Modlitba Otčenáš — Jaký význam má pro vás

MODLITBU, kterou pronesl Ježíš Kristus v Kázání na hoře, můžeme najít v Bibli v 6. kapitole Matoušova evangelia, ve verších 9 až 13. Před tím, než Ježíš vyslovil tuto modlitbu, řekl: „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ (Matouš 6:7)

Je zřejmé, že Ježíš nechtěl, aby lidé modlitbu Otčenáš odříkávali slovo od slova. Po jisté době ji sice zopakoval, aby z ní mohli mít užitek i další posluchači, ale její záznam v evangeliích Matouše a Lukáše se poněkud liší. (Lukáš 11:2–4) Navíc se Ježíš ani jeho učedníci později strnule nedrželi určitých slov z této vzorové modlitby.

Proč byla modlitba Otčenáš zapsána do Bible? Pomocí tohoto vzoru nám Ježíš ukazuje, jaké modlitby jsou Bohu přijatelné. V této modlitbě také nacházíme odpověď na některé základní životní otázky. Zamysleme se nyní nad jednotlivými částmi modlitby Otčenáš.

Jaké je Boží jméno?

„Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Úvodní oslovení „náš Otče“ nám pomáhá přiblížit se k Bohu. Podobně jako se dítě přirozeně cítí přitahováno k láskyplnému a chápajícímu rodiči, tak i my můžeme přistupovat k našemu nebeskému Otci s důvěrou, že nás chce vyslechnout. „K Tobě, který slyšíš modlitbu,“ zpíval král David, „ano k tobě přijdou lidé všeho těla.“ (Žalm 65:2)

Ježíš nám ukázal, že se máme modlit o to, aby bylo Boží jméno posvěceno neboli odděleno jako svaté. Jaké je ale Boží jméno? Bible  na to odpovídá těmito slovy: „Ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:18) Slyšeli jste už někdy jméno Jehova?

Ve starověkých rukopisech Bible se Boží jméno Jehova objevuje téměř na sedmi tisíci místech. Někteří překladatelé však zašli tak daleko, že ho ze svých překladů Bible odstranili. Je tedy vhodné modlit se o to, aby náš Stvořitel posvětil své jméno. (Ezekiel 36:23) Jedním ze způsobů, jak můžeme jednat v souladu s touto modlitbou, je používat jméno Jehova, když se modlíme.

Jedna žena jménem Patricia, která byla vychovávána jako katolička, modlitbu Otčenáš dobře znala. Jak reagovala, když jí jedna žena, která patří ke svědkům Jehovovým, ukázala v Bibli Boží jméno? „Tomu nevěřím!“ zvolala jsem. „Vzala jsem si pak svoji Bibli a jméno Jehova tam bylo také. Ta žena mi potom přečetla Matouše 6:9, 10 a vysvětlila mi, že Boží jméno úzce souvisí s Pánovou modlitbou. Byla jsem opravdu nadšená a zeptala jsem se jí, zda by se mnou studovala Bibli.“

Boží vůle se má dít na zemi

„Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Jak se splní tato část Ježíšovy vzorové modlitby? Většina lidí si nebe představuje jako místo, kde vládne mír a pokoj. Písmo se o nebi zmiňuje jako o Jehovově ‚povýšeném příbytku svatosti a krásy‘. (Izajáš 63:15) Není tedy divu, že se modlíme o to, aby se Boží vůle děla na zemi stejně „jako v nebi“. Ale uskuteční se to někdy?

Jehovův prorok Daniel předpověděl: „Nebeský Bůh [zřídí] království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato [pozemská] království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Toto nebeské Království neboli vláda brzy zasáhne a nastolí spravedlivé panství, které celé zemi přinese mír. (2. Petra 3:13)

Modlíme-li se o příchod Božího Království a o to, aby se na zemi děla Boží vůle, dáváme tím najevo víru, která nepovede ke zklamání. Křesťanský apoštol Jan napsal: „Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘“ Potom Jan dodal: „A Ten, který seděl na trůnu, řekl: . . . ‚Piš,  protože tato slova jsou věrná a pravá.‘“ (Zjevení 21:3–5)

Modlitba o zajištění hmotných potřeb

Ježíš nám ve vzorové modlitbě ukázal, že bychom se měli v prvé řadě zajímat o to, co souvisí s Božím jménem a vůlí. Modlitba však pokračuje osobními prosbami, které také můžeme předkládat Jehovovi.

První prosbou je: „Dej nám dnes náš chléb na tento den.“ (Matouš 6:11) To není žádost o hmotné bohatství. Ježíš nás povzbuzoval, abychom se modlili o „náš chléb na den podle denní potřeby“. (Lukáš 11:3) Z modlitby Otčenáš tedy vyplývá, že se můžeme na Boha obracet a přitom důvěřovat, že uspokojí naše denní potřeby. Musíme ho však milovat a poslouchat.

Pokud bychom měli nepřiměřené obavy z ekonomických problémů, mohli bychom kvůli tomu zanedbávat své duchovní potřeby, a tak bychom přestali dělat to, co od nás Bůh očekává. Dáme-li však na první místo ve svém životě uctívání Boha, můžeme si být jisti, že naše prosby o zajištění hmotných potřeb, jako je jídlo a oblečení, budou příznivě vyslyšeny. Ježíš řekl: „Neustále ... hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:26–33) Hledat Otcovu spravedlnost však není snadné, protože všichni hřešíme a potřebujeme odpuštění. (Římanům 5:12) Modlitba Otčenáš mluví také o této záležitosti.

Naše modlitby a odpuštění

„Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Matouš 6:12) V Lukášově záznamu modlitby Otčenáš se místo o ‚dluzích‘ mluví o ‚hříších‘. (Lukáš 11:4) Opravdu nám Jehova Bůh odpustí naše hříchy?

David, král starověkého Izraele, se dopustil závažných hříchů, ale činil pokání a s důvěrou se modlil: „Ty, Jehovo, jsi .. dobrý a přichystaný odpouštět; a milující laskavost ke všem, kdo tě vzývají, je hojná.“ (Žalm 86:5) Tato myšlenka pro nás může být velkou útěchou. Náš nebeský Otec je „přichystaný odpouštět“ hříchy těch, kdo se k němu kajícně obracejí. Stejně jako je možné zcela zrušit nějaký dluh, tak i Bůh může úplně odpustit naše hříchy.

Ježíš se ale zmínil o jedné podmínce: Aby Bůh odpustil nám, musíme my odpouštět druhým. (Matouš 6:14, 15) Spravedlivý muž jménem Job odpustil svým třem společníkům i přesto, že se k němu špatně chovali. A dokonce se za ně i modlil. (Job 42:10) Pokud odpouštíme těm, kdo proti nám hřeší, děláme tak radost Bohu a můžeme mít užitek z jeho milosrdenství.

Skutečnost, že je Bůh ochoten naslouchat našim prosbám, by nás měla podněcovat k tomu, abychom se snažili získat jeho schválení. Můžeme o něj usilovat i přesto, že jsme nedokonalí. (Matouš 26:41) Také v tom nám může Jehova pomáhat, jak to Ježíš ukázal v závěrečné a velmi důležité prosbě vzorové modlitby.

Jak si uchováme spravedlivé postavení?

„Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Matouš 6:13) Jehova nás neopustí, když jsme pokoušeni, ani nepůsobí, abychom zhřešili. Jeho Slovo prohlašuje: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Bůh sice připouští, abychom byli pokoušeni, ale může nás osvobodit od velkého Pokušitele — „toho ničemného“, který je znám jako Satan Ďábel.

Apoštol Pavel na spolukřesťany naléhal: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8) Vždyť Satan pokoušel dokonce dokonalého člověka Ježíše Krista! Co bylo jeho záměrem? Chtěl Ježíše odvrátit od čistého uctívání Jehovy Boha. (Matouš 4:1–11)  Jestliže chcete sloužit Bohu, Satan se bude snažit pohltit i vás.

Ďábel nás může svádět k jednání, které se Bohu nelíbí, prostřednictvím světa, jenž je v jeho moci. (1. Jana 5:19) Je proto velmi důležité, abychom se k Bohu pravidelně obraceli o pomoc, a to zvláště tehdy, když jsme vystaveni trvalému pokušení. Pokud Jehovu uctíváme v souladu s jeho inspirovaným Slovem, Biblí, osvobodí nás v tom smyslu, že nám pomůže, abychom Ďáblu odolali. „Bůh je věrný,“ říká Bible, „a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést.“ (1. Korinťanům 10:13)

Nezbytná je víra

Velmi nás povzbuzuje, když víme, že se náš nebeský Otec zajímá o každého z nás. Dokonce pověřil svého Syna Ježíše Krista, aby nás naučil, jak se máme modlit. To nás jistě podněcuje k tomu, že se chceme Jehovovi Bohu líbit. Jak to můžeme dělat?

Bible říká: „Bez víry je nadto nemožné líbit se [Bohu], neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Jak můžeme takovou víru získat? „Víra . . . následuje za slyšeným,“ píše se v Bibli. (Římanům 10:17) Svědkové Jehovovi rádi mluví o biblických námětech se všemi lidmi, kteří chtějí získat pravou víru a přejí si sloužit Bohu.

Doufáme, že toto pojednání o modlitbě Otčenáš neboli o Pánově modlitbě přispělo k tomu, že jste lépe porozuměli jejímu významu. Svou víru v Boha můžete posilovat tak, že budete dále poznávat Jehovu a také odměnu, kterou dává těm, „kdo ho s opravdovostí hledají“. Přáli bychom si, abyste se o Bohu a o jeho záměru dozvěděli více, a mohli se tak z blízkého vztahu k nebeskému Otci těšit navždy. (Jan 17:3)

[Praporek na straně 5]

„Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám dnes náš chléb na tento den; a odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Matouš 6:9–13)

[Obrázek na straně 7]

Jehova uspokojuje potřeby těch, kdo ho milují

[Obrázek na straně 7]

Bůh nám také pomáhá, abychom odolávali Ďáblovi

[Obrázek na straně 7]

Pokud podobně jako Job odpouštíme těm, kdo proti nám zhřešili, můžeme mít užitek z Božího milosrdenství