Neohrožený „poutník roznášející evangelium“

GEORGE BORROW ve svých osmnácti letech údajně ovládal dvanáct jazyků. O dva roky později byl schopen „lehce a elegantně“ překládat do dvaceti jazyků.

V roce 1833 byl tento neobyčejně nadaný muž pozván k přijímacímu pohovoru do Britské a zahraniční biblické společnosti v Londýně. Žil ve městě Norwich a neměl prostředky na to, aby si zaplatil cestu. Byl však rozhodnut, že tuto dobrou příležitost využije. Tehdy třicetiletý George Borrow ušel vzdálenost 180 kilometrů za pouhých dvacet osm hodin.

Biblická společnost mu svěřila náročný úkol — za šest měsíců měl zvládnout mandžuštinu, jazyk, jímž se mluvilo v některých částech Číny. Požádal o příručku gramatiky, ale to jediné, co mu mohli poskytnout, byl výtisk Matoušova evangelia v mandžuštině a mandžusko-francouzský slovník. Za devatenáct týdnů však Borrow napsal do Londýna: „Mandžuštinu jsem zvládl,“ a dodal k tomu, „s Boží pomocí“. Tento výkon byl ještě pozoruhodnější proto, že Borrow v téže době údajně prováděl korekturu Lukášova evangelia v jazyce nahuatl, což je jeden z domorodých jazyků v Mexiku.

Bible v mandžuštině

V písemné podobě se mandžuština poprvé objevila v 17. století. Písmo pro ni bylo převzato z abecedy mongolské ujgurštiny a v Číně se používala v úředních kruzích. Během doby sice mandžuština začala ustupovat do pozadí, ale členové Britské a zahraniční biblické společnosti byli přesto rozhodnuti Bibli v tomto jazyce tisknout a rozšiřovat. Do roku 1822 tato společnost financovala vydání pěti set padesáti výtisků Matoušova evangelia, které přeložil Stepan V. Lipoftsoff. Byl členem ruského Zahraničního úřadu a dvacet let žil v Číně. Toto Matoušovo evangelium bylo vytištěno v Sankt Petěrburgu, ale podařilo se rozšířit jen několik výtisků, protože ostatní pak byly zničeny při záplavě.

Brzy následoval překlad úplných Křesťanských řeckých písem. V roce 1834 byl objeven jeden starobylý rukopis obsahující většinu Hebrejských písem, a zájem o Bibli se proto zvýšil. Kdo by mohl koordinovat revizi již existující mandžuské Bible a zbývající části přeložit? Britská a zahraniční biblická společnost vyslala George Borrowa, aby se jejím jménem ujal tohoto úkolu.

Do Ruska

Jakmile Borrow přijel do Sankt Petěrburgu, pustil se do hlubšího studia mandžuštiny, aby mohl provést přesnější korekturu  a redakci biblického textu. Ale i tak byl tento úkol náročný. Borrow pracoval až třináct hodin denně, přičemž pomáhal zhotovovat sazbu pro tisk Nového zákona. Tato publikace byla posléze označena jako „nádherné vydání orientálního díla“. V roce 1835 bylo vytištěno tisíc exemplářů. Borrow se těšil na to, že je odveze do Číny a bude je tam rozšiřovat, ale jeho plán byl zmařen. Ruská vláda se obávala, že by to mohlo být pokládáno za misionářskou činnost, což by pravděpodobně ohrozilo přátelské vztahy mezi Ruskem a sousední zemí. Borrowovi bylo proto sděleno, že pokud bude mít s sebou byť i jen „jedinou mandžuskou Bibli“, nedostane povolení cestovat k čínské hranici.

Několik exemplářů bylo rozšířeno asi o deset let později a v roce 1859 byl vydán překlad Matoušova a Markova evangelia s paralelními sloupci v mandžuštině a čínštině. Ale většina lidí, kteří uměli číst mandžusky, tehdy již dávala přednost literatuře v čínštině, a úplná mandžuská Bible už neměla valné vyhlídky. Mandžuština již ve skutečnosti přestávala být živým jazykem a zanedlouho měla být nahrazena čínštinou. Přechodné období skončilo v roce 1912, kdy se Čína stala republikou.

Na Iberském poloostrově

George Borrow se vrátil do Londýna, obohacen o povzbuzující zážitky. V roce 1835 byl poslán do Portugalska a Španělska. Později o tom napsal, že jeho úkolem bylo „zjistit, jak dalece jsou tamější lidé myšlenkově připraveni přijmout křesťanské pravdy“. Činnost Britské a zahraniční biblické společnosti se ani jedné z těchto zemí do té doby prakticky nedotkla, protože tam panovaly rozsáhlé politické a sociální nepokoje. Ve venkovských obcích v Portugalsku se Borrow rád s lidmi pouštěl do rozhovorů o Bibli, ale zanedlouho zjistil, že tamější lidé jsou k náboženství lhostejní a neteční, což jej přimělo k tomu, aby odjel do Španělska.

Španělsko znamenalo pro Borrowa novou výzvu — zejména díky romským obyvatelům, k nimž zakrátko velmi přilnul, protože mluvil jejich jazykem. Brzy po svém příjezdu začal překládat „Nový Zákon“ do jazyka gitano, což je španělská romština. Část práce vykonal společně s dvěma Romkami, které si pozval na pomoc. Předčítal jim španělský text a pak je požádal, aby mu jej překládaly. Tímto způsobem se naučil správně používat romské idiomy. Výsledkem této práce bylo, že na jaře roku 1838 bylo vydáno Lukášovo evangelium. Na jednoho biskupa to zapůsobilo tak, že prohlásil: „Pomocí romštiny obrátí [ten člověk] na víru celé Španělsko.“

George Borrow byl zmocněn najít „člověka, jenž by byl schopen přeložit Písmo do baskičtiny“. Touto úlohou byl pověřen jistý lékař, doktor Oteiza. Borrow o něm napsal: „Dobře ovládá onen jazyk, který já sám trochu znám.“ V roce 1838 vyšlo ve španělské baskičtině Lukášovo evangelium, a tak se stalo první biblickou knihou vydanou v tomto jazyce.

 Borrow, podněcován touhou přinést prostým lidem osvícení, podnikal dlouhé a často nebezpečné cesty, aby rozšiřoval Bibli mezi chudými lidmi na venkově. Měl v úmyslu vymanit tamější obyvatele z náboženské nevědomosti a pověrčivosti. Když lidem vysvětloval, že je zbytečné kupovat si odpustky, argumentoval například takto: „Mohl by Bůh, který je dobrý, schvalovat obchodování s hříchy?“ Biblická společnost se však obávala, že by takové obrazoborectví mohlo vést k zákazu její činnosti, a proto Borrowovi nařídila, aby se soustředil výlučně na rozšiřování Písma.

Borrow získal ústní souhlas k vytištění španělského Nového Zákona, El Nuevo Testamento, bez římskokatolických teologických poznámek. Souhlas byl dán navzdory počátečnímu odporu ministerského předsedy, který tento překlad označil za nebezpečnou a ‚nevhodnou knihu‘. Potom Borrow otevřel v Madridu sklad, v němž tento španělský Nový Zákon prodával. Tímto činem se dostal do konfliktu jak s náboženskými představiteli, tak i s místními úřady. Dvanáct dnů byl vězněn. Když protestoval, byl požádán, aby v tichosti odešel. Borrow dobře věděl, že jeho uvěznění je nezákonné. Citoval příklad apoštola Pavla a rozhodl se zůstat, dokud nebude řádně zproštěn obvinění, takže na jeho jménu neulpí znamení hanby. (Skutky 16:37)

Když Borrow, nadšený pracovník Biblické společnosti, v roce 1840 opustil Španělsko, mohla tato společnost ohlásit: „Za posledních pět let bylo ve Španělsku rozšířeno téměř 14 000 exemplářů Písma.“ Borrow na tom měl významný podíl a o době, kterou strávil ve Španělsku, prohlásil, že to byla ‚nejradostnější léta jeho života‘.

V knize The Bible in Spain (Bible ve Španělsku), která poprvé vyšla v roce 1842 a je stále ještě vydávána, George Borrow živě vypráví o svých cestách a zážitcích. Tato kniha měla okamžitý úspěch. Borrow v ní o sobě říká, že je ‚poutníkem roznášejícím evangelium‘. Napsal: „Měl jsem v úmyslu navštěvovat skrytá a odlehlá místa mezi kamenitými kopci a horami a způsobem sobě vlastním mluvit s lidmi o Kristu.“

George Borrow rozšiřoval a překládal Písmo s takovým nadšením, že položil základ pro podobnou činnost dalších křesťanů — a to je skutečně cenná výsada.

[Mapa na straně 29]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Ve spojitosti s překládáním a rozšiřováním Bible se George Borrow dostal z (1) Anglie do (2) Ruska, (3) Portugalska a (4) Španělska

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 28]

Úvodní slova k Janovu evangeliu v mandžuštině. Bylo vydáno v roce 1835 a čte se odshora dolů, zleva doprava

[Podpisek]

Z knihy The Bible of Every Land, 1860

[Podpisek obrázku na straně 27]

Z knihy The Life of George Borrow od Clementa K. Shortera, 1919