Jehova zjevuje svou slávu pokorným

„Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ (PŘÍSLOVÍ 22:4)

1, 2. (a) Jak je z knihy Skutků patrné, že Štěpán byl ‚muž plný víry a svatého ducha‘? (b) Co je dokladem toho, že byl Štěpán pokorný?

ŠTĚPÁN byl ‚muž plný víry a svatého ducha‘. Byl rovněž „plný milostivosti a moci“. Jakožto jeden z prvních Ježíšových učedníků vykonával mezi lidem velká znamení a předzvěsti. Jednou povstali nějací muži, aby se s ním přeli, „a přesto nemohli obstát proti moudrosti a duchu, s nimiž mluvil“. (Skutky 6:5, 8–10) Je zřejmé, že Štěpán pilně studoval Boží slovo a mistrovsky ho obhajoval před tehdejšími náboženskými vůdci Židů. Jeho podrobné svědectví, jež je zaznamenáno v 7. kapitole Skutků, je dokladem toho, že se hluboce zajímal o postupné odhalování Božího záměru.

² Na rozdíl od náboženských vůdců, kteří se pro své postavení a poznání cítili nadřazeni obyčejným lidem, byl Štěpán pokorný. (Matouš 23:2–7; Jan 7:49) Ačkoli dobře znal Písmo, s velkou radostí přijal pověření ‚rozdělovat jídlo na stoly‘, aby se apoštolové mohli plně „věnovat modlitbě a službě slova“. Štěpán měl u bratrů vynikající pověst, a proto byl mezi těmi sedmi osvědčenými muži, kteří byli k tomuto každodennímu rozdělování jídla vybráni. Tento úkol pokorně plnil. (Skutky 6:1–6)

3. Jaký mimořádný projev Boží nezasloužené laskavosti Štěpán zažil?

³ O Štěpánově pokoře a také o jeho duchovním smýšlení a ryzosti Jehova dobře věděl. Když Štěpán vydával svědectví skupině nepřátelských židovských vůdců v Sanhedrinu, jeho protivníci „viděli, že jeho obličej je jako obličej anděla“. (Skutky 6:15) Jeho vzezření bylo jako vzezření Božího posla. V jeho obličeji se zračil pokoj pocházející od Jehovy, Boha slávy. Poté, co Štěpán členům Sanhedrinu odvážně vydal svědectví, zažil mimořádný projev Boží nezasloužené laskavosti. „Plný svatého ducha se upřeně zadíval do nebe a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.“ (Skutky 7:55) Pokorného Štěpána toto velkolepé vidění znovu ujistilo o tom, že Ježíš je v postavení Božího Syna a Mesiáše. Posílilo ho a bylo pro něho důkazem Jehovovy přízně.

4. Komu Jehova zjevuje svou slávu?

⁴ Z vidění, které Štěpán dostal, je zřejmé, že Jehova zjevuje svou slávu a svůj záměr lidem, kteří se ho bojí, jsou pokorní a váží si svého vztahu k němu. „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život,“ říká Bible. (Přísloví 22:4) Je tedy nezbytně nutné porozumět tomu, co je pravá pokora, jak ji můžeme pěstovat a proč je prospěšné projevovat ji ve všech oblastech našeho života.

Pokora — vlastnost Jehovy Boha

5, 6. (a) Co je pokora? (b) Co lze říci o projevech Jehovovy pokory? (c) Jak by na nás Jehovova pokora měla působit?

⁵ Možná někoho překvapí, že Jehova Bůh, nejvyšší a nejslavnější osobnost ve vesmíru,  je největším příkladem pokory. Král David Jehovovi řekl: „Dáš mi svůj štít záchrany a tvá vlastní pravice mě bude podpírat a tvá vlastní pokora mě učiní velikým.“ (Žalm 18:35) Když David popisuje Jehovu jako pokorného, vychází z hebrejského kořenného slova, které znamená „být sehnutý“. Kromě slova „pokora“ jsou s tímto kořenem spojena také slova překládaná jako „poníženost“, „mírnost“ anebo „blahosklonnost“, tedy vlastnost někoho, kdo se laskavě snižuje na úroveň těch, kdo jsou méně důležití než on. Jehova tedy projevil pokoru, když se snížil k tomu, aby osobně jednal s nedokonalým člověkem Davidem a dosadil ho za krále, tedy za svého představitele. Jak ukazuje nadpis 18. žalmu, Jehova Davida chránil a podporoval a vysvobozoval ho „z dlaně všech jeho nepřátel a z ruky Saulovy“. David si zase uvědomoval, že jakákoli velikost nebo sláva, které mohl jako král dosáhnout, závisí na tom, zda bude Jehova pokorně jednat v jeho prospěch. Toto vědomí Davidovi pomáhalo, aby zůstal pokorný.

⁶ A co my? Jehova nás uznal za hodné toho, aby nás učil o pravdě, a prostřednictvím své organizace nám možná svěřil zvláštní služební výsady nebo nás určitým způsobem použil k vykonání své vůle. Jak bychom na takové věci měli pohlížet? Nemělo by nás to vést k pokoře? A neměli bychom být Jehovovi vděční za jeho pokoru? Nesmíme se vyvyšovat, jinak nás čeká neodvratné neštěstí. (Přísloví 16:18; 29:23)

7, 8. (a) Jak Jehova projevil pokoru při jednání s Manassem? (b) V jakém ohledu nám Jehova i Manasse dali příklad v projevování pokory?

⁷ Jehova projevuje velkou pokoru nejenom tím, že osobně jedná s nedokonalými lidmi, ale také tím, že je ochoten projevit milosrdenství lidem, kteří jsou ponížení v mysli, a dokonce pozvednout neboli vyvýšit ty, kdo se pokořují. (Žalm 113:4–7) Uvažujme například o judském králi Manassem. Ten zneužil svého výsadního královského postavení k tomu, aby podporoval falešné uctívání, a „ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, aby ho urážel“. (2. Paralipomenon 33:6) Jehova nakonec Manasseho potrestal tím, že dovolil, aby ho z jeho trůnu sesadil asyrský král. Ve vězení Manasse „obměkčoval obličej Jehovy, svého Boha, a stále se velice pokořoval“, takže mu Jehova jeho trůn v Jeruzalémě  vrátil, a Manasse „poznal, že Jehova je pravý Bůh“. (2. Paralipomenon 33:11–13) Ano, Manasseho pokorné smýšlení se Jehovovi líbilo, a Jehova projevil pokoru tím, že tomuto muži odpustil a znovu ho dosadil za krále.

⁸ Z Jehovovy ochoty odpustit a z Manasseho kajícného postoje si můžeme vzít důležité poučení o pokoře. Musíme mít stále na paměti, že naše jednání s těmi, kdo nás snad urazili, a náš postoj k vlastním hříchům může mít vliv na to, jak bude Jehova jednat s námi. Jestliže ochotně odpouštíme přestupky druhých a pokorně uznáváme své vlastní nedostatky, pak můžeme doufat, že nám Jehova projeví milosrdenství. (Matouš 5:23, 24; 6:12)

Bůh zjevuje svou slávu pokorným lidem

9. Je pokora známkou slabosti? Vysvětli to.

⁹ Pokoru a podobné vlastnosti bychom však neměli považovat za známku slabosti nebo za sklon přehlížet, co je špatné. Jak ukazuje Svaté Písmo, Jehova je sice pokorný, nicméně když to situace vyžaduje, projevuje spravedlivé rozhořčení a nesmírnou moc. Protože je pokorný, je vzdálen od pyšných lidí, avšak na těch, kdo jsou ponížení v mysli, mu záleží a bere na ně zvláštní ohled. (Žalm 138:6) V jakém směru projevuje Jehova svým pokorným služebníkům zvláštní ohled?

10. Co podle 1. Korinťanům 2:6–10 Jehova zjevuje pokorným lidem?

¹⁰ Ve svém určeném čase a prostřednictvím svého ustanoveného sdělovacího prostředku Jehova pokorným lidem odhaluje podrobnosti o tom, jak postupně uskutečňuje svůj záměr. Těm, kdo se pyšně spoléhají na lidskou moudrost, nebo těm, kdo se tvrdošíjně drží lidského uvažování, zůstávají tyto nádherné věci utajeny. (1. Korinťanům 2:6–10) Naproti tomu pokorní lidé, jimž je dáno přesné porozumění Božího záměru, si pak ještě více váží Jehovovy slávy a velikosti a jsou podněcováni k tomu, aby Jehovu velebili.

11. Jak v prvním století někteří lidé projevili nedostatek pokory a jak jim to uškodilo?

¹¹ V prvním století mnozí lidé — včetně některých údajných křesťanů — nebyli pokorní, a to, co jim apoštol Pavel odhalil o Božím záměru, se pro ně stalo kamenem úrazu. Pavel se stal „apoštolem pro národy“, ale ne kvůli své národnosti, vzdělání, věku nebo dlouholeté znamenité činnosti. (Římanům 11:13) Tělesně smýšlející lidé se často domnívají, že právě na základě takových věcí Jehova rozhoduje o tom, koho by měl použít jako svůj nástroj. (1. Korinťanům 1:26–29; 3:1; Kolosanům 2:18) Jehova si však Pavla vybral proto, že to bylo v souladu s jeho milující laskavostí a s jeho spravedlivým záměrem. (1. Korinťanům 15:8–10) Lidé, které Pavel označil za ‚nejznamenitější apoštoly‘, a také jiní odpůrci nechtěli Pavla a jeho dokazování z Písma přijmout. Nedostatek pokory byl příčinou toho, že nepoznali a nepochopili, jakým velkolepým způsobem Jehova uskutečňuje svůj záměr. Nikdy nepodceňujme lidi, které se Jehova rozhodl používat k uskutečňování své vůle, a nebuďme vůči nim zaujatí. (2. Korinťanům 11:4–6)

12. Jak Mojžíšův příklad ukazuje, že Jehova projevuje přízeň pokorným?

¹² Na druhé straně máme v Bibli mnoho příkladů, které ukazují, že pokorným lidem Bůh dovolil spatřit záblesk své slávy. Mojžíš, „daleko nejmírnější“ ze všech lidí, viděl Boží slávu a měl k Bohu důvěrný vztah. (4. Mojžíšova 12:3) Tento pokorný muž strávil 40 let jako nevýznamný pastýř, a to zřejmě většinou na Arabském poloostrově, ale Stvořitel jej v mnoha směrech vysoce poctil. (2. Mojžíšova 6:12, 30) S Jehovovou podporou se Mojžíš stal mluvčím izraelského národa a jeho hlavním organizátorem. Mohl mluvit s Bohem a Bůh mluvil s ním. Ve vidění spatřoval „Jehovův zjev“. (4. Mojžíšova 12:7, 8; 2. Mojžíšova 24:10, 11) Boží přízeň měli i ti, kdo tohoto pokorného služebníka uznávali jako Božího představitele. I my budeme mít Boží požehnání, když budeme uznávat a poslouchat proroka, který je větší než Mojžíš, totiž Ježíše, a také ‚věrného a rozvážného otroka‘, kterého Ježíš ustanovil. (Matouš 24:45, 46; Skutky 3:22)

13. Jak se Jehovova sláva zjevila pokorným pastýřům v prvním století?

¹³ Na koho „se zablyštěla Jehovova sláva“, když andělé přišli oznámit dobrou zprávu o narození „Zachránce, který je Kristus, Pán“? Nebyli to povýšení náboženští vůdci ani významní lidé ve vysokém postavení, ale pokorní pastýři, kteří „žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády“. (Lukáš 2:8–11) Práce těchto mužů ani jejich odborné znalosti nebyly chovány ve velké vážnosti. Právě těchto lidí si však Jehova všiml a informoval je o narození Mesiáše. Ano, Jehova zjevuje svou slávu lidem, kteří jsou pokorní a bohabojní.

14. Jak Bůh projevuje přízeň pokorným lidem?

¹⁴ Co se z těchto příkladů dozvídáme? Vidíme z nich, že Jehova projevuje přízeň pokorným lidem a právě jim zjevuje poznání a porozumění svého záměru. Jednotlivci, které si vybírá, možná neodpovídají určitým lidským představám, ale Bůh je používá, aby jejich prostřednictvím sdělil svůj slavný záměr dalším lidem. To by nás mělo podněcovat, abychom stále hledali vedení u Jehovy, v jeho prorockém Slovu a u Boží organizace. Můžeme si být jisti, že Jehova bude i nadále svým pokorným služebníkům postupně odhalovat další podrobnosti o svém nádherném záměru. Prorok Amos prohlásil: „Svrchovaný Pán Jehova ... neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ (Amos 3:7)

Pěstujme pokoru a Bůh nám projeví přízeň

15. Proč musíme pracovat na tom, abychom zůstali pokorní, a jak je to vidět na případu izraelského krále Saula?

¹⁵ Abychom měli stále Boží přízeň, musíme zůstat pokorní. Je-li někdo v určité době pokorný, není to záruka, že pokorný bude vždy. Může se stát, že někdo pokoru ztratí a podlehne pýše a sebevyvyšování, což vede k opovážlivosti a neštěstí. Právě to se stalo Saulovi, prvnímu pomazanému izraelskému králi. Když byl vybrán, zpočátku si připadal „ve svých vlastních očích maličký“. (1. Samuelova 15:17) Avšak už po dvou letech panování jednal opovážlivě. Projevil neúctu k Jehovovu uspořádání, které spočívalo v tom, že oběti měl předkládat prorok Samuel. Saul vzal věci do svých vlastních rukou a pak se vymlouval. (1. Samuelova 13:1, 8–14) To byl začátek řady událostí, z nichž bylo nade vší pochybnost patrné, že Saulovi chybí pokora. Výsledkem bylo, že ztratil Božího ducha a Boží přízeň, což nakonec vedlo k jeho potupné smrti. (1. Samuelova 15:3–19, 26; 28:6; 31:4) Poučení je jasné. Musíme pracovat na tom, abychom si pokoru a poddajnost udrželi, a musíme potlačovat  pocity vlastní důležitosti. Tak se vyvarujeme opovážlivých skutků, které vyvolávají Jehovovu nelibost.

16. Jak nám rozjímání o našem vztahu k Jehovovi a k našim bližním pomáhá pěstovat pokoru?

¹⁶ Ačkoli pokora není uvedena mezi ovocem Božího ducha, i ona je bohulibou vlastností, kterou je třeba pěstovat. (Galaťanům 5:22, 23; Kolosanům 3:10, 12) S pokorou souvisí určitý stav mysli — totiž to, jak pohlížíme na sebe i na druhé —, a proto pěstování pokory vyžaduje vědomé úsilí. Když budeme přemýšlet a rozjímat o svém vztahu k Jehovovi a ke svým bližním, pomůže nám to, abychom zůstali pokorní. V Božích očích je všechno nedokonalé tělo jako zelená tráva, která nějaký čas roste a potom vadne a usychá. Lidé jsou jako pouhé luční kobylky. (Izajáš 40:6, 7, 22) Má nějaké stéblo trávy důvod být pyšné jenom proto, že je o trochu delší než jiná stébla? Má nějaká kobylka důvod vychloubat se svou zdatností pouze proto, že doskočí o něco dále než jiné kobylky? Taková představa je přece absurdní. Apoštol Pavel proto spolukřesťanům připomenul: „Kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako bys to nepřijal?“ (1. Korinťanům 4:7) Budeme-li o takovýchto biblických textech rozjímat, pomůže nám to pěstovat a projevovat pokoru.

17. Co pomohlo proroku Danielovi pěstovat pokoru a jak to můžeme dělat my?

¹⁷ Hebrejský prorok Daniel byl označen jako muž, který byl v Božích očích „velmi žádoucí“, protože se „pokořoval“, tedy proto, že byl pokorný. (Daniel 10:11, 12) Co Danielovi pomáhalo pěstovat pokoru? Především to, že neochvějně spoléhal na Jehovu a pravidelně se k němu obracel v modlitbě. (Daniel 6:10, 11) Kromě toho pilně a se správnou pohnutkou studoval Boží Slovo, což mu pomáhalo stále se soustřeďovat na Boží slavný záměr. Také byl ochoten uznat své vlastní nedostatky, nejenom chyby svého lidu.  A nechtěl stavět do popředí svou vlastní spravedlnost, ale měl hluboký zájem o to, aby vyvyšoval spravedlnost Boží. (Daniel 9:2, 5, 7) Prorok Daniel je vynikajícím příkladem toho, jak pěstovat a projevovat pokoru ve všech oblastech života. Můžeme se snažit ho napodobovat?

18. V čem spočívá sláva, která čeká ty, kdo projevují pokoru?

¹⁸ „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život,“ říkají Přísloví 22:4. Ano, těm, kdo jsou pokorní, Jehova projevuje přízeň a výsledkem je sláva a život. Žalmista Asaf téměř přestal sloužit Bohu. Když ale Jehova jeho uvažování usměrnil, Asaf pokorně uznal: „Svou radou mě povedeš a pak mě dovedeš dokonce k slávě.“ (Žalm 73:24) A jak je tomu dnes? V čem spočívá sláva, která čeká ty, kdo projevují pokoru? Kromě toho, že se těší z Boží přízně a z obšťastňujícího vztahu k Jehovovi, mají naději na to, že zažijí splnění inspirovaných slov krále Davida: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ To je opravdu slavná budoucnost! (Žalm 37:11)

Vzpomínáš si?

• V jakém směru je Štěpán vzorem pokorného člověka, kterému Jehova zjevil svou slávu?

• V jakých ohledech Jehova Bůh projevil pokoru?

• Ze kterých případů je patrné, že Jehova zjevuje svou slávu pokorným lidem?

• Jak nám Danielův příklad pomáhá pěstovat pokoru?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 12]

Pevný, a přesto pokorný

Když se v roce 1919 v Cedar Pointu ve státě Ohio konal sjezd badatelů Bible (dnes známých jako svědkové Jehovovi), padesátiletý J. F. Rutherford — který tehdy dohlížel na dílo — se s potěšením nabídl jako hotelový sluha, takže doprovázel návštěvníky sjezdu do jejich pokojů a nosil jim zavazadla. Poslední den sjezdu nadchl všech 7 000 posluchačů následujícími slovy: „Jste vyslanci Krále králů a Pána pánů a . . . oznamujete lidem . . . slavné království našeho Pána.“ Bratr Rutherford byl sice mužem pevných názorů a byl známý tím, že se mocně a nekompromisně zastával pravdy, o níž byl plně přesvědčen, ale zároveň byl opravdově pokorný vůči Bohu, což se často projevovalo v jeho modlitbách při ranním uctívání v betelu.

[Obrázek na straně 9]

Štěpán, dobrý znalec Písma, pokorně rozděloval jídlo

[Obrázek na straně 10]

Manasseho pokorné smýšlení se líbilo Jehovovi

[Obrázek na straně 12]

Proč byl Daniel ‚velmi žádoucím mužem‘?