Podívejme se na poklady pana Chestera Beattyho

„POKLADNICE památek po mnoha zaniklých civilizacích, . . . oslnivá svými nádhernými miniaturami a malbami.“ Těmito slovy charakterizoval R. J. Hayes knihovnu, v níž kdysi pracoval jako kurátor. Tato knihovna je v Dublinu v Irsku a po svém zakladateli se nazývá Chester Beatty Library. Obsahuje rozsáhlé sbírky nesmírně cenných starožitností, vynikajících uměleckých děl a vzácných knih a rukopisů, jejichž hodnota je téměř nevyčíslitelná. Kdo tedy byl pan Chester Beatty? A jaké poklady sbíral?

Alfred Chester Beatty se narodil v roce 1875 v New Yorku, a jeho předkové pocházeli ze Skotska, Irska a Anglie. Jako důlní inženýr a poradce byl již ve svých dvaatřiceti letech velmi bohatý. Své velké jmění vložil do sběratelství, jež se stalo jeho celoživotním zájmem. Shromažďoval předměty, které byly krásné a mimořádně hodnotné. V roce 1968 ve dvaadevadesáti letech zemřel a celou svou sbírku odkázal irskému národu.

Co sbíral?

Sbírky pana Beattyho jsou rozsáhlé a rozmanité. Z celého fondu bývá najednou vystaveno jen asi jedno procento. Pan Beatty sbíral vzácné a drahocenné předměty z mnoha kultur a z různých dob, přičemž některé z nich jsou staré i celá tisíciletí. Památky, jež jsou zde uloženy, pocházejí ze středověké a renesanční Evropy a také z mnoha asijských a afrických zemí. Například jeho sbírka nádherných japonských dřevorytů je považována za jednu z nejkrásnějších na světě.

Jsou zde nejen výtvarná díla, ale také něco zcela odlišného, totiž vynikající sbírka obsahující více než sto babylónských a sumerských hliněných destiček, jež jsou popsány starobylým klínovým písmem. Lidé, kteří žili před více než čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii, zapsali podrobnosti ze svého života na vlhké hliněné destičky, které potom vypálili. Mnoho takových tabulek se dochovalo až dodnes a jsou pro nás neklamným svědectvím o tom, že lidé uměli psát již v dávných dobách.

Fascinován knihami

Pana Chestera Beattyho zřejmě okouzlovaly krásné, umělecky vyrobené knihy. Tisíce svazků, které nashromáždil, jsou knihy světské i náboženské. Je mezi nimi i několik bohatě dekorovaných exemplářů Koránu. Jeden spisovatel uvádí, že tento muž byl „okouzlen matematickými proporcemi arabského písma, ... a protože dokázal vnímavě pozorovat barvy, byl uchvácen tím, jak byla kaligrafie dekorována pomocí vrstviček ze zlata, stříbra a jiných minerálů jasných barev“.

Pan Chester Beatty byl fascinován jadeitem. Tento nerost podobně uchvacoval před mnoha staletími některé čínské císaře. Krásný jadeit považovali za nejcennější ze všech nerostů a jeho cena byla daleko vyšší než cena zlata. Tito panovníci dávali zručným řemeslníkům za úkol vyrábět z bloků jadeitu tenké hladké plátky. Nadaní umělci pak tyto jadeitové stránky popisovali jemným kaligrafickým písmem a dekorovali je ilustracemi leptanými ve zlatě. Tak vznikly jedny z nejnádhernějších knih, jaké kdy byly vytvořeny. Tyto knihy z Beattyho sbírky jsou známy na celém světě.

 Neocenitelné biblické rukopisy

Milovníci Bible si z pokladů pana Chestera Beattyho nejvíce váží jeho rozsáhlé sbírky starověkých a středověkých biblických rukopisů. Nádherné iluminované rukopisy jsou dokladem trpělivosti a uměleckého mistrovství písařů, kteří pořizovali jejich opisy. Tištěné knihy svědčí o zručnosti a odborné dovednosti prvních tiskařů a knihařů. Je zde například Biblia Latina, kterou roku 1479 vytiskl v Norimberku Anton Koberger. Tento muž žil přibližně v téže době jako Johannes Gutenberg a je označován za ‚jednoho z nejvýznamnějších a nejaktivnějších prvních tiskařů‘.

Jedním z výjimečných exponátů v knihovně pana Chestera Beattyho je rukopis pocházející ze začátku čtvrtého století. Je napsán na pergamenu a pořídil jej syrský učenec Efrém. Tento muž cituje velmi často z díla, jež pochází ze druhého století a nazývá se Diatessaron. Jeho autorem je Tatianos, který zprávy obsažené ve čtyřech evangeliích spojil do jednoho harmonického vyprávění o životě Ježíše Krista. O díle Diatessaron nacházíme zmínky u pozdějších pisatelů, ale žádný jeho exemplář se nedochoval. V 19. století někteří odborníci dokonce vyjadřovali pochybnosti, zda toto dílo vůbec existovalo. V roce 1956 však pan Beatty objevil k tomuto Tatianovu dílu Efrémův komentář, což poskytlo další důkaz o věrohodnosti a pravdivosti Bible.

Pokladnice papyrových rukopisů

Pan Beatty shromáždil také velké množství papyrových rukopisů, a to jak náboženských, tak i světských. Více než 50 papyrových kodexů pochází z doby před čtvrtým stoletím n. l. Některé z nich byly zachráněny z velkých hromad papyrů, což byly v podstatě skládky starého papíru, které ležely po staletí v egyptské pustině a nikdo o nich nevěděl. Mnoho papyrů se dostalo do prodeje v podobě zlomků. Prodejci přicházeli s kartony plnými papyrových útržků. „Ti, kdo si je chtěli koupit, jednoduše sáhli do krabice a vytáhli si největší zlomek, který byl nejvíce popsán,“ říká Charles Horton, kurátor oddělení Západní sbírky knihovny pana Chestera Beattyho.

Podle Hortonových slov byly Beattyho ‚nejsenzačnějším objevem‘ vzácné biblické kodexy, mezi nimiž byly „některé z nejstarších známých křesťanských opisů Starého a Nového zákona“. Prodejci, kteří věděli, že kodexy mají velkou cenu, je možná roztrhali, aby je mohli rozprodat různým kupcům. Většinu tohoto nálezu však koupil Beatty. Jaký význam mají tyto kodexy? Sir Frederic Kenyon řekl, že to byl „bezpochyby ten nejvýznamnější“ nález od roku 1844, kdy Tischendorf objevil Sinajský kodex.

Tyto kodexy se datují do období druhého až čtvrtého století n. l. Mezi knihami Hebrejských písem jsou dva opisy První Mojžíšovy v řeckém překladu Septuaginta. Pan Kenyon řekl, že jsou mimořádně cenné, „protože v rukopisech Vatikánském a Sinajském [jež jsou psány na pergamenu a pocházejí ze čtvrtého století] většina z této knihy [1. Mojžíšovy] chybí“. Tři kodexy obsahují knihy Křesťanských řeckých písem. V jednom z nich je převážná část čtyř evangelií a velká část knihy Skutky. Druhý kodex, jehož další stránky pan Beatty získal později, obsahuje téměř úplný opis Pavlových dopisů, včetně epištoly Hebrejcům. Třetí kodex obsahuje asi třetinu knihy Zjevení. Podle slov pana Kenyona tyto papyry „zcela  hmatatelným způsobem posílily již beztoho velmi pevný základ naší důvěry v text Nového zákona, který se dochoval do naší doby“.

Biblické papyry Chestera Beattyho svědčí o tom, že místo svitků, s nimiž se obtížně manipulovalo, začali křesťané velmi záhy, pravděpodobně před koncem prvního století n. l., používat kodex neboli knihu s listy. Papyry také svědčí o tom, že při nedostatku psacího materiálu opisovači často znovu psali na staré papyrové archy. Například jeden koptský rukopis části Janova evangelia je napsán na materiálu, který „zřejmě sloužil jako školní cvičebnice obsahující řecké součty“.

Tyto dokumenty na papyru sice nejsou krásné na pohled, jsou však nesmírně cenné. Jsou viditelným, hmatatelným pojítkem se samotnými počátky křesťanství. Charles Horton říká: „Zde můžete na vlastní oči vidět, jaké knihy byly používány v některých z nejstarších křesťanských obcí. Křesťané si takových knih velmi vážili.“ (Přísloví 2:4, 5) Budete-li mít příležitost prohlédnout si některé z těchto pokladů v knihovně Chestera Beattyho, nebudete zklamáni.

[Obrázek na straně 31]

Japonský dřevoryt, který vytvořil Kacušika Hokusai

[Obrázek na straně 31]

„Biblia Latina“ patřila k nejstarším tištěným exemplářům Bible

[Obrázek na straně 31]

Efrémův komentář k Tatianovu dílu „Diatessaron“ dosvědčuje věrohodnost Bible

[Obrázek na straně 31]

Chester Beatty P45, jeden z nejstarších kodexů na světě, obsahuje v jednom svazku převážnou část čtyř evangelií a velkou část knihy Skutky

[Podpisek obrázku na straně 29]

Převzato s laskavým svolením The Trustees of the Chester Beatty Library, Dublin

[Podpisek obrázku na straně 31]

Všechny obrázky: Převzaty s laskavým svolením The Trustees of the Chester Beatty Library, Dublin