Otázky čtenářů

Když dal Ježíš svým následovníkům pokyn, aby ‚půjčovali bez úroku a nedoufali, že něco dostanou zpět‘, měl na mysli to, že nemají požadovat zpět ani jistinu, tedy původní zapůjčenou částku?

Ježíšovým slovům zapsaným u Lukáše 6:35 nejlépe porozumíme ve světle mojžíšského Zákona. V něm Bůh přikázal Izraelitům, aby v případě, že se někdo z jejich národa ocitne ve finanční tísni a potřebuje pomoc, poskytli takovému člověku bezúročnou půjčku. (2. Mojžíšova 22:25; 3. Mojžíšova 25:35–37; Matouš 5:42) Tyto půjčky neměly sloužit k obchodním účelům nebo k podnikání. Takové bezúročné půjčky měly spíše pomoci ke zmírnění chudoby nebo nepříznivých okolností. Bylo by přece velmi nelaskavé chtít něco vytěžit z toho, že se bližní dostal do ekonomické tísně. Ale ten, kdo půjčku poskytl, měl právo dostat zpět původní zapůjčenou částku, přičemž si někdy vzal zástavu (věc, která byla dána jako záruka za půjčku). (5. Mojžíšova 15:7, 8)

Ježíš se Zákona zastával a dal mu ještě širší uplatnění. Podle jeho slov by totiž ten, kdo poskytuje nějakou pomoc, neměl doufat, že ‚něco dostane zpět‘. Křesťané — podobně jako kdysi Izraelité — také někdy utrpí v hospodářském ohledu neúspěch nebo je postihnou jiné okolnosti, v jejichž důsledku se ocitnou v bídě. Jestliže v takové situaci křesťan potřebuje finanční pomoc, je jistě laskavé mu ji poskytnout. Ano, pravá láska podnítí spolukřesťana k tomu, že bratrovi, který se bez svého zavinění dostane do vážných finančních těžkostí, rád pomůže. (Přísloví 3:27) Snad je možné bratrovi, který je v tísni, dát nějaký dar, i když možná nebude tak velký jako obnos, který bychom mu mohli půjčit. (Žalm 37:21)

V prvním století n. l. byli Pavel a Barnabáš pověřeni doručením darů, jež křesťané v Malé Asii posílali svým bratrům, kteří žili v Judeji a strádali v důsledku hladomoru. (Skutky 11:28–30) I v dnešní době dochází ke katastrofám a křesťané často posílají dary svým bratrům, kteří se ocitnou v nouzi. To je také výmluvným svědectvím pro jiné lidi. (Matouš 5:16) Je ovšem nutné brát v úvahu postoj a situaci toho, kdo hledá pomoc. Proč je v nouzi? Za povšimnutí stojí Pavlova slova: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ (2. Tesaloničanům 3:10)

Jestliže bratr, který žádá o půjčku, není v krajní nouzi, ale potřebuje pouze dočasnou výpomoc, aby se po nějakém finančním neúspěchu opět vzchopil, může se zdát vhodné poskytnout mu půjčku bezúročně. Kdyby se za takových okolností očekávalo, že půjčka bude splacena v plné výši, nebylo by to v rozporu s Ježíšovými slovy zapsanými u Lukáše 6:35. Měla by být vypracována písemná smlouva a příjemce půjčky by se měl ze všech sil snažit o to, aby půjčku splatil podle dohodnutých podmínek. Ano, vypůjčovatele by ke splacení půjčky měla vést křesťanská láska, stejně jako tato láska vedla dárce k tomu, aby půjčku poskytl.

Ten, kdo zamýšlí někomu poskytnout půjčku (nebo dát nějaký dar), musí také brát ohled na situaci své rodiny. Co kdyby se například stalo, že by potom nemohl náležitě plnit ještě důležitější biblickou povinnost, totiž starat se o potřeby členů své rodiny? (2. Korinťanům 8:12; 1. Timoteovi 5:8) Křesťané si však navzájem chtějí prokazovat lásku a vyhledávají k tomu příležitosti. Tuto lásku projevují praktickými způsoby, které odpovídají biblickým zásadám. (Jakub 1:27; 1. Jana 3:18; 4:7–11)