Jehova je naší ‚tvrzí v časech tísně‘
Jehova je naší ‚tvrzí v časech tísně‘
„A záchrana spravedlivých je od Jehovy; on je jejich tvrzí v čase tísně.“ (ŽALM 37:39)
1, 2. (a) O co Ježíš prosil v modlitbě za své učedníky? (b) Co je Boží vůlí, pokud jde o jeho lid?
JEHOVA je všemohoucí. Má moc chránit své věrné ctitele jakýmkoli způsobem, který si přeje použít. Mohl by dokonce svůj lid doslovně oddělit od ostatního světa a umístit jej do nějakého bezpečného a pokojného prostředí. Když se však Ježíš modlil za své učedníky, řekl svému nebeskému Otci: „Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému.“ (Jan 17:15)
2 Jehova se rozhodl, že nás „ze světa“ nevezme. Naopak, jeho vůlí je, abychom žili uprostřed obyvatelstva tohoto světa a abychom lidem oznamovali jeho poselství naděje a útěchy. (Římanům 10:13–15) Když však žijeme v tomto světě, jsme — jak naznačil Ježíš ve své modlitbě — vystaveni působení ‚toho ničemného‘. Neposlušní lidé a ničemné duchovní síly jsou příčinou mnoha bolestí a úzkostí, a křesťanům se tíseň nevyhýbá. (1. Petra 5:9)
3. Jaké skutečnosti musí čelit i věrní ctitelé Jehovy, ale jakou útěchu jim poskytuje Boží slovo?
3 Je přirozené, že v takových obtížných poměrech bývají lidé někdy sklíčeni. (Přísloví 24:10) V Bibli je zaznamenáno mnoho zpráv o věrných lidech, kteří prožívali tíseň. „Mnohá jsou neštěstí spravedlivého,“ říká žalmista, „ale Jehova jej ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:19) Ano, i „spravedlivého“ postihují těžkosti. Podobně jako žalmista David, i my někdy ‚trneme‘ a býváme ‚zdrcení až do krajnosti‘. (Žalm 38:8) Čerpáme však útěchu z vědomí, že „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje“. (Žalm 34:18; 94:19)
4, 5. (a) Co musíme podle Přísloví 18:10 dělat, aby nám Bůh poskytoval ochranu? (b) Co konkrétně máme dělat, abychom od Boha dostali pomoc?
4 V souladu s Ježíšovou modlitbou Jehova nad námi opravdu bdí. Je naší „tvrzí v čase tísně“. (Žalm 37:39) Kniha Přísloví se vyjadřuje podobně, když říká: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ (Přísloví 18:10) Tento biblický text nám odhaluje jednu základní pravdu, totiž že Jehova o své tvory něžně pečuje. Bůh nabízí ochranu zejména spravedlivým, kteří ho aktivně hledají, jako kdyby se utíkali ukrýt do pevné věže.
5 Jak můžeme utíkat k Jehovovi a hledat u něj ochranu, když stojíme tváří v tvář skličujícím problémům? Zamysleme se nad třemi velmi důležitými kroky, které musíme podniknout, abychom od Jehovy dostali pomoc. Za prvé se k našemu nebeskému Otci musíme modlit. Za druhé se musíme nechat vést Božím svatým duchem. A za třetí se musíme podřídit Jehovovu uspořádání a vyhledávat společnost jiných křesťanů, kteří mohou naši tíseň zmírnit.
Síla modlitby
6. Jak praví křesťané pohlížejí na modlitbu?
6 Někteří zdravotní specialisté doporučují modlitbu jako léčebný prostředek při depresích a při stresu. Je sice pravda, že chvíle klidného rozjímání na způsob modlitby může uvolnit napětí, ale totéž lze říci o jistých zvucích, které lze slyšet v přírodě, nebo dokonce také o drbání na zádech. Praví křesťané modlitbu nezlehčují tím, že by ji snižovali na úroveň zklidňujícího prostředku. Považujeme ji za uctivou komunikaci se Stvořitelem. Modlitba souvisí s naší oddaností Bohu a s důvěrou k němu. Ano, je součástí našeho uctívání.
7. Co znamená modlit se s důvěrou a jak nám takové modlitby pomáhají vyrovnávat se s tísní?
7 Při modlitbě musíme Jehovovi důvěřovat a musíme se na něho spoléhat. Apoštol Jan napsal: „To je důvěra, kterou k němu máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Jehova, Nejvyšší bytost, jediný pravý a všemohoucí Bůh, skutečně věnuje mimořádnou pozornost opravdovým modlitbám svých ctitelů. Víme, že náš milující Otec naslouchá, když mu sdělujeme své úzkosti a problémy, a to už je útěchou samo o sobě. (Filipanům 4:6)
8. Když se věrní křesťané modlí k Jehovovi, proč by se nikdy neměli ostýchat ani mít pocit, že toho nejsou hodni?
8 Když se věrní křesťané modlí k Jehovovi, nikdy by se neměli ostýchat, neměli by se domnívat, že toho nejsou hodni, a neměli by to činit bez důvěry. Je pravda, že když jsme se zklamali sami v sobě nebo když nás problémy přemáhají, ne vždy se chceme přiblížit k Jehovovi v modlitbě. Za takových okolností bychom si však měli uvědomit, že Jehova „projevuje lítost nad svými vlastními ztrápenými“ a že „utěšuje zkroušené“. (Izajáš 49:13; 2. Korinťanům 7:6) Právě v dobách úzkosti a tísně se musíme s důvěrou obracet na našeho nebeského Otce a utíkat se k němu jako ke své tvrzi.
9. Jakou úlohu má víra, když se k Bohu přibližujeme v modlitbě?
9 Modlitba je výsadou a chceme-li z ní získat plný užitek, musíme mít skutečnou víru. Bible říká, že člověk, který „se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Víra znamená víc, než jen být přesvědčen o tom, že Bůh existuje, že „je“. Pravá víra zahrnuje pevné přesvědčení, že pokud jdeme cestou poslušnosti, Bůh je schopen nás odměnit a přeje si to udělat. „Jehovovy oči jsou totiž upřeny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě.“ (1. Petra 3:12) Jestliže jsme si stále vědomi toho, že se Jehova o nás láskyplně stará, dodává to našim modlitbám zvláštní význam.
10. Jaké musí být naše modlitby, jestliže máme od Jehovy obdržet duchovní podporu?
10 Jehova naslouchá našim modlitbám, jestliže jsou pronášeny s úplným srdcem. Žalmista napsal: „Volal jsem celým svým srdcem. Odpověz mi, Jehovo.“ (Žalm 119:145) V mnoha náboženstvích jsou modlitby pouhým obřadem, ale naše takové nejsou — nemodlíme se jen ze zvyku ani s polovičatým srdcem. Když se obracíme k Jehovovi ‚celým srdcem‘, naše slova mají hluboký význam a smysl. Po takových opravdových modlitbách začneme pociťovat úlevu, jež je důsledkem toho, že jsme uvrhli své „břemeno na Jehovu“. Jak Bible slibuje, ‚on sám nás podpoří‘. (Žalm 55:22; 1. Petra 5:6, 7)
Boží duch je naším pomocníkem
11. Co je jedním ze způsobů, jak Jehova vyslýchá naše ‚neustálé prosby‘ o pomoc?
11 Jehova je nejen Tím, kdo modlitbu slyší, ale také Tím, kdo modlitbu vyslýchá. (Žalm 65:2) David napsal: „V den své tísně tě budu vzývat, neboť ty mi odpovíš.“ (Žalm 86:7) Ježíš proto povzbudil své učedníky, aby Jehovu ‚neustále prosili‘ o pomoc, protože „Otec v nebi“ dá „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Lukáš 11:9–13) Ano, Boží činná síla je pro Boží lid pomocníkem nebo utěšitelem. (Jan 14:16)
12. Jak nám může Boží duch pomoci, když se nám problémy zdají nepřekonatelné?
12 I když stojíme tváří v tvář těžkostem, může nás Boží duch naplnit ‚mocí, která je nad to, co je normální‘. (2. Korinťanům 4:7) Apoštol Pavel, který přestál mnoho stresujících situací, s důvěrou prohlásil: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13) Podobně i mnozí křesťané v dnešní době pocítili, že jejich duchovní a emocionální síly byly obnoveny, a že tedy jejich úpěnlivé prosby Bůh vyslyšel. Často se stává, že když dostaneme pomoc Božího ducha, tísnivé problémy nám pak již nepřipadají tak nepřekonatelné. Jestliže nás Bůh takto posílí, můžeme říci společně s apoštolem: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“ (2. Korinťanům 4:8, 9)
13, 14. (a) Jak Jehova používá své psané Slovo k tomu, aby pro nás byl tvrzí v časech tísně? (b) Jak vám osobně pomohlo uplatňování biblických zásad?
13 Působením Božího svatého ducha bylo také k našemu užitku inspirováno a zachováno Boží psané slovo. Jak ho Jehova používá k tomu, aby pro nás byl tvrzí v časech tísně? Mimo jiné tím, že nám poskytuje praktickou moudrost a schopnost přemýšlet. (Přísloví 3:21–24) Bible školí naše myšlenkové schopnosti a zlepšuje naši sílu rozumu. (Římanům 12:1) Jestliže pravidelně čteme a studujeme Boží slovo a zároveň je také uplatňujeme, ‚cvičíme svou vnímavost, abychom rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14) Možná jste se již osobně přesvědčili o tom, jak vám v obtížných situacích biblické zásady pomohly moudře se rozhodovat. Bible nám dává chytrost, která nám pomůže najít praktický způsob, jak skličující problémy vyřešit. (Přísloví 1:4)
14 Boží slovo nám poskytuje ještě další zdroj síly — totiž naději na záchranu. (Římanům 15:4) Bible nám říká, že se špatné věci nebudou dít neustále. Ať jsme v jakémkoli soužení, je to jen dočasné. (2. Korinťanům 4:16–18) Máme ‚naději na věčný život, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát‘. (Titovi 1:2) Jestliže se radujeme z této naděje a máme stále před očima nádhernou budoucnost, kterou Jehova slibuje, můžeme soužení vydržet. (Římanům 12:12; 1. Tesaloničanům 1:3)
Sbor — projev Boží lásky
15. Jak mohou být křesťané prospěšní jeden druhému?
15 Dalším Jehovovým opatřením, jež nám může pomáhat v dobách tísně, je společenství, z něhož se těšíme v křesťanském sboru. Bible říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) Boží slovo povzbuzuje všechny členy sboru, aby si navzájem projevovali úctu a lásku. (Římanům 12:10) „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého,“ napsal apoštol Pavel. (1. Korinťanům 10:24) Takový myšlenkový postoj nám pomůže zaměřovat pozornost spíše na to, co potřebují druzí, než na naše vlastní těžkosti. Jestliže vynakládáme své síly ve prospěch druhých, je to pro ně pomocí. Zároveň však my sami prožíváme určitou míru štěstí a uspokojení, takže svá vlastní břemena můžeme nést snadněji. (Skutky 20:35)
16. Jak může být každý křesťan povzbuzením pro druhé?
16 Muži a ženy vyznačující se duchovní zralostí mohou významným způsobem posilovat druhé. Aby to mohli dělat, musí se dát k dispozici a musí být přístupní. (2. Korinťanům 6:11–13) Pro sbor je opravdu požehnáním, jestliže všichni věnují čas tomu, aby chválili mladé lidi, aby posilovali nové věřící a aby povzbuzovali ty, kdo jsou sklíčení. (Římanům 15:7) Bratrská láska nám také pomůže vyvarovat se vzájemné podezřívavosti. Neměli bychom si hned myslet, že osobní těžkosti jsou příznakem duchovní slabosti. Pavel vhodně nabádá křesťany, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Bible ukazuje, že i věrní křesťané prožívají tíseň. (Skutky 14:15)
17. Jaké příležitosti máme k tomu, abychom v křesťanském společenství bratrů posilovali vzájemná pouta?
17 Křesťanská shromáždění jsou vynikající příležitosti, kdy si můžeme navzájem poskytovat útěchu a povzbuzení. (Hebrejcům 10:24, 25) Toto láskyplné vzájemné působení se neomezuje pouze na sborová shromáždění. Boží lid také vyhledává příležitosti ke zdravému společenství v neformálním prostředí. Když vzniknou tísnivé situace, pohotově si navzájem pomáháme, protože se již mezi námi vytvořila pevná přátelská pouta. Apoštol Pavel napsal: „Aby nebylo žádné rozdělení v těle, ale aby jeho údy jeden o druhý . . . pečovaly. A jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním; nebo jestliže je nějaký úd oslavován, všechny ostatní údy se radují s ním.“ (1. Korinťanům 12:25, 26)
18. Jakého sklonu bychom se měli vyvarovat, jestliže se cítíme skleslí?
18 Někdy se možná cítíme natolik skleslí, že po společnosti našich křesťanských bratrů a sester netoužíme. Proti takovým pocitům bychom měli bojovat. Naši spoluvěřící nám totiž mohou poskytnout útěchu a pomoc, a my bychom se o to neměli sami ochuzovat. Bible nás varuje: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1) Naši bratři a sestry jsou projevem toho, že Bůh o nás pečuje. Jestliže toto láskyplné opatření přijmeme, nalezneme úlevu v časech tísně.
Zachovejme si pozitivní smýšlení
19, 20. Jak nám Písmo pomáhá zbavit se negativních myšlenek?
19 Ve chvílích sklíčenosti a smutku je snadné začít se zabývat negativními myšlenkami. Například v nějaké velmi obtížné situaci možná někteří křesťané začnou pochybovat o svém duchovním smýšlení. Docházejí totiž k závěru, že nemají Boží schválení a že jejich těžkosti jsou toho důkazem. Pamatujme však na to, že Jehova nikoho nezkouší „zlými věcmi“. (Jakub 1:13) „Ne ze svého vlastního srdce . . . ztrápil nebo rmoutí syny mužů,“ říká Bible. (Nářky 3:33) Jehova je naopak hluboce zarmoucen, když jeho služebníci trpí. (Izajáš 63:8, 9; Zecharjáš 2:8)
20 Jehova je „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Pečuje o nás a v patřičném čase nás vyvýší. (1. Petra 5:6, 7) Budeme-li si stále vědomi toho, že Bůh k nám má náklonnost, pomůže nám to dívat se na věci pozitivně, a dokonce se můžeme i radovat. Jakub napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami.“ (Jakub 1:2) Proč? Vysvětluje to slovy: „Protože potom, co je [člověk] schválen, přijme korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kdo ho stále milují.“ (Jakub 1:12)
21. Co nám Bůh zaručuje, jestliže se i přes těžkosti prokážeme jako věrní?
21 Ježíš nás předem upozornil na to, že ve světě budeme mít soužení. (Jan 16:33) Bible však slibuje, že žádné „soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí“ nás neoddělí od Jehovovy lásky ani od lásky jeho Syna. (Římanům 8:35, 39) Víme, že každá tíseň, do které se dostaneme, je pouze dočasná, a to nám poskytuje velkou útěchu. Čekáme na to, že lidské utrpení skončí, a mezitím nad námi náš milující Otec Jehova bdí. Jestliže k němu utíkáme a hledáme u něj ochranu, prokáže se jako ‚bezpečná výšina pro každého zdrceného, bezpečná výšina v časech tísně‘. (Žalm 9:9)
Co jsme se naučili?
• Co by měli křesťané očekávat, dokud ještě žijí v tomto ničemném světě?
• Jak nám mohou naše úpěnlivé modlitby přinést posilu, když nás postihnou těžkosti?
• Jak se Boží duch projevuje jako pomocník?
• Jak si můžeme navzájem pomáhat?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 18]
Musíme hledat Jehovu tak, jako kdybychom utíkali do pevné věže
[Obrázky na straně 20]
Duchovně zralí křesťané při každé příležitosti chválí a povzbuzují druhé