoval jíst krev jako potravu k zachování života. Výnos daný Noemovi byl navíc významným krokem k uskutečnění Božího vznešeného záměru, v němž krev hraje důležitou úlohu. Tento záměr lidem umožní získat věčný život.

6. Jak Bůh prostřednictvím Noema zdůraznil svůj názor na hodnotu života?

⁶ Bůh pokračoval: „Vyžádám [si] zpět vaši krev vašich duší. Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka, z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka. Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ (1. Mojžíšova 9:5, 6) Toto prohlášení určené celé lidské rodině ukazuje, že z Božího stanoviska krev představuje život. Člověku dává život Stvořitel, a tento život — představovaný krví — nikdo nesmí odejmout. Jestliže někdo přesto spáchá vraždu, podobně jako Kain, Stvořitel má právo ‚vyžádat si zpět‘ život vraha.

7. Proč bychom se měli zajímat o prohlášení, které dal Bůh Noemovi ohledně krve?

⁷ Svým prohlášením Bůh lidem zakázal zneužívat krev. Uvažovali jste někdy o tom, proč to udělal? Co vlastně Boha k takovému náhledu na krev vedlo? Odpověď souvisí s jednou z nejdůležitějších biblických nauk. Ta tvoří samotné jádro křesťanského poselství, ačkoli mnoho církví tuto nauku záměrně přehlíží. Jaká je to nauka a jak s ní souvisí váš život, vaše rozhodování a jednání?

Jak se měla krev používat?

8. Jak Jehova omezil v Zákoně používání krve?

⁸ Později dal Jehova Izraeli zákoník, který o životě a krvi odhalil více podrobností. To byl další krok v uskutečňování Božího záměru. Pravděpodobně víte, že Zákon vyžadoval, aby Bohu byly přinášeny obětní dary jako obilí, olej a víno. (3. Mojžíšova 2:1–4; 23:13; 4. Mojžíšova 15:1–5) Izraelité měli přinášet také zvířecí oběti. O nich Bůh řekl: „Duše těla je . . . v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření skrze duši v sobě. Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘“ Jehova dodal, že pokud například lovec nebo chovatel dobytka zabije zvíře kvůli potravě, musí krev nechat vytéci a přikrýt ji prachem. Země je Boží podnož, a tak vylitím krve na zem člověk dával najevo, že život vrací jeho Dárci. (3. Mojžíšova 17:11–13; Izajáš 66:1)

9. Jaké bylo jediné použití krve, které Zákon povoloval, a jaký to mělo účel?

⁹ Tento zákon nebyl jen pouhý náboženský rituál, který by pro nás neměl žádný význam. Všimli jste si, proč Izraelité neměli jíst krev? Bůh prohlásil: „Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev.‘“ Jaký to tedy mělo důvod? „Já sám jsem [krev] dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše.“ Chápete nyní lépe, proč Bůh Noemovi řekl, že lidé jíst krev nemají? Stvořitel se rozhodl pohlížet na krev jako na něco vznešeného, vyhrazeného pro jistý zvláštní účel. Tím měla být záchrana mnoha životů. Krev měla hrát klíčovou roli v přikrytí (smíření) hříchů. V Zákoně tedy Bůh schválil pouze jediné použití krve, a to přinést ji na oltář, aby bylo vykonáno smíření za život Izraelitů, kteří usilovali o Jehovovo odpuštění.

10. Proč zvířecí krev nemohla zajistit úplné odpuštění hříchů, ale co oběti vyžadované Zákonem lidem připomínaly?

¹⁰ Toto pojetí není křesťanům cizí. Když se křesťanský apoštol Pavel zmiňoval o tomto Bohem ustanoveném rysu Zákona, napsal:  „Téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví, a pokud není vylita krev, nedochází k odpuštění.“ (Hebrejcům 9:22) Pavel objasnil, že předepsané oběti nezajistily Izraelitům dokonalý, bezhříšný stav. Uvedl: „Těmito oběťmi se hříchy rok co rok připomínají, neboť není možné, aby krev býků a kozlů odňala hříchy.“ (Hebrejcům 10:1–4) Tyto oběti přesto měly svůj smysl. Připomínaly Izraelitům, že jsou hříšní a že k úplnému odpuštění potřebují něco víc. Jestliže však krev, která představovala život zvířat, nemohla lidské hříchy úplně přikrýt, existovala vůbec nějaká krev, která to mohla způsobit?

Řešení od Dárce života

11. Jak víme, že obětováním zvířecí krve bylo cosi předobrazeno?

¹¹ Zákon ve skutečnosti ukazoval na něco, čím byla Boží vůle naplněna mnohem účinněji. Pavel se zeptal: „Proč potom Zákon?“ Na tuto otázku vzápětí odpověděl: „Byl přidán, aby učinil zjevnými přestupky, dokud nepřijde semeno, jemuž byl dán slib; a byl předán skrze anděly rukou prostředníka [Mojžíše].“ (Galaťanům 3:19) Podobně Pavel napsal: „Zákon má . . . stín budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatu věcí.“ (Hebrejcům 10:1)

12. Jak můžeme v souvislosti s krví sledovat postupné odhalování Božího záměru?

¹² Shrňme si, co jsme se doposud dozvěděli. V Noemových dnech Bůh vydal výnos, že lidé se smějí živit zvířecím masem, ale nesmějí požívat krev. Časem Bůh řekl, že „duše těla je . . . v krvi“. Ano, Bůh se rozhodl pohlížet na krev jako na symbol života a dodal: „Já sám jsem [krev] dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše.“ Boží záměr však měl být podivuhodným způsobem ještě dále odhalen. Zákon totiž nastínil budoucí dobré věci. Co to mělo být?

13. Proč byla Ježíšova smrt tak důležitá?

¹³ Skutečná podstata se soustřeďovala na smrt Ježíše Krista. Jak jistě víte, Ježíš byl mučen a přibit na kůl. Zemřel jako nějaký zločinec. Pavel napsal: „Kristus . . . zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi, zatímco jsme ještě byli slabí. . . . Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:6, 8) Tím, že za nás Kristus zemřel, poskytl výkupné, které přikrývá naše hříchy. Toto výkupné je samotným jádrem křesťanského poselství. (Matouš 20:28; Jan 3:16; 1. Korinťanům 15:3; 1. Timoteovi 2:6) Jak to souvisí s krví a životem a jak se to týká našeho života?

14, 15. (a) Jak některé překlady textu Efezanům 1:7 zdůrazňují Ježíšovu smrt? (b) Jaká myšlenka z Efezanům 1:7 by nám mohla uniknout?

¹⁴ Některé církve zdůrazňují Ježíšovu smrt a jejich členové říkají například: „Ježíš za mě zemřel.“ Všimněte si, jak některé biblické překlady uvádějí text v Efezanům 1:7: „V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.“ (Ekumenický překlad) „Pro jeho oběť [nám] odpustil všechno zlé a zachránil nás od jisté smrti.“ (Slovo na cestu) „Jsme vysvobozeni  smrtí Kristovou a naše hříchy jsou odpuštěny.“ (Today’s English Version, 1966) „Je to prostřednictvím Kristovy smrti, že naše hříchy jsou odpuštěny a my jsme osvobozeni.“ (The Translator’s New Testament, 1973) Jak vidíte, tyto překlady zdůrazňují Ježíšovu smrt. Někdo možná řekne: ‚Vždyť Ježíšova smrt je opravdu důležitá. Jaký tedy mají tyto překlady nedostatek?‘

¹⁵ Kdybyste byli odkázáni jen na tyto překlady, možná by vám unikla jedna velmi důležitá myšlenka a to by mohlo omezit vaše porozumění biblické zprávě. Takové překlady zastírají skutečnost, že v původním textu je v Efezanům 1:7 použito řecké slovo, které znamená „krev“. Mnoho Biblí proto původní text překládá přesněji. Jednou z nich je Překlad nového světa, kde čteme: „Jeho prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“

16. Jakou skutečnost by nám mělo připomenout vyjádření „krev onoho“?

¹⁶ Vyjádření „krev onoho“ má bohatý význam a mělo by nám připomenout důležitou skutečnost. Bylo potřeba něco víc než smrt, dokonce víc než smrt dokonalého člověka Ježíše. Kristus naplnil to, co bylo předobrazeno v Zákoně, a to zejména Dnem smíření. V tento zvláštní den byla obětována zvířata, která Zákon vyžadoval. Velekněz potom vzal trochu jejich krve do nejsvětějšího oddělení svatostánku nebo chrámu a tam ji předložil Bohu, jakoby v jeho přítomnosti. (2. Mojžíšova 25:22; 3. Mojžíšova 16:2–19)

17. Jak Ježíš naplnil to, co předobrazoval Den smíření?

¹⁷ Pavel vysvětlil, že Ježíš naplnil to, co bylo Dnem smíření předobrazeno. Pavel nejprve uvedl, že izraelský velekněz vstupoval do Nejsvětější jednou ročně s krví, kterou předložil „sám za sebe a za hříchy lidu z nevědomosti“. (Hebrejcům 9:6, 7) V souladu s tímto vzorem Ježíš poté, co byl vzbuzen jako duchovní osoba, vystoupil do samotného nebe. Jakožto duch, který nemá tělo z masa a krve, se „za nás objevil před osobou Boha“. Co Bohu předložil? Nebylo to nic hmotného, ale bylo to velmi důležité. Pavel pokračoval: ‚Když Kristus přišel jako velekněz, nevstoupil s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví jednou provždy do svatého místa a obdržel pro nás věčné osvobození. Jestliže totiž krev kozlů a býků posvěcuje do té míry, že je tělo čisté, oč více krev Krista, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval bez vady Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu?‘ Ano, Ježíš předložil Bohu hodnotu své krve. (Hebrejcům 9:11–14, 24, 28; 10:11–14; 1. Petra 3:18)

18. Proč by měli dnešní křesťané považovat biblické výroky o krvi za důležité?

¹⁸ Díky této Boží pravdě můžeme porozumět celé podivuhodné šíři toho, co Bible říká o krvi — proč se na ni Bůh dívá tak, jak se na ni dívá, jak bychom na ni měli pohlížet my  a proč bychom měli respektovat to, jak Bůh používání krve omezil. Při čtení jednotlivých knih Křesťanských řeckých písem najdeme četné zmínky o Kristově krvi. (Viz rámeček.) Je z nich zřejmé, že „v jeho [Ježíšovu] krev“ by měl věřit každý křesťan. (Římanům 3:25) To, že nám Bůh odpustil a že mezi námi a ním je pokoj, je možné pouze „prostřednictvím krve, kterou [Ježíš] prolil“. (Kolosanům 1:20) To jistě platí o těch, s nimiž Ježíš uzavřel zvláštní smlouvu, aby s ním vládli v nebi. (Lukáš 22:20, 28–30; 1. Korinťanům 11:25; Hebrejcům 13:20) Platí to i o dnešním ‚velkém zástupu‘, který přežije nadcházející ‚velké soužení‘ a bude žít věčně v pozemském ráji. V obrazném smyslu tito lidé ‚perou svá roucha v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9, 14)

19, 20. (a) Proč se Bůh rozhodl omezit používání krve a jaký bychom na to měli mít názor? (b) O co bychom se měli zajímat?

¹⁹ Je jasné, že krev má v Božích očích zvláštní význam. Stejně bychom se na ni měli dívat i my. Stvořitel, pro něhož je život velmi důležitý, má právo omezit to, co lidé budou s krví dělat. Velmi mu záleží i na našem životě, a proto rozhodl, že krev se smí použít pouze jedním důležitým způsobem — tím, který umožňuje získat věčný život. Klíčovou úlohu při tom hraje Ježíšova drahocenná krev. Můžeme být Jehovovi Bohu opravdu velmi vděční, že Ježíšovu krev použil v našem zájmu, aby nám zachránil život. A také bychom měli pociťovat velkou vděčnost vůči Ježíšovi, který za nás svou krev vylil jako oběť. Nyní opravdu chápeme pocity, které  vyjádřil apoštol Jan: „Tomu, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů prostřednictvím své vlastní krve — a udělal z nás království, kněze pro svého Boha a Otce —, ano, jemu buď sláva a moc navždy. Amen.“ (Zjevení 1:5, 6)

²⁰ Náš nesmírně moudrý Bůh a Životodárce měl tuto životně důležitou úlohu krve na mysli již dávno. Možná nás tedy napadne: ‚Jaký vliv by to mělo mít na naše rozhodování a jednání?‘ Touto otázkou se bude zabývat následující článek.

Jak bys odpověděl?

• Co se o Božím názoru na krev dozvídáme ze zpráv o Abelovi a Noemovi?

• Jak Bůh omezil v Zákoně používání krve a proč?

• Jak Ježíš naplnil to, co předobrazoval Den smíření?

• Jak nám může Ježíšova krev zachránit život?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 18]

ČÍ KREV ZACHRAŇUJE ŽIVOT?

„Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Skutky 20:28)

„Tím spíše tedy, protože jsme byli nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od zloby.“ (Římanům 5:9)

„Neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě. Ale nyní ve spojení s Kristem Ježíšem jste se vy, kdo jste kdysi byli vzdáleni, přiblížili Kristovou krví.“ (Efezanům 2:12, 13)

„Bůh uznal za dobré, aby v něm přebývala všechna plnost a aby skrze něho opět smířil se sebou všechny ostatní věci . . . tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou prolil na mučednickém kůlu.“ (Kolosanům 1:19, 20)

„Bratři, . . . máme smělost, pokud jde o vstupní cestu do svatého místa prostřednictvím Ježíšovy krve.“ (Hebrejcům 10:19)

„Nebyly [to] porušitelné věci, . . . jimiž jste byli osvobozeni od svého neplodného způsobu chování, který jste tradicí přijali od svých praotců, ale bylo to drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou.“ (1. Petra 1:18, 19)

„Chodíme-li . . . ve světle, jako on sám je ve světle, opravdu se podílíme jeden s druhým, a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od všeho hříchu.“ (1. Jana 1:7)

„Jsi hoden vzít svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa.“ (Zjevení 5:9)

„Byl svržen žalobce našich bratrů . . . A zvítězili nad ním kvůli krvi Beránka a kvůli slovu svého svědectví.“ (Zjevení 12:10, 11)

[Obrázek na straně 16]

Prostřednictvím Zákona Bůh objasnil, že krev hraje určitou úlohu v odpuštění hříchů

[Obrázek na straně 17]

Díky Ježíšově krvi může být zachráněno mnoho životů