Otázky čtenářů

Apoštol Jan napsal, že „dokonalá láska odhazuje strach“. Co je „dokonalá láska“ a jaký „strach“ odhazuje?

„V lásce není strach,“ napsal apoštol Jan, „ale dokonalá láska odhazuje strach, protože strach působí zábranu. Vskutku, kdo má strach, nebyl učiněn dokonalým v lásce.“ (1. Jana 4:18)

Z kontextu tohoto verše se dozvídáme, že Jan mluvil o volnosti řeči, konkrétně o tom, jak volnost řeči vůči Bohu souvisí s láskou k němu. Poznáváme to ze 17. verše, kde je napsáno: „Tak v nás byla učiněna dokonalou láska, abychom měli volnost řeči v den soudu.“ Volnost řeči při modlitbě úzce souvisí s tím, jak velkou lásku má křesťan k Bohu a do jaké míry pociťuje Boží lásku k sobě.

Všimněme si výrazu „dokonalá láska“. V Bibli se slovem „dokonalý“ neoznačuje vždy to, co je dokonalé absolutně, to znamená v maximální míře, ale často je tak označována dokonalost v relativním smyslu. Například v Kázání na hoře Ježíš řekl: „Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Ježíš svým následovníkům vysvětloval, že pokud milují pouze ty lidi, kteří milují je, jejich láska je neúplná, nedostatečná a má určitou vadu. Svou lásku měli zdokonalit neboli projevovat v plné míře tím, že budou milovat i své nepřátele. Podobně, když Jan psal o ‚dokonalé lásce‘, myslel tím lásku k Bohu, která je plně rozvinutá, je projevovaná z celého srdce a promítá se do všech oblastí našeho života. (Matouš 5:46–48; 19:20, 21)

Když se křesťan modlí k Bohu, je si dobře vědom toho, že je hříšný a nedokonalý. Pokud však miluje Boha celým srdcem a plně cítí Boží lásku k sobě, nespoutává ho strach z odsouzení nebo odmítnutí. Spíše s volností řeči vyjadřuje, co má na srdci, a prosí o odpuštění na základě výkupní oběti, kterou Bůh láskyplně opatřil prostřednictvím Ježíše Krista. Má jistotu, že Bůh jeho prosebným žádostem naslouchá.

Jak může být někdo „učiněn dokonalým v lásce“ a ‚odhodit‘ tak strach z odsouzení nebo odmítnutí? Apoštol Jan napsal: „Kdokoli vskutku jeho [Boží] slovo zachovává, v tom člověku doopravdy byla Boží láska učiněna dokonalou.“ (1. Jana 2:5) Uvažujte o této myšlence: Jestliže nás Bůh miloval, když jsme ještě byli hříšníky, nebude nás snad milovat ještě více, když budeme činit opravdové pokání a když se budeme usilovně snažit ‚zachovávat jeho slovo‘? (Římanům 5:8; 1. Jana 4:10) Skutečně, pokud zachováváme věrnost, můžeme mít stejnou jistotu jako měl apoštol Pavel, když o Bohu napsal: „Ten, kdo neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny, proč by nám s ním také laskavě nedal všechno ostatní?“ (Římanům 8:32)