Nacházíš potěšení v „Jehovově zákoně“
Nacházíš potěšení v „Jehovově zákoně“?
„Šťastný je muž . . . [jehož] potěšení je v Jehovově zákoně.“ (ŽALM 1:1, 2)
1. Proč jsme jako Jehovovi služebníci šťastní?
JEHOVA nás jako své věrné služebníky podporuje a dává nám požehnání. Je pravda, že nás potkává mnoho zkoušek. Prožíváme však také opravdové štěstí. To není nic překvapujícího, protože sloužíme ‚šťastnému Bohu‘, a jeho svatý duch vyvolává v našem srdci radost. (1. Timoteovi 1:11; Galaťanům 5:22) Radost je stav opravdového štěstí, které vyplývá z očekávání nebo získání něčeho dobrého. A náš nebeský Otec nám určitě dává dobré dary. (Jakub 1:17) Není divu, že jsme šťastní!
2. Které žalmy si rozebereme?
2 Štěstí je častým námětem knihy Žalmů. Pojednává se o něm například v žalmu prvním a druhém. Druhý žalm připisovali první následovníci Ježíše Krista izraelskému králi Davidovi. (Skutky 4:25, 26) Nejmenovaný skladatel prvního žalmu začíná svou inspirovanou píseň těmito slovy: „Šťastný je muž, který nechodil podle rady ničemných.“ (Žalm 1:1) V tomto a v následujícím článku uvidíme, jaké máme podle prvního a druhého žalmu důvody k radosti.
Tajemství štěstí
3. Co patří podle Žalmu 1:1 k důvodům, proč je zbožný člověk šťastný?
3 První žalm ukazuje, že šťastný je člověk, který je zbožný. Žalmista ve své písni uvádí některé důvody, proč tomu tak je: „Šťastný je muž, který nechodil podle rady ničemných a nestál na cestě hříšníků a neseděl na sedadle posměvačů.“ (Žalm 1:1)
4. V čem byl způsob života Zecharjáše a Alžběty příkladný?
4 Abychom byli opravdu šťastní, musíme splňovat Jehovovy spravedlivé požadavky. Zecharjáš a Alžběta, kteří měli obšťastňující výsadu stát se rodiči Jana Křtitele, „byli před Bohem spravedliví, protože chodili bezúhonně ve shodě se všemi Jehovovými přikázáními a zákonnými požadavky“. (Lukáš 1:5, 6) Můžeme být šťastní, žijeme-li podobným způsobem jako oni a pevně odmítáme ‚chodit podle rady ničemných‘, tedy řídit se jejich bezbožnými radami.
5. Co nám pomůže vyhnout se „cestě hříšníků“?
5 Jestliže odmítáme uvažování ničemných lidí, nebudeme ‚stát na cestě hříšníků‘. Vlastně ani doslova nebudeme tam, kde oni často jsou — nebudeme vyhledávat nemravnou zábavu nebo místa, která mají špatnou pověst. Co když jsme v pokušení připojit se k hříšníkům v jejich nebiblickém chování? V takovém případě se modleme k Bohu, aby nám pomohl jednat podle slov apoštola Pavla: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a nezákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou?“ (2. Korinťanům 6:14) Pokud spoléháme na Boha a jsme „čistí v srdci“, odmítneme postoje hříšníků a jejich životní styl a budeme mít čisté pohnutky a touhy a také ‚víru bez pokrytectví‘. (Matouš 5:8; 1. Timoteovi 1:5)
6. Proč bychom měli být ve střehu před posměvači?
6 Chceme-li se líbit Jehovovi, jistě ‚nesmíme sedět na sedadle posměvačů‘. Někteří se vysmívají zbožnosti jako takové, ale v těchto „posledních dnech“ jsou obzvláště jedovatými posměvači bývalí křesťané, kteří se stali odpadlíky. Apoštol Petr své spoluvěřící varoval: „Milovaní, . . . především . . . vězte to, že v posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních tužeb a říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘“ (2. Petra 3:1–4) Pokud ‚nebudeme sedět na sedadle posměvačů‘, vyhneme se pohromě, která je zcela jistě postihne. (Přísloví 1:22–27)
7. Proč bychom si měli vzít k srdci slova uvedená v Žalmu 1:1?
7 Jestliže bychom si úvodní slova prvního žalmu nebrali k srdci, mohli bychom ztratit duchovní smýšlení, které jsme si vypěstovali studiem Písma. Dokonce bychom na tom pak mohli být ještě hůře, než jsme vůbec kdy byli. Na šikmé ploše bychom se mohli ocitnout ve chvíli, kdy bychom uposlechli radu ničemných. Pak bychom se s nimi možná začali pravidelně stýkat. A nakonec by se z nás dokonce mohli stát bezbožní odpadlíci a posměvači. Je zřejmé, že přátelství s ničemnými v nás může podpořit bezbožného ducha a může zničit náš vztah k Jehovovi Bohu. (1. Korinťanům 15:33; Jakub 4:4) Nikdy nepřipusťme, aby se nám něco takového stalo!
8. Co nám pomůže soustřeďovat myšlenky na duchovní věci?
8 Modlitba nám pomůže soustřeďovat myšlenky na duchovní věci a vyhýbat se společnosti ničemných. Pavel napsal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ Apoštol vybízel k tomu, abychom uvažovali o věcech, které jsou pravé, zasluhují si vážný zájem, jsou spravedlivé, cudné, hodné lásky, o kterých se dobře mluví a které jsou ctnostné a chvályhodné. (Filipanům 4:6–8) Jednejme podle Pavlovy rady a nikdy se nesnižujme na úroveň ničemných.
9. Jak se snažíme pomoci lidem všeho druhu, i když se vyhýbáme ničemným praktikám?
9 I když odmítáme ničemné praktiky, taktně vydáváme druhým lidem svědectví. Tak jednal i apoštol Pavel, když mluvil s římským místodržitelem Felixem „o spravedlnosti a sebeovládání a budoucím soudu“. (Skutky 24:24, 25; Kolosanům 4:6) Dobrou zprávu o Království kážeme lidem všeho druhu a jednáme s nimi laskavě. Důvěřujeme, že ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, se stanou věřícími a najdou potěšení v Jehovově zákoně. (Skutky 13:48)
Má potěšení v Jehovově zákoně
10. Co nám pomůže k tomu, aby myšlenky z Písma natrvalo zapůsobily na naši mysl i naše srdce?
10 O šťastném muži žalmista dále říká: „Jeho potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí.“ (Žalm 1:2) Jako Boží služebníci máme ‚v Jehovově zákoně potěšení‘. Když to okolnosti dovolí, můžeme při osobním studiu a rozjímání číst ‚polohlasně‘, tedy slova pronášet hlasem. Ať čteme kteroukoli část Písma, pomůže nám to, aby ta pasáž natrvalo zapůsobila na naši mysl i naše srdce.
11. Proč bychom měli číst Bibli „dnem i nocí“?
11 „Věrný a rozvážný otrok“ nás povzbuzuje, abychom Bibli četli každý den. (Matouš 24:45) Máme silnou touhu lépe poznat Jehovovo poselství pro lidstvo, a proto je dobré, když čteme Bibli „dnem i nocí“ — ano, třeba i když nemůžeme z nějakého důvodu spát. Petr nás vybízí: „Jako novorozená děťátka si vytvořte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně.“ (1. Petra 2:1, 2) Nacházíš potěšení v tom, že každý den čteš Bibli a večer nebo v noci rozjímáš o Božím slově a o Božích záměrech? Žalmistu to těšilo. (Žalm 63:6)
12. Co budeme dělat, máme-li potěšení v Jehovově zákoně?
12 Na tom, zda máme potěšení v Božím zákoně, závisí naše věčné štěstí. Boží zákon je dokonalý a spravedlivý a v jeho dodržování je velká odměna. (Žalm 19:7–11) Učedník Jakub napsal: „Kdo se . . . zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:25) Máme-li opravdu potěšení v Jehovově zákoně, nestane se, že by uběhl den, aniž bychom věnovali pozornost duchovním věcem. Ano, bude nás to podněcovat k tomu, abychom ‚zkoumali hluboké Boží věci‘ a dávali zájmy Království na první místo v životě. (1. Korinťanům 2:10–13; Matouš 6:33)
Bude jako strom
13–15. V jakém smyslu můžeme být jako strom zasazený u vydatného zdroje vody?
13 Žalmista dále popisuje bezúhonného člověka. Říká: „Bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří.“ (Žalm 1:3) My, kdo sloužíme Jehovovi, zakoušíme v životě těžkosti stejně jako všichni ostatní nedokonalí lidé. (Job 14:1) Ve spojitosti se svou vírou možná čelíme pronásledování nebo různým jiným zkouškám. (Matouš 5:10–12) S Boží pomocí však v těchto zkouškách můžeme úspěšně obstát, stejně jako zdravý strom odolá i poměrně silnému větru.
14 Strom zasazený u stálého zdroje vody neusychá ani v horku, ani v období sucha. Pokud jsme bohabojní, naše síla pochází z nevyčerpatelného zdroje — od Jehovy Boha. Pavel spoléhal na sílu od Boha a mohl říci: „Ke všemu mám sílu mocí toho [Jehovy], kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13) Jestliže nás Jehovův svatý duch vede a duchovně živí, pak neuschneme, tedy nestaneme se neplodnými ani duchovně neodumřeme. Budeme přinášet ovoce v Boží službě a také budeme projevovat ovoce Božího ducha. (Jeremjáš 17:7, 8; Galaťanům 5:22, 23)
15 Žalmista používá hebrejskou slovní formu překládanou výrazem „jako“, aby vyjádřil přirovnání. Srovnává dvě věci, které jsou sice odlišné, ale mají něco společného. Lidé nejsou totéž co stromy, nicméně bujný strom zasazený u vydatného zdroje vody zřejmě žalmistovi připomínal duchovní blahobyt lidí, jejichž „potěšení je v Jehovově zákoně“. Máme-li potěšení v Božím zákoně, naše dny mohou být jako dny stromu. Dokonce můžeme žít věčně. (Jan 17:3)
16. Proč a v jakém ohledu se ‚všechno, co děláme, podaří‘?
16 Jestliže usilujeme o bezúhonný život, Jehova nám pomáhá snášet obtíže a životní tlaky. Jsme radostní a přinášíme ovoce v Boží službě. (Matouš 13:23; Lukáš 8:15) ‚Všechno, co děláme, se podaří‘, protože naším hlavním cílem je činit Jehovovu vůli. Díky tomu, že Boží záměry mají vždycky úspěch a my máme potěšení v Božích přikázáních, duchovně se nám daří dobře. (1. Mojžíšova 39:23; Jozue 1:7, 8; Izajáš 55:11) To platí i tehdy, když zažíváme těžkosti. (Žalm 112:1–3; 3. Jana 2)
Ničemným lidem se zdánlivě daří dobře
17, 18. (a) K čemu žalmista přirovnává ničemné? (b) I když se ničemným dobře daří po hmotné stránce, proč nejsou v bezpečí natrvalo?
17 Úděl ničemných je zcela jiný než úděl spravedlivých. Může se zdát, že ničemní lidé se nějaký čas mají po hmotné stránce dobře. V duchovním ohledu se však těmto lidem dobře nedaří. To je jasně vidět z dalších žalmistových slov: „Ničemní takoví nejsou, ale jsou jako plevy, které zahání vítr. Proto ničemní nepovstanou v soudu ani hříšníci ve shromáždění spravedlivých.“ (Žalm 1:4, 5) Všimněme si, že žalmista říká: „Ničemní takoví nejsou.“ Tím je míněno, že nejsou jako zbožní lidé, které právě přirovnal k plodným, dlouho žijícím stromům.
18 I když se ničemným lidem dobře daří po hmotné stránce, nejsou v bezpečí natrvalo. (Žalm 37:16; 73:3, 12) Jsou jako onen nerozumný bohatý muž popsaný v podobenství, které Ježíš pronesl, když byl požádán, aby rozsoudil spor o dědictví. Tehdy Ježíš svým posluchačům řekl: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Ježíš tuto myšlenku znázornil. Vyprávěl o jistém bohatém muži, jehož země rodila tak dobře, že se rozhodl strhnout své zásobárny a postavit prostornější, do kterých by se vešly všechny jeho dobré věci. Muž si představoval, že potom bude jíst, pít a radovat se. Bůh ale řekl: „Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?“ Na závěr Ježíš zdůraznil: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:13–21)
19, 20. (a) Popište, jak ve starověkém Izraeli probíhalo mlácení a převívání. (b) Proč jsou ničemní lidé přirovnáni k plevám?
19 Ničemní lidé nejsou ‚bohatí vůči Bohu‘. Proto nemají o nic větší bezpečí a nejsou o nic stálejší než plevy, tenké slupky na obilných zrnech. Když se ve starověkém Izraeli obilí sklidilo, bylo dopraveno na mlat, což bylo rovné místo, většinou vyvýšené. Tam zvířata tahala přes obilí sáně, které měly vespod ostré kamenné nebo železné hroty. Tak byla stébla rozdrcena a zrna byla uvolněna z plev. Potom se celá směs nabírala převívací lopatou a vyhazovala se do vzduchu proti větru. (Izajáš 30:24) Zrna dopadla zpět na mlat, ale slámu vánek odnesl na stranu a plevy odvál pryč. (Rut 3:2) Zrno se pak proselo sítem, aby se odstranily kamínky a podobné věci, a bylo připraveno k uskladnění nebo mletí. (Lukáš 22:31) Plevy však byly pryč.
20 Stejně jako obilná zrna dopadala zpátky na zem a byla uchována, kdežto plevy odvál vítr, tak zůstanou spravedliví lidé zachováni a ničemní budou odstraněni. Jistě však jsme rádi, že takoví lidé brzy navždy zmizí. Ti, kdo mají potěšení v Jehovově zákoně, pak dostanou velké požehnání. Poslušní lidé totiž nakonec získají Boží dar věčného života. (Matouš 25:34–46; Římanům 6:23)
‚Cesta spravedlivých‘ je požehnaná
21. Co znamená, že si Bůh „uvědomuje cestu spravedlivých“?
21 První žalm končí těmito slovy: „Jehova si totiž uvědomuje cestu spravedlivých, ale cesta ničemných, ta zanikne.“ (Žalm 1:6) Jak si Bůh „uvědomuje cestu spravedlivých“? Jestliže se snažíme žít bezúhonně, můžeme si být jisti, že si náš nebeský Otec všímá našeho zbožného života a pohlíží na nás jako na své schválené služebníky. A my na něho můžeme uvrhnout všechnu svou úzkost. Dělejme to a buďme si jisti, že o nás opravdu pečuje. (Ezekiel 34:11; 1. Petra 5:6, 7)
22, 23. Co se stane s ničemnými a co se spravedlivými?
22 ‚Cesta spravedlivých‘ zůstane navždy, ale nenapravitelně ničemní lidé zahynou, neboť Jehova nad nimi vynese nepříznivý rozsudek. A jejich ‚cesta‘ neboli způsob života zanikne spolu s nimi. Můžeme důvěřovat, že se splní Davidova slova: „A ještě chvilku, a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:10, 11, 29)
23 Pokud dostaneme tu výsadu žít na rajské zemi, kde již nebudou ničemní lidé, budeme pociťovat nesmírné štěstí. Mírní a spravedliví se potom budou radovat z pravého pokoje, protože ‚Jehovův zákon‘ pro ně bude stálým zdrojem potěšení. Ale než k tomu dojde, musí být prosazen „Jehovův výnos“. (Žalm 2:7a) Následující článek nám ukáže, o jaký výnos se jedná a co bude znamenat pro nás i pro celou lidskou rodinu.
Jak byste odpověděli?
• Proč je zbožný člověk šťastný?
• Jak dáváme najevo, že máme potěšení v Jehovově zákoně?
• Jak se může člověk podobat stromu, který roste u vydatného zdroje vody?
• Jak se cesta spravedlivého liší od cesty ničemného?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 11]
Modlitba nám pomůže vyhýbat se společnosti ničemných
[Obrázek na straně 12]
Proč je spravedlivý člověk přirovnán ke stromu?