Kappadokie — Kde se žilo v obydlích tvarovaných větrem a vodou

O KAPPADOKII se zmínil apoštol Petr. Svůj první inspirovaný dopis adresoval mimo jiné „dočasným usedlíkům, kteří jsou rozptýleni v . . . Kappadokii“. (1. Petra 1:1) Čím se vyznačovala krajina v Kappadokii? Proč její obyvatelé žili v příbytcích vytesaných v kameni? Jak se tito lidé dostali do styku s křesťanstvím?

„Náhle jsme si uvědomili, že jsme ztraceni uprostřed lesa skalních kuželů a sloupů,“ řekl britský cestovatel W. F. Ainsworth, který Kappadokii navštívil ve 40. letech 19. století. Návštěvníci této oblasti ležící v Turecku žasnou nad jedinečností kappadocké krajiny i dnes. Jako houfy němých strážců se v kappadockých údolích tyčí podivné kamenné „sochy“. Některé z nich jsou 30 i více metrů vysoké a ční k obloze jako veliké komíny. Jiné se podobají obrovským kornoutům zmrzliny, další mají tvar obelisku a jiné vypadají jako velké houby.

Sluneční světlo dodává těmto sochám nádherné barvy, které se v průběhu dne mění. Když se rozednívá, jsou světle růžové. V poledne už mají barvu vybílené slonoviny a západ slunce je zbarví do zlatožluta. Jak tento ‚les skalních kuželů a sloupů‘ vznikl? A proč si zde tamější lidé vytvořili příbytky?

Vytvarováno větrem a vodou

Kappadokie leží v srdci Anatolského poloostrova, který je mostem mezi Asií a Evropou. Tato oblast by byla náhorní rovinou, kdyby k ní nepatřily dvě sopky. V důsledku vulkanických erupcí, k nimž zde před tisíciletími došlo, se v tomto území nacházejí dva druhy hornin — tvrdý bazalt a měkký tuf, světlá hornina, jež vznikla ze ztvrdlého vulkanického popela.

Působením větru a říční i dešťové vody měkký tuf erodoval a rozevřela se zde hluboká údolí. Některé útesy na okrajích těchto kaňonů se během doby rozpadly a vznikl z nich bezpočet kuželovitých skalních sloupů. Díky tomu je krajina zkrášlena skulpturami, jaké se nenajdou nikde jinde na světě. Některé skalní kužely připomínají plástve medu. Místní obyvatelé si v měkké hornině vytesávali příbytky, a když se jejich rodiny rozrůstaly, obydlí bylo možno rozšiřovat o další místnosti. Tito lidé se přesvědčili, že jim jejich příbytky v létě poskytují chládek a v zimě je v nich teplo.

 Lidé žijící na průsečíku civilizací

Obyvatelé kappadockých jeskyň by pravděpodobně žili dost odloučení od světa, ale nebylo tomu tak. Obývali totiž území, které bylo důležitým průsečíkem civilizací. Kappadokií vedla proslavená hedvábná cesta, šest a půl tisíce kilometrů dlouhá obchodní spojnice mezi Římskou říší a Čínou. Kromě obchodníků po ní procházela také perská, řecká a římská vojska. Tito příchozí s sebou přinášeli nové náboženské názory.

Ve druhém století př. n. l. existovaly v Kappadokii židovské osady. A v roce 33 n. l. byli kappadočtí Židé přítomni v Jeruzalémě, kam přišli ke svátku Letnic. Po vylití svatého ducha tedy těmto Židům z Kappadokie kázal apoštol Petr. (Skutky 2:1–9) Je zřejmé, že někteří z nich jeho poselství přijali a se svou nově získanou vírou se vrátili domů. Proto mohl Petr kappadocké křesťany oslovit ve svém prvním dopise.

Během let však křesťané v Kappadokii začali být ovlivňováni pohanskými filozofiemi. Z Kappadokie pocházeli tři významní církevní představitelé, kteří ve čtvrtém století dokonce důrazně obhajovali nebiblickou nauku o Trojici. Byli to Řehoř Naziánský, Basilios Veliký a jeho bratr Řehoř z Nyssy.

Basilios Veliký také podporoval klášterní způsob života. Prosté příbytky vytesané v kappadockých skalách se pro asketický život, který tento církevní hodnostář doporučoval, velmi dobře hodily. Klášterní komunita se rozrůstala a uvnitř některých větších kuželů byly postupně vybudovány kostely s kompletním vybavením. Ve třináctém století již bylo takových kostelů, vyhloubených do skály, asi tři sta. Mnohé z nich se zachovaly až dodnes.

Tamější kostely a kláštery se již nepoužívají, ale způsob života místních lidí se během staletí příliš nezměnil. V mnoha jeskyních se dosud bydlí. Snad každý z návštěvníků se v údivu pozastaví nad vynalézavostí kappadockých obyvatel, kteří si přírodní útvary přeměnili na praktické domovy.

[Mapa na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KAPPADOKIE

ČÍNA (Cathay)