Oslavujme Boha „jedněmi ústy“

‚Jedněmi ústy oslavujte Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.‘ (ŘÍMANŮM 15:6)

1. Jaké poučení ohledně řešení názorových neshod předával Pavel svým spoluvěřícím?

VŠICHNI křesťané nečiní stejná rozhodnutí ani nemají stejný vkus. Přesto však po cestě života musí všichni jít bok po boku. Je to možné? Ano, za předpokladu, že nezveličujeme malé rozdíly. Toto poučení předával v prvním století svým spoluvěřícím apoštol Pavel. Jak vysvětloval tuto důležitou myšlenku? A jak můžeme jeho inspirovanou radu uplatnit my dnes?

Křesťanská jednota je důležitá

2. Jak apoštol Pavel zdůrazňoval, že je nutná jednota?

² Pavel věděl, že křesťanská jednota je velmi důležitá, a proto dával křesťanům výborné rady, které jim pomáhaly, aby se navzájem snášeli v lásce. (Efezanům 4:1–3; Kolosanům 3:12–14) V průběhu více než dvaceti let založil mnoho sborů a ještě jiné navštěvoval, a tak viděl, že udržet jednotu může být obtížné. (1. Korinťanům 1:11–13; Galaťanům 2:11–14) Své spoluvěřící v Římě proto vybízel: „Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu . . . abyste jednomyslně, jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 15:5, 6) I my dnes musíme oslavovat Jehovu Boha „jedněmi ústy“ jakožto jednotná skupina jeho ctitelů. Jak se nám to daří?

3, 4. (a) Z jakého prostředí pocházeli křesťané v Římě? (b) Jak bylo i přes některé rozdíly možné, aby křesťané v Římě chválili Boha „jedněmi ústy“?

³ Pavel měl mezi křesťany v Římě mnoho blízkých přátel. (Římanům 16:3–16) I když pocházeli z různého prostředí, Pavel všechny své bratry přijímal jako ‚Boží milované‘. Napsal: „Vzdávám prostřednictvím Ježíše Krista díky svému Bohu za vás všechny, protože se o vaší víře hovoří po celém světě.“ Je jasné, že Římané byli v mnoha směrech příkladní. (Římanům 1:7, 8; 15:14) Jistí členové sboru však přitom měli na určité věci odlišné názory. Dnešní křesťané pocházejí z rozmanitého prostředí a z různých kultur, a studium Pavlovy inspirované rady o tom, jak řešit názorové rozdíly, jim proto pomůže, aby mluvili „jedněmi ústy“.

⁴ Věřící v Římě byli jak lidé židovského původu, tak lidé z národů. (Římanům 4:1; 11:13) Někteří židovští křesťané se zjevně nedokázali rozloučit s určitými zvyky vyžadovanými mojžíšským Zákonem, ačkoli si měli uvědomit, že tyto zvyky nejsou pro záchranu nutné. Na druhé straně řada židovských křesťanů přijala skutečnost, že Kristova oběť je osvobodila od příkazů a zákazů, které museli dodržovat před tím, než se stali křesťany. Výsledkem bylo, že změnili některé osobní zvyky a praktiky. (Galaťanům 4:8–11) Přesto všichni byli ‚Božími milovanými‘, jak řekl Pavel. Pokud zachovávali správný myšlenkový postoj vůči sobě navzájem, všichni mohli chválit Boha „jedněmi ústy“. I my se dnes možná rozcházíme v názorech na různé věci, a tak nám prospěje, když budeme bedlivě uvažovat o tom, jak Pavel objasňuje tuto důležitou zásadu. (Římanům 15:4)

 ‚Vítejte se navzájem‘

5, 6. Proč v římském sboru existovaly názorové rozdíly?

⁵ Ve svém dopise Římanům mluví Pavel o situaci, na kterou měli jednotlivci různé názory. Píše: „Někdo má víru, že může jíst všechno, ale ten, kdo je slabý, jí zeleninu.“ Proč tomu tak bylo? Jak víme, mojžíšský Zákon nedovoloval jíst vepřové maso. (Římanům 14:2; 3. Mojžíšova 11:7) Když však Ježíš zemřel, tento Zákon už nebyl závazný. (Efezanům 2:15) Tři a půl roku po Ježíšově smrti řekl jeden anděl apoštolu Petrovi, že z Božího hlediska by žádné jídlo nemělo být považováno za poskvrněné. (Skutky 11:7–12) Po zvážení všech těchto hledisek možná někteří židovští křesťané došli k závěru, že vepřové maso i některé další potraviny zakázané Zákonem mohou jíst.

⁶ Jiné židovské křesťany však samotná představa, že by tato dříve nečistá jídla jedli, pravděpodobně odpuzovala. Kdyby takoví citliví jedinci viděli, jak jejich židovští bratři v Kristu potraviny tohoto druhu jedí, možná by to v nich vyvolávalo instinktivní odpor. Navíc někteří křesťané pohanského původu, jejichž dřívější náboženství jim asi žádná jídla nezakazovalo, mohli být zmateni tím, že by jídlo mohlo být důvodem k rozepři. Nebyla samozřejmě chyba, jestliže někdo určitá jídla nejedl — pokud ovšem netrval na tom, že takové počínání je nutné pro záchranu. Přesto však odlišné názory mohly snadno vyvolat ve sboru sváry. Křesťané v Římě museli být opatrní, aby jim názorové rozdíly nezabránily oslavovat Boha „jedněmi ústy“.

7. Jaké názorové rozdíly existovaly na zachovávání jednoho zvláštního dne v týdnu?

⁷ Pavel uvádí další příklad: „Někdo soudí, že jeden den převyšuje druhý; někdo jiný soudí, že jeden den je jako všechny ostatní.“ (Římanům 14:5a) Izraelité pod mojžíšským Zákonem neměli o Sabatu vykonávat žádnou práci. I cestování bylo toho dne výrazně omezeno. (2. Mojžíšova 20:8–10; Matouš 24:20; Skutky 1:12) Když byl Zákon  odstraněn, tyto zákazy se staly zastaralými. Přesto by se však někteří židovští křesťané možná necítili dobře, kdyby měli vykonávat nějakou práci nebo cestovat delší vzdálenost v den, který dříve považovali za posvátný. Je možné, že si — dokonce i poté, co se stali křesťany — vyhradili sedmý den výlučně pro duchovní činnosti, ačkoli z Božího stanoviska Sabat již nebyl závazný. Jednali snad nesprávně? Ne, pokud ovšem netrvali na tom, že dodržování Sabatu vyžaduje Bůh. Pavel proto s ohledem na svědomí svých křesťanských bratrů napsal: „Ať je každý plně přesvědčen ve své vlastní mysli.“ (Římanům 14:5b)

8. Ačkoli měli křesťané v Římě brát ohled na svědomí druhých lidí, co dělat neměli?

⁸ Pavel vřele povzbudil své bratry, aby byli trpěliví k těm, kdo se obtížně vyrovnávají s otázkami svědomí. Na druhé straně však přísně odsoudil křesťany, kteří se snažili své spoluvěřící donutit k dodržování mojžíšského Zákona, protože to podle nich bylo nezbytné pro záchranu. Například v roce 61 n. l. Pavel napsal důrazný dopis Hebrejcům, v němž židovským křesťanům velmi jasně vysvětluje, že podřizovat se mojžíšskému Zákonu již nemá význam, neboť křesťané mají lepší naději, která je založena na Ježíšově výkupní oběti. (Galaťanům 5:1–12; Titovi 1:10, 11; Hebrejcům 10:1–17)

9, 10. Čeho by se měli křesťané vyvarovat? Vysvětli to.

⁹ Jak jsme viděli, Pavel poukazuje na to, že rozdílná osobní rozhodnutí nemusí nutně ohrozit jednotu, pokud se nejedná o přímé porušení křesťanských zásad. Křesťanů se slabším svědomím se tedy Pavel ptá: ‚Proč soudíš svého bratra?‘ A těch silných (pravděpodobně těch, jimž svědomí dovolovalo jíst určitá jídla, která byla Zákonem zakázána, nebo vykonávat o Sabatu běžnou práci) se ptá: „Proč také pohlížíš svrchu na svého bratra?“ (Římanům 14:10) Podle Pavlových slov křesťané, jejichž svědomí je slabší, nemají odsuzovat své bratry, kteří jsou velkorysejší. Na druhé straně silní křesťané nesmí pohlížet svrchu na ty, jejichž svědomí je v určitých oblastech ještě slabé. Všichni by měli brát ohled na správné pohnutky druhých a neměli by si ‚o sobě myslet více, než je nutné si myslet‘. (Římanům 12:3, 18)

¹⁰ Pavel tento vyrovnaný názor vysvětlil takto: „Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí, a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože ho Bůh přivítal.“ A dále říká: „Kristus uvítal nás, aby to Bohu přineslo slávu.“ Jak ti, jejichž svědomí je silné, tak i ti,  kdo mají svědomí slabé, jsou Bohu a Kristu přijatelní, a proto bychom měli mít podobný velkorysý postoj a ‚navzájem se vítat‘. (Římanům 14:3; 15:7) Kdo by proti tomu mohl mít nějaké námitky?

Dnešní jednota je výsledkem bratrské lásky

11. Jaká neopakovatelná situace existovala v Pavlově době?

¹¹ Ve svém dopise Římanům se Pavel zabýval situací, která byla v určitém ohledu jedinečná. Jehova krátkou dobu předtím zrušil jednu smlouvu a místo ní zavedl jinou. Pro některé lidi bylo obtížné se této změně přizpůsobit. V této konkrétní situaci nejsme, ale podobné problémy mohou nastat i dnes.

12, 13. Například ve kterých situacích mohou křesťané v dnešní době brát ohled na svědomí svých bratrů?

¹² Například nějaká křesťanka kdysi byla členkou církve, která zdůrazňovala prosté oblečení a zevnějšek. Když přijme pravdu, je pro ni možná obtížné přizpůsobit se myšlence, že není zakázáno při vhodných příležitostech nosit neokázalé barevné oblečení nebo se vkusně nalíčit. Nejde tady o žádnou biblickou zásadu, a proto by nebylo vhodné, kdyby se někdo tuto křesťanku snažil přesvědčit, aby dělala věci, které jsou v rozporu s jejím svědomím. Ona si zase uvědomuje, že by neměla být kritická vůči křesťanským ženám, jimž svědomí dovoluje, aby výše uvedené věci používaly.

¹³ Uvažujme o jiném příkladu. Nějaký křesťan byl možná vychován v prostředí, kde se pití alkoholu odsuzovalo. Když poznal pravdu, dozvěděl se z Bible, že víno je darem od Boha a že je možné ho střídmě užívat. (Žalm 104:15) S tímto názorem souhlasí. Prostředí, v němž vyrůstal, ale na něho působilo natolik, že raději vůbec nechce alkoholické nápoje pít. Nekritizuje však ty, kdo alkohol střídmě pijí. Tak uplatňuje Pavlova slova: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Římanům 14:19)

14. Ve kterých situacích mohou křesťané uplatnit ducha Pavlovy rady Římanům?

¹⁴ Jsou i jiné situace, v nichž je třeba jednat v duchu rady, kterou dal Pavel svým spoluvěřícím v Římě. Křesťanský sbor se skládá z mnoha lidí, kteří mají rozdílný vkus. Je tedy možné, že se například v otázce oblékání a úpravy zevnějšku budou rozhodovat odlišně. V Bibli jsou samozřejmě uvedeny jasné zásady, kterými se všichni upřímní křesťané řídí. Nikdo z nás by neměl nosit výstřední nebo nápadné oblečení či účes ani svým zevnějškem budit dojem, že se ztotožňuje s nežádoucími světskými trendy. (1. Jana 2:15–17) Křesťané si uvědomují, že nikdy, tedy ani při odpočinkové činnosti, nepřestávají být služebníky, kteří zastupují Svrchovaného Panovníka. (Izajáš 43:10; Jan 17:16; 1. Timoteovi 2:9, 10) V mnoha směrech však křesťané mají velkou volnost, aby si vybrali, co jim vyhovuje. *

Nebuďme pro druhé lidi kamenem klopýtání

15. Kdy možná v zájmu svých bratrů nebude křesťan trvat na svých právech?

¹⁵ Ve svém dopise křesťanům v Římě Pavel upozorňuje ještě na jednu důležitou zásadu. Křesťan, který má dobře školené svědomí, se někdy může rozhodnout, že se vyhne něčemu, co samo o sobě není špatné. Proč? Protože si uvědomuje, že určitým jednáním by mohl někomu uškodit. Co bychom v takovém případě měli dělat? Pavel říká: „Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Římanům 14:14, 20, 21) ‚My, kteří jsme silní, bychom tedy měli nést slabosti těch, kdo nejsou silní,  a ne líbit se sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.‘ (Římanům 15:1, 2) Jestliže bychom tím, co děláme, mohli zranit svědomí jiných křesťanů, necháme se bratrskou láskou vést k ohleduplnosti a takového jednání se vyvarujeme. Příkladem může být užívání alkoholických nápojů. Křesťanům je dovoleno střídmě pít víno. Pokud by se to však pro někoho mohlo stát kamenem klopýtání, křesťané nebudou trvat na svých právech.

16. Jak můžeme projevit ohled těm, kdo žijí v našem obvodu?

¹⁶ Tuto zásadu můžeme uplatnit také na naše jednání s lidmi, kteří nepatří ke křesťanskému sboru. Například žijeme v oblasti, kde převládající náboženství vede své členy k tomu, aby jistý den v týdnu považovali za den odpočinku. Abychom proto nebyli svým sousedům kamenem klopýtání a nekomplikovali si tak naše kazatelské dílo, vyvarujeme se v tomto dni pokud možno všeho, co by naše sousedy mohlo urazit. Může se také stát, že se bohatý křesťan přestěhuje do místa, kde je více třeba kazatelů a kde jsou lidé nemajetní. Snad se rozhodne brát ohled na své nové sousedy, a bude se proto oblékat velmi prostě nebo i v jiných směrech bude žít skromněji, než by mu jeho okolnosti umožňovaly.

17. Proč je rozumné brát při rozhodování ohled na ostatní?

¹⁷ Je rozumné očekávat, že ti, ‚kdo jsou silní‘, takto upraví své jednání? Uvažuj prosím o tomto znázornění: Jedeme po silnici a před sebou vidíme několik dětí, které jdou nebezpečně blízko u cesty. Pojedeme dál maximální povolenou rychlostí jenom proto, že nám to zákon umožňuje? Ne, zpomalíme, abychom děti neohrozili. Podobnou ochotu zpomalit neboli ustoupit někdy potřebujeme v našich vztazích ke spoluvěřícím nebo i k jiným lidem. Možná že děláme něco, nač máme nade vší pochybnost právo. Neporušujeme žádnou biblickou zásadu. Přesto se může stát, že bychom mohli někoho urazit nebo ublížit někomu, kdo má slabší svědomí. V takovém případě nás křesťanská láska podnítí, abychom jednali obezřetně. (Římanům 14:13, 15) Zachovat jednotu a podpořit  zájmy Království je důležitější než prosadit svá osobní práva.

18, 19. (a) Jak ohleduplností vůči druhým napodobujeme Kristův příklad? (b) V jakých záležitostech všichni jednáme naprosto shodně a čím se budeme zabývat v následujícím článku?

¹⁸ Když takto jednáme, napodobujeme ten nejznamenitější příklad. Pavel říká: „Vždyť ani Kristus se nelíbil sám sobě, ale právě jak je napsáno: ‚Pohany těch, kdo hanili tebe, padly na mne.‘“ Ježíš byl ochoten obětovat za nás svůj život. Jistě i my jsme ochotni vzdát se některých svých práv, pokud tak pomůžeme těm, „kdo nejsou silní“, aby oslavovali Boha v jednotě s námi. Ano, když budeme mít vstřícný a velkorysý postoj ke křesťanům, kteří mají slabší svědomí, nebo když se dobrovolně omezíme a nebudeme trvat na svých právech, dáme tím najevo „stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš“. (Římanům 15:1–5)

¹⁹ Ačkoli se naše názory ve věcech, při nichž se nejedná o žádnou biblickou zásadu, mohou poněkud lišit, v záležitostech týkajících se uctívání jednáme v naprosté shodě. (1. Korinťanům 1:10) Taková jednota je patrná například z toho, jak se chováme k lidem, kteří pravému uctívání odporují. Boží slovo takové odpůrce nazývá ‚cizími lidmi‘ a varuje nás, abychom se před ‚hlasem cizích lidí‘ měli na pozoru. (Jan 10:5) Jak rozpoznáme takové cizí lidi? Jak bychom se k nim měli chovat? Těmito otázkami se budeme zabývat v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Proč rozdílné názory na osobní záležitosti nemusí ohrozit jednotu?

• Proč bychom jako křesťané měli brát láskyplný ohled jeden na druhého?

• Například v jakých směrech dnes můžeme uplatnit Pavlovu radu o jednotě a co nás k tomu podnítí?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Pavlova rada ohledně jednoty byla pro sbor velmi důležitá

[Obrázek na straně 10]

Křesťané jsou jednotní i přesto, že pocházejí z různého prostředí

[Obrázek na straně 12]

Co by měla tato řidička nyní udělat?