Původní obyvatelé Mexika slyší dobrou zprávu

DESÁTÉHO listopadu 2002 se skupina Mixtéků, což jsou jedni z původních obyvatel Mexika, shromáždila v městě San Miguel Quetzaltepec, které se nachází v krásném jižním státě Oaxaca. Tito lidé přišli na oblastní sjezd svědků Jehovových. Vrcholem dopoledního programu byla biblická dramatizace.

Když z reproduktorů zazněla první slova, posluchači žasli. Začali tleskat a mnohým po tváři tekly slzy. Dramatizace totiž byla v mixtéčtině. Když skončila, mnoho lidí dávalo najevo, že jsou za tento neočekávaný dar velmi vděční. „Poprvé jsem dramatizaci rozuměla. Zapůsobila na moje srdce,“ řekla jedna žena. „Teď můžu spokojeně umřít, protože mi Jehova dopřál slyšet dramatizaci v mém vlastním jazyce,“ prohlásila jiná.

To, k čemu došlo onoho dopoledne, bylo jedním z výsledků intenzivního úsilí, které v poslední době svědkové Jehovovi v Mexiku vynakládají na to, aby mohli původním obyvatelům předat dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14; 28:19, 20)

Jehova vyslyšel modlitby

V Mexiku žije více než 6 milionů původních obyvatel. Mohli by vytvořit samostatný multikulturní národ, jehož členové by mluvili šedesáti dvěma jazyky. Patnácti z těchto jazyků mluví více než 100 000 lidí. Více než milion původních obyvatel neumí španělsky, což je v Mexiku úřední jazyk. A pro mnoho těch, kdo španělsky mluví, je snazší porozumět biblické pravdě v rodném jazyce. (Skutky 2:6; 22:2) Někteří takoví lidé léta studovali Bibli a věrně chodili na křesťanská shromáždění, ale tomu, co se dozvídali, rozuměli jen částečně. Proto se už nějaký čas modlili o to, aby mohli biblickou pravdu poznávat ve své mateřštině.

Odbočka svědků Jehovových v Mexiku chtěla tento problém vyřešit, a tak začala v roce 1999 pořádat sborová shromáždění v jazycích původních obyvatel. Také byly vytvořeny týmy překladatelů. V roce 2000 si účastníci oblastního sjezdu mohli vyslechnout dramatizaci v mayštině a později i v několika jiných jazycích.

Dalším krokem bylo pokusit se o překlad biblických studijních pomůcek, které svědkové Jehovovi vydávají. Nejprve byla přeložena brožura Navždy se těšte ze života na zemi! do mayštiny a do jazyků huave, mazatek, totonak, tzeltal a tzotzil. Následovaly další publikace. V mayštině také začala pravidelně vycházet Naše služba Království. Rovněž byly pořízeny magnetofonové nahrávky některých publikací. V současné době se pro místní podmínky upravuje brožura Apply Yourself to Reading and Writing (Věnuj se čtení a psaní), aby bylo možné původní obyvatele  učit číst a psát v jejich vlastním jazyce. Biblická literatura se nyní vyrábí v patnácti původních jazycích a připravují se další publikace.

„Vynakládají veškeré možné úsilí“

Práce překladatelů není snadná. Jedním z důvodů je to, že v původních mexických jazycích vychází jen velmi málo světské literatury. Mnohdy je obtížné sehnat slovníky. Kromě toho mají některé jazyky mnoho dialektů. Například jazyk zapoték má nejméně pět mluvených forem. Tyto dialekty se od sebe navzájem tak liší, že Zapotékové z různých oblastí jeden druhému nerozumí.

Některé jazyky nemají žádné jazykové normy, a proto si je překladatelé musí vytvářet sami. To si žádá mnoho výzkumu a konzultací. Není divu, že řada překladatelů se zprvu cítí jako Élida z huavského týmu. Vzpomíná: „Když jsem byla pozvána do odbočky svědků Jehovových v Mexiku, abych překládala, měla jsem smíšené pocity — zčásti radost a zčásti obavy.“

Překladatelé se také musí naučit pracovat na počítači, plánovat si jednotlivé pracovní kroky a osvojit si překladatelské metody. Jejich úkol opravdu není vůbec lehký. Jak se na to dívají oni sami? Gloria, členka mayského týmu, odpovídá: „Scházejí nám slova, jimiž bychom popsali radost z toho, že se můžeme podílet na překládání biblických publikací do mayštiny, našeho rodného jazyka.“ Dozorce překladatelského oddělení o svých spolupracovnících říká: „Tolik touží po biblických publikacích ve svém jazyce, že vynakládají veškeré možné úsilí, aby si s tímto náročným úkolem poradili.“ Vyplatí se toto úsilí?

„Děkuji ti, Jehovo!“

Je zřejmé, že Jehova práci mezi původními obyvateli žehná. Návštěvnost na křesťanských shromážděních a sjezdech se zmnohonásobila. Například v roce 2001 oslavilo Pánovu večeři 223 mixtéckých svědků. Celková účast však byla 1 674, což je sedm a půlkrát více, než kolik bylo na slavnosti svědků.

Někteří z těch, kdo poznávají pravdu, jí nyní správně rozumějí hned od začátku. Mirna vzpomíná, co se jí stalo ještě před tím, než se shromáždění začala konat v mayštině. Říká: „Byla jsem pokřtěna po třech měsících studia Bible. Věděla jsem, že bych asi měla být pokřtěna, musím ale přiznat, že jsem biblickým pravdám opravdu nerozuměla tak dobře, jak by to bylo potřeba. Bylo to proto, že mým rodným jazykem je mayština a španělsky jsem příliš nerozuměla. Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem pravdu plně pochopila.“ Dnes ona i její manžel s radostí pracují v mayském překladatelském týmu.

Všichni ve sboru mají velkou radost, když dostanou publikace ve svém vlastním jazyce. Když byla v jazyce tzotzil uveřejněna právě přeložená brožura Navždy se těšte ze života na zemi!, jedna žena, která nedávno začala  navštěvovat křesťanská shromáždění, ji sevřela do náručí a vykřikla: „Děkuji ti, Jehovo!“ Zprávy ukazují, že mnoho zájemců, kteří studují Bibli, rychleji postupují ke křtu, nečinní zvěstovatelé se opět stávají činnými, a mnoho křesťanských bratrů se nyní cítí být způsobilými k tomu, aby přijali odpovědné úkoly ve sboru. Někteří lidé si s větší ochotou berou biblickou literaturu ve vlastním jazyce a studují ji.

Stalo se, že jedna svědkyně šla na biblické studium, avšak zájemkyně nebyla doma. Když její manžel přišel ke dveřím, sestra mu nabídla, že mu něco přečte z brožury. „Já nic nechci,“ odpověděl. Sestra mu totonacky řekla, že tato brožura je v jejich vlastním jazyce. Když to muž uslyšel, vytáhl lavičku a posadil se na ni. Sestra mu četla a on opakovaně říkal: „To je pravda. Ano, to je pravda.“ Nyní navštěvuje křesťanská shromáždění.

Na Yucatánu manžel jedné svědkyně odporoval pravdě a někdy svou ženu uhodil, když se vrátila ze shromáždění. Když se začala konat shromáždění v mayštině, rozhodla se, že ho pozve. Přišel a velmi se mu tam líbilo. Nyní na shromáždění chodí pravidelně, studuje Bibli a svou manželku už samozřejmě nebije.

Jeden muž mluvící totonacky se svěřil dvěma svědkyním, že se nikdy nemodlí, protože mu katolický kněz řekl, že Bůh naslouchá jenom modlitbám ve španělštině. Dokonce musel tomu knězi zaplatit za to, aby se pomodlil  za Totonaky. Svědkyně mu vysvětlily, že Bůh naslouchá modlitbám ve všech jazycích, a daly mu brožuru v totonak. Muž ji přijal s velkou radostí. (2. Paralipomenon 6:32, 33; Žalm 65:2)

„Kualtsin Tajtoua“

Mnoho zvěstovatelů Království je tímto vývojem nadšeno a snaží se naučit některý původní jazyk, anebo se v něm zdokonalit. Přesně to dělá jeden krajský dozorce, který slouží pěti sborům v severní části státu Puebla, kde se mluví jazykem nahuatl. Vypráví: „Děti, které na shromáždění obyčejně usínaly, jsou nyní velmi čilé a bedlivě naslouchají, když mluvím jazykem nahuatl. Po skončení jednoho shromáždění za mnou přišel čtyřletý chlapec a řekl: ‚Kualtsin tajtoua‘ (mluvíš hezky). Cítil jsem, že moje úsilí stálo za to.“

Ano, pole původních jazyků se skutečně ‚bělá ke žni‘. Všichni, kdo se na této žni podílejí, jsou tím velmi povzbuzeni. (Jan 4:35) Roberto, jehož úkolem bylo organizovat překladatelské týmy, to shrnuje těmito slovy: „Je to nezapomenutelný zážitek vidět, jak našim bratrům a sestrám tečou slzy po tváři, když naslouchají pravdě ve svém rodném jazyce a chápou smysl toho, co slyší. Když o tom přemýšlím, svírá se mi hrdlo dojetím.“ Je nepochybné, že pomáhat těmto upřímným lidem, aby zaujali postoj pro Království, přináší radost také Jehovovu srdci. (Přísloví 27:11)

[Rámeček na straně 10 a 11]

Seznamte se s některými překladateli

● „Vzpomínám si, že mě moji rodiče od malička učili o pravdě. Je smutné, že když mi bylo 11 let, otec opustil křesťanský sbor. Dva roky nato od nás odešla matka. Byla jsem nejstarší z pěti dětí, a tak jsem musela zastávat úlohu matky, přestože jsem ještě chodila do školy.

Naši duchovní bratři a sestry nás láskyplně podporovali, ale život byl těžký. Někdy jsem si říkala: ‚Proč se to stalo právě mně? Vždyť jsem tak mladá!‘ Dokázala jsem to zvládnout jenom s Jehovovou pomocí. Když jsem ukončila střední školu, začala jsem sloužit celodobě, a to mi velmi pomohlo. Když byl vytvořen překladatelský tým pro jazyk nahuatl, byla jsem do něho pozvána i já.

Můj otec byl přijat zpátky do sboru a moji mladší bratři a sestry také slouží Jehovovi. To, že jsme zůstali Jehovovi věrní, stálo za to. Velmi naší rodině požehnal.“ (Alicia)

● „Spolužačka, která je svědek Jehovův, přednášela referát o tom, jak vznikl život. Zrovna jsem ve škole chyběl, a protože jsem měl strach, že neudělám zkoušky, poprosil jsem ji, aby mi ten námět vysvětlila. Vždycky jsem si kladl otázku, proč lidé umírají. Nabídla mi knihu Stvoření * a také biblické studium, a já jsem to přijal. Hluboce na mě zapůsobil Stvořitelův záměr a jeho láska.

Když jsem ukončil školu, naskytla se mi příležitost být dvojjazyčným učitelem. Vyučoval bych ve španělštině a v tzotzil. To by však znamenalo, že bych se odstěhoval daleko, učil i o víkendech a přicházel o křesťanská shromáždění. Raději jsem pracoval jako zedník. Můj otec, který nepatřil ke svědkům, z toho nebyl ani trochu nadšený. Později, když jsem sloužil jako průkopník, byl zorganizován tým, který měl překládat biblickou literaturu do tzotzil. Zatoužil jsem po tom, abych se na této práci mohl podílet.

Vidím, že když bratři a sestry mají literaturu ve svém vlastním jazyce, cítí to jako projev ocenění a úcty. To mi přináší velké uspokojení. Své pověření považuji za velkou výsadu.“ (Humberto)

● „Když mi bylo šest, opustila nás matka. V době mého dospívání začal otec studovat se svědky Jehovovými. Pak mi jedna sestra nabídla biblické studium, jehož součástí byly i rady pro mladé lidi. Protože jsem byla dospívající dívka bez matky, cítila jsem, že přesně to potřebuji. V patnácti letech jsem byla pokřtěna.

V roce 1999 mého otce zabili nějací ničemové, kteří chtěli jeho pozemek. Byla jsem zdrcena. Začala jsem trpět těžkou depresí a měla jsem pocit, že už nedokážu dál žít. Stále jsem se však modlila k Jehovovi o sílu. Velmi mě povzbudili cestující dozorce a jeho manželka. Zakrátko jsem se stala pravidelnou průkopnicí.

Jednou jsem si všimla, že někteří lidé šli šest hodin jenom proto, aby si vyslechli 20minutový proslov v jazyce totonak, ačkoli zbývající část shromáždění byla ve španělštině, které nerozuměli. S nadšením jsem tedy přijala pozvání, abych pomáhala s překládáním biblických publikací do totonak.

Říkávala jsem otci, že mým snem je sloužit v odbočce svědků Jehovových. Řekl mi, že pro svobodnou dívku mého věku nebude snadné se do betelu dostat. Bude mít ohromnou radost, až bude vzkříšen a zjistí, že jsem v betelu mohla sloužit a překládat biblickou literaturu do našeho jazyka!“ (Edith)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Členové tzotzilského překladatelského týmu diskutují o slovu, které se obtížně překládá