Jehovovi šťastní služebníci
Jehovovi šťastní služebníci
„Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (MATOUŠ 5:3)
1. Co je pravé štěstí a z čeho vyplývá?
JEHOVOVI služebníci jsou šťastní a velmi si této skutečnosti váží. Žalmista David prohlásil: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15) Štěstí je pocit pohody. Největší štěstí pociťujeme hluboko ve svém nitru tehdy, když si uvědomujeme, že máme Jehovovo schválení. (Přísloví 10:22) Je to štěstí, které vyplývá z důvěrného vztahu k našemu nebeskému Otci a z vědomí, že činíme jeho vůli. (Žalm 112:1; 119:1, 2) Je zajímavé, že Ježíš vyjmenoval devět důvodů, proč můžeme být považováni za šťastné. V tomto a v následujícím článku tyto důvody ke štěstí, takzvaná blahoslavenství, prozkoumáme, a díky tomu si uvědomíme, že důvodem k opravdovému štěstí je věrná služba našemu ‚šťastnému Bohu‘ Jehovovi. (1. Timoteovi 1:11)
Buďme si vědomi svých duchovních potřeb
2. Při které příležitosti mluvil Ježíš o štěstí a kterým výrokem své kázání uvedl?
2 V roce 31 n. l. pronesl Ježíš jedno z nejslavnějších kázání v dějinách. Říká se mu Kázání na hoře, protože k tomu došlo na úbočí jedné hory blízko Galilejského moře. Matoušovo evangelium vypráví: „Když [Ježíš] viděl zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přišli k němu jeho učedníci; a otevřel ústa a začal je vyučovat a řekl: ‚Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.‘“ Doslovný překlad Ježíšových úvodních slov zní „šťastní chudí, (pokud jde) o ducha“ nebo „šťastní jsou ti, kdo jsou žebráci o ducha“. (Matouš 5:1–3; Kingdom Interlinear; poznámka pod čarou) Překlad Today’s English Version zde uvádí: „Šťastní jsou ti, kdo vědí, že jsou duchovně chudí.“
3. Jak může pokora přispívat k našemu štěstí?
3 V tomto kázání proneseném na úbočí hory Ježíš poukázal na to, že člověk je daleko šťastnější, jestliže si uvědomuje své duchovní potřeby. Pokorní křesťané si plně uvědomují svůj hříšný stav, a prosí tudíž Jehovu o to, aby jim na základě Kristovy výkupní oběti odpustil. (1. Jana 1:9) Díky tomu potom získávají vnitřní klid a pociťují pravé štěstí. „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt.“ (Žalm 32:1; 119:165)
4. (a) Jak můžeme dávat najevo, že jsme si vědomi svých vlastních duchovních potřeb a také duchovních potřeb jiných lidí? (b) Co přispívá k našemu štěstí, když si uvědomujeme své duchovní potřeby?
4 Budeme-li si uvědomovat své duchovní potřeby, bude nás to podněcovat, abychom denně četli Bibli, abychom plně využívali duchovní pokrm, který „v pravý čas“ dostáváme od ‚věrného a rozvážného otroka‘, a abychom se pravidelně účastnili křesťanských shromáždění. (Matouš 24:45; Žalm 1:1, 2; 119:111; Hebrejcům 10:25) Jestliže milujeme své bližní, uvědomujeme si, že také oni mají duchovní potřeby. Taková láska nás podněcuje k tomu, abychom horlivě kázali a vyučovali dobrou zprávu o Království. (Marek 13:10; Římanům 1:14–16) Jestliže se dělíme s druhými o biblické pravdy, pociťujeme štěstí. (Skutky 20:20, 35) Naše štěstí se dále prohlubuje, když uvažujeme o nádherné naději na Království a o požehnání, které s sebou toto Království přinese. „Malé stádo“ pomazaných křesťanů má naději, že obdrží nesmrtelný život v nebi, kde budou patřit ke Kristově královské vládě. (Lukáš 12:32; 1. Korinťanům 15:50, 54) „Jiné ovce“ mají naději, že pod vládou tohoto Království obdrží věčný život v pozemském ráji. (Jan 10:16; Žalm 37:11; Matouš 25:34, 46)
Jak mohou být truchlící lidé šťastní
5. (a) Co je míněno slovy „ti, kdo truchlí“? (b) Co poskytuje takovým truchlícím útěchu?
5 Další Ježíšův výrok o štěstí se může zdát rozporuplný. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.“ (Matouš 5:4) Jak je možné, že člověk, který truchlí, je zároveň šťastný? Tomuto Ježíšovu výroku porozumíme tehdy, jestliže si uvědomíme, o jakém druhu truchlení zde Ježíš mluví. Učedník Jakub vysvětluje, že bychom měli truchlit nad svým hříšným stavem. Napsal: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní. Podvolte se bídě a truchlete a plačte. Ať se váš smích změní v truchlení a vaše radost ve skleslost. Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jakub 4:8–10) Lidé, kteří jsou skutečně zarmouceni svým hříšným stavem, pociťují útěchu, když se dozvědí, že jim jejich hříchy mohou být odpuštěny. Podmínkou je, aby věřili v Kristovu výkupní oběť a aby projevovali pravé pokání tím, že činí Jehovovu vůli. (Jan 3:16; 2. Korinťanům 7:9, 10) Díky tomu mohou získat drahocenný vztah k Jehovovi a mohou mít naději, že budou věčně žít, aby Jehovovi sloužili a chválili ho. To v nich vyvolává hluboký pocit vnitřního štěstí. (Římanům 4:7, 8)
6. V jakém smyslu někteří lidé truchlí a co jim poskytuje útěchu?
6 Ježíšův výrok se také vztahuje na ty, kdo truchlí kvůli odporným poměrům, jež panují na zemi. Ježíš sám na sebe uplatnil proroctví uvedené u Izajáše 61:1, 2, kde je řečeno: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, . . . abych utěšil všechny truchlící.“ Toto pověření se vztahuje i na pomazané křesťany, kteří jsou dosud na zemi. Jejich společníci, „jiné ovce“, jim při tom pomáhají. Společně vykonávají dílo, při němž symbolicky označují na čelech ‚lidi, kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho [odpadlického Jeruzaléma, jenž znázorňuje křesťanstvo]‘. (Ezekiel 9:4) Takovým truchlícím lidem přináší útěchu „dobrá zpráva o království“. (Matouš 24:14) Jsou šťastní, protože se dozvídají, že Satanův ničemný systém věcí bude zanedlouho nahrazen Jehovovým spravedlivým novým světem.
Šťastní jsou lidé mírné povahy
7. Co neznamená výraz ‚mírná povaha‘?
7 Ježíš ve svém Kázání na hoře pokračuje těmito slovy: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Někteří lidé se domnívají, že mírná povaha je slabostí. Tak tomu ale ve skutečnosti není. O výrazu, který se překládá slovy ‚mírná povaha‘, jeden znalec Bible napsal: „Nejvýznačnějším rysem člověka, který je [mírné povahy], je dokonalé sebeovládání. Není to podlézavá jemnost, sentimentální láska nebo pasivní duševní klid. Je to ovládaná síla.“ Ježíš o sobě prohlásil: „Jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Matouš 11:29) Když však Ježíš hájil spravedlivé zásady, projevoval přitom odvahu. (Matouš 21:12, 13; 23:13–33)
8. S čím je mírnost úzce spjata a proč ji potřebujeme v našich vztazích s druhými?
8 Mírnost je tedy úzce spjata se sebeovládáním. Ano, když apoštol Pavel vysvětloval, co je „ovoce ducha“, jmenoval mírnost a sebeovládání vedle sebe. (Galaťanům 5:22, 23) Mírnou povahu je třeba pěstovat s pomocí svatého ducha. Je to křesťanská vlastnost, která napomáhá k pokojným vztahům jak s lidmi nevěřícími, tak i se členy sboru. Pavel napsal: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Kolosanům 3:12, 13)
9. (a) Jak to, že se projevy naší mírné povahy neomezují jen na náš vztah k druhým lidem? (b) Jakým způsobem mírní „zdědí zemi“?
9 Mírnost se však neomezuje pouze na náš vztah k jiným lidem. Mírnou povahu projevujeme také tím, že se ochotně podřizujeme Jehovově svrchovanosti. Nejlepší příklad v tomto směru dal Ježíš Kristus, který zde na zemi projevoval mírnou povahu a plně se podřizoval vůli svého Otce. (Jan 5:19, 30) Ježíš je tím nejvýznačnějším dědicem země. Je totiž jejím ustanoveným Panovníkem. (Žalm 2:6–8; Daniel 7:13, 14) O toto dědictví se dělí se 144 000 ‚spoludědici‘, kteří byli vybráni „zprostřed lidstva“, aby ‚kralovali nad zemí‘. (Římanům 8:17; Zjevení 5:9, 10; 14:1, 3, 4; Daniel 7:27) Ježíš Kristus a jeho spoluvládci budou panovat nad miliony mužů a žen, kteří se podobají ovcím a na kterých se nádherně splní slova prorockého žalmu: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11; Matouš 25:33, 34, 46)
Šťastní jsou ti, kdo hladovějí po spravedlnosti
10. Co je jedním ze způsobů, jak mohou být nasyceni lidé, kteří „hladovějí a žízní po spravedlnosti“?
10 Další důvod ke štěstí, o němž na galilejské hoře Ježíš mluvil, je tento: „Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Matouš 5:6) Pro křesťany určuje měřítko spravedlnosti Jehova. Lidé, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, tedy v podstatě hladovějí a žízní po Božím vedení. Tito lidé si plně uvědomují svou hříšnost a nedokonalost a touží po tom, aby byli Jehovovi přijatelní. Když se z Božího slova dozvědí, že mohou dosáhnout spravedlivého postavení před Bohem, jsou opravdu šťastní. Je ovšem nutné, aby činili pokání a usilovali o odpuštění na základě Kristovy výkupní oběti. (Skutky 2:38; 10:43; 13:38, 39; Římanům 5:19)
11, 12. (a) Jak získávají spravedlivé postavení pomazaní křesťané? (b) Jak je uspokojována žízeň po spravedlnosti v případě těch, kdo jsou společníky pomazaných?
11 Ježíš řekl, že takoví lidé budou šťastní, protože budou „uspokojeni“. (Matouš 5:6, Kingdom Interlinear) Pomazaní křesťané, kteří jsou povoláni k tomu, aby ‚kralovali‘ s Kristem v nebi, jsou prohlašováni za „spravedlivé k životu“. (Římanům 5:1, 9, 16–18) Jehova je přijímá za své duchovní syny. Stávají se spoludědici s Kristem a jsou povoláni k tomu, aby se stali králi a kněžími v jeho nebeské vládě. (Jan 3:3; 1. Petra 2:9)
12 Společníci pomazaných ještě nejsou prohlášeni za spravedlivé k životu. Protože však věří v Kristovu prolitou krev, Jehova jim určitou míru spravedlnosti přičítá. (Jakub 2:22–25; Zjevení 7:9, 10) Jsou počítáni za spravedlivé jakožto Jehovovi přátelé a mají naději, že v době „velkého soužení“ budou vysvobozeni. (Zjevení 7:14) Jejich žízeň po spravedlnosti bude dále uspokojena tehdy, až se pod vládou ‚nových nebes‘ stanou částí nové země, ve které bude „přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13; Žalm 37:29)
Šťastní jsou milosrdní
13, 14. Jakými způsoby bychom měli prakticky projevovat milosrdenství a jak nám to prospěje?
13 Ve svém Kázání na hoře Ježíš dále řekl: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Matouš 5:7) V právnickém smyslu se pod pojmem milosrdenství rozumí shovívavost, kterou projeví soudce, jestliže se rozhodne, že neuvalí na provinilce trest v plném rozsahu zákona. V Bibli se však původní slova překládaná slovem „milosrdenství“ většinou vztahují na projev laskavé ohleduplnosti nebo slitování, na skutek, který přináší úlevu těm, kdo jsou v nepříznivé situaci. Milosrdné osoby tedy projevují svůj soucit činem. Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi nám ukazuje znamenitý příklad člověka, který „jednal milosrdně“ s někým, kdo potřeboval pomoc. (Lukáš 10:29–37)
14 Abychom prožívali štěstí, jež vyplývá z projevování milosrdenství, musíme lidem, kteří to potřebují, prokazovat aktivní skutky laskavosti. (Galaťanům 6:10) Ježíš měl soucit s lidmi, které viděl. „Byl pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem.“ (Marek 6:34) Ježíš si byl vědom toho, že duchovní potřeby lidí jsou daleko důležitější než cokoli jiného. Také my můžeme dávat najevo soucit a milosrdenství tím, že se s lidmi dělíme o to, co potřebují nejvíce — o ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14) Můžeme také poskytovat praktickou pomoc starším spolukřesťanům, vdovám a sirotkům a ‚mluvit utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14; Přísloví 12:25; Jakub 1:27) To nás nejen naplní pocitem štěstí, ale díky takovému jednání také my sami pocítíme milosrdenství od Jehovy. (Skutky 20:35; Jakub 2:13)
Čistí v srdci a pokojní
15. Jak můžeme být čistí v srdci a pokojní?
15 Šestý a sedmý Ježíšův výrok o štěstí zní: „Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha. Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Matouš 5:8, 9) Čisté srdce je neposkvrněné, a to nejen morálně, ale také duchovně. Musí být nerozdělené ve své oddanosti Jehovovi. (1. Paralipomenon 28:9; Žalm 86:11) Slovo, jež je přeloženo výrazem „pokojní“, v původním jazyce přesně znamená „ti, kdo působí pokoj“. Pokojní lidé žijí v míru s křesťanskými bratry, a pokud to záleží na nich, i s lidmi ve svém okolí. (Římanům 12:17–21) ‚Hledají pokoj a usilují o něj.‘ (1. Petra 3:11)
16, 17. (a) Proč jsou pomazaní nazváni „Božími syny“ a jak „uvidí Boha“? (b) Jak ‚vidí Boha‘ „jiné ovce“? (c) Jak a kdy se „jiné ovce“ stanou v plném smyslu „Božími syny“?
16 Pokojným lidem, kteří jsou čistí v srdci, je určen slib, že „budou nazváni ‚Božími syny‘“ a že „uvidí Boha“. Pomazaní křesťané jsou zplozeni duchem a Jehova je přijímá za své ‚syny‘ ještě zde na zemi. (Římanům 8:14–17) Poté, co jsou vzkříšeni, aby byli s Kristem v nebi, slouží v Jehovově přítomnosti a skutečně Jehovu vidí. (1. Jana 3:1, 2; Zjevení 4:9–11)
17 Pokojné „jiné ovce“ slouží Jehovovi pod vedením Znamenitého Pastýře, Krista Ježíše, který se stává jejich ‚Věčným otcem‘. (Jan 10:14, 16; Izajáš 9:6) Ti, kdo po skončení Kristovy Tisícileté vlády obstojí v závěrečné zkoušce, budou přijati za Jehovovy pozemské syny a budou „mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21; Zjevení 20:7, 9) S touto vyhlídkou oslovují Jehovu jako svého Otce, protože mu zasvěcují svůj život a uznávají ho jako svého Životodárce. (Izajáš 64:8) ‚Vidí Boha‘ očima víry, stejně jako jej ve starověku ‚viděl‘ Job a Mojžíš. (Job 42:5; Hebrejcům 11:27) ‚Očima svého srdce‘ a díky přesnému poznání o Bohu vnímají Jehovovy podivuhodné vlastnosti a snaží se Jehovu napodobovat, když činí jeho vůli. (Efezanům 1:18; Římanům 1:19, 20; 3. Jana 11)
18. Kteří lidé jsou dnes — v souladu s Ježíšovými prvními sedmi výroky o štěstí — doopravdy šťastní?
18 Viděli jsme, že ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, kdo truchlí, kdo jsou mírné povahy, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, kdo jsou milosrdní, kdo jsou čistí v srdci a kdo jsou pokojní, naleznou skutečné štěstí ve službě Jehovovi. Takoví lidé se však v každé době setkávají s odporem, a dokonce s pronásledováním. Je tím jejich štěstí zkaleno? Touto otázkou se bude zabývat následující článek.
Pro zopakování
• V čem spočívá štěstí těch, kdo si uvědomují své duchovní potřeby?
• Jak jsou utěšeni ti, kdo truchlí?
• Jak projevujeme mírnou povahu?
• Proč bychom měli být milosrdní, čistí v srdci a pokojní?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 10]
„Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu“
[Obrázky na straně 10]
„Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti“
[Obrázek na straně 10]
„Šťastní jsou milosrdní“