Věrní a nezlomní — dříve i dnes

V jižním Polsku, nedaleko hranic se Slovenskem a Českou republikou, leží městečko Wisła. I když jste o něm možná ještě neslyšeli, pravým křesťanům bude pravděpodobně jeho historie připadat velmi zajímavá. Touto historií se prolíná ryzost a horlivost pro Jehovovo uctívání. Podívejme se na to blíže.

WISŁA leží v nádherné hornaté oblasti, v níž příroda nabízí úžasné scenerie. Zalesněnými horami a údolími se vine řeka Visla, do které se vlévají dravé potoky a také dvě říčky. Místní lidé jsou přátelští a podnebí jedinečné, a tak se z Wisły stalo oblíbené místo pro ozdravné pobyty a letní nebo zimní dovolené.

Zdá se, že první osada tohoto jména zde vznikla na sklonku 16. století. Byla zbudována pila, a horské mýtiny se brzy zaplnily osadníky, kteří obdělávali půdu a chovali ovce a krávy. Tito prostí lidé se však ocitli ve víru náboženských změn. Celou oblast silně ovlivnily náboženské reformy, které zahájil Martin Luther, a luteránství se ‚v roce 1545 stalo státním náboženstvím,‘ jak uvádí historik Andrzej Otczyk. Následovala však třicetiletá válka a protireformační hnutí, které situaci úplně změnily. „V roce 1654 byly protestantům zabrány všechny kostely, byly jim zkonfiskovány Bible a jiné náboženské publikace a také nesměli vykonávat bohoslužby,“ pokračuje Otczyk. Přesto se většina místních obyvatel nadále hlásila k luteránství.

První semena biblické pravdy

Naštěstí se blížila významnější náboženská reformace. V roce 1928 dva horliví badatelé Bible, jak byli tehdy nazýváni svědkové  Jehovovi, zaseli první semena biblické pravdy. Následující rok přijel Jan Gomola do Wisły s gramofonem, ze kterého pouštěl biblické přednášky. V jednom blízkém údolí pak našel pozorného posluchače — Andrzeje Raszku, malého, podsaditého horala s vnímavým srdcem. Raszka si hned vzal svoji Bibli, aby si to, co slyšel na gramofonových nahrávkách, ověřil. Potom zvolal: „Můj bratře, konečně jsem našel pravdu! Hledal jsem odpovědi od doby, kdy jsem ležel v zákopech za první světové války!“

Raszka byl tím, co slyšel, nadšen a vzal Gomolu ke svým přátelům, Jerzymu a Andrzejovi Pilchovým. Také oni na poselství o Království dychtivě zareagovali. Andrzej Tyrna, který poznal biblickou pravdu ve Francii, těmto mužům pomohl, aby své poznání Písma prohloubili. Brzy byli pokřtěni. V polovině třicátých let tak vznikla ve Wisłe skupinka badatelů Bible, kterou svými návštěvami posilovali také bratři ze sousedních měst. Výsledky byly ohromující.

Nastal velký příliv nových zájemců. V místních luteránských rodinách měli ve zvyku číst si doma Bibli, a když tedy slyšeli přesvědčivé biblické argumenty ohledně nauky o pekelném ohni nebo o Trojici, mnozí dokázali rozeznat pravdu od lži. Mnoho rodin se rozhodlo opustit falešné náboženské nauky. Sbor ve Wisłe tak rostl a roku 1939 už měl asi 140 členů. Kupodivu však většina dospělých lidí ve sboru nebyla pokřtěná. „To neznamená, že by se tito nepokřtění zvěstovatelé nebyli schopni postavit odhodlaně na stranu Jehovy,“ vysvětluje Helena, jedna z tehdejších svědků. Dodává: „Ve zkouškách víry, které zanedlouho přišly, tito zvěstovatelé prokázali svou ryzost.“

A jak to bylo s dětmi? Uvědomily si, že jejich rodiče našli pravdu. Franciszek Branc vypráví: „Když můj tatínek pochopil, že nalezl pravdu, začal ji vštěpovat mně a mému bratrovi. Bylo mi tehdy osm let a mému bratrovi deset. Tatínek nám vždy položil nějakou jednoduchou otázku, například: ‚Kdo je Bůh a jak se jmenuje? Co víte o Ježíši Kristu?‘, a my jsme museli odpovědi napsat a podpořit je biblickými texty.“ Jiný svědek říká: „Moji rodiče zareagovali s radostí na poselství o Království a v roce 1940 opustili luteránskou církev, a tak jsem zažíval ve škole odpor a bití. Tuto nelehkou dobu mi pomohly zvládnout hlavně biblické zásady, a proto jsem rodičům vděčný, že mi je vštěpovali.“

Zkoušky víry

Když vypukla druhá světová válka, vtrhli do oblasti kolem Wisły nacisté. Ti byli rozhodnuti,  že svědky Jehovovy vyhladí. Nejprve vyzvali dospělé, zvláště otce rodin, aby podepsali takzvanou „Volksliste“, tedy aby prohlásili, že mají německou národnost. To by pro ně znamenalo určité výhody. Svědkové ovšem odmítli takto vyjádřit podporu nacistům. Mnoho bratrů a zájemců, kteří byli ve věku, kdy přicházeli v úvahu pro vojenskou službu, muselo řešit dilema: Buď vstoupit do armády, nebo zachovat přísnou neutralitu. Neutrální postoj však znamenal přísné potrestání. „Pokud někdo odmítl vojenskou službu, poslali ho do koncentračního tábora, obvykle do Osvětimi,“ vysvětluje Andrzej Szalbot, kterého zatklo gestapo v roce 1943. „Nebyl jsem tehdy ještě pokřtěný, ale znal jsem Ježíšovo ujištění zapsané u Matouše 10:28 a 29. Věděl jsem, že pokud zemřu za svou víru, Jehova bude schopen znovu mě přivést k životu.“

Počátkem roku 1942 nacisté zatkli ve Wisłe 17 bratrů. Během příštích tří měsíců patnáct z těchto bratrů zahynulo v Osvětimi. Jaký dopad to mělo na ostatní svědky ve Wisłe? Nevzdali se své víry, ale naopak jim to dodalo odvahu držet se Jehovy za všech okolností. Během následujících šesti měsíců se počet zvěstovatelů ve Wisłe zdvojnásobil. Brzy přišla nová vlna zatýkání. Hitlerova mašinerie nějakým způsobem zasáhla celkem 83 bratrů, zájemců a dětí. Padesát tři z nich se dostalo do koncentračních táborů (zejména do Osvětimi) nebo na nucené práce do dolů či kamenolomů v Polsku, Německu a Čechách.

Věrní a nezlomní

V Osvětimi se nacisté snažili nalákat bratry na vyhlídku okamžité svobody. Jeden příslušník stráže SS našemu bratrovi řekl: „Stačí, když podepíšete, že odcházíte od badatelů Bible, a my vás propustíme a budete moci jít domů.“ Tuto nabídku dostal bratr ještě mnohokrát, ale nikdy se nedopustil kompromisu ve své oddanosti Jehovovi. Následkem toho byl vystaven bití a posměchu a také nucen k otrocké práci, a to jak v Osvětimi, tak v táboře Mittelbau-Dora v Německu. Krátce před osvobozením tento bratr jen o vlásek unikl smrti, když tábor, ve kterém byl vězněn, bombardovali Spojenci.

Bratr Paweł Szalbot, který nedávno zemřel, jednou vzpomínal: „V průběhu výslechů se mě příslušníci gestapa znovu a znovu ptali, proč odmítám vstoupit do německé armády a zdravit ‚heil Hitler‘.“ Poté, co bratr na základě Bible vysvětlil otázku křesťanské neutrality, nacisté rozhodli, že bude pracovat v jedné zbrojovce. „Mé svědomí mi samozřejmě nedovolovalo se na takové práci podílet, a tak jsem musel pracovat v dole.“ Bratr však přesto zůstal věrný.

Ženy a děti uvězněny nebyly, a tak mohly posílat bratrům do Osvětimi potravinové balíčky. „V létě jsme v lesích sbírali brusinky a potom je vyměňovali za pšenici,“ říká bratr, který byl tehdy ještě dítě. „Sestry pekly rohlíky a namáčely je do sádla. Postupně jsme potom rohlíky posílali našim uvězněným spoluvěřícím.“

 Z Wisły šlo celkem 53 dospělých svědků do koncentračních táborů a na nucené práce. Třicet osm z nich zemřelo.

Nastupuje mladší generace

Nacisté podnikali tvrdé kroky i proti dětem svědků Jehovových. Některé spolu s matkami poslali do dočasných pracovních táborů v Čechách. Jiné děti byly svým rodičům odebrány a dostaly se do neblaze proslulého dětského tábora v Lodži.

„Prvním transportem,“ vzpomínají tři z nich, „nás Němci vzali do Lodže deset. Všem nám bylo mezi pěti a devíti lety. Povzbuzovali jsme se navzájem modlitbami a rozhovory o biblických námětech. Nebylo snadné vytrvat.“ Roku 1945 se všechny tyto děti vrátily domů. Přežily, ale byly otřesené a vyhublé na kost. Nic však nemohlo zlomit jejich ryzost.

Co se dělo potom?

Jak se druhá světová válka blížila ke konci, svědkové z Wisły, stále silní ve víře, byli připraveni znovu se s nadšením a odhodláním pustit do kazatelské činnosti. Skupinky bratrů kázaly a rozšiřovaly biblickou literaturu, někdy až 40 kilometrů daleko od Wisły. „Brzy v našem městě sloužily tři horlivé sbory,“ říká Jan Krzok. Náboženská svoboda však netrvala dlouho.

V roce 1950 komunistická vláda, která v Polsku vystřídala nacisty, postavila činnost svědků Jehovových mimo zákon. Místní bratři tedy museli být při kazatelské službě vynalézaví. Někdy lidi navštívili pod záminkou nákupu dobytka nebo obilí. Na křesťanská shromáždění se bratři scházeli v malých skupinkách a většinou v noci. Tajným agentům se přesto podařilo zatknout mnoho Jehovových ctitelů. Obviňovali je ze spolupráce se zahraniční výzvědnou službou — což samozřejmě nebyla pravda. Pawłu Pilchovi jistí důstojníci jízlivě vyhrožovali: „Hitler vás nezlomil, ale my vás zlomíme!“ Bratr se přesto nevzdal své oddanosti Jehovovi, a to ani po pětiletém věznění. Když několik mladších svědků odmítlo podepsat jeden politický dokument, byli vyloučeni ze školy, případně vyhozeni z práce.

Jehova byl stále s nimi

Rok 1989 přinesl změnu politické situace a svědkové Jehovovi v Polsku získali zákonnou registraci. Nezlomní Jehovovi ctitelé ve Wisłe zvýšili svou činnost, což se odrazilo v počtu průkopníků, tedy celodobých služebníků. Do průkopnické služby vstoupilo v této oblasti asi 100 bratrů a sester. Není proto divu, že městu se říká „továrna na průkopníky“.

O tom, jak v minulosti Bůh podporoval své služebníky, Bible říká: „Kdyby se Jehova neprokázal být s námi, když lidé povstali proti nám, pak by nás byli spolkli dokonce zaživa.“ (Žalm 124:2, 3) I přes všeobecnou lhostejnost a nemravné tendence běžné v tomto světě se dnes Jehovovi ctitelé z Wisły snaží stále zachovávat ryzost a dostávají za to bohatou odměnu. Několik generací svědků z této oblasti může dosvědčit pravdivost tvrzení apoštola Pavla: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ (Římanům 8:31)

[Obrázek na straně 26]

Emilia Krzoková byla spolu se svými dětmi Helenou, Emelií a Janem poslána do dočasného pracovního tábora v Čechách

[Obrázek na straně 26]

Poté, co Paweł Szalbot odmítl nastoupit do armády, byl poslán na práci do dolů

[Obrázek na straně 27]

Růst díla ve Wisłe se nezastavil, ani když bylo mnoho bratrů posláno do Osvětimi a zahynulo tam

[Obrázek na straně 28]

Paweł Pilch a Jan Polok byli odvezeni do dětského tábora v Lodži

[Podpisek obrázku na straně 25]

Bobule a květiny: © R.M. Kosinscy/www.kosinscy.pl